| Přihlásit se | Nová registrace

tisk-hlavicka

Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

Celkem 213 názorů.

libik

Téma: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 21:18:10)
Stalo se vám v poslední době, že jste zůstaly perplex z toho, co lidi dělaj?
Já mám pocit, že části občanů regulerně hráblo.
Třeba teď. Zvoní zvonek, trochu překvapení v karanténě, tak jdu. Před vchodem ženská, že jde na veterinu. Říkám jí, my nejsme veterina a ona mě začne přesvědčovat, že jsme, protože jí to ukázala GPS. Chci jí ukázat veterinu, ale ona nabude dojmu, že ji chci uvést v klam a bráním ošetření jejího morčete a s ublíženým a .. komentářem odchází. Volám za ní "veterina je za zeleným domem stezkou pro pěší , po 30 m vpravo zelenej barák", kroutím hlavou a napadá mě jedině:
"Všimla sis před mym domem cedule s nápisem sklad mrtvejch negrů?

Podělte se o své historky, ať vím, že nejsem blázen

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 21:31:35) Tak to je to, co přesně potřebuju Odpovědět

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 21:37:00) Buchli, to je taky síla Ale boty (v dobrém stavu) nacházím ve volné přírodě neustále, včera krásný kecky , nebýt koronaviru, popřemýšlím, že si je vyperu. Odpovědět

Půlka psa
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 21:50:55) Bot je vidět spousta. Většinou lichých. Vždycky přemýšlíme, jak se to může stát. Odpovědět

M@gd@

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(2.5.2020 7:23:16)
Půlko, liché boty mi taky vždycky vrtaly v hlavě 🙂. Ale jednou náš (tehdy asi dvanáctiletý) syn zul boty v autě na kraji lesa, kam jsme se vrátili po sbírání borůvek a než zavřel dveře jedna bota mu vypadla. Zjistili jsme to doma a vrátili se. Bota žádná dětská velikost, ale tak 41 😀.

Senedra

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(2.5.2020 10:04:44)
1234, co učím, ničemu se nedivím.

Opravdu jsou menší děti schopny odejít bosky...

Dceři takhle na jedné atrakci jakási holčička sbalila její boty. Na atrakci bylo nutno se zout, děti sundaly sandále a když jsme se asi za hodinu vrátili, tak boty nikde - hledali jsme, nechávali jsme kontakt.. při odchodu z areálu si dcera všimla, že nějaká holčička má stejné sandále jako ona.. A hele - holčina navlékla známé sandále, ale mezitím jí je maminka už sbalila do batohu ( atrakce venku na poli, běhalo se po trávě).

Evelyn1968,2děti
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (2.5.2020 9:29:16) Opilá sousedka z horního patra se snažila u nás odemknout dveře, nepovedlo se, tak je aspoň poblila a usnula. Odpovědět

Monika
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 21:41:35) Jé, to je pěkný. Někdo se vracel z hospody a zouval se poslušně už přede dveřmi Odpovědět

sally

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 21:42:01)
... běžně se vloupávám do cizích aut... máme dvě auta běžných značek ve velmi běžných barvách a často si je prohazujeme... takže přijdu k obchodu v bílém autě a po nákupu se vloupávám do prvního šedivého a naopak

A ještě mají nádrž na různých stranách, takže se často stavím blbě u pumpy.

Ráchel, 3 děti
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 22:42:13) já občas začnu strkat zboží v obchodě do cizího odstaveného vozíku a odjíždět s ním , ale na tohle teda nemám Odpovědět

Půlka psa
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 22:58:47) Odpovědět

sally
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 23:00:16) Greto, tak to je výborný.... co na to vietnamci???? Odpovědět

Půlka psa
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 23:14:07) Mamince nebylo divný, že se kroutili ve vientamštině? Odpovědět

K_at
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 23:16:31) Půlko 🤣🤣 hrůzou z paní Gretový ztratili řeč 🤣 Odpovědět

NovákováM
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 23:16:00) my byli vloni v divadle. O měsíc dříve. Vyměnili nám vstupenky. Příště jsme to dali :-D Odpovědět

NovákováM

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 23:22:04)
ještě když byly koncerty..
tj. vloni..

se seběhla ochranka, chtěla jsem vstoupit na koncert na parkovací lístek (jeli jsme nakonec metrem). Prostě jsem prohodila vstupenku s park lístkem.

