Re: Učím na základce a svoje děti určitě dám na gympl

Proč? Protože konstatuju to, co je pravda?
Učím na trochu atypické škole, kde je hodně mladý a poměrně neobvykle "normální" učitelský sbor, včetně vedení školy. Utekla jsem sem z normální základky, kde opravdu největší starostí většiny sboru bylo to, aby ze sborovny nebyl odstraněn automat na kávu a na poradách se řešilo, že se žáci už zase nepřezouvají. Smutná pravda je ta, že tuhle práci (mluvím stále o druhém stupni) moc nikdo dělat nechce, protože je to tak trochu boj s větrnými mlýny - a to ještě s mlýny v tom nejhorším, nejsurovějším období puberty. A dost špatně placený boj. Na ani jednu školu jsem nedělala nějaké přijímací řízení - vždy se pohovor odehrával tak, že jsem byla přemlouvaná, abych šla učit k nim. To něco vypovídá o kvalitě učitelů obecně, ne?
Já učím ráda, dokonce jsem ještě nepřestala mít ráda svoje žáky, ať už provádějí cokoli. Nezavírám před nimi pomůcky, aby je nerozbili, nedupu po nich kvůli blbostem,... Víte, co třeba zrovna zítra (sakra už dneska) - asi teda za osm hodin budu dělat? Budeme vypouštět horkovzdušné balóny, které si sedmáci sami vyrobili a pochopili tím spoustu fyzikálních pouček i bez memorování pouček a vzorcù z učebnic.
Fakt nemyslím, že byste se musela bát, aby mi Vaše děti nepadly do rukou. Jenomže problém je v tom, že na základce narazíte na rezignované, demotivované učitelky mnohem spíš než na gymnáziu. A že pokud s Vaším dítětem ve třídě bude pár dětí s poruchami chování, neuděláte s tím vůbec nic - z gymnázia by děti porušující školní řád docela rychle vyhodili.