| Lionka | 
 |
(11.4.2003 9:34:22)
Jsme i v manželství svobodní lidé,ne?Takže volíme dle svého nejlepšího přesvědčení,svědomí,hodnotového žebříčku atp.Čili : ty i já máme volbu.Víme co svým jednáním můžeme získat nebo ztratit,jaké to může mít výhody či následky.
To není žádný nůž na krk - to je prostě volba : vyber si.Každý člověk je jiný,každý by reagoval originálně,každý má originální pocity a prožitky.Já mám takové a takové.Je pro mně přijatelné tohle,tohle už ne,z těch a těch důvodů.Tohle dokážu tolerovat,toto ne.
Pokud navzájem partneři tohleto o sobě vědí,pak si rozmyslí,zda budou určité vztah "ohrožující" věci provádět nebo ne.
A jestli bych to dokázala rozseknout i v případě malých dětí? Ano, i v těhotenství - to nehraje žádnou roli.Pro mne je život krátký,abych v této záležitosti (nevěry) dělala kompromisy.Šla bych tzv. hledat dál.Důvěra ve vztahu je pro mne dost důležitá.
A otázka peněz? No to pasení mne rozesmálo-to je copak žena tak moc závislá ne svém manželovi ,že je odkázána jen a pouze na jeho výdělek? Tak takovou závislost bych já osobně ani teď nesnesla.
|
| A-momentálně na MD v očekávání | •
|
(11.4.2003 9:44:28)
Lionko, reaguji na toto
A otázka peněz? No to pasení mne rozesmálo-to je copak žena tak moc závislá ne svém manželovi ,že je odkázána jen a pouze na jeho výdělek? Tak takovou závislost bych já osobně ani teď nesnesla.
Víš, osudy lidí jsou mnohdy prazvláštní a existují situace (nejen ženy) kdy je boužel odkázana na muže a jeho přísun peněz. Např: né každý je zdráv, aby mohl hodit děti do jeslí a jít pracovat a pod. Někdy jsou závislé zkrátka proto, že nemají rodiče, jež je budou podporovat, nemají práci atd. Dnes jsou v našem státě "kasty" Jsou chudí a bohadí. A jak se říká. Sytý hladovému nevěří.....
|
| Sosan | •
|
(11.4.2003 10:49:33)
Zamýšlel jsem se nad konkrétní Michalovou situací a napadlo mě, jak se to pravděpodoně celé semlelo. Neměli nikoho na hlídání dětí a tak ona byla pořád doma s dětma. Byla s tím smířená, protože neviděla jiné východisko, ale nebyla tak šťastná. Nicméně byla zticha. Pak nastoupila do práce a viděla, jak bohatý život vedou ostatní lidi okolo, a tak se do něj zapojila (je snadné dělat to, co dělají ti okolo). Problém s hlídáním dětí odpadl, protože je hlídal manžel, kterého nechávala doma. Původní neurčitou partu "kolegů z práce" postupně zastoupil konkrétní milenec. Zpětně, když viděla, o co celá ta léta přicházela, to začala Michalovi vyčítat a jsme v současné situaci.
Otázkou zůstává, co na to ten milenec - chce si jeho ženu vůbec vzít? Chce živit a starat se o její děti z prvního manželství? Co o něm Michal ví? Třeba se jeho žena právě v tomto bodě spálí, dojde jí to a bude se chtít vrátit. To, co jí chybělo, by přece snadno mohla mít i s Michalem. Prostě chce víc času s partnerem BEZ DĚTÍ. Nevím jak Michal, ale já dnes večer nacpu děti k tchýni (ať si nadává a je protivná jak chce) a vyrážíme někam do společnosti!
|
| Michael, 2 děti 7 a 4 | •
|
(30.4.2003 17:19:30)
Sosane,
myslím, že jsi trefil hřebíček na hlavičku. Přestože je tchýně v invalidním důchodu (moji rodiče jsou dost daleko pro operativní hlídání), tak se musí starat o své částečně nemohoucí rodiče. S hlídáním dětí byl vždy problém. Manželka měla vždy 2 víkendy v měsíci volné a 2 víkendy pracovní. Časem začla své volné víkendy trávit s kolegyněmi a kolegy z práce a z jednoho 22-letého kolegy (manželce je 31) se stal milenec.
Dnes jsme v situaci, že jsme se dohodli na rozvodu i když podmínky se mění téměř každý den. Řešíme pouze otázku bydlení. Manželka dostala nabídku od svého milence, aby se k němu i s dětmi přestěhovala - což ona zatím odmítá s tím, že bude bydlet s dětmi sama. Ovšem pokud stávající byt prodáme, tak za to 2 rozhodně nepořídíme - takže máme zásadní problém. Uvidíme, nějak to dopadne.
Michael
|
|
|
|
| sally | 
|
(11.4.2003 18:21:29)
Lionko,
vlastní hrdost a zásady jsou pěkná věc, ale....
Uvědomuješ si třeba to, že dokud je manžel tvůj manžel, můžeš se s ním rozvést a přestane být manželem. Ale jakmile máte děti, tak je táta, a tím nepřestane být i když se s ním rozvedeš tisíckrát. Vždycky už mezi vámi bude pouto těch dětí - pousto starostí a zodpovědností. Pokud dokážete "ustát" případný rozchod, budete se stejně muset stýkat. Přijde mi trochu sobecké připravit dítě okamžitě a bez diskuzí o tátu jen proto, že ten táta je člověk, který udělal jednu chybu. Souhlasím se Sosonem - zapomenout se to nedá, ale dá se odpustit, dát si druhou šanci, a zkusit vybudovat vztah a důvěru znovu.
Samozřejmě - mluvím o situaci, kdy se jedná o ojedinělý výstřelek. Když mi muž po x letech manželství přijde domů poprvé společensky znavený, tak ho přeci také nevyhodím s tím, že je notorický alkoholik. Jasně - jedna opička je něco jiného než jedna nevěra, ale notorický alkoholik a notorický nevěrník jsou zhruba stejný "průser".
|
| Lionka |
|
(14.4.2003 19:31:08)
Sally,
já vím,že rozvodem bych přestala být manželkou,ale ne rodičem-to je nutno nějak ustát,to vím.Ale důvody,že "přeci nemůžu děti připravit o tatínka" mi jako argumenty proti rozvodu nestačí.Ostatně o špatných zkušenostech žen v této problematice tu bylo již hodně napsáno.
Jak jsem psala,prostě potřebuji důvěru ve vztahu a pokud je důvěra nevěrou (která by mne zasáhla velmi bolestně a manžel to moc dobře ví)narušena (u mne až téměř zrušena),pak nevidím jiné východisko.
Psal tu Sosan,že člověk může po nevěře soužít dál(Já chápu,že tohleto ,možná že, většina podvedených dovede, já nikoli.),až když nabyde sebevědomí.Já bych pávě to zašlapané sebevědomí získala zpět rozchodem.A protože se mám dost ráda (a to je dle mne jeden z hlavních předpokladů mít ráda někoho druhého)na to abych se dála trápila a ničila si sbevědomí,šla bych hledat dál.
|
| sally |
|
(14.4.2003 19:43:12)
No a to je Lionko právě ten rozdíl, kterej se ti snaží vysvětlit Kačenka. Ty jsi přesvědčená, že bys odešla, hlava nehlava, děti neděti... promiň, ale právě tohle mi přijde sobecké a velmi sebestředné - tobě bylo ublíženo a tak ublížíš i dalším nevinným (dětem). Prostě si myslím, že se máš ráda příliš - až do té míry, že nebereš ohledy na ostatní a ještě to považuješ za ctnost. Osobně v tom žádnou ctnost nevidím. Jen sobectví. Myslím, že vyrovnaný spokojený člověk dokáže být i velkorysý a ohleduplný.
Samozřejmě - mluvím o situaci, kdy se něco takového stane jednou, nikoliv o situaci, kdy ten chlap je notorickej nevěrník.
|
| Miška, 3 děti | 
|
(14.4.2003 19:50:49)
Já bych k tomu dodala tohle:
Pokud jsem svému partnerovi dala tzv. "nůž na krk" (v případě Lionky to bylo už před svatbou), že bych nikdy nesnesla nevěru a že to je zrada, kterou bych neodpustila, brala jsem to tak, že mu vlastně vyhrožuji tím, že pokud něco takového udělá, tak ho prostě opustím. A to ho mělo udržet v šachu, protože já jsem žárlila a nebyla jsem si jím jistá. Pokud ale mám pohodový vztah, krásné manželství, nikdy by mě nenapadlo takhle vyhrožovat a už vůbec ne pomyslet na to, že by mi měl být nevěrný.
