Biomanželka

1. Musím uznat, že se Michalu Vieweghovi podařilo otevřít téma nějakým způsobem palčivé pro celou společnost.
2. Všimla jsem si, že román /resp. jeho téma, protože tady nediskutujeme nad kvalitou knihy jako takové, ale nad tématem/ nadšeně vítají hlavně muži. Ženy to odzývaly -v lepším případě, v tom horším knihu odsoudily.
3. I z těchto důvodů je mi líto, že všechny rozhovory s autorem, které jsem v souvislosti s Biomanželkou četla, dělali muži, kteří se zmohli akorát na chválení a drbání spispovatelova ega, namísto aby se opravdu ptali.
4. Po přečtení knihy a několika rozhovorů s Michalem Vieweghem mi zůstaly v hlavě otázky, na které marně hledám odpověď jak u sebe, tak i u dalších žen. Například ona autorova /=mužská/ touha po uznání a chválení. Muž chce být chválen za něco, co už dávno nevykonává /živení rodiny/, neboť to samé ve stejné a někdy i větší míře dělá i žena, kterou za to nikdo nikdy nepochválí. Znamená to tedy, že si tuto skutečnost muž neuvědomuje, nebo si ji uvědomuje, a přesto chce být chválen? Pokud je bé správně, značí to, že si muži v podstatě přejí, abychom s nimi manipulovaly, tedy chválily je, i když si myslíme, že v podstatě není za co? A pokud to tak je, tedy že většině mužů vyhovuje ze strany žen spíše manipulace, znamená to, že jsou muži nezralí a tím pádem neschopní ustát jednání na rovinu?
5. Michal Viewegh v rozhovoru pro magazín MF Dnes naznačil, že se ženská emancipace začíná obracet proti mužům a že není sám, kdo si toho všimnul. Není to ale spíš tak, že se ženy nějakým způsobem posunuly, kdežto muži stojí na místě a volají po starých pořádcích, byť trochu upravených /ano, ať mají ženy volební právo, ano, bití žen je špatné, ano, ať se seberealizují a vzdělávají, ale jinak ať, proboha, zůstane všechno při starém a hlavně, hlavně ať nás často chválí!!!/? Není to tak, že po kroku jedna, který udělaly ženy tím, že se emancipovaly, musí násoledovat krok dvě, totiž, že něco musí udělat i muži, aby s námi drželi krok? Zatím mám, pánové, občas pocit, že jste malí kluci, kteří sedí na pískovišti a bulí, že jim někdo /ženy/ sebral hračky. Potřebovali byste konečně dospět! Ceká společnost a hlavně ženy by potřebovaly, aby se muži přestali litovat, čekat na drbání za ušima a konečně se začali také emancipovat!
6. Ale věřte mi, že rozumím, jak je to těžké. Tisíce let byly poměry nastaveny jedním směrem a teď se to náhle všechno mění. Chápu, že jsou muži zmatení, když v potu a krvi dotáhnou mamuta a doma jim nikdo nezatleská. Ale kdo taky, když je manželka někde v pralese, kde zrovna klade pasti, aby rodina neumřela hlady. Zajímalo by mě, kolik procent žen by zůstalo doma, kdyby je jejich muži byli schopni uživit. Kolik procent žen vlastně pracuje, protože musí a kolik, protože chce? Nevím.
7.a) A nakonec ještě hořké přiznání: osobním pozorováním ve svém okolí jsem zjistila, že nejlépe fungují ty páry, kde ženy své muže chválí, až se jim od úst práší. Je jedno, jestli jsou pochvaly odůvodněné, nebo ne. A je taky jedno, jestli ženy chválí cíleně, protože jsou chytré a došlo jim, že tak budou míst spokojeného muže, nebo že chválí, protože je jejich muž pochvalyhodný a nebo klidně proto, že jsou hloupé a nikdy je nenapadlo chovat se jinak... Tento model prostě funguje a já sama musím přiznat, že kdybych svého bývalého partnera chválila víc, jsme partneři ještě dnes.
7.b)A ještě jedno hořké přiznání: dalším osobním pozorováním jsem zjistila, že velké procento ´nových mužů´, tedy mužů, kteří jsou citliví, přebalují své děti, zajímají se o své pocity a dialog zhusta začínají větou ´Pojďme si o tom promluvit, Brendo,´...přestávají být muži. Nejsou přitažliví jako muži. Jednoduše: nemají koule. Jak teď z toho ven? Netuším.
8. ps: Vieweghovi patří dík, že jako první známý muž vyšel s kůží na trh a řekl, co si jako muž opravdu myslí. A ps2: v reakci na diskutující nade mnou: mně se slizký nezdá vůbec, naopak, je to pěknej chlap a na rozdíl od většiny ostatních souputníků, z mamuta, kterého nosí domů on, se jeho rodina uživí. Takže si tu zatracenou pochvalu vlastně zaslouží