Manžel.. příslušně vyveden z míry prohlásil, že ať vlezu kam vlezu, vždycky vypáchám rozruch.
To ještě nevěděl, že za pár týdnů pojedeme na dovolenou, nevezme mne scanner na letišti, takže mne podrobí osobní prohlídce a protože nerozumí ani slovo ani anglicky ani španělsky ani jinak, měl dojem, že mne zatkli a už nevrátí... takže propadl panice.

Jinak zase jeho ústřely -

prošli jsme prohlídkou na letišti a jak jsem vykládala věci na pás a elektroniku.. si vzpomněl.. že nemá mobil.
Takže z letiště ven, cesta domů pro mobil.. to by bylo, aby nám to odbavení a čekání neuteklo.

Sedneme do letadla a vzpomněl si, že nemá léky. Naštěstí jsme skončili v Evropě a léky se daly sehnat a lékaři byli dostupní.

Jinak poslední dobou - nevím, zda to není opak paranoii, se setkávám s velmi vlídnými spoluobčany, dokonce jsme nedávno vázli někde v provozu, vykládali jsme bedny v provozu, vystoupil takový namistrovaný frajer co čekal za námi s rouškou a asi úsměvem.. nám sdělil, že žádný spěch, že počká (nebyla to ironie).. kéž by tohle vydrželo.

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 23:44:58) Terezo, jste dobrá dvojka Odpovědět

NovákováM

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 23:49:45)
jsi milá. Ne první, komu to tak připadá.. ale někdy mám pocit, že mám zuby zakousnuté v zadku a trpí mi čelist. (Muže jsem se neptala, zda to má stejně, ale myslím, že jo :-D)

Většina příbuzenstva i přátel má dojem, že jsme se dávno měli povraždit. Nebo kdyby to žili, tak by už seděli.
Vlastně to nakonec bývá úsměvné (zatím to vždycky dobře dopadlo).. ale v tu chvíli.. mám vysoký tlak.

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 23:04:12) Greto, i neeee Odpovědět

K_at
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 23:11:18) Greto 🤣🤣🤣 kolik maminka měří, pro zajímavost.... 😃 Odpovědět

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 23:16:33) Greto a mamka je teď štíhlejší, že? Odpovědět

NovákováM
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (2.5.2020 0:44:01) funguješ něco jako zvedačka adrenalinu okolí? Asi to trochu chápu, ale na tohle fakt nemám (viz mé předchozí příspěvky).. ty to dojedeš až na hranu. Být tam, asi bych tě už zabila. Odpovědět

sally

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(2.5.2020 2:13:40)
já mám taky z Brazílie... novoroční oslava, šla jsem si v jednu ráno zaplavat do moře... nikde nikdo, takže nahá... načež přišla ochranka a stál tam u té mé hromádky oblečení... já neuměla portugalsky, on zase nic jiného. Vylézat nahá z moře před chlapem s kalašnikovem se mi fakt nechtělo.. nakonec přišli kamarádi a podařilo se jim vysvětlit, že jsou se mnou a že mi to oblečení pohlídají (on mi tam totiž hlídal ty moje věci, aby to někdo neukrad)...

NovákováM
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (2.5.2020 0:42:39) Nějak mi připomínáš manžela :-D Kamarádku docela chápu. Někdy je to fakt na hraně. Ale dobře to dopadlo, jen ten moment je fakt děsný. Odpovědět

NovákováM
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (2.5.2020 0:52:43) Kamarádky tomu říkají "prospěšná okolí" jim ten adrenalin trochu zvedneme :-D, aby byli ve střehu a nezemřeli nudou. Odpovědět

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(2.5.2020 8:14:04)
Mně se stalo něco podobného. Měli jsme doma dvě auta stejné značky, lišily se jen barvou. Jednou jsem si zapomněla z kabelky vyndat klíče od manželova auta a jela jsem svým. Na parkovišti před obchodem jsem vytáhla z kabelky klíče a auto se nechtělo otevřít. Ne, prostě to nešlo. Volám manželovi, co mám dělat. "Máš určitě svoje klíče?" "No jasně, vždyť jsem s tím autem přijela, s cizíma by nejelo...." Už jsem sahala po telefonu, že zavolám do servisu, že se asi porouchal klíč, když jsem v kabelce narzila na druhé klíče.