Co ty na to, Lionko?
|
| Lionka |
|
(15.4.2003 11:34:01)
Miško,
můžu ti říct,že manželství (i v mém případě :o))nebo soužití druh-družka vzniká na základě vzájemného rozhodnutí.Není to instituce povinná a nutná.
Pokud jdu do jakéhokoliv vztahu (ať již citového,pracovního,vztah spolupráce apod.) je logické,že na sebe beru určité závazky,v případě manželství nebo partnerství - NAPROSTO DOBROVOLNĚ.Stejně jako od nich mohu naprosto dobrovolně,když "to už jednoho nebude bavit" odstoupit.
Pokud máš pocit,že věrnost je sobecký požadavek a vysoký nárok,tak říkám ano - jsem sobecká a nadále budu hodně náročná.Jsem náročná i na sebe,nevím,proč bych to nemohla vyžadovat,třeba v tom vztahu, taky.V životě se mi to vždycky jen vyplatilo :o)
|
|
|
| Ája, 39. týden | •
|
(14.4.2003 19:57:37)
Kačenko a Sally, nač ta silná slova,
Lionka to cítí takhle, proč jí hned nadáváte do sobců? Každý jsme přece jiný a na různé životní situace reagujeme jinak. Myslím, že je naopak dobře, že Lionka dala svému muži na vědomí, že to vnímá takhle vyostřeně - když bude vědět, že jedním klopýtnutím může přijít o všechno, možná si bude ve chvílích váhání dávat větší pozor než kdyby předpokládal, že mu bude automaticky odpuštěno...
|
| sally |
|
(14.4.2003 20:09:57)
Ájo,
já jsem nepsala, že někomu bude "automaticky odpuštěno". Chlap snad není nesvépravnej kyblíček hormonů, aby nevěděl, že nevěra do vztahu nepatří. (a pokud je takovej, že se mu tyhle samozřejmosti musí říkat, tak proč bych o něm vůbec uvažovala jako o partnerovi). A nemyslím, že odpuštění je automatické. Naopak - jak psal SOsan, je to určitě spousta boelsti a práce. Ale pokud se ti dva mají rádi a jednalo se o nějaký úlet, tak si ještě pořád myslím, že mají šanci. Liončin nůž na krk nedává šanci nikomu. Prostě bude po jejím a basta.... Nevím, tyhle vyhraněné názory typu "já bych nikdy" a "já bych v každém případě" mi přijdou trochu krátkozraké a nedospělé. Člověk neví, jak si s ním život zahraje a do jak spletité situace se sám nakonec dostane.....
|
| Janina-25 | 
|
(15.4.2003 7:56:49)
Ahoj všichni,
tak se taky zapojuji do diskuze. To, jaké názory má Kačenka, Miška, Sally a ostatní je myslím z velké míry proto, protože už si něco v životě "prožily(i)" (Sosan). Ne snad, že by Lionka nic nezažila, ale prostě máme každý trošku odlišné zkušenosti. "Sobectví" Lionky (že by při nevěře manžela okamžitě odešla, děti neděti) se asi zakládá na tom, že si to myslí. A ono něco jiného je myslet si, co bych udělala a něco úúúplně jiného, když ta situace nastane. Lionko, holky tě nekritizují, prostě mají jiný názor (a od toho je přece diskuse, ne?) a snaží se ti oponovat. Myslím, že jim "vadí" to, jak jsi nekompromisní, ne to, že "když nejdu s tebou, jdu proti tobě"...
Ono na tom heslu nikdy neříkej nikdy něco bude. I já měla ještě před několika lety tak jasný názor - když mě přítel podvede, nevidím, neslyším a utíkám pryč. No a vidíš - stalo se to. A já si najednou uvědomila, že mi za to stojí to odpustit a začít zkusit znova a zkusit zase najít ztracenou důvěru... Že těch pár let bylo tak krásných, že mi bylo líto najednou všechno zahodit... No, bohužel to nevyšlo, ale to je zase jiná historie.
Chci tím jenom říct, že nikdy nevíš, jak s tebou život zatočí (ať už v pozitivním nebo negativním slova smyslu) a tak být tak nekompromisní můžeš být jen do doby, než ta situace nastane. U tebe je to takové "co by, kdyby..." (kdyby mě podvedl, odešla bych). Zkus si vzpomenout, co jsi si myslela, jak si věci zařídíš a uděláš a tak a když ta situace nastala, zachovala jsi se jinak. Pak pochopíš, co se ti snaží holky vysvětlit - že každý se na to prostě dívá jinak a každý má trošku jiný názor.
Měj se krásně a držím palce, aby tě nic takového nepotkalo. Věř, že po takové zkušenosti se člověk dívá na spoustu věcí jinak, nejen na nevěru... Ale o tom je právě ten život.. :o)
Janina
|
| Sosan | •
|
(15.4.2003 10:46:34)
Chtěl bych jen doplnit, že striktním rozchodem si Lionka (potenciálně) ublíží především sama sobě. Vztah totiž může být velmi dobrý, můžete se vzájemně milovat, eroticky přitahovat, mít spoustu společných zážitků a společných plánů do budoucna, děti, byt a společný majetek. Jen nikdo nikdy není dokonalý, každý má nějaký nedostatek. A najednou se objeví někdo, kdo tento nedostatek dokonale vykompenzuje, trocha alkoholu umocní "sílu okamžiku" a uklouznutí je tady. Přitom v ostatních parametrech je ten "vetřelec" pro život nepoužitelný. Mít ráda sama sebe je opravdu důležité a i z tohoto postoje lze vyvodit důvod pro zachování vztahu, protože unáhlený rozvod v takové situaci ublíží všem zúčastněným víc než samotná nevěra. Není to o tom "držet manželství kvůli dětem", ale vzdát se v takové situaci cca 70% svého života, který člověk realizuje skrz rodinu. Milovat, to není binární ano/ne, to je složitá směs pocitů a každá dimenze může mít jinou intenzitu.
|
| Lionka |
|
(15.4.2003 11:13:37)
Sosane a co řekneš na nepřekonatelný tělesný odpor,který se zákonitě musí promítnout do vztahů,psychiky a citů.A to by samozřejmě neuniklo ani nápodobychtivým dětem,že?Já si nemůžu pomoct,ale když jde chlap do jiný ženský a pak by se mne chtěl "dotknout"-no fuj,to mne opravdu ekluje.O své potřebě monogamie jsem už psala.
Není pak tím nejlepším řešením jít hned a zavčasu(dokud se ten velmi nepříjemný pocit nebude stupňovat)od sebe a zůstat aspoň normálními spolupracujícícmi rodiči?
Nehledě na to,že bych další setrvávání s člověkem,který mne zranil,neshledávala nijak obohacující a k tomu člověku bych cítila pohrdání?
|
| Miška, 3 děti |
|
(15.4.2003 11:23:09)
Lionko, na jedné straně je to, co si představuješ, ale na druhé to, co prožiješ. Už jsi tohle, o čem mluvíš, někdy prožila? Já měla takové názory jako ty. Chvíli mě opravdu bylo špatně, když jsem si vzpoměla, že by se měl najednou dotýkat někoho jiného a potom mě. Ale každá bolest chce svůj čas a věř mi, že ten pocit, o kterém mluvíš, třeba za pár dní nebo měsíců zmizí. Potom záleží na tobě, co uděláš. Některé věci opravdu nelze vrátit zpět, ať se jedná o nevěru nebo třeba rozvod...
|
| Miška, 3 děti |
|
(15.4.2003 11:24:50)
A ještě musím dodat, že hlavně se člověk musí zamyslet nad tím, proč to ten druhý udělal a nechat si to třeba i vysvětlit, pokud o tom chce mluvit. A nechat ho se omluvit, když on o to žádá.
|
|
|
| Sosan | •
|
(15.4.2003 12:45:43)
No, a to on neměl před vaší svatbou žádnou jinou ženu než tebe? Čistě fyzikáně vzato je to totéž. To se ti neekluje? Jen se tě snažím pochopit.
|
| Lionka |
|
(15.4.2003 12:54:01)
Samozřejmě že měl,ale pro mne nejsou přijatelné paralelní vztahy-v tom spatřuji rozdíl.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Lionka |
|
(15.4.2003 11:22:46)
Saly,
tak já ublížím dětem,když nevěrný by byl manžel jo?No to je "dobrá" filosofie :o(((
Prostě: on zahne (ví jaký já mám na to názor),ublíží mi,potažmo dětem,velmi ohrozí soužití, v podstatě zničí city a vztah a já mám být ta,co s ním povinně zůstane (kvůli dětem,jako správná matka),odpustí,polaská mu bebínko- protože on,chudáček,zahnul.
