| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Kde to žijeme?

 Celkem 6 názorů.
 Jana, roční syn 
  • 

Kde to žijeme? 

(10.7.2000 11:20:57)
Chtěla bych se tady se všemi podělit o svůj zážitek z minulého víkendu, který mě přinutil k hlubšímu přemýšlení. Setkala jsem se s jednou známou - starší paní, která mi vyprávěla o své vnučce. Ta má prý dvě děti - 4 a 2 roky. Když byl mladšímu necelý rok, zjistila, že je znovu těhotná. Šla na miniinterrupci, protože by výchovu tří dětí v tak malých věkových odstupech nezvládla. Od té doby prý už bere antikoncepci... Když se jí její babička zeptala, jestli ji nenapadlo, že by mohla dítě donosit a pak dát k adopci, odpověděla, že by prý "na to neměla žaludek".
Dřív jsem byla, stejně jako paní Zdenka a hnutí Prolife, zastáncem názoru, že omezení potratů zákonem by hodně vyřešilo, ale teď už si tím ani zdaleka nejsem tak jistá. Dokud budou mezi námi převažovat lidi, kteří mají spíš žaludek na to, aby dítě zabili než aby ho dali k adopci, nejsou zákazy asi k ničemu.
Kde to proboha žijeme?
 Pavlína 
  • 

Re: Kde to žijeme? 

(11.7.2000 15:20:49)
To teda zírám. Nezbývá než čekat, kdy sem nějaká aktivistka z hnutí pro život připíše názor, že každé vajíčko, co v sobě nosím je vlastně budoucí poloviční život a tudíž to, že ho nechám z mého organizmu samovolně odejít je zločin. Tzv. poloviční vražda. Za chvíli bychom takhle mohly rodit jak na běžícím páse a rozdávat děti. Vím, že to co jsem teď napsala je dost nadsazené, ale veškeré diskuse odpůrkyň interupcí dovedly mou fantazii až sem. Já se interupcí nezastávám, ale jsem určitě proti jejich zákazu. Rozhodně jsem odpůrkyní interupcí zastupujících antikoncepci. Tak by to být nemělo. Ale ať se každá žena sama rozhodne, zda nechá v sobě vyrůstat nový život nebo ne. Když se třeba budoucí matka dozví, že její dítě bude nějakým způsobem poškozené, kdo má právo odsuzovat ji, rozhodne-li se pro potrat? Jak může někdo tvrdit, že by se to dítě chtělo narodit? ... Nevím. Každopádně bych se já nikdy před podobný rozcestník dostat nikdy nechtěla.

Doufám, že jsem vás moc nerozčílila. Je to jen můj názor. Nic víc.

Přeju pěkný den.
 Kamila 
  • 

Re: Re: Kde to žijeme? 

(11.7.2000 15:39:20)
Když si prolistuješ tuhle rubriku, zjistíš, že už tu jeden tebou popisovaný lítý boj byl.
 Jana, roční syn 
  • 

Re: Re: Kde to žijeme? 

(11.7.2000 23:03:20)
Souhlasím s Vámi, že otázka interrupcí např. v případě postižení dětí, ze zdravotních důvodů apod. je příliš komplikovaná, nic se nedá zobecňovat a není možné nikoho odsuzovat. Ale myslela jsem si, že z mého příspěvku bylo dostatečně patrné, že v tomto případě šlo skutečně o potrat jakožto způsob antikoncepce (a i já jsem to z vyprávění té zmiňované paní tak pochopila). Napsala jste, že v takovém případě interrupce neuznáváte. Myslím, že v tom se obě shodneme - můj příspěvek to snad nevylučuje, nebo ano?!
Mějte se hezky.
 Adam, tři děti 
  • 

Re: Re:RE...... Kde to žijeme? 

