moc smutné

člověk si kolikrát myslí, když se mu stane neštěstí, že je na tom ze všech nejhůř, ale je vidět, že nikdy není tak zle, aby nebylo ještě hůř, sama mám svých problémů po nevydařeném manželství dost a ještě dnes, když už jsem si myslela že jsem z toho venku, jsou chvíle, kdy na mě ta bolest znovu dopadá, jak píšeš s železnou pravidelností, ovšem proti tvému trápení je to moje úplná prkotina,moje babička měla čtyři děti a když se jí narodilo druhé, tak se jí první nešťastnou náhodou zabilo, moc se trápila tenkrát, je to vidět jen podle fotek, jak má sešlý obličej pohublá a utrápená, ještě dnes v jejích 76 letech ji to stále bolí a v den výročí jeho úmrtí každý rok je smutná , dnes by mu bylo 51 let, přesto za pomoci rodičů se z toho tenkrát dostala a měla hnací motor druhého chlapečka ještě v peřinkách a proto chci jen říct, že tvá bolest sice určitě nikdy nezmizí, jen si na to člověk zvykne a v tvých dětech hledej to největší štěstí a raduj se s nimi z každého byť sebemenšího okamžiku, protože ten už ti nikdo nevezme a na holčičku určitě vzpomínej, ale čas bolest určitě zmenší, i když nevyhojí úplně. Přeji ti hodně síly a štěstí pro tebe i tvou rodinu a hlavně i v bolestné vzpomínce na dcerušku přesto pěkné Vánoce s tvými synky a tím bezva mužským, kterého máš.