Tohle je prostě blbé období...

... mimino je mimino, starší sourozenec žárlí, snaží se upoutat pozornost (řekla bych, že tvoje dcera by si uměla hrát sama - ale proč by to dělala - to bys pak třeba měla čas na miminko - soudím podle mojí čtyřleté, kterou miminka fascinují, ale v okamžiku, kdy na cizí miminko jen pohlédnu já, tak jí mám na klíně, otáčí mi hlavu od miminka a děsně usilovně hledá témata k hovoru). Děti není kam "odložit", navíc jestli kojíš, tak jsi poměrně dost nezastupitelná.

Určitě bude líp. S manželem by to chtělo domluvit nějaká pravidla - ono někdy je důležitější když někdo pohlídá děti půl hodiny v tom pravém okamžiku, než jestli je s nimi celé hodiny.
U nás platilo, že manžel neodejde do práce, dokud nebudu vysprchovaná a oblečená. Je to dvacet minut, ale hrozně důležitých - abych pak mohla celý den fungovat. Večer chodil děti koupat - tj. byl tu na poslední půlhodinku před spaním - on byl s dětmi, dělal s nimi něco smysluplného a já měla chvilku buď na internet nebo sklidit kuchyň nebo prostě NĚCO. Jednou týdně chodil s dětmi ráno plavat (napřed tedy jen on se synem, později syn chodil do kursu bez rodiče a dcera ve stejnou dobu na plavání s rodiči). Plavání máme za rohem, takže to zase bylo nějakých 45 minut celkem - ale byla jsem chvilku bez dětí... mohla jsem si v klidu dopít ranní kávu - alespoň občas.

Asi od roku mladší si manžel děti bere jeden večer - sejdeme se před mým fitkem v 17:30, já jdu cvičit (plus někdy pak s holkama na skleničku), on jde s dětma na nádraží podívat se na vlaky a pak jdou na večeři a v osm je šoupne do postelí. Já mám pro sebe celý večer, oni jsou všichni spokojení, protože si užijou jeden druhého (plus manžel říká, že se na něj za celej život neusmívalo tolik ženskejch, jako když jde s prckama po městě ).
To jsou věci, které mi trošku ulevily od totální ponorky - půlhodinka tady, půlhodinka támhle + jeden volnej večer (babičky máme na jiném kontinentě, takže fakt nějaké hlídání "abych si mohla dojít k holiči" nehrozilo a nehrozí, nehrozí odkládání dětí na víkend atd.)
V tomhle věku (1 a 3 roky) si manžel děti občas bral o víkendu - zase třeba na hoďku dvě - na procházku, nebo třeba na nákup, s autem do myčky - cokoliv.

Samostatnost starší dcery - asi bych zkusila něco "konstruktivního" - např. když dostane omalovánky, tak si je může omalovávat sama, ne? Nebo postavit domeček z lega / dupla / kostek (dle šikovnosti - ve třech letech asi spíš ty kostky, duplo), nebo něco takového. MOje dcera si docela vyhraje s koníkama a zvířátkama od Schleicha, nebo s princeznama od polly pockets (takové ty malé panenky - mají gumové oblečky, takže jakž takž zvládá i oblíkat). Dále vystřihovací oblíkací panenky, má vaření a kuchyňku... prostě najdi jí činnosti, které si fakt bude dělat sama... můžeš jí ze začátku pomoc a ukázat co a jak - ale pak bych jí posílala si hrát - třeba na deset minut.... podle mě dítě, které někdo neustále zaměstnává, může mít v budoucnosti docela problém - není zvyklé řešit problémy, není samostatné, neumí se samo o sebe postarat, nemá vlastní názor - pořád čeká, že mu někdo všechno "předžvejká". ZKuste pozvat nějaké kamarádky, ať si chvilku hraje s jinými dětmi, třeba od nich něco odkouká... a tobě zbyde chvilka pro prcka.

Náročné miminko - to jsem strčila do babyvaku a prostě se jel program podle staršího. Mimi ve vaku bylo spokojené, a já měla volné ruce na zachraňování staršího (má třikrát šitou hlavu, poprvé ve 14ti měsících).