Re: Ani omylem

můj názor na "chůvičkování" je kapku odlišný od Tvého.

Podle mne je naprosto normální, že starší pomáhají mladším. (silní slabším atp.)
Už jen v tom kontextu, že když oni byli mladší, taky jim bylo pomáháno.

Tedy ne jen umět pomoc přijmout, ale také umět sám pomoci. Je to součást vzdělání, pro které třeba zrovna já dávám synka do MŠ a velmi to oceňuji. Už jen proto, že mám jedináčka a sama jsem si prošla věkově homogenní třídou, kde si každý pracoval na svém písečku - tzn. že dodnes mám velké problémy s tím si říci o pomoc (což je tedy dáno i povahou).

Vyrůstala jsem na malé vesnici a ta hrstka dětí různého stáří (10-15 dětí), která tam byla si prostě musela vyhrát a zabavit se společně a vždycky - doteď (bydlí tam naši) je to tak, že se starší starají o mladší a pak ti mladší, co odrůstají už jsou zase starší a starají se o ty další mladší... normálka...
My jsme dokonce vodili i mrňata do školky - maminka je přivedla na zastávku autobusu a starší školáci je odvedli do školky, pomohli jim s převlečením...
Není a nepřipadá mi to jako nic divného, naopak to beru jako velký klad.
Za dob mé babičky to bylo ještě o povinnosti k domácím zvířatům, ona měla prostě tak do 4 let na starosti husy, brácha kozu...

A co se týče těch starších sourozenců - tlačených do role chůviček - to je přece věc rodiny, jak si to zařídí.