No to se mi snad jen zdá...
|
| A-momentálně na MD v očekávání | •
|
(15.4.2003 11:25:23)
Jen jeden dotaz Lionko...
Jsi si naprosto jistá tím, že manžel ti ještě nezahnul? Třeba ano, jen to nevíš. To pomyšlení se ti neekluje?
Aneka
|
| Lionka |
|
(15.4.2003 11:40:56)
Aneko,
kdybych si tím nebyla jistá,tak už jsem dávno rozšířila řady rozvedených :o).
Na člověku,kterého hodně miluji poznám pomalu,co se chystá říct.
Pro Mišku:ano podvedená jsem byla svým 1. přítelem (naštěstí to byl jen přítel,ne manžel) a pak už jsem si dávala hodně pozor a zvyšovala nároky :o)
|
| A-momentálně na MD v očekávání | •
|
(15.4.2003 11:45:57)
Tak to si fakt dobrá:-D. Jste tím pádem spolu 24 hodin denně. Hmmm, pěkné manželství.....
|
| Lionka |
|
(15.4.2003 12:59:43)
Jo Aneko,a představ si,že jsem ještě tak dobrá :o))),že dokonce já nebo manžel můžeme být i týden na služebce,vzdáleni nekolik set mil ;o)
Ale chápu,že tobě to asi ještě mnoho neříká,jsi přece jen,oproti mě,krátce vdaná.;o)
|
| A-momentálně na MD v očekávání | •
|
(15.4.2003 13:22:16)
Délka trvání mého manželství , Lionko, nemění nic na faktu, že jsem realista. Byť si troufám tvrdit, že mi manžel nevěrný nebyl a přála bych si aby to tak i zůstalo, jistojisě nemohu tvrdit, že bych byla či nebyla schopna s ním žít v případě nevěry.To by ukázala až konkrétní situace.Také u nás jsou běžné služební cesty, jako ve většině zaměstnání a jakási důvěra tady jistě je a musí být.Naštěstí nejsem ten typ, co strká ruce do ohně. Chvála mi:-)) Pak ta krutá realita není až tak strašná, abych se s ní nedokázala rozumně poprat.
|
|
| Kačenka, 37 let, 2 puboši | 
|
(15.4.2003 16:50:59)
Lionko,je dobré vyzývat k toleranci, které sama nejsi schopná a ještě se pošklebuješ Anece, že oproti tobě nemá žádné zkušenosti? Ano, ona je možná nemá, ale na rozdíl od tebe je schopná připustit, že nic není jenom černé nebo bílé. Ta diskuse není o tom, že bys měla mít stejný názor jako my a že když ho nemáš, tak jdou všichni proti tobě.. ty jsi prostě ukrutně nekompromisní, na což máš samozřejmě právo, ale urputnost, s jakou odmítáš připustit, že v životě to obvykle bývá jinak, než ty máš nalajnováno ve svých představách, bohužel naprostou většinu rozumně uvažujících lidí popuzuje. A když už se slovíčkaří a navzájem napadá, nemá ta diskuse smysl. Tebe nikdo nepřesvědčí, že ti nevyvracíme tvoje názory, ani ti nevnucujeme naše, jenom se ti snažíme říct, že BY TO MOHLO být taky úplně jinak... No a tak nejspíš jsou jen dvě možnosti... dožiješ si spokojeně se svými ideály a budeš šťastná a ještě víc ujištěná o jejich pravosti... a nebo jednou spadneš na hubičku a zjistíš, že TO JE jinak... otázka je, jestli pak dokážeš být natolik sebereflexivní, že to připustíš a nezištně předáš dál, jak se o to pokusila Miška nebo já nebo několik dalších... abys pak nenarazila na nějakou další Jáju... :-)))
|
| Zuzava* | 
|
(15.4.2003 17:03:31)
Proč holky vlastně řešíte problém nevěry a rozchodu, když to žádná, aspoň co jsem koukla jen kousek zpět, právě neřeší?
Nebo mi něco uniklo?
Koukla jsem sem jen náhodou, tak se omlouvám, že se vám do toho pletu...
(No, mám pracovat, a to je pro mě pak net přitažlivý jak magnet...ale stejně té práci neuteču...
|
| Miška, 3 děti |
|
(15.4.2003 18:40:51)
Nevím, proč to řešíme:-), ale na druhou stranu zase, kdyby s tím měl někdo problém, tak se trošku zaučí, ne? :-)
My se naučíme něco od Lionky a ona třeba od nás, ne? :o)
|
|
|
| Ája, 39. týden | •
|
(15.4.2003 17:27:23)
Kačenko, Sally, Miško, Aneko,
zajímalo by mě, proč se tady snažíte rozcupovat Lionku na kousky kvůli jejímu názoru. Souhlasím s tím, že je něco jiného mít nekompromisní názor na něco, co se mi ještě nestalo, a něco jiného řešit skutečnou situaci. Opravdu se může stát, že člověk, kterému se opravdu něco stalo, zareaguje jinak, než si to původně maloval. Ale zrovna v tomhle případě podle mého názoru neškodí trocha (aspoň proklamované) nekompromisnosti, aby partnerovi bylo dáno na vědomí, že mu něco takového neprojde a že si bude muset sakra rozmyslet, jestli mu to stojí za to. Jiná otázka pak je, když se člověk do té situace opravdu dostane - pak se může rozhodnout, zda hodlá setrvat na svém nekompromisním stanovisku (prostě proto, že nemůže jinak), nebo zda je ve vztahu něco tak cenného, že mu stojí za to ještě se pokusit ho zachránit.
Myslím, že každý jsme jiný, jsou pro nás důležité jiné věci a někdo by opravdu nebyl schopný takovou věc jako je nevěra překousnout. Obvinit ho pak ze sobectví by podle mne nebylo na místě - a co pak uděláte s tím nevěrníkem, toho k tomu chudáka dohnaly jen okolnosti?
Když s někým žiju, tak mu věřím, nekontroluju ho a předpokládám, že je mi věrný. Ale když se najednou provalí, že není, musí počítat s tím, že to třeba neunesu a nebudu schopná s ním dál být - i když je možné, že se z nějakého důvodu rozhodnu být velkorysá, rozhodně by to neměl předpokládat dopředu.
V každém případě nám všem přeju, ať tyhle věci nemusíme řešit jinak, než teoreticky...
|
| Zuzava* |
|
(15.4.2003 17:33:56)
Ájo, tleskám!!
Přesně tak si to myslím, ale líp bych to neřekla.
Myslím, že tihle lidé jako Lionka jsou velice nároční na své okolí (a hlavně taky sami na sebe), a tím trochu dráždí lidi, co tak "dokonalí" být nedovedou.
Mám podobnou kamarádku a její přísnost a nekompromisnost mě občas podráždí a vede k tomu, že se s ní přu, říkám, že to co říká ona není ze života...a ono je, ale z jejího...Jako by mě na mě (tím srovnáním) trochu štvalo to, že já takové zásadovosti nejsem schopná...
|
| Lionka |
|
(15.4.2003 18:26:41)
Zuzavo a Ájo,díky,že mne dokážete pochopit :o)
|
|
|
| Miška, 3 děti |
|
(15.4.2003 18:34:21)
Ájo, nevím, jak ty, ale já tady s Lionkou diskutuju o tom, co si myslím já a ona. Vidíš v tom snad nějaké cupování? Nadávám jí? Pošklebuju se? Jen normálně spolu diskutujeme jako kamarádky. Má názory, kterém mám i já, ale v tomhle jsme na tom třeba jinak, tak mluvíme každá o svých názorech. Nikdo nikoho nenapadá.
|
|
|
|
|
|
| Miška, 3 děti |
|
(15.4.2003 12:06:28)
Lionko, nemyslíš, že to je velký rozdíl? Přítel, se kterým chodíš a nemáš s ním děti a manžel, kterého si vybereš jako otce svých dětí....
|
| Lionka |
|
(15.4.2003 12:56:37)
Miško,právě,že to je setsakramentský rozdíl,proto jsem napsala,asi sis nevšimla,-naštěstí jen přítel-.
|
| Miška, 3 děti |
|
(15.4.2003 12:57:36)
No právě, takže jinak jsi to nezažila :-)
|
| Lionka |
|
(15.4.2003 13:06:12)
Ta zkušenost,jak ty budeš tvrdit "na nečisto" ,mne po druhé rozhodně neláká (i když jde o stupínek hodnotnější vztah),právě proto,že jsem si ji prožila a vím,jak moc to bolelo.O tu zkušenost navíc jsem náročnější.
|
| Miška, 3 děti |
|
(15.4.2003 13:18:28)
Já myslím, že to neláká nikoho, ani to nikdo od svého protějšku nečeká. Jak říká většina - rozdíl mezi praxí a teorií je vždy a všude. Není to jen v tomto případě.
|
| A-momentálně na MD v očekávání | •
|
(15.4.2003 13:27:46)
Ano ano Miško. Představa je jedna věc a realita věc druhá. Věřím tomu co psala Zuzava. Každý pak bude jednat zcela jinak, než vykřikoval před událostí. Je to přirozený proces. Také bylo v mém, zatím krátkém, životě spousta radikálních postojů. Ovšem, když se pak člověk potkal s realitou, zjistil, že ty postoje jsou slepé. A jsem tomu poznání ráda:-)
|
|
|
|
|
| Zuzava* |
|
(15.4.2003 13:06:55)
Holky, nevím začátek, ale vypadá to, že je Lionka terčem kritiky za to, že by se v případě nevěry svého muže s ním bez diskuse rozešla a neodpustila to, a vy máte opačný názoer? Teda jako že by měla myslet na děti a tak a odpustit mu to?
