22.8.2011 10:28:05 karma
hezky napsané
Taky jsem byla přítomná smrti, byla jsem přítomna zrození, jakkoli to zní pateticky, provázely to hrozně moc podobné pocity. Jakoby se prolnuly různé časy a prostory. Taky jsem vděčná, že jsem byla u takových okamžiků. Dříve to byla asi normálka, dnes přebrala tyto okamžiky většinou pod křídla institucen a naše kultura je tím ochuzena. Je bezva, že můžeme ulevit od zbytečné bolesti, maximálně prodloužit život, ale narození a smrt je součást života...tj jasný. Hodně se třeba tady řeší, zda ukazovat dětem smrt...za mě ano! Chránit je před těmito mezníky je nepřirozené.
Přeju si, at odchod partnera-otce mého dítěte -mě nepotká já bych asi nebyla tak silná a pevná ve své důstojnosti. Hezkej článek.
Odpovědět