Mediana
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (2.5.2020 0:57:43) To je přesně povídka od Karla Čapka! Odpovědět

sally

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 21:38:01)
no já si teda jak blázen připadala včera... od kdy je normální, že se s hadrem přes ksicht a v rukavicích plížím k cizímu baráku, abych si nafasovala stříkačky a jehly z mrtvé schránky?

(vetka mi nechala zásoby pro ošetření nemocného zvířete - a protože nevím, nakolik hysteričtí a bonzáčtí jsou její sousedé, tak jsem holt měla hadr a rukavice, aby z toho ona neměla průser - že se jí tam potloukají cizí lidi bez náhubku)

Monika

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 21:39:56)
No, GPS navigace už zavinily evidentně fůru podobných situací. Můj taťka byl opakovaně nucen na Horních Mísečkách vysvětlovat svou primitivní němčinou turistům, že do Špindlu je to sice pět kilometrů, ale výhradně "zu fuss", ale autem musí objet půlku Krkonoš, to jest cca 40 km, i když jim to připadá neuvěřitelné. Četla jsem o kaminonech zaseklých na lesních cestách, kam je taky poslala navigace. A koneckonců my měli podobný zážitek. Když nám navigace v centru Českého ráje ukázala, že k mým rodičům v Podkrkonoší bude cesta trvat asi 8 hodin, řekli jsme si, že už přístroj asi fakt dodělává, ale jeli jsme, kam ukazoval. Až kdy jsme skončili u značky "zákaz vjezdu" před polní cestou, došlo nám, že se GPS došla nějakým omylem k názoru, že míníme jít pěšky

Vítr z hor
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 21:56:41) Moje mama stravila dva roky lezenim po okolnich kopcich s navigaci a hledanim neexistujici zkratky do jedne blizke obce, protoze tam prece nekde musi byt ta asfaltka, jak ukazuje navigace. Vubec ji nebylo divne, ze vsichni mistni, na ktere narazi, existenci asfaltky popiraji. Odpovědět

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 22:07:54) Větře, to je fascinující, jak lidi věří technice, nevím, jestli to nemám taky, dovedu si představit, jak mi šlehají z vedlejšího pokoje plameny a já jsem v klidu, protože hlásič je zticha. Odpovědět

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 22:22:09)
Větře, my už tu cestu hledáme šest let

. Jednou jsme jí našli. Od té doby se čas od času vydáme tím směrem s tím cílem A NIC.

Jednou, ještě před tím přemostěním Lahovic, jsem na Strakonické vysvětlovala německy nějakému cyklistovi, že tamtudy se do Radotína nedostane, je to daleko a hnusná cesta. Skončila jsem s dobrým pocitem, že pochopil, pán se rozloučil a vydal se ve směru, který jsem mu půl hodiny rozmlouvala.

Ale teda Libik se svou historkou vede.

77kraska

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(2.5.2020 5:37:09)
Lenko, toto naprosto nepochopim, ze cizinec se vyda smerem, ktery mu domorodec nedoporucuje

to se mi stava neustale, u nas na krizovatce nekolika tramvaji, cizinci bud hledaji Veletrzni palac nebo smer do centra...vzdycky jim to peclive vysvetlim, ukazu na mape, reknu cisla tramvaji, a oni se vzapeti vydaji uplne spatnym smerem

sovice
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (2.5.2020 18:47:25) Sedmi, nevím, jak ti cizinci, ale mi když někdo něco podrobně vysvětluje, tak se v duchu nejpozději na třetí křižovatce či odbočce ztratím. Potřebuju istrukce typu "TAM! (a ukázat rukou) a na první světelné křižovatce doleva". Odpovědět

