Opačný problém

Já, velký přítel dětí nejrůznějšího věku, bych pro své malé přátele potřebovala jinou radu:
Jak zvládnout rodiče, kterým vadí, když dítě nechce půjčit hračku?
Osobně takový postoj rodičů totiž nechápu. Proč nevezmou přání dítěte na vědomí jako fakt, který nepotřebuje zdůvodnění? Sami přece také běžně každému nepůjčují své auto nebo peníze jen proto, že si řekne. Podle zákonů asertivity je odmítnutí laskavosti jedno ze základních lidských práv. Jistěže ve vážných věcech dítě nemůže mít práva jako dospělý - ale co je vážného na hračkách? Nepůjčením hračky přece nikomu nezpůsobí žádnou škodu ani ohrožení. A že by tím utrpěl jeho charakter? Nemyslím. Podle mě je naopak pro jeho osobnost prospěšné, když dostane prostor k takovémuto neškodnému uplatnění vlastní vůle.
Nebo proč vy myslíte, že je v takovém případě potřeba nápravy?