hřiště...

Pěkný článek Osobně se taky hřištím vyhýbám, naštěstí starší syn je nikdy nevyhledával a dceři je to ještě šumafuk. Na hřiště jsme chodili pouze v časech, kdy tam nebyly jiné děti ve větším počtu (což je o víkendech do 10 hodin a za škaredého počasí....). Ne, že by mi vadilo syna houpat nebo s ním jinak řádit - ba naopak. Vadí mi jisté kategorie matek a jejich ratolestí, které tato hřiště okupují. Jsou to matky, které dál než na nejbližší hřiště nedojdou, tam si sednou na lavičku, zapálí si cigaretu (to bych na hřištích rozhodně zakázala), klevetí s matkami stejného založení a co dělá jejich potomek, je jim úplně jedno - a jaké překvapení, že to nejsou zrovna andílci...
Prima jsou hřiště, která jsou dále od obydlených oblastí, zejm. paneláků. Tam jsou spíše sportovně založení rodiče a pobyt na takocých hřištích je radostí pro všechny