Dooly.
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 21:50:25) Val,asi blbej dotaz..ale nedá mo to. Kdyby to zavolal ať pro něj jedeš, tak bys to udělala?(já bych pri takto podane" zadoatu" asi neodolala a do tel.sehrala ozralou i kdybych nepila ani kapku) Odpovědět

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 22:06:03) Valkýro, nebuď smutná a pověz nám, jak jste schovali klíče u B, to je naprosto nepřekonatelná historie. Odpovědět

byvala radka
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (5.5.2020 13:49:23) Val, Ty jsi fakt blázen fakt bys pro něho jela??? já mYslela, že už ho máš dlouho na háku, podle posledních psaní jsi mi tak připadala... Odpovědět

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (5.5.2020 13:50:52) Tak u Valkýrojc teď mají nějaké něžnější období, Val níže propadla úvaze, jestli není těhotná Odpovědět

sally

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 21:44:47)
jo a ještě jedna... ležím po operaci v obýváku na gauči, je z něj vidět do chodby a na vchodové dveře... dveře se rozletí, do baráku vlítne Číňanka, proběhne až do obýváku - chvíli na mě nechápavě hledí (a já na ní) - a pak zakoktá, že si spletla barák a zase vystřelí... Od té doby fakt kontroluju, jestli je vchod zamčený...

Stará husa
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 21:52:39) Já jednou udělala něco podobného. Byli jsme na dovolené na Hrubé Skále a byla tam tehdy společná sociálka. Já si jdu takhle z koupelny v osusce a v ručníku na hlavě, vlezu do našeho pokoje a tam polonazi cizí lidi. Všichni jsme strnuli úžasem. No, náš pokoj byl vedle. Odpovědět

Monika

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 21:55:37)
Ta tvoje příhoda mi připomíná, jak jsem rovněž po operaci (kolene) byla doma na neschopence, bydlela jsem tehdy v podnájmu a "paní domácí" mě poprosila, že tedy když jsem doma, objedná do bytu nějakého řemeslníka. Pán se dostavil, udělal co měl a začal mi vyprávět, jak je strašně nevyspalý a potřeboval by si lehnout. Fakt jsem přemýšlela, jestli očekává, že mu nabídnu postel nebo snad dokonce to má být návrh, aby do ní vlezla s ním? A začala uvažovat, jestli bych ho dokázala v případě nezbytnosti dostatečně "umravnit" ránou berlí do hlavy

Půlka psa

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 21:46:15)
Máme jednu komickou historku z předgps dob. V jugoslavii měli na mapě krásnou novou dálnici, a až když jsme vjeli v noci do neosvětleného a neoznačeného lomu a uvázli na kameni, se ukázalo, že vydavatel map byl optimista, protože teprve pro tu dálnici odstřelují skály dynamitem. Vyprošťování trvalo až do poledne druhého dne.

Ohledně spoluobčanů žádné historky nemám, protože jsem žádného nepotkala už skoro dva měsíce.

Lonai
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 23:16:48) Manžel má podobnou z Rumunska někdy kolem roku 1980. Tchán rád jezdil mimo vyznačené trasy a na mapě našli nějaký most, po kterém měla cesta být o dost kratší. Bohužel, když přijeli na to místo k řece, most se ještě ani stavět nezačal. Odpovědět

libik

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 23:28:45)
Z Rumunska jich měl můj manžel fůru a uměl je vyprávět, škoda, že jsem je zapomněla.

Vzpomínám si na jednu, přišel s kamarády na zastávku autobusu, kde čekali svátečně oddění domorodci na autobus. Tak čekali s nimi, půlhodinku, hodinku, pak se zeptali, jestli to pojede. Místní , že jo, čekali další notnou chvíli, až se muži v kloboucích a ženy ve škrobených zástěrách začali zvedat a pryč. Po přátelské komunikaci všemi jazyky vyšlo najevo, že to jednou určitě pojede, možná zítra, možná za týden

NovákováM
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 23:34:43) Jo, tohle vozil manžel z Ukrajiny taky. Všichni v klidu, pohodě. Ono to jednou přijede. Odpovědět

Fern
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 21:56:03) Kolikrat jsme perplex z chovani ridicu na silnicich a to je mnohem horsi a nebezpecnejsi nez pomatena zenska s veterinou Odpovědět