Omlouvám se, pokud to chápu špatně. Ale vypadá to, že Lionka zatím jen teoretizuje, a tak to nemá žádnou šťávu.
Já si myslím, že hraje roli víc věcí, ale kdo zažil tu zradu, že si partner, se kterým máte docela dobré vztahy a hlavně ochotu je dál pěstovat prostě najde jiného(jinou), tak to dopředu vůbec neodhadne, jak bude reagovat, a většinou pak jde stranou buď ta tolerance, nebo osobní hrdost. Takže pak reagujete buď daleko nesmiřitelněji, než jste teoretizovaly, nebo si naopak necháte líbit tolik, že kdyby vám to někdo vyprávěl, tak budete tvrdit něco jako To by si na mě mohl zkusit, to bych ho hnala..No, a nehnala..
Jo, a věřím tomu, že Lionka by nevěru manžela poznala, to by musel být jo herec a vztah by musel být dost vlažný, aby to nešlo ani tušit...
No, nikomu z vás to nepřeju, aby si tuto mou teorii musel ověřovat v praxi...
|
|
|
|
|
|
| sally |
|
(15.4.2003 18:02:41)
Lionko,
já nikde nepsala, že "on zahne (ví jaký já mám na to názor),ublíží mi,potažmo dětem,velmi ohrozí soužití, v podstatě zničí city a vztah a já mám být ta,co s ním povinně zůstane (kvůli dětem,jako správná matka),odpustí,polaská mu bebínko- protože on,chudáček,zahnul.
Já jsem jenom psala, že při jednorázové nevěře si dokážu představit, že ten vztah, který máme, ta rodina, zázemí, děti, finance atd. budou pro mě důležitější, než to, že on někde "vsunul"... Sex považuju za jednu součást soužití, ale rozhodně ne tu nejdůležitější. Kvůli fyzické nevěře bych se určitě nehroutila tolik, jako kvůli nevěře duševní (tj. že můj muž by si našel přítelkyni, které by se svěřoval, s kterou by provozoval koníčky, prožíval svoje každodenní starosti i radosti.)
Nikde jsem nepsala, že ho budu litovat a foukat mu bebínka - naopak - nauč se číst - psala jsem, že to určitě je proces dlouhý a bolestný a že se v něm musí snažit oba. Jenom prostě připouštím tuto možnost. Rozhodně nejsem zastáncem držení manželství za každou cenu kvůli dětem, ale myslím, že v případě jednorázového úletu je nesmysl pálit mosty a zničit kvůli jedné noci to, co jsme budovali několik let.
|
| Lionka |
|
(15.4.2003 18:38:16)
Sally,
možná je mezi námi rozdíl ještě v tom,že já si nedokážu představit zcela přesně hranicí oddělenou nevěru duševní od fyzické ,i když se takto s těmito pojmy operuje.Kdyby ty 2 druhy existovaly samostatně,čili ex. nevěra fyzická, pak se naskýtá otázka,proč tedy k tomu "vsunutí" musel mít ženskou = jako fyzično a nestačila mu nějaká roura? Já bych ten pojem - fyzická nevěra - považovala za záležitost hodně alibistickou.
|
| sally |
|
(15.4.2003 18:44:11)
Jistěže pojem fyzická nevěra je alibistický, ale já se ti snažím vysvětlit jako to myslím. Ty mi pořád podsouváš "obětování se kvůli dětem", což je to poslední, co bych já doporučila. Snažím se tu jen objasnit, že jsou situace, kdy ten druhý partner může pochybit a ublížit, ale stále zůstat partnerem. Samozřejmě - každej má tu hranici jinde a dá se dost těžko určit, kdy "ještě jo" a kdy "už ne". To záleží na situaci. Jenom se mi nelíbí to tvoje kategorické "nikdy". :-))
|
| Miška, 3 děti |
|
(15.4.2003 18:50:02)
Sally, to už jsme tady jednou měly, co? :-))))
|
|
|
| Miška, 3 děti |
|
(15.4.2003 18:54:09)
Lionko, většinou je vždycky je člověk nevěrný hlavně proto, protože mu ve vztahu něco chybí. Např. v sexu nebo i po duševní stránce. Pokud je to jen v sexu, tak by mu asi stejně roura nestačila. Protože kdyby mu ta roura stačila, nemusel by být nevěrný :-)
|
| Miška, 3 děti |
|
(15.4.2003 18:55:36)
A pokud si myslíš, že by manželovi stačila roura, tak si o jeho nevěru koleduješ :o)))
|
| Lionka |
|
(15.4.2003 19:14:53)
Miško,:o)))
jestli máš na mysli (teda jestli jsem to správně pochopila,hahaha)můj sex. apetit kontra doporučení manželovi orientovat se na rouru,tak tě můžu uklidnit.Můj apetit je větší :o)))
|
| Miška, 3 děti |
|
(15.4.2003 19:17:16)
tý brďo, to by se teda mohl tý nevěry bát manžel, žejo? :-)
|
|
|
|
|
| Zuzava* |
|
(15.4.2003 18:56:26)
Sally, já ale nemyslím, že se tu mluví o nevěře typu "opil se na večírku a ráno zíral, s kým se budí v posteli"...to je úlet, ne nevěra, a to asi nikdo sám za sebe nezaručí, že nepodlehne v nějaké slabé chvilce, a pak ho to bude setsakramentsky mrzet..ne,že by se tomu mělo tleskat...Ale já si myslím, že NEVĚRA, o které tu jde řeč, je vlastně zrada toho partnera. Asi by ten chlap musel být dokonalý primitiv, kdyby mu stačilo pouhé fyzično, a to (doufám) žádný z vašich partnerů není. Jinak tam té "duševní" nevěry vždycky kus je, nemyslíte? Zkrátka dává přednost jiné před vámi, i když ví, že tím ubližuje. To je vlastně to sobectví, co jsem tady četla vyčítat Lionce, která by si rozchodem snažila zabezpečit, aby jí někdo dál neubližoval.
Já ale nejsem ta, která by měla dávat rozumy. Vzala jsem zpět partnera po několikaleté (jeho) nevěře a poté několikaletém odloučení (nás dvou). Začal se chovat tak, že jsem uvěřila tomu, že mu na mě záleží. Ale ten červíček pochybností tu už asi vždy bude, ať se mi to líbí nebo ne. Nikdy si už nemůžu říct To by on neudělal, protože už to udělal a kdykoli to může zopakovat. Takže v tomto radit nemůžu, já mám jen svou osobní zkušenost, a nevím, co by se stalo, kdybych se zachovala jinak, než jsem to udělala...
|
| Miška, 3 děti |
|
(15.4.2003 18:58:16)
Zuzavo, právě šlo o to, že Lionka zavrhuje všechnu nevěru, i úlet.
|
| Zuzava* |
|
(15.4.2003 19:07:17)
Miško, já ji taky zavrhuju, taky by to bolelo a na dlouho (nebo napořád)by to nabouralo vzájemnou důvěru, a bez té vztah nefunguje...
Je ale pravda, že v takovém případě záleží na tom, jestli jsou oba ochotní a schopní to překonat, jak se kdo z nich zachová... má to určitou šanci...možná...
No, a jestli má Lionka pocit, že by to nepřekonala, dělá jen správně, že chce odejít. To jí nikdo nevymluví.
To jako když mě někdo praští a pak říká,To tě nemůže bolet, podívej, mě to taky nebolí. Jenže mě holt jo, a že tebe ne, o to mě to nezačne bolet míň...
