Souhlasím, to bych taky nedělala... (+ další úvahy)

... nezdá se mi OK "instrumentalizovat" mrtvou maminku, zapřahovat ji do nějakéhé výchovného cíle. Ona se už k tomu nemůže vyjádřit, není to fér. Navíc když už, tak by to v krajním případě mohl udělat akorát tatínek, který ji znal a (předpokládám) miloval - takže o tom, co by asi chtěla nebo ne, může jakžtakž "zasvěceně" mluvit. Na rozdíl od nevlastní matky, která ji neznala a nemá to ani právo!

Myslím že to, co nevlastní matka dělá ve vztahu k dítěti, by mělo jít na její vlastní triko, měla by mluvit za sebe, být s dítětem z vlastní vůle, věnovat se tak, jak chce a umí, prostě "být autentická". Tak si nejspíš k němu vybuduje vztah, v kterém bude snad i možný určitý vliv na vývoj dítěte.

Jinak dotaz mi nepřipadá nijak zcestný, ale celkem rozumný! Počítač jako hobby OK, ale televize???? Tak ta je čistě pasivní, konzumní, netvůrčí a velký zabíják času! Samozřejmě nejsem proti si občas pustit zajímavý film/pořad, ale jestli je to pravidelně a na úkor jiných aktivit, tak bych si dělala starosti taky.
A ten počítač - ono je fajn, když se dítě seznámí s tím, jak a k čemu všemu se dá počítač používat, jak např. efektivně a přitom bezpečně používat internet na hledání informací, jak si získané informace třídit, protože řada z nich je taky zavádějící, reklamní/propagační... apod. A koneckonců i hry na počítači patří ke škále toho, co se na něm dá dělat, takže v rozumné míře, OK. Ale jestli to převládá nad ostatními aktivitami, tak i tam bych se obávala, že je něco špatně.

Ty rady, že si má rozmyslet, co zkousne a co ne, a že partnera už asi výrazně nezmění a venkovní akce bude muset kdyžtak iniciovat sama, mi přijdou celkem OK a realistické.

A ještě jedna věc - to, jak ona píše, že jí je 30 a nemusela by taky jiného partnera najít, mi rozhodně nepřijde jako dobrý úvaha , takhle bych o tom nepřemýšlela! Neměla by u partnera zůstávat jen ze strachu, že už nesežene nikoho lepšího a "zůstane na ocet", jak se dřívě říkalo. To není dobrá motivace a důvod pro vztah. (Rozešli jsme se s bývalým přítelem, když mi také bylo přes 30, ale poměrně brzy na to jsem se seznámila s mým mužem a už jsme skoro 8 let šťastná rodina ! S bývalým bych rodinu možná neměla dodnes a šťastná bych rozhodně nebyla.)
Měla by se řídit tím, jestli ho má ráda (a on ji!) a jestli i s těmi jeho mouchami chce a dokáže žit (změní se, pokud vůbec, tak jen něco z toho, spíš ty mouchy zůstanou a mohou být i časem horší)... Takže přeji správné rozhodnutí a hodne štěstí