| Karel, 25 let, ženatý | •
 |
(6.7.2001 6:10:26)
Dobré ráno,
Tuším, že mi pomoci v mém trápení nemůžete, ale aspoň se Vám svěřím, třeba i to mi ulehčí. Nevím, jak začít, nějak to zkusím. Jmenuji se Karel, je mi 25 let a je tomu už 7 let, co jsem se seznámil s tehdy 17letou dívkou Kateřinou. Rok jsme spolu byli šťastni, pak si našla jiného, ale zapomněla mi to říci, tak jsme na rande s ní chodili dva (každý jindy). Když jsem se o této situaci náhodně dozvěděl, nechtěl jsem Káču ztratit a chtěl jsem o ni bojovat. Ten druhý taky. Situace se tedy nezměnila. Rok a půl po seznámení s Kateřinou jsem na chmelové brigádě potkal tehdy 16letou Ivanku. Oproti už 19leté Kateřině byla úžasně naivní, otevřená a navíc věřící v Boha. Milovala mne vroucím citem, já ji měl spíš „jen“ rád, stále jsem čekal, až se budu moci ke Káče vrátit, až toho druhého opustí. Bohužel, když jsem po dalším roce Ivance řekl, že stále miluji a čekám na Káču a ji mám pouze rád, rozplakala se a nechtěla mne už vidět. Taky Káča byla sice ráda, že jsem si mezitím našel Ivanku (necítila se tolik provinile), ale vrátit se ke mně nechtěla, chtěla se mnou pouze kamarádit a milovat se. To mi nestačilo, já chtěl s Káčou chodit, vzít si ji, imponovala mi mnohem více než Ivanka.
Nakonec jsem neměl nic. Káča se se mnou po 3 letech známosti definitivně rozešla, našla si třetího a Ivanka už o mně nechtěla ani slyšet, zůstali jsme pouze kamarády. Ještě 2x jsme spolu byli na dovolené, ale už to nebylo ono. Občas jsme se setkali, psali jsme si k vánocům, narozeninám, ale když jsem jí po roce od našeho rozchodu a po 2,5 letech naší známosti nabídl, že s ní budu chodit, že ji miluju (myslel jsem to opravdu vážně, neboť s Káťou už jsem dávno nechodil a nechtěl jsem být sám a Ivanku jsem měl rád), nechtěla, říkala, že už se ani neznáme a připadalo mi, že se mnohem víc přiblížila k Bohu než kdy předtím.
Takže jsem si za další rok našel svoji současnou partnerku Veroniku, se kterou jsem už 3 roky šťastný, 2 roky ženatý s ročním Jakoubkem.
Po seznámení s Veronikou jsme se s Ivankou už nevídali, pouze mi občas psala, když byl některý z křesťanských svátků. Když jsme se jednou byli v létě s manželkou koupat, měl jsem pocit, že jsem ji zahlédl s nějakým chlapcem na koupališti, pomyslel jsem si něco o tom, že je dobře, že si někoho našla a že vypadá šťastně.
Pak už mi Ivanka přestala i psát, asi měla dost starostí se svojí láskou. Je tomu týden, co jsem při úklidu sklepa objevil lístek s jejím telefonním číslem. Ani nevím proč jsem ho vytočil. Fungovalo. Sluchátko zvedla Ivanka, měla stále ten sametový hlas, při kterém se mi kdysi tajil dech. Zeptal jsem se jak se daří a jestli chodí s tím chlapcem, co jsem ji s ním onehdy viděl na pláži. Řekla, že jsem se musel zmýlit, že na té pláži nikdy nebyla a s žádným chlapcem nechodí. Prý měla po mně ještě asi dva vztahy, ale ani jeden nevyšel (vím, že platonicky milovala nějakého kněze) a že zítra odjíždí do kláštera do Anglie. Úplně jsem zmrtvěl. Ivanka a do kláštera? To už ji nikdy neuvidím? Prý nikdy, odjíždí na pořád, alespoň si to myslí. Prý když se vrátí, ozve se mi. Psát mi nesmí, pouze jednou měsíčně rodině, ale já jí psát, pokud budu chtít, můžu, ale prý to raději nemám dělat, chce se od vnějšího světa co nejvíce odpoutat. Hovořili jsem spolu asi 25 minut (hodně mně to stálo, jsme každý odjinud), ale z jejích slov jsem nezískal pocit, že odejít do kláštera je to nejlepší, co mohla v životě udělat, ale nepodařilo se mi ji přesvědčit o opaku. Určitě ji přesvědčovali i rodiče a mladší sestra, které tu nechala.
Takže moje láska (bývalá) je už týden zavřená v nějaké mrňavé celé a pomáhá malomocným. Mám z toho všeho špatný pocit, zdá se mi, že jsem to já, kdo ji dohnal k tomu stát se jeptiškou. Připadá mi, že pokud bych tenkrát opětoval její lásku, vzali bychom se, měli bychom děti a byli bychom normální rodina. Takhle se zklamala z nešťastné lásky ke mně a protože ji nevyšly i pozdější vztahy, zanevřela na tento svět a ještě víc se přimkla k víře v Boha. Rozhodla se raději pro lepší variantu ze dvou zel, které se jí nabízely (tak to vidím já, nemusí to tak být, nevím, pravdu zná jedině Ivanka, ale už se ji asi nedozvím, když se mnou nebude moci komunikovat): být osamělá a nešťastná na tomto světě a nebo být osaměla a alespoň trochu šťastná mezi jeptiškami, pomáhat druhým.
Je mi to moc líto, že jsem to byl asi já, kdo ji připravil o to, žít tady mezi „normálními“ lidmi a přinutil odejít do kláštera. Je mi líto, že nebude moci už nikdy s nikým chodit, milovat ho, milovat se s ním, vodit se za ruce do parků, užívat si života, mít děti, být alespoň trochu šťastná. Ti kdo věří v Boha (já ne) mi prominou, ale já bohužel život v klášteře neberu jako plnohodnotnou náhradu života na tomto světě. Myslím si, že zde je mnohem víc možností, jak být šťastný a spokojený.
Je mi líto, že do kláštera odešel člověk velice inteligentní, duševně i fyzicky krásný, hodný, upřímný a nevím, kolik bych ještě vymyslel superlativů. Myslím si, že by Ivanka byla mnohem víc užitečná na tomto světě. Zdá se mi, že v klášterech by měli být spíš lidé, kteří už tento svět víc poznali, jsou starší a zkušenější a nikoliv mladé dívky, které se mají bavit a snít.
Vím, že mi nikdo z Vás poradit nedokáže, prakticky to ani nejde, Ivanku už asi nikdy neuvidím a bohužel nepřesvědčím, ať se vrátí zpátky, ale přesto si rád přečtu Vaše odpovědi.
Děkuji Karel
|
| Svatka | •
|
(6.7.2001 7:24:01)
Milý Karle, tezko se Ti dá poradit. Já bych rekla, ze by sis mel srovnat svoje city. Píses, ze jsi mel Ivanku rád, ale nemiloval ji. Potom píses, ze jsi stastný, milujes svoji zenu a díte. A dále jsi zase nestastný, protoze Tvoje láska je v klástere. Léta jsi ji nevidel, oba jste se, myslím, dost zmenili, máte nový okruh zájmu a prátel. Kladu si otázku: co vás spojovalo? A dalsí otázku: proc ted, kdyz jsi stastne zenatý, más díte, myslís na bývalou dívku? Vlastne uz po letech? Je to její rozhodnutí, její zivot a ona neceká od nikoho, tedy ani od Tebe, zádnou pomoc. Sama se pro to rozhodla, nezabránili-li tomu rodice, sourozenci, prátelé, proc a jak bys tomu mel zabránit práve Ty? Kdyz k této veci pristoupís strízlive, asi v tomto duchu, mám dojem, ze Ti to pomuze. Je období dovolených, seber se, vyrazte si s manzelkou a prtousem nekam ven, bude lépe. Moc Ti to preju! Svatka
|
| Karel, 25 let, ženatý | •
|
(6.7.2001 15:54:59)
Ahoj Svatko,
díky za tvůj názor. Máš pravdu, že to vyznívá trochu zvláštně. Je pravda, že zpočátku jsem Ivanku měl "pouze" rád, ale nemiloval jsem ji, ale to jenom proto, že jsem tehdy miloval Kateřinu. Pak když už o mne Kateřina definitivně neměla zájem, zjistil jsem, že Ivanku vlastně miluju, ale už bylo pozdě, Ivanka se ve mě zklamala a nechtěla se zklamat znova. Přitom si myslím, nepotkat dřív Kateřinu, byl bych s Ivankou šťastný, spojovalo nás spousta společných zájmů, např. zpívání, tancování, chrámová hudba, cestování. Domnívám se, že kdybych od začátku miloval Ivanku naplno, stejně jako ona milovala mě, bylo by dnes všechno jinak. V té době, v jejích 16 letech to byla naprosto normální dívka, ráda se bavila, tancovala, chodila do společnosti, se mnou do kina, divadla, několikrát jsme byli na společné dovolené pod stanem, na jachtě, v podstatě neměla nic ani proti sexu (uspokojovala mne rukou, případně ústy), i když já se jí příliš dotýkat nesměl, maximálně tak zajet rukou do výstřihu, pohladit ji po vlasech, obejmout, políbit ji, drželi jsme se za ruce, dokonce se nestyděla se přede mnou i svléknout do Evina roucha.
A to všechno dělala, přestože už v té době věřila v Boha. Spát se mnou ale nechtěla, prý až po svatbě. Jak rád bych si ji potom vzal, ale už nechtěla. Uvědomila si, že tento svět pro ni není, že se pouze zklamává dál a dál ( i s těmi dalšími partnery). Takže jsem to vlastně byl já, kdo ji odloudil tomuto světu. Nebýt mého podvádění Ivanky s Kateřinou, zůstala by stále tou normální holkou, která se chce bavit, mít rodinu, děti, chodit do zaměstnání. Takhle se víc přimkla k Bohu a nakonec odešla do kláštera. S těmi malomocnými to bylo trochu nadnesené, ale mám ten dojem, že se tam stará o nemocné v klášterní nemocnici, i kvůli tomu vlastně odešla z mat-fyzu, který studovala a udělala si po maturitě zdravotní školu. Je velmi chytrá, umí anglicky, italsky, španělsky, německy a tam se takhle zakope. A zas tak po letech to není, vždyť se jedná o pouhé 3 roky, co jsme byli partnery a i potom jsme se občas vídávali, přijela na můj sborový koncert, já se přijel podívat na mši a poslechnout si chrámovou hudbu do kostela, kam chodí, psali jsme si k narozeninám, vánocům, velikonocům. Nevím, jestli by dala zrovna na mě, ale kdysi jsme si byli velmi blízcí, byla do mě hodně zamilovaná, věřila mi, byl jsem pro ni vzor, byl jsem o pár let starší i tím jsem jí imponoval. A i poté, co jsem jí řekl o své zradě mě neopustila, ale odpustila mi a byla ochotna být alespoň mojí přítelkyní (kamarádkou). Možná to pramenilo i z toho, že věřila v Boha, který také odpouští. Nevím. Každopádně je mi líto, že je pravděpodobně pro tento svět navždy ztracena, že už si s ní nikdy nebudu moci o ničem promluvit. Nevím, proč bych se měl vzdávat své kamarádky, které můžu svěřit i to, co nemohu říci své manželce. Je přece jedno, že je to žena a nikoliv muž. Vždyť mezi námi potom už nic sexuálního nebylo, chtěli jsme se scházet proto, že nám spolu bylo dobře, krásně jsme si povídali a dávali si navzájem rady, co se svými vztahy. Rozhodně jsem nemínil být zase nevěrný, tentokrát své manželce s Ivankou, z toho už jsem se poučil. Vždyť i Vy všichni máte určitě někoho, komu se svěřujete se svými trápeními a tu osobu jsem já teď nadobro ztratil.
Karel
|
|
|
| Jana 27, Schovánek 39. týden | •
|
(6.7.2001 12:02:54)
Ahoj Karle,
Tvuj pribeh mi pripada jako spatna cervena knihovna. Mas zenu, kterou milujes, maleho syna, a k tomu se kdysi ve Tvem zivote objevila zena, svetice, uzasna, citliva, skromna, hodna atd. atd.... Ty jsi ji znicil zivot a ted jsi rozervan.
Je mozne, ze nechapes vztah sve byvale pritelkyne k Bohu, jeji rozhodnuti odejit do klastera (osetrovat malomocne v Anglii???). Ale nemuzes si davat za vinu zivotni kroky nekoho jineho.
Vrat se zpatky na zem, přestaň zpytovat svědomí, co by se stalo, kdyby a zacni se venovat sve rodine, ta Te potrebuje nejvic.
Rozum do hrsti
J.
|
|
| Sharon | •
|
(10.7.2001 11:12:51)
Karle, možná budu zase vypadat bezcitně či dokonce možná arogantně, já už jsem tady taková obluda, co pořád do někoho šije, ale nedá mi to nezeptat se tě, proč problém svojí lásky v klášteře řešíš paralelně na více diskusních auditoriích? A jinak jak už tady bylo řečeno, připadá mi to trochu jako červená knihovna, nezlob se na mě, ale myslím, že sám ještě nemáš ve svých citech jasno. Buď teda miluješ tu úžasnou čistou Ivanku, tak ses neměl ženit a dělat spoustu jiných věcí. A nebo jsi šťastně ženatý, máš svojí rodinu, tak nemusíš řešit, z jakých pohnutek ona odešla léčit bezmocné lidi do Anglie. Pokud to udělala čistě z toho důvodu, aby ty ses hlodal do konce života, nebyla to čistá Ivanka, ale pěkná vypočítavá mrcha, navíc dost divná... pokud to udělala z důvodů jakýchkoliv jiných, myslím, že bys mohl přestat to řešit a věnovat se svojí rodině. Každý člověk je svého štěstí strůjcem a každý dospělý jedinec si zodpovídá za svůj život sám...
|
| Karel | •
|
(10.7.2001 17:28:29)
Milá Sharon,
svůj přísvěvek jsem odeslal na dvě fronty z toho důvodu, že jsem nevěděl, kam vlastně patří. Myslím si ale, že to není zas natolik důležité.
Vzhledem k tomu, že Ivanka je v klášteře už prakticky 14 dní a nikdy už nebudu mít možnost s ní mluvit a ani jiným způsobem komunikovat a navíc i vzhledem k tomu časovému odstupu už jsem to pustil z hlavy a netrápím se kvůli ní tolik. Stejně to nezměním, žádným způsobem neovlivním, Ivanka se nevrátí, žije si svůj život, který si sama vybrala a já tady ten svůj.
Díky všem, kdo se ozvali.
Karel
|
|
|
|
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)