Alzheimer

Mojí máme je 74 let a bohužel, už 3 roky ji trápí al už Theimer. Starám se o ni se sestrou, obden za ní jezdíme a obstaráváme vše, včetně jídla a ... přebal o ani, převlékání po kalené postele a umývání a uklízení všeho, neboť máma vytrvale odmítá nosit plenky. Opravdu je jako malé dítě a mě neskutečně bolí ji takto vidět a opravdu bych byla raději mámu na vozíčku než takto bez "rozumu". Ale snažím se ze situace "vytěžit" co se dá. Beru tam plnoletého syna s sebou. Nechci, aby ji myl a přebaloval, stačí, když ji podá léky, pomůže s jídlem a hlavně ji zabaví a já mám tak čas na úklid. A při tom všem doufám, že tomu puberťákovi v rozpětí dojde křehkost života a nutnost pomáhat blízkým a potřebným. A taky doufám, že ho to nezastaví v tom rozpětí, že ho to posílí a pomůže mu to nabrat směr. A doufám, že já mu tolik starostí přidělávat jednou nebudu, že nebude muset zažívat ten smutek a bolest vidět mámu takto, že nebude zažívat tu bez moc ten stav změnit.