Taky mi hrozně vadí, když mi někdo říká To ti nemůže vadit, když mi to vadí...
Já bych to prostě nikomu nerozmlouvala, to musí být jeho rozhodnutí, a jestli to zkazil nebo udělal dobře se taky už nikdy pořádně nedozví..protože když udělám toto nevím, co by bylo udělat tamto...
Holky, nechte to být. Každý dělá co může....
|
|
|
| Zuzava* |
|
(15.4.2003 19:00:35)
Tak to mě dovede vždycky vytočit, když si někdo ospravedlňuje nevěru tím, že "asi mu něco chybělo". No jistě, kdyby mu stačilo to , co má, nechtěl by víc,ne? Ale lidi jsou hamouni, i ti, co mají víc než dost chtějí ještě víc, s jídlem roste chuť... Taky mu mohlo chybět to dobrodružství, nebo pocit, že čím víc žen naráz má, tím je lepší...
|
| Miška, 3 děti |
|
(15.4.2003 19:07:51)
No ale když si představíš, že manželka nechce s manželem spát, nedá mu najevo, že ho má ráda...atp... myslíš, že mu to snad nemůže chybět? A naopak taky, samozřejmě...
|
| Zuzava* |
|
(15.4.2003 19:20:19)
Pokud to tak je, měli by to spolu řešit, zjistit co se děje, proč s ním nechce spát...často to neví ani ona sama, třeba ji zanedbává a ona tak má skrytý vztek, ani o něm neví..nejsem teda psycholog, jen čerpám ze svých zkušeností, a bylo období, kdy jsem (po přestěhování do cizího města) potřebovala oporu, muž to nepochopil, (Chlapi jak je něco trápí tak si zalezou do sebe a nemluví o tom, ženský (aspoň ty jako já ) o tom potřebujou žvatlat...No, a on mě nevyslechl, nikoho jiného jsem tam neznala, a jak se pak začal lísat, měla jsem vztek, co teď najednou ho zajímám, a aniž bych se tak rozhodla chovala jsem se odtažitě,...sama jsem to nedokázala překonat...
No, může to být úplně jinak, ale každopádně nevěru odůvodněnou tím, že to doma neklape považuju za záminku, nebo neochotu udělat vše pro to, aby to klapalo...Prostě nabalit si neokoukanou ženskou je snazší než přemýšlet ( a připustit), že snad dělám něco špatně a měl bych to dělat jinak..
(Platí i o ženských)
|
| Miška, 3 děti |
|
(15.4.2003 19:22:53)
Nojo, to víme my, ale ty ostatní? :-)
|
|
| Lionka |
|
(15.4.2003 19:37:05)
Já jsem téhož názoru jako ty,Zuzavo,mluvit o vztahu a problémech,mluvit,mluvit,(považuji to za jakousi prevenci)nenechat v tichosti vztah (díky problémům) vyhořet nebo dohořet.
Moje filosofie je: je ti něco,nelíbí se ti něco ?-tak řekni,naznač,dej nějak na jevo,třeba napiš...dej mi šanci to změnit (k lepšímu)-záleží mi na nás!
|
| Miška, 3 děti |
|
(15.4.2003 19:41:59)
Takového názoru jsme asi všechny, žejo? Ale jak donutit mluvit ty chlapy? :-)
|
|
| Zuzava* |
|
(15.4.2003 19:45:06)
Lionko, u nás byl problém právě v komunikaci. O problémech se nemluvilo, on stále tvrdil, že je vše v pořádku, ale já jsem to cítila, že není, tak to u nás houstlo, a on pak začal mít pocit, že ať udělá co udělá nejsem spokojená (mezi to co byl ochoten udělat ale nebylo mluvit o problémech a řešit je, to se zamlžovalo a popíralo.) A z toho pocitu své neschopnosti zařídit, abych byla spokojená, se o to přestal starat úplně a našel si uspokojení jinde, pokud možno bez zodpovědnosti a závazků, tam, kde nehrozilo, že neuspěje, neboť vztah byl do značné míry nezávazný (i ona byla vdaná a tak od něj nic moc nevyžadovala, myslím z těch nepopulárních činností, co manželství přináší, a tak se mohl cítit jako king.)
Teď po letech už o problémech mluvíme a občas se neshodnem a občas taky pohádáme, ale je to o moc lepší.
|
| Zuzava* |
|
(15.4.2003 19:46:52)
A jako na tu nevěru, tak i na pohodové manželství musí být dva, jeden nemá šanci.
|
| sally |
|
(15.4.2003 19:55:45)
Zuzavo,
tak nějak jsem to myslela... taková ta nevěra typu "doma to nemám, tak jdu jinam" mi přijde děsná - právě proto, že ten partner by už nepovažoval mě za partnera natolik, aby přišel a řekl "hele tohle se mi nelíbí". Odchody k milence z důvodů "už dvacet let spíš v natáčkách a já to nesnáším" by mě asi děsně vytočily - proč mi neřekl už před dvaceti lety, že mu něco vadí?
No, asi jsi sama prošla pěkným peklíčkem - já to nemyslela tak, že by mě nevěra "nebolela", nebo že bych to dokázala z vesela přejít. Jenom si myslím, že pokud mi na tom člověku záleží a pokud jemu záleží na mně, tak je cesta zpátky. Zvlášť pokud to byl "úlet".
|
| Zuzava* |
|
(15.4.2003 22:48:17)
Život je hrozně složitej, a pro mě osobně je lepší si myslet, že věci mají řešení, cítím se tak líp. Ale jak to ve skutečnosti je, kdo ví...
|
| Zuzava* |
|
(15.4.2003 22:54:17)
Mě na tom mým záleželo, takže když začal (i skutky, ne jen mluvením) dokazovat, že udělal chybu a že mu na mně taky záleží, přistoupila jsem na to. Třeba to byla zase moje chyba... a nebo ne...
Momentálně to prožívám jako uklidnění situace. Něco se pokazilo už napořád, jinde se mi zdá že se náš vztah prohloubil. Máme koneckonců společnou minulost a společné děti, něčím jsme spolu prošli, jsou tu rodinné tradice (řeknu větičku a všichni se smějem a všichni víme čemu a proč...)Co budu psát za půl roku nebo za rok nevím, zatím se oba snažíme.
|
| sally |
|
(15.4.2003 22:58:33)
Zuzavo,
tak vám přeju, aby to vyšlo... aby ta oboustranná snaha přinesla ovoce....
|
|
| Lionka |
|
(16.4.2003 12:47:18)
Zuzavo,
taky ti přeju ať je to mezi vámi čím dál lepší.
Víš co by mne ještě zajímalo - jak píšeš "Něco se pokazilo již napořád..." (to je právě to,co já cítím,že by u nás bylo taky a já bych se přes to už nedostala)- dovedeš to "něco" nějak blíže charakterizovat,pojmenovat?
Já to cítím (jako laik a doufám,že to tak zůstane),že by to bylo jako velké a strašně bolestivé zadrápnutí v srdci - sice by se za nějaký čas zajizvilo,šok by se vydejchal,ale občas by ta nezapomenutelná jizva strašně zabolela.Asi tak nějak?Je to nějaké úplně totální zhroucení důvěry,možnost se na druhého vždy spolehnout nebo něco jiného?
|
| Sosan | •
|
(16.4.2003 13:16:56)
Lionko, dokonale neznáš ani sebe, natož někoho jiného (partnera). Úplně totální víra v to, že ti manžel bude vždy věrný, to bych pokládal spíš za rys dětské nevyzrálé osobnosti. To něco je jen vědomé uznání pravdy o partnerovi - že se to prostě stát může (bez ohledu na to, jestli se to už stalo nebo ne). Poznání pravdy ale často bolí, protože při tom ztrácíme svoje iluze, které nám byly příjemné. Opravdu lze milovat druhého i s vědomím, že za určitých okolností může být nevěrný, stejně tak, jako např. může moje dítě přejet auto při cestě ze školy nebo já mohu dostat rakovinu. Samozřejmě jiná situace by byla v případě, kdyby na tebe kašlal a nevěru vyhledával, ale to nemám na mysli.
|
| Potápěč | 
|
(16.4.2003 13:49:54)
Jak by se nám krásně žilo, kdyby svět byl podle Lionky. Jenomže život jsou problémy a těm se musí umět člověk postavit a ne utíkat, (pokuď to jde). Bez chyb by na světě byla nuda, nebyli by kamarádi a ani kamarádky. Zkrátka nebylo by proč žít.
Dále bych chtěl doadat, že partner kromě nevěry, může mít i jiné chyby.
|
|
| Ája, 39. týden | •
|
(17.4.2003 9:03:21)
Ano, ale jsou chyby a chyby. Každý z nás má práh tolerance nastavený jinak vysoko.
Myslím, že Lionka nikde ani nenaznačovala, že by byla chorobně žárlivá, že by svého manžela sledovala, že by si za všech okolností chtěla být jistá, že jí je věrný. To by asi opravdu bylo nereálné.
Pokud vím, tak říkala, že kdyby se dověděla o jeho nevěře, zablokovala by se a nemohla by s ním už žít, protože by to pro ni znamenalo absolutní ztrátu důvěry. I s tou výhradou, že se člověk občas v reálu zachová jinak, než si myslel, že se zachová, dokud se do té situace nedostal, co je těžkého na tom představit si, že každý vnímáme věci jinak a že co je pro někoho "úlet", je pro jiného zrada, se kterou se jen těžko vyrovnává?
Jak byste, pánové, nesli, kdybyste se dověděli o nevěře (třeba jednorázové) své ženy, partnerky? (To je jen řečnická otázka, samozřejmě vám nic takového nepřeju)?
Osobně si myslím, že je zcela legitimní, pokud to tak cítím, dát partnerovi zřetelně najevo, že jeho případná nevěra by pro mě znamenala obrovský šok a že si nejsem jistá, že bych s ním dokázala i nadále žít. Protože tak to cítím. Jak by to bylo doopravdy, to nevím (a doufám, že se nikdy nedovím), ale myslím, že by bylo dobré, aby věděl, jak to chápu, a co by tím "úletem" popřípadě riskoval.
|
|
| Lionka |
|
(17.4.2003 13:59:29)
Sosane,
i já vím,že naivita v tvrzení-že jsem zcela jistě a nekompromisně přesvědčena,že mi můj partner bude vždycky na stopro věrný-je hloupost.Ale o tom diskuze nebyla,připomenu jen ,že jsme se zamýšleli nad tím,jestli by byl někdo schopen to po nevěře rozetnout-a k tomu jsem se otevřeně přihlásila a sdělovala tu i své osobní důvody.
No, polemizovala bych s tím,jestli dokonale znám sebe-myslím,že nejsem schizofrenik,abych nevěděla,kdo jsem a co chci,jaký mám žebříček hodnot,zásady apod.
Kdysi jsme se v jedné rubrice (myslím,že Milujeme se)s ostaními zamýšleli na výběrem partnera,který já považuji za velmi důležitý,jako jakousi prevenci v "selhání".Je to založeno na vysokých nárocích (v tom jsme se např. se Sally shodly),které si myslím,je málo žen ochotno si přiznat a hodně slevuje (ať už pod mýtem "růžové brýle v 1.fázi zamilování" nebo nízkého sebevědomí nebo mýtem "permanentní zamilovanosti" apod.Já třeba v tomto problému spatřuji hlavní příčinu rozvodovosti.Ale to je už na jiné téma.Jenom jsem tím chtěla říct,že já hodně sázím na "prevenci" ve vztahu právě těmi nároky ve výběru,kromě jiného (komunikace následuje-to už jsme tu taky nadnesli).
Ještě k té nevěře strkané tebou do jednoho pytle s přejetím dítěte nebo onemocněním rakovinou.Mezi nevěrou a tím dalším já spatřuji diametrální rozdíl-už jsem to sem jednou psala:přejetí dítěte a onemocnění rakovinou není situace záměrně vytvořená,je to souhra nešťastných náhod,které nelze předem nijak ovlivnit.Oproti tomu nevěra je vědomá činnost,o které podvádějící moc dobře ví (jinak by se s tím netajil a neskrýval),jakou bolest tomu druhému přináší (pokud nebudeme brát v úvahu partnerství lidí,kde si nevěru navzájem tolerují-ale to by se nenazývala pak nevěrou,že?) a je si vědom,že může vážně ohrozit stabilitu celé rodiny.
|
| Kačenka, 37 let, 2 puboši |
|
(18.4.2003 7:59:12)
Když už Lionka zmínila vysokou míru rozvodovosti, napadlo mě, že bych mezi diskuse o nevěře a věře, odpuštění a neodpuštění mohla vsunout mojí nenápadnou poznámku (která ostatně souvisí s původním názvem této diskuse), že jsem toto procento právě včera zvýšila :-)) Důvody byly všelijaké, kořeny v hluboké minulosti, ale to už jsem tu vlastně na různých místech psala mockrát. Jenom bych chtěla sdělit těm, kteří se na něco podobného chystají, že jsem byla v naprostém šoku, protože soud trval přesně asi 1 minutu. Jste ta a ta, jste ten a ten, nerozmysleli jste si to, trváte na původním návrhu, jak dlouho spolu nežijete, rozsudek z opatrovnického soudu nabyl právní moci, máte nějaké připomínky, nemáte, povstaňte a vyslechněte rozsudek, manželství se rozvádí, děkuji, na shledanou. Fakt bomba, netušila jsem, že cesta na svobodu je tak jednoduchá.. No..poučení pro příště... :-)))
|
| Zuzava* |
|
(18.4.2003 14:00:57)
Kačenko, a jak se cítíš?
Víš, znám pár těch, co se rozvádět chtěli, a manželství bylo peklo a tak dál, a přece je fakt, že je po všem, hodně a hodně zaskočil, a přišly deprese horší než dřív...
Snad to tak neneseš, doufám, že ne. Ale kdyby ano, tak na to prý pomůže fakt jen čas, až si na to člověk zvykne...
Moc držím palečky,ať se s tím vyrovnáš co nejdřív a nejlíp...
|
| Kačenka, 37 let, 2 puboši |
|
(22.4.2003 7:50:18)
Zuzavo díky za podporu, já to beru naprosto sportovně, protože rozvod jsem iniciovala sama, sama jsem jej tlačila kupředu a byla to moje volba ubírat se dál už nikoliv s manželem, ale s přítelem... geneze mého manželství byla všelijaká, nicméně já jsem ta nevěrná manželka.. vlastně teď už ne :-)) Stala jsem se věrnou milenkou... :-)) Mimo to jsem získala dalšího kluka, kterého můj přítel sám vychovává, no a taky psa a chatičku jako dlaň a navíc hlavně takovou spoustu pozitivních emocí, že bych je mohla rozdávat..
No a jsem dost ráda, že TO proběhlo minulej tejden.. aspoň jsem si mohla užít krásné a klidné velikonoce..
Markétě a Heleně bych chtěla říct, že pokud jsou děti, musí se nejprve podat žádost na úpravu práv a povinností rodičů vůči dětem, nebo tedy návrh na svěření dětí do péče matky (otce)... žádost se podává k příslušnému soudu, ale nejspíš lze o její sestavení a o pomoc požádat na sociálním odboru péče o dítě, který ostatně stejně dětem po dobu tohoto řízení vystaví kolizního opatrovníka - kurátora. Bez rozsudku opatrovnického soudu nelze zahájit řízení o rozvodu. Jinak samotná žádost o rozvod se dá podat paralelně s návrhem na děti, ale měla by mít aspoň trochu hlavu a patu a určité náležitosti, takže pokud není nikdo, kdo by s ní poradil, je vhodné najít právníka, ale jestli existují ještě dnes takoví, co poskytují omezené služby v rámci sociální sítě zdarma, to netuším. Nechte tady e-mail a můžu vám takový koncept poslat - já ho ostatně taky obšlehla od svého přítele, který se rozváděl už před 3 lety. Tedy.. důvody jsem měla trošku jiné než on tehdy, ale počítám, že asi obě víte, jaký je ten hlavní důvod váš.. Jo a celá ta legrace stojí 1000,- Kč kolek, ale ze sociálních důvodů lze požádat o prominutí té částky, ale netuším, jak.. No a pak už to chce pevné nervy, telefon na soud a trpělivost..
Připadám si zvrácená, když tady propaguju rozvody, ale mně je teď tak nějak úžasně fajn..
|
| Zuzava* |
|
(22.4.2003 11:20:56)
Ahoj Kačenko, takže to, že máš přítele, to mění situaci. Ty stavy nastávaly spíš u těch mých známých, co sice v manželství nebyli spokojení, ale v podstatě se rozvádět nechtěli, jen už nedokázali snést chování protějšku. Proto to často byli oni, kdo rozvod iniciovali, ale moc si tím, pravda nepomohli. Většinou to byli ti (spíš ty), co snažili(y) to manželství dlouho zachránit, a konec, i když nakonec žádaný, (jako lepší ze dvou zel) brali jako prohru. Dost smutné příběhy, to máš fajn, že jsi na tom líp.
|
|
| markéta | •
|
(27.4.2003 16:35:09)
můj email je alzbeta.f@email.cz Díky ti mockrát
|
|
| Jája | •
|
(21.5.2003 13:26:55)
Pro Kačenku!
Protože jsem došla k rozhodnutí "rozvést se",ale nevím jak na to, tak pročítám tyto stránky. Narazila jsem na tvůj příspěvek, kde nabízíš zaslání konceptu na žádost o rozvod, o který bych tě chtěla touto cestou požádat. Předem mnohokrát děkuji! Můj e-mail je: polaskova@pds.unl.cdrail.cz
Ještě jednou dík!
|
| bullgirl | •
|
(21.5.2003 13:56:53)
Ahoj Lenko.
Náhodou jsem přečetla Tvůj přízpěvek a chtěla bych se zeptat, kde můžu sehnat ten koncept na rozvod. Chci žádat o rozvod bez účasti právníků. Manžel není proti, takže je to dohodou. Pokud máš nějaký koncept, můžeš mi poradit?
Bull
|
|
| Kačenka, 37 let, 2 puboši |
|
(23.5.2003 10:07:29)
Jejky, to je nějaká rozvodová epidemie, ne? Jájo, ty jsi ta Jája,co by NIKDY...? No, připadám si děsně, jako rozvodovej makléř, ale klidně mi napište holky všechny, co chcete taky návrh na rozvod a svěření dětí do péče na kamilare@freemejl.cz a já se tam buď dnes anebo v pondělí večer snad dostanu (moc doma kompla nestíhám, kradou mi ho děti a navíc jsem přes víkend pryč) a stáhnu to z diskety a pošlu.
Pa a pevný nervy...
|
| Jája | •
|
(27.5.2003 7:40:48)
Pro Kačenku!
Ahoj!Moc děkuji!Máš pravdu,já jsem přesně ta co NIKDY ...!Myslela jsem,že jsem se smířila s osudem a kvůli 7leté holčičce vydržím.Jenže už to nějak nezvládám.A když jsem se po manželově deptání urvala pro hloupost na malou,řekla jsem "dost"!Mé rozhodnutí už nic a nikdo nezmění.Už žádné sliby,výhružky ani vydírání.Mám strach,že to nezvládnu.Štěstí,že jsou lidé,kteří stojí při mě a vědí to "proč",i když zdánlivě působíme jako spokojená rodinka,které nic nechybí.Nikdy jsem si na nic nestěžovala a říkala si,že co jsem chtěla to mám.Teď končím.A tak jak jsi napsala,ať tu bude někdo,nebo budu sama s mrňousem,budu SVOBODNÁ!Ještě jednou díky!
Jája
|
| Kačenka, 37 let, 2 puboši |
|
(29.5.2003 15:45:12)
Jájo, ten pocit "svobody" je fakt moc fajn, i když je pravda, že já jsem v podstatě dost podobně žila i předtím, akorát že teď na to mám papír, ale navíc tu je ještě někdo, kvůli komu mi stálo za to to udělat.. ale myslím, že bych to zvládla i tak, jen bych se do toho asi tolik nehrnula..
Tak ti držím palce, protože asi určitě víš, proč to děláš...
A kdybys ještě něco potřebovala, klidně napiš mejlík...
|
| Jája-Jája | •
|
(6.6.2003 9:46:33)
Ahoj holky!
Tobě Kačenko,
ještě jednou děkuji za rady a určitě tě budu ještě otravovat!To s tou svobodou, to si teď tak zlehka zkouším. Už neříkám kam jdeme, kdy se vrátíme, co tam budeme dělat a tak....!Už mám podaný návrh na úpravu poměrů k dceři.Dokonce jsem už sesmolila návrh na rozvod, který podám v 9.6. A pak se uvidí!
Na právničku jsem se vyprdla, zprávy o ní nebyly ok!
Snad to půjde i tak. Určitě dám vědět!
Píšťo,
chci Ti říct- napsat, že ti držím palce!Mám doma asi podobného sobce, neschopného samostatného života!Mě to všechno ještě čeká!Ale už teď vím, jaké to je, když se na něčem dva domluví a zítra už to neplatí!-Děs!Tak se drž! Mějte se! Jája
|
|
|
|
| Lionka |
|
(30.5.2003 10:27:59)
Kačenko,nemusíš mít strach :o) To není Jája ,co by nikdy.Já stále setrvávám na svém žebříčku hodnot :o)
|
| Elen | •
|
(12.6.2003 18:29:26)
Dámy, nemáte někdo ponětí, jak dlouho se ještě může táhnout rozvod, máte-li už vyřešené poměry k dětem, ale doposud není majetkové vyrovnání?
|
| Kačenka, 37 let, 2 puboši |
|
(16.6.2003 8:31:22)
Elen, majetkové vyrovnání se samotným rozvodem nesouvisí, žádný soudce ti nemůže zakázat rozvod, pokud nejste majetkově vyrovnaní, je to přece nesmysl, soud o majetek se může táhnout léta a to byste celou tu dobu museli nuceně žít ve svazku, ve kterém nechcete? Podává se žádost o rozvod spolu se žádostí o svěření dětí do péče (úprava poměrů a práv k dětem). Ten z manželů, který hodlá vyrovnat majetek, podává ještě zvlášť návrh na majetkové vyrovnání, ale to probíhá u zvláštního soudu. Pokud už máte "vyřízené" děti, jakmile rozsudek nabyde právní moci, měla bys kontaktovat civilní oddělení příslušného soudu a upozornit je, že rozvodové řízení může proběhnout. Pokud by tvůj manžel operoval tím, že bez majetku vás nerozvedou, tak nemá pravdu a nenech se tím vydírat.
|
|
|
|
| alena | •
|
(22.6.2003 23:19:41)
Pokud bych mohla také poprosit o návrh na rozvod ats. Děkuji Alena - alova@seznam.cz
|
|
|
|
|
|
|
| Sosan | •
|
(18.4.2003 11:59:47)
K tomu bych snad jen poznamenal, že "být schopen to rozetnout", jak píšeš (rozvést se) po té, co se dozvíš o nevěře, není nějaká ctnost hodná obdivu - píšeš to jako kdyby ti ostatní, kteří budou o setrvání ve vztahu alespoň přemíšlet, byli nějak méně schopní než ty. Podle mého názoru by se člověk měl rozvést v situaci, kdy vztah dlouhodobě nefunguje a není dobrá prognóza do budoucna. Pokud ta prognóza dobrá je (v případě nevěry záleží na mnoha věcech - může být i dobrá), tak není závažný důvod manželství hned zbourat. Tvůj postoj vidím spíš jako určitý defekt na tvé straně. Předem si stavíš mantinely. Až se do té situace opravdu dostaneš, tak se pak budeš cítit uzavřená ve svých předsevzetích, které tě třeba budou nutit k rozvodu, i když v tu chvíli se ti chtít nebude, ale případné setrvání pak budeš vnímat jako svojí slabost a nedůslednost. Nakonec se paradoxně rozvedeš ne kvůli té nevěře samotné, ale kvůli svým zbytečně kategorickým předsevzetím. Jde jen o to, jestli jsi ochotná si ve své mysli v této záležitosti nechat sama sobě ta zadní vrátka.
|
| Ája, 39. týden | •
|
(18.4.2003 13:17:26)
Sosane,
mám pocit, že podsouváš Lionce něco, co nikdy neřekla - že tvrdí, že je lepší enž ti, co se snaží namželství udržet, když by byla schopna se rozvést po první nevěře. Pokud vím, tak řekla jenom, že by to ONA SAMA asi nebyla schopna řešit jinak - nehodnotila, jestli je jiné rozhodnutí lepší, než to její.
|
|
|
|
|
| Zuzava* |
|
(18.4.2003 13:53:52)
Lionko, dostala jsem se sem až teď, tak odepisuju.
Co se pokazilo už napořád? No prostě ten pocit, že "by to neudělal". Zazvoní mu mobil a ve mně hrkne. Kdo mu volá? Pak ten pocit zaženu a uvědomím si, co pro mě a celou rodinu v poslední době dělá, jak mě podržel když jsem to nedávno moc a moc potřebovala....Ne, že bych si tedy myslela, že mi lže, ale... Ta důvěra tam už není taková. Prostě, rozumem i podle jeho chování cítím, že jsem ta první já, ale může se kdykoli stát... Protože už se stalo.
Neumím to vyjádřit jinak, ale asi snadněji vzniknou i pochybnosti tam, kde by to jinak ani nikoho nenapadlo.
Když to nezvládneš, může to být jed vztahu. On selhal, ale jak ho budu kontrolovat nebo dám najevo, že mám obavy, může to být konec.
V čem je to lepší? Náš vztah je mnohem otevřenější. Radíme se spolu o problémech (dřív je přede mnou tajil), bere v úvahu i moje hledisko (to není, že je vždy podle mého, ale dřív ho můj názor nzajímal), postaví se na moji stranu ve sporech s dětmi (dřív mi spíš vynadal, co na ně křičím)
Zkrátka mám pocit , že jsme konečně spolu, že zatímco dřív jsme byli dva jednotlivci, teď jsme konečně tým. A že je to proto, že jsme oba víc dozráli, a že bez určitých zkušeností a hrozby, že to ztratí, by rodinu neocenil, a možná ani já ne některé jeho dobré vlastnosti, které bezpochyby má.
No, je brzo říkat hop, ale uvidíme. Teď je nám spolu hezky, a je to vidět i na dětech, že jim ta pohoda prospívá.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Lionka |
|
(15.4.2003 19:43:54)
Já jsem téhož názoru jako ty,Zuzavo,mluvit o vztahu a problémech,mluvit,mluvit,(považuji to za jakousi prevenci)nenechat v tichosti vztah (díky problémům) vyhořet nebo dohořet.
Moje filosofie je: je ti něco,nelíbí se ti něco ?-tak řekni,naznač,dej nějak na jevo,třeba napiš...dej mi šanci to změnit (k lepšímu)-záleží mi na nás!
|
| Lionka |
|
(15.4.2003 19:47:47)
Jejda,otisklo se to sem dvakrát,nějak mi hapruje načítání :o(
Miško,z těch chlapů to buď vycítíš nebo to z nich dostaneš - a vůbec to nemusí(a ani nesmí!) být násilné a nápadné...
|
|
|
|
| Martin | •
|
(18.4.2003 11:30:59)
To víš, že mu to chybí (to by to asi nebyl ani chlap). Partneři by měli spolu komunikovat a pomáhat si. Každý má sex. potřebu jinou a ta se časem mění. Je potřeba hledat kompromisy (oboustranné), nebýt líný. Když mám partnera rád, nemůže mi být jedno, že se trápí.
Když se mi něco nelíbí, musím to říct. Na druhou stranu druhý z partnerů by to měl vyslechnou, bez výčitek a otáčení. Protože když budu hned "útočit" a mě se zase nelíbí, dosáhnu leda toho, že příště mi to partner/ka neřekne.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kačenka, 37 let, 2 puboši |
|
(14.4.2003 12:48:05)
Jájo nebo Lionko nebo kolik máš ještě názvů...
Tvoje názory jsou příliš kategorické a zásadní, aby se mohly opírat o skutečnou životní zkušenost. Spousta lidí tady v diskusi má třeba i podobné názory jako ty, ale připouští si možnost hodnotových posunů v důsledku životních krizí, osudových zásahů, neočekávaných událostí. Nezlob se, ale opravdu dupeš nožkou jako malé umíněné dítě, protože všichni, kteří mají názor odlišný, všichni, kteří by i jenom připustili, že by to třeba tak mohlo být, zkrátka nedosahují tvých kvalit a jenom ty míníš a jednáš správně. Neříkáš to sice nahlas, ale z tvých postojů to čiší. Obávám se, že postrádáš to nejdůležitější pro partnerské vztahy, a to je tolerance a vstřícnost... Tvůj partner je buď světec, anebo neexistuje...
A závislost na manželovi během mateřské? Pominu-li skutečnost, že ta moje proběhla před 13 a více lety, tedy na přelomu totality a toho, co je tady dnes, tak se obávám, že naprostá většina dnešních maminek, ať chce nebo nechce, nástupem na mateřskou ztrácí dost podstatnou část svého životního standardu a ocitá se závislá na svém partnerovi anebo na sociálních dávkách. Pokud ty jsi schopná uživit dítě se 2 tisícovkami mateřského příspěvku nebo s 6 tisícovkami životního minima pro 2 osoby, tak tě obdivuju. Možná by sis k tomu přivydělala těch pár státem povolených tisícovek navíc, ale i tak je to hodné obdivu. Anebo jsi nejspíš úspěšná podnikatelka, majitelka nemovitostí, bohatá dědička, hvězda šoubyznysu, modelka či nějaká podobná zcela nezávislá, která pohrdá těmi ubožačkami, které rodí děti proto, že je chtějí, aniž by měly dopředu tučné konto, a nechávají se trapně živit svým manželem. Pokud je vztah fungující, neshledávám na té závislosti nic špatného. Dítě přece chtěli oba a věděli, do čeho jdou. Pokud se svobodná dívka rozhodne, že bude na mateřství a finance zcela sama, tak taky dopředu tuší, co ji čeká. Ovšem pokud dojde k nečekané krizi během doby, kdy je maminka doma s malým dítětem, vypadlá z životního koloběhu, bez možnosti (nebo i chuti) šoupnout batole do jeslí a začít je živit ze dne na den sama, ono se taková rozhodnutí dělají dost těžko. Asi jsi na sebe pyšná, jaká ty jsi dokonalá a jak máš ve všem jasno a jak vše zvládáš s nadhledem, ale mně je z tvojí netolerance spíš poněkud smutno...
|
| Lionka |
|
(14.4.2003 19:06:04)
Myslím,že už jsme se střetli v jiné diskuzi :o) a i tak mám dojem,že když nejdu s tebou (nemám tvé názory),jdu proti tobě,že? Znáš to komunistické heslo? Myslím,že když voláš po toleranci,mohla bys ji uplatňovat všeobecně,jinak se tomu říká selekce :o)
BTW jsem na MD(RD) s velmi krátkým přerušením již od roku 1998 a hodlám na ní setrvat do poslední možné minuty),dovedu si přivydělat svým koníčkem a toho času rozjíždím malou agenturku,kterou organizuji a řídím z domova.Moje dítě bývá v jesličkách 1x za 2 týdny na 3 hodiny dopoledne a to proto,že mu chci dopřát kontakt s vrtevníky,kteréžto miluje (čili žádné šoupnutí do jeslí v 6-ti měsících).
Nikdy jsem v příspěvcích netvrdila,že bych pohrdala maminami,co přivýdělek nemají-je to jejich, stejně jako moje vlastní volba a moje pocity,co bych ve finanční závislosti na manželovi cítila.
Nechápu proč jsi pořád jak hejno vos,jsou to MOJE názory,na které se ptali ,mimochodem, jiní diskutující,ať se ti líbí nebo ne,ať s nimi souhlasíš nebo odsuzuješ - vem nebo nechej být,nikdo tě k jejich souhlasu s nimi nenutí :o)
|
|
| Lionka |
|
(14.4.2003 19:07:28)
Myslím,že už jsme se střetli v jiné diskuzi :o) a i tak mám dojem,že když nejdu s tebou (nemám tvé názory),jdu proti tobě,že? Znáš to komunistické heslo? Myslím,že když voláš po toleranci,mohla bys ji uplatňovat všeobecně,jinak se tomu říká selekce :o)
BTW jsem na MD(RD) s velmi krátkým přerušením již od roku 1998 a hodlám na ní setrvat do poslední možné minuty),dovedu si přivydělat svým koníčkem a toho času rozjíždím malou agenturku,kterou organizuji a řídím z domova.Moje dítě bývá v jesličkách 1x za 2 týdny na 3 hodiny dopoledne a to proto,že mu chci dopřát kontakt s vrtevníky,kteréžto miluje (čili žádné šoupnutí do jeslí v 6-ti měsících).
Nikdy jsem v příspěvcích netvrdila,že bych pohrdala maminami,co přivýdělek nemají-je to jejich, stejně jako moje vlastní volba a moje pocity,co bych ve finanční závislosti na manželovi cítila.
Nechápu proč jsi pořád jak hejno vos,jsou to MOJE názory,na které se ptali ,mimochodem, jiní diskutující,ať se ti líbí nebo ne,ať s nimi souhlasíš nebo odsuzuješ - vem nebo nechej být,nikdo tě k tvému souhlasu s nimi nenutí :o)
|
|
|
|
V její náručí
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Advent na KarlštejněBeroun 
Předsilvestrovský výstup na BrdoKroměříž 
Pražský Nový Svět pod rouškou nociPraha 1 
Tříkrálový průvod PrahouPraha 1 
Štědrý den v Zoo Olomouc
Advent na Karlštejně
Předsilvestrovský výstup na Brdo
Pražský Nový Svět pod rouškou noci
Tříkrálový průvod Prahou
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)