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 21:58:10)
Já si vystačím sama se sebou.
U firmy není parkoviště a proto parkuju v okolních ulicích. Tudíž pokaždé někde jinde, občas i dost daleko.
Snažím se se sice zapamatovat, kde jsem ráno zaparkovala, ale už jsem několikrát probíhala ulicemi a hledala svého plechového miláčka.
Jednou jsem si myslela, že to vím na prosto přesně a když jsem tam své auto nenašla, zavolala jsem postupně městskou a republikovou policii, jestli mi auto náhodou neodtáhli.
Na republikové mě po nahlášení typu auta se smíchem přesvědčovali, že takové auto se nekrade

, ale že tam teda pošlou hlídku.
Měli pravdu, stálo o ulici vedle

Nedávno jsem šla po ulici a vytahovala z kabelky kapesník. Tím manévrem mi vypadly i antibiotické kapky na zánět spojivek - a to bohužel přímo do kanálu

Jen jsem s vytřeštěnýma očima koukala, jak je kanál pohltil.

Monika

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 22:02:55)
Mně takhle jednou vypadly z ruky u benzinky "jen tak" na zem klíče od auta a odrazily se tak šikovně, že skončily úplně uprostřed pod autem. Jela jsem ve svém nejlepším kostýmku od soudu, ale musela jsem v něm zalehnout a půjčeným koštětem z bezinky klíč vyšťourat. Kanál by těsně vedle těch klíčů!

Lada2
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 22:13:55) Mně jednou vypadly klíče od bytu ve výtahu, když jsem otvirala dveře. Jen jsem koukala, jak klouzou k takové malé mezerce a mizí ve výtahové šachtě. Odpovědět

Renka + 3
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 22:04:11) To zamrzí, ale ještě je to dobré, muž takhle do kanálu upustil klíče od auta. Náhradni měl v kanceláři 300 km od místa, kde se nacházel. Odpovědět

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 22:04:51) Stáňo, mně jednou ladně sklouzly do kanálu klíče od právě uzamčeného auta. Ovšem (jak už jste možná na Rodině četly) má to happyend, tehdejší vodovody a kanalizace na to měly divizi, přijely, zašmátraly v kanále a klíče vytáhly (napotřetí , dvoje před tím byly cizí) Odpovědět

Půlka psa

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 22:05:13)
Auto jsem kdysi hledala v obchoďáku na Černém mostě. Trvalo to určitě hodinu, ve vozíku unavený syn a zakoupené obří pískoviště těžké jak kráva. Stála jsem na oranžovém parkovišti a až po dlouhé době naprostého zoufalství se ukázalo, že jsou tam oranžová patra dvě. Každé v jiném parkovacím domě. Jedno bylo do mrkvičkova a to druhé do korálova.

Vítr z hor
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 22:11:31) Znamy takhle ztratil sluzebni auto na Pankraci. Jel k zakaznikovi, zaparkoval, a kdyz se vracel, auto fuc. Zavolal tedy policii atd. Auto se naslo az pote, co policie ukoncila vysetrovani a pojistovna proplatila skodu. Auto stalo celiu dobu tam, kde ho nechal. Odpovědět

Půlka psa

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 22:20:03)
To bylo v jakési knize o korporátech. Hlavní hrdina je programátor někdy v 90. letech v Anglii a je to strašná depka, pracuje v openspace molochu a dělá tam úplně zbytečné věci, za které ho skvěle platí. Nemůže najít auto a ví, že jenom zapomněl, kde parkuje, ale nahlásí, že mu ukradli, protože se stydí přiznat, že ztratil tak velkou věc.

Na konci jel vlakem (když nemá to auto) do lesa a tancuje tam na nějaké slunečné louce, což nejspíš znamenalo, že spáchal sebevraždu a už je mu líp.

Nečetli jste to někdo? Vůbec nevím, co to bylo zač. Ani zhruba netuším autora, ale přečetla bych si to ráda znovu.

