Slza |
|
(28.4.2008 16:42:28) Opět jsem nakoukla, mám dnes volno, protože mi není nějak dobře.. Tak se snažím pracovat přes PC, ale moc se mi z postele nechce Raději jsem zabrousila sem a něco málo početla. Jestli si vzpomenu na všechno, co mě zaujalo, tak maličko zareaguji. Leny.. ano, poznali jsme se s mým m. jako spolužáci na vš.. pamatuješ si dobře jsem věčná studentka.. tím pádem i přestárlá Jak jste se tu některá ptala, jestli nejdřív zamilovanost a potom sex nebo naopak, tak já musím říct, že u nás to bylo zajiskření, velmi záhy sex a teprve postupem času ta zamilovanost.. přičemž já jsem ta, co to nese samozřejmě hůř On, když měl namále a cítil, že by do toho moc zahučel, si dal pauzu, oklepal se a snaží se držet si odstup. Tím myslím to, že podle mě není zamilovaný.. má mě rád, chová se ke mě hezky, jsme si hodně blízcí, ale zamilovaný myslím určitě není. Já svým způsobem ano, i když jsem měla hodně času o všem přemýšlet a nejsem si jistá, jestli to není spíš závislost na něm jako na člověku a na tom sexu s ním... protože ten je super. Jak už jsem psala minule, máme takový nějaký zvláštní vztah a trvalo dlouho, než jsme si to ujasnili. Jinak k tomu čekání na smsky, emaily, telefonáty... obava, abych se neztrapnila dolejzáním, nepsala bez odpovědi, čekala, až na mě bude mít čas... tím vším jsem prošla. Taky jsem se asi stokrát rozhodla, že definitivně končím... a stokrát změnila názor. Nesčetněkrát jsem se zařekla, že nenapíšu, nezavolám jako první.. nejdéle jsem to vydržela dva měsíce... a popravdě trpěla jsem jako zvíře .. a nakonec jsem to stejně nevydržela. Vždycky jsem se bála napsat nějakou jakoby výhrůžnější zprávu, aby se náhodou nenaštval a neposlal mě k šípku... a nakonec to dopadlo tak, že když jsem mu napsala opravdu hnusnou smsku, jak mu nepřeju za to všechno, co mi "způsobil", nic dobrého, tak se najednou "probudil" a mohl se přetrhnout, aby to napravil a řešil... a vlastně od té doby jsme si teprve všechno nějak narovinu vyříkali.. skončilo to věčné pochybování, jak asi uvažuje on, všechny ty přebujelé představy a fantazie, co dělá, co si myslí, jak to má nebo nemá se mnou, když se neozývá... a docela se mi ulevilo. Nikdy to nebude mít žádný happyend, protože svoje rodiny bořit nechceme a nebudeme.. Je mi jasný, že já jako správně zamilovaná blbka se budu občas trápit a žárlit na jeho manželku.. ale nějak už se nebojím, že bych pro něj nic neznamenala. Našli jsme docela dobrý způsob, jak se na noc sejít aspoň občas. Klidně si o to řeknu a vím, že nejsem v jeho očích trapná.. ani ho "neobtěžuju a nezdržuju".. Zní to asi divně, ale mě zmítaly tyhlety pocity docela dlouho.. a to jen proto, že jsme si to pořádně nikdy nevysvětlili. Klidně mu teď už i píšu první nebo jen tak a nečekám, že mi nutně odpoví.. a je zajímavé, že najednou odpoví pokaždé. On sice raději volá než píše, ale to je nakonec ještě lepší ;-) Pravda ale je, že mu teď už tolik nepíšu. Je to zvláštní, ale už nemám tolik tu potřebu, jako dřív. Asi už nepotřebuju to ujišťování o něčem... jsem klidná a věřím mu.. a to je asi základ. Občas mě přepadne smutek.. většinou to na mě dolehne, když vím, že s manželkou a dětičkama právě někde fungují jako šťastná rodinka... Je mi milejší, když má hodně práce a na manželku málo času... ale co nadělám. Zas mě těší, že se chová jako skvělý táta.. kdybych věděla, že je to nějaký hajzl, asi bych ho nechtěla. Je to trochu schíza.. "skvělý otec a manžel"...bohužel ne můj... A ještě jsem chtěla napsat, že jsem ve své zoufalosti byla dokonce u jedné kartářky, která mě až trapně odhalila na kost... aniž bych jí cokoli prozradila. Je to ale moc hodná stará paní, která má pochopení.. Ovšem k dovršení všeho mi řekla, že s m. bude náš vztah trvat léta, že se máme rádi, že se budu občas trápit a slzet z nějaké té beznaděje, a že je možné, že se dáme dohromady třeba po letech, až vychováme oba děti... Beru to s velkou rezervou, i když některé její „trefy do černého“ mě až děsí... Rozhodně to ale nechci brát jako předpověď osudu. Omlouvám se holky, že jsem to tu tak vytapetovala. Nějak jsem se asi potřebovala vykecat. Dík za pochopení. Mějte se hezky a všem Vám držím palce, ať se zbytečně netrápíte a když už jste do něčeho takového zahučely, tak si to užívejte, pokud je to možné..
|
|