31.8.2009 18:25:49 Jaroslav (1 žena, 4 malé děti :-)
Prave ta eticka otazka je vsak jedinou nejpodstatnejsi
Text je to dobry, jen ten nejozehavejsi mytus nechava uzavren v pandorine krabicce. A "zameta" ho pod stul pod pojem subjektivni eticky problem. Ale prave ten jediny je na umelem oplodneni skutecne mytem i problemem zaroven. Nejde o akt umeleho oplodneni samotny, ten sam neni skutecnym neprekonatelnym etickym problemem. Jde o to, ze v ramci "umeleho oplodneni" dojde ke vzniku nekolika zivotu a pouze a jen lekar, tedy clovek, si osobuje pravo zvolit, který "přežije" a ostatní "letí do kanálu". Ano jde o diskusi k tematu kdy zacina skutecny zivot, od kdy je clovek clovekem. Je to stejny problem jako rizena interupce, pokusy s lidskými zárodky pro manipulaci s DNA ci euthanazie. Argument, ze i priroda vybira a nechava prezit jen silnejsiho u mne neobstoji. Protoze toto neni "priroda", ale clovek v roli Boha, přírody, či osudu (záleží v co věříte). Prostě nepovažuji za dobré, když se člověk pasuje do role rozhodovat o životě a smrti jiného. Pod jakýmkoli pláštíkem. Zároveň ale chápu ty, kteří touží po vlastním miminku a ono nepřichází. Takže, neberte tento text jako odsouzení (každý život je stejně dobrý!), spíše jako důvod k zamyšlení a zviditelnění jednoho aspektu umělého oplodnění, který někdy můžeme považovat jen za subjektivní, i když povahou je spíše objektivní
Osobně mne napadá zda si takové miminko vlastně nekupujeme. Nekupujeme ten nejlepší kus. A ostatní?
Odpovědět