(2.8.2000 4:04:41)
Jsem věřící a proto vás zřejmě nepřekvapí, že o potratech si myslím jednoduše, že nejsou v pořádku.
Předevčírem byl v MF dnes krásný článek nejenom o tom, jak společnost, tedy spousta jednotlivců nahlíží na vícedětné rodiny. Vyplynulo z toho, že zaleží především na prioritách jedinců,rodin, jestli preferují spíše své pohodlí a spokojí se s jedním dítětem, nebo nechce žádné- naopak chce mít velkou rodinu. Čili ekonomické podmínky jsou spíše záminkou, nejsou až tak rozhodující, jak se spousta lidí domnívá. Neříkám, že všichni, kdo se rozhodují pro potrat, činí toto z pohodlnosti a zjištných důvodů. Životní cesty bývají spletité a proto neodsuzuji zde nikoho. Jen se mi zdá, že pří všemožné "osvětě" je provaděno stále hrozivě velké množství potratů, které nelze zdůvodnit jen ekonomicko-bytovými podmínkami. Mějte se hezky
 Eva 31, Honzík 4, 30. týden 
  • 

Re: Re: Re:RE...... Kde to žijeme? 

(2.8.2000 9:30:40)
Ahoj Adame, tady Eva.
Tvé zamyšlení nad potraty mne dost zaujalo i v tom, že není tak ostře vyhraněno ANO nebo NE. Asi je to názor podložený opravdovou životní zkušeností (viz. tři děti atd.).
Napadlo mne, že žijeme v takové schizofrenní společnosti: na jedné straně je u nás velká potratovost (myslím tím umělé potraty), ty jsou kritizovány a odsuzovány jako nemorální. Na straně druhé je tu fakt, že žena - matka, která před zaměstnáním a společenskou prestiží jednoznačně staví jako prioritu své děti a svou rodinu, taková žena je jakoby společensky handicapována a odsunuta na vedlejší kolej. Naše společnost (a tím teď nemyslím jen tu českou, ale celkově tzv. civilizované země) není přátelská k dětem - viz. ten článek v MFD. Já jsem ho nečetla, ale vykládal mi ho manžel.
Samozřejmě, že se člověk nemůže alibisticky vymlouvat, že na děcka prostě nejsou peníze, kdo děti upřímně chce, bude jich mít třeba deset, bez ohledu na prostředí, ve kterém žije. Ale nemůžeme lidi přece peskovat za to, že nemají děti, případně se jich zbavují interrupcemi, když všeobecně je matka trávící roky na mateřské dovolené, považována za pologramotnou slepici, jejíž schopnosti končí zapnutím automatické pračky.
Nechci propagovat potraty, opravdu vím, že to není dobrá věc, ale jako celek jsme ztratili úctu k ženě - matce, není proto divu, že spousta žen na svou roli matky rezignuje.
Další věc se týká výchovy - a to je spíš k Tvému příspěvku o sledování televize. Honzík předevčírem oslavil své čtvrté narozeniny. Dostal přiměřeně dárků, hodně sportovních potřeb, protože s tatínkem rádi a hodně sportují, ale také tři knížky - dvě o Lískulce a jednu o Krtečkovi.
Jestli ty knížky znáš, víš, že Lískulka je poměrně tenká, hezoučká knížka, ale stojí nějak přes dvě stovky. V Krtečkovi je jedna pohádka zvíci jednoho Večerníčku a stojí to kolem 150 Kč. Za tu cenu máme doma až dvě čtyřhodinové videokazety plné těchto Večerníčků.
Opět - absolutně se nevymlouvám na ekonomiku - já i manžel pocházíme z rodin, kde se vždycky hodně četlo a ke knihám máme přirozenou úctu, takže i naše děti vedeme tímto směrem (zaplaťpánbůh na to i zatím máme), ale ne mnoho rodin je na tom stejně. Zvlášť tady na Ostravsku stále roste počet lidí, kteří opravdu musejí každou korunu několikrát obracet, než ji vydají. Taková maminka spíš svému dítěti nahraje ty pohádky na video než by mu koupila knížku.
Toto je jenom několik málo zamyšlení nad tím, že mít děti a brát je vážně, není vůbec jednoduchá věc. Mám hlubokou úctu před všemi, kteří tohle vědí a přesto podle nejlepšího svědomí vychovají více dětí, někdy i přijmou za své děti, jichž se vlastní rodiče vzdali, ale tahle fakta a mnohá jiná mi nedovolují opovrhovat nebo odsuzovat ty, kteří se rozhodli opačně.
Děkuji za Tvůj názor, protože mne přesvědčil, že i lidé, kterým jsou interrupce proti srsti, mohou být přístupní k názorům druhé strany.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.