Ráchel, 3 děti
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 22:49:49) doufám, že neplánuješ odjet na slunečnou louku Odpovědět

Půlka psa
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 23:03:32) Neplánuju Ale znovu bych si to přečetla. Tehdy mi to přišlo všechno jako satirická nadsázka, a když jsem sama nastoupila do molocha, tak jsem zjistila, že je to popis reality. Odpovědět

Ráchel, 3 děti
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 23:17:20) no to jsem si právě říkala Odpovědět

Martina, 2 kluci
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (2.5.2020 9:17:13) Četla! Ale bohužel autora aani název nevím, taky bych si to ráda přečetla zas. Odpovědět

Vítr z hor

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 22:07:28)
Jednou v noci u nas zvonil chlap, ze potrebuje, abych mu prekladala, protoze bydli za rohem, ma rizenim osudu v baraku cizinku, ktere nerozumi ani slovo - a ona se od nej chce odstehovat, nebo co.

V nasi visce neni obvykle ubytovavat cizince, zvlast uprostred zimy, takze jsem usoudila, ze to je prepadeni.
Jenze cizinka z exoticke zeme uprostred zimy a nasi vesnice opravdu existovala, ukazalo se, ze ji u chlapa zapomnel jeji pritel, ktery kamsi odjel a mimodek ji uskladnil u dotycneho chlapa. Cizinka ani chlap vsak zrejme neporozumeli situaci ani sobe navzajem. Z cizinky se nakonec vyklubala docela fajn zenska, jen teda projevila zajem snist mi kaktusy.?

sally

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 22:23:02)
Odložená cizinka je taky dobrá....

U nás máme zase takovou libůstku, že jsou tu čtyři ulice, které mají v názvu stejné slovo (řekněme třeba Řeka - Říční, U řeky, Za řekou, K řece). Ve všech těchto ulicích mají baráky čtyřmístné popisné číslo začínající sedmičkou (7523, 7525 atd.). Velmi často dostáváme poštu jiné říční ulice se stejným číslem popisným (a oni naší, vyměňujeme si to běžně). Ovšem ale pletou si to i naše návštěvy - takže už našim návštěvám rovnou říkám, že pokud jim přijde divný, že bych v zahradě měla umělé husy (sousedi mají poněkud... jiný... vkus než já), tak jsou na špatné adrese...

A ještě jedna - do práce jsem jezdila hodinu, v kancelářském oblečení - ale neumím řídit v podpatcích, takže jsem si v autě boty zouvala. A protože do garáže se dá vejít z domu, tak jsem je prostě nechávala rovnou v autě... a takhle ráno skočím bosky do auta, odřídím do práce, zaparkuju - a zjistím, že nemám boty (protože jsem večer před tím ještě vybíhala pro poštu nebo něco a boty pak zůstaly v garáži, ne v autě). takže jsem musela přetlapkat do nejbližšího obchodu, který prodával vietnamky pro turisty a strávila jsem den v kostýmku a vietnamkách

)

Půlka psa
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 22:29:51) Tak názvy ulic jsou klasika. Dlouho jsem hledala číslo popisné, než mi došlo, že jsem na Vzdálené a mám být na Blízké. Odpovědět

breburda71
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 22:27:38) Já jsem potkala někdy koncem září před místním Penáčem známou, kterak stojí u narvaného vozejku a tupě zírá..Jak vyšlo posléze najevo, během nakupování zapomněla, že nepřijela autem, ale na kole,navíc s vybitým mobilem Odpovědět

Termix
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 22:29:57) Já jednou volala policii, že mi ukradli auto. A pak jsem si vzpomněla, že jsem přijela manželovým . Jsem volala zpátky a děsně se styděla . Odpovědět

Půlka psa

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 22:35:21)
Ukradené auto jsem hlásila taky. Policajt mi řekl, že to není možný, že takový auto by nikdo nekradl, a že ho určitě odtáhli. Vysvětlovala jsem mu, že jsem parkovala naprosto správně a ne na zákazu, na tom samém místě stojím denně už pět let a nebyl důvod mě odtahovat. Pak se ukázalo, že odtažené fakt bylo a já těch pět let stála denně blbě a nevěděla jsem o tom.

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 22:37:51) Termix, 100 bodov Odpovědět

NovákováM
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 22:40:18) to je ten lepší příběh. Já zase parkovala vždycky na stejném místě. Jednou jindy.. pak jsem prošla asi 30 x parkoviště, abych zjistila, že mi ho fakt ukradli... Odpovědět

sally
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 22:31:23) no to já jsem zase nakupovala, přihazuju věci do vozíku, až přijde ženská a tak jako nesměle, že to je původně její vozík... a skutečně - bylo tam spousta věcí, které jsem tam nedala a nechtěla Odpovědět

breburda71
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 22:27:38) Odpovědět

Termix

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 22:28:30)
Jednou jsme tak jeli s dětmi na den na lyže do Jizerek. No a já tehdy jedinkrát v životě nechala svoje klíče v autě, nechtěla jsem je tahat, mám jeden svazek a na něm prostě hodně klíčů. A po nějaké době manžel měl vztek na děti, nejezdily dle jeho představ, a sebral jim hůlky a strčil je do kufru. Jenže jak byl vzteklý, tak nepřemýšlel. A odemkl ne celé auto, ale jen ten kufr, a spolu s těmi hůlkami tam strčil i klíče od auta a práskl tím kufrem. Tudíž jsme rázem měli dvoje klíče zamčené v autě. Venku asi -20, svačina a termoska s čajem taky kufru, kabelka a všechny naše peníze taky v kufru. Děti hladové, zmrzlé … manžel teda volal někam do servisu. Nejdřív že přijedou za dva dny. Jiný servis, že za týden. A poslední servis, že dojedou hned, ale víkendová přirážka 5000 Kč. No nedalo se nic dělat, tak jim manžel řekl, ať dojedou. A když přijeli, tak mu řekli, že ten zámek je příliš bezpečnostní a nejde otevřít. A dali mu vybrat, jestli pravé nebo levé okno

. Takže za 5000 nám rozbili okno. Ale nemuseli jsme platit za práci

sally

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 22:34:03)
Termixi,
tak to je síla.... to je teda "servis", uf...

Já mám o servisu dobrou historku - zapadli jsme s autem na horách, takže jsme prosili pluhaře, jestli by nás nevytáhnul... on jen zabručel, nabral do lopaty sníh a auto vytlačil - přišlo mi to geniální - mezi plechem pluhu a plechem našho auta byl čerstvý sníh a chlap ani nemusel vylézt z kabiny, nemuseli jsme přidělávat tažná lana, nic...

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 22:39:05) Sally, to byl MacGyver Odpovědět

Termix

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 23:05:39)
Příběhů s autem mám víc

. Jednou jsem taky jela do Jizerek, vezla jsem děti na nějaký skautský víkend. V Praze nikde ani kapka sněhu, v Jizerskách teda taky ne, ale kousek od Horního Maxova najednou kopec a šílené náledí. Auto nejelo a začalo najednou samo nekontrolovatelně klouzat pozadu dolů. Děti ječely, že se zabijeme, já brečela, že určitě zabiju děti a manžel zabije mě...a najednou jsme zastavili nějak v protisměru uprostřed kopce. Opatrně jsme vystoupili a fakt jsem se bála, že se to auto zřítí. Tma, zima ...kde se vzali,tu se vzali čtyři opilí chlapi. Prosila jsem je, ať udělají cokoliv. Shora přibíhal už jiný chlap, že mi vezme děti do tepla. Ani jsem nevěděla, kdo to byl, ale dala jsem mu děti. Když mi to došlo, nechala jsem opilcům pak auto i s kabelkou a dokladama.... běžela hledat ty děti ....ty na kopci v autě u toho chlapíka koukaly na dvd. Chlapík mezitím pomohl zorganizovat záchranu mého auta ... dodnes jsem jim vděčná.

K_at
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 23:13:38) Termixi 🤣a vůbec všichni, výborný historky. Odpovědět

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 23:14:44) To je pěkný, Termix Odpovědět

Renka + 3

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 22:46:37)
Nám se taky podařil kousek. Vyrazili jsme do krajského města cca 40 km od bydliště sjednat úvěr ve stavební spořitelně. Měli jsme synka v přