| Gajka + 2 | 
 |
(23.6.2022 15:21:09)
V blízké rodině se objevil tento problém u osoby v kategorii "náctiletí", po jarním Covidu se to objevilo relativně nečekaně........ aktuálně se to už řeší na psychiatrii, jsou pár dní nasazeny léky a má i terapeutická setkání. Znáte někoho, kdo míval tyto ataky ve věku řekněme do 20 let, ale podařilo se mu jich zbavit resp. třeba i tak, že jejich frekvence je pak třeba jednou za dlouhý čas, třeba 1x za rok. Aktuálně přichází třeba 1x za 2-3 týdny, v rodině panuje názor, že to je spíše "na celý život". Nemám s tím osobní zkušenosti, snažila jsem se něco najít na internetu, ale jsou tam spíše rady, jak se s tím vyrovnat, když to přijde atp..ale mne by zajímal třeba horizont 5-10 let, zda to reálné najít cestu "ven". Já si říkám, že to snad možné je.....
|
| sally | 
|
(23.6.2022 15:56:46)
Máme v rodině spojitost atak a astmatu - omezení přísunu kyslíku (roušky, záchvat) vede k rozběhu ataky, která celý problém s dýcháním zhorší... a tím je ten člověk ve větší panice.... takže bych pořešila i to, jestli tam není souvislost s nějakým fyzickým problémem - a po covidu to dýchání může být horší.
Puberta je těžké období, dnešní puberťáci žijí ve velmi nejisté době, jsou vycukaní - takže zlepšit by se to mohlo (pokud je to "jen" psychický) až se té osobě trošku urovná život - nevím, co je aktuální u vás - ale pokud dítě třeba zrovna dělalo příjmačky, řeší se odvolání, nebo i se třeba dostalo bezproblémů, ale čeká ho nová škola / třída atd...? Má nějaké milostné trable, řeší třeba to, že už je moc "staré" na to, aby jezdilo na milovaný tábor / chodilo na kroužek atd.?
|
|
| Tragika | 
|
(23.6.2022 16:21:38)
U panických atak je zásadní zjistit, co je jejich spouštěčem. Mnohým se je pak daří překonávat i pomocí speciálních dechových cvičení, bez meditace. Vracet se pak mohou jen příležitostně, někdy i jednou za x let, nebo už vůbec. Je to velmi individuální a záleží na jakého terapeuta pacient netrefí.
|
|
| Alca |
|
(23.6.2022 18:09:33)
Chce to najít dobrého terapeuta..... Ideálně pro individuální sezeni, protože je potřeba se s tím naučit pracovat a třeba i najít spoustěc. Je fajn, ze je základně zavlečena, ale ted to chce na tom pracovat v terapii. A ne každému sedne ta klasické, chce to zkoušet (ideální je mít na někoho doporučení)
|
|
| Balbína | 
|
(23.6.2022 18:47:24)
Znam velmi blizky pripad (vlastne 2), kdy ataky zacaly kolem 40. Pomoci porozumneni problemu, terapii, vyhnutim se spousteci se postupne podarilo problem minimalizovat. Takze urcite to neznamena, ze cely zivot uz to takto bude. Zaklad je dobry terapeut, ktery nauci, jak s problemem pracovat.
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(23.6.2022 19:15:37)
při práci s úzkostnými dospívajícími klienty (a že je jich teď docela dost) se mi osvědčuje kombinace dechových a jiných technik na zvládnutí akutní paniky, edukace (co se vlastně děje s mozkem, jak úzkost vzniká) a na řešení orientované terapie, která zahrnuje pozorování posunů apod.
taky doporučuji doplňovat magnezium, v zimě vitamín D.
až když toto celé nezabere, tak teprve navrhuji kombinaci s medikací.
u řady klientů se to ale bez medikace obejde, často to zvládneme za 6-10 konzultací
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(23.6.2022 20:01:46)
jo a ještě k tomu "na celý život" - tak to je blbost, vůbec to tak nemusí být, zvlášť, když se to teď dobře pořeší. mozek dozrává do 25 let. a četnost jednou za 2-3 týdny není nic katastrofického, s tím se dá pracovat fakt dobře
|
|
| Lavi | 
|
(24.6.2022 8:24:09)
Mám takového člověka v rodině, a také mám pocit, že to je boj na celý život. I když četnost nemusí být vysoká, je tady pořád to riziko, že se to stane a ten strach s tím spojený té osobě otravuje život. Je to mladý člověk, je škoda, že odmítá léky a nyní i psychoterapii, po jedné špatné zkušenosti s terapeutem. Je s tím spojená nemožnost jezdit hromadnými dopravními prostředky, což v reálu člověku poskytuje jen malý rádius k životu.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(24.6.2022 15:14:46)
no to je fakt škoda, protože to řešitelné je, z mého pohledu skoro i lépe, než třeba deprese
|
|
|
| Koníček mořský | 
|
(24.6.2022 8:54:58)
Já je mám asi od deseti let, ale to jsem ještě nevěděla, že je to "ono". Pak jsem měla během života prozatím tak dvě až tři období, kdy mě napadly a přepraly, takže jsem musela vyhledat trochu té pomoci. Naučila jsem se je nějak zvládat a kočírovat, ale jsou zákeřný, takže mě přepadaji třeba v noci, když jsem oslabena spánkem. Ale nějak si spolu celoživotně žijem. Řikám jim "táhni mrcho" Myslím, že je to celoživotní "problém" a boj, asi jako problémy se závislostí na alkoholu.
Pokud k nim má člověk dispozici, má ji celoživotně a jen se musí naučit s touto dispozicí nakládat. A to záleží na kvalitě pomoci, které se mu dostane , ale především na síle jeho osobnosti, jak tuto svou nemilou dispozici zvládne a ovládne.
Chce to asi získat hodně informací, pochopit, trénovat psychiku a nebát se přijmout pomoc (terapie, léky), byť třeba dočasně. Moc se v sobě nebabrat a být silný. Žít zdravě, dobře a hezky. Pokud možno.
|
| Klabe+3 kluci (08,10,15) | 
|
(24.6.2022 9:29:13)
Naprosto souhlasím s Koníčkem. Ataky mě přepadly nečekaně až tedy v dospělosti po nástupu zpět do práce po druhém mateřství. Ale úzkostná jsem byla od dětství, jinak ale veselý, spokojený, optimistický flegmatik. O to nečekanější to bylo. Základ je, pokud ataky přerostou únosnou míru (je to individuální, já měla ataky každý den v tramvaji a pak už jsem žila v permanentní úzkosti, že to zase přijde atd.), nemoc zaléčit ( a ne hned léky vysazovat, pokud si člověk myslí, že už je to na dobré cestě) a k tomu docházet pravidelně na terapie (já měla obrovské štěstí na terapeutku a našla jsem ji díky doporučení tady). Někdy se bohužel spouštěč nenajde, ale stojí za to ho zkusit najít. A fajn je taky na čas vynechat kofein, začít se víc hýbat a najít si čas pro sebe (ale to jde, až je ta akutní šílená fáze pryč) a doplnit hořčík, vitamín D a železo. A pak věřím, že na celý život to není, člověk se to naučí regulovat, pozná, kdy to přichází a opravdu se s atakou naučí pracovat a potlačit ji hned v počátku.
já jsem aktuálně ve fázi vysazování poslední čtvrtky Trittica a pevně věřím, že to bez léků dám. I když je mi jasné, že úzkostnější období a občasná ataky přijít mohou a asi i přijdou. 
Třetího syna jsme si pořídili už s mojí diagnozou, takže i těhotenství se dá zvládnout. A syn je úžasné dítě, nejvíc pohodové a za odměnu.
|
|
| Gajka + 2 |
|
(24.6.2022 9:31:45)
Děkuji všem za příspěvky, je to vždy asi těžké, jak pro ty "náctileté", tak jejich rodiče. Nechci působit jako marný utěšovač, že čas může moci a že to bude časem lepší, když bych věděla, že to možné není. Ale podle toho, co čtu, tak naděje tady je..
|
|
|
| Persepolis | 
|
(24.6.2022 9:53:41)
Už znám pár lidí, co se toho zbavili i bez léků jenom pomocí terapie.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)