Re: každý má malinko jiný styl
Priority jsou pro mne klíčovým slovem. Vyšla jsem z rodiny, kde to vypadalo následovně: oba rodiče pořád v práci, často do noci, často i o víkendu. Pamatuju si, jak jsem pořád vyhlížela z okna mámu, jestli už nejde, slunce zapadalo... Pamatuju si, jak jsem jí v osm večer volávala do práce, kdy už přijde.. Když pak měla trochu volna, rozhlídla se u nás doma a dostala z toho bordelu amok. Takže věčný křik, hádky rodičů, když už tedy byli doma. S odstupem času člověk mnohé pochopí a odpustí. Já pochopila, že máma chtěla zvládnout všechno a priority si neurčila. Myslela si, že to prostě půjde. Jenže byla akorát nervózní a sedřená. Takže se snažím dělat si to svoje (emancipovaná po mámě), ale při pohledu na souvisejí důsledky v podobě ukrutného nepořádku prostě jen zhluboka dýchám a radši jsem zticha. Ambice mít doma pořádek jsem se, alespoň prozatím, vzdala - vím, že člověk nemůže mít všechno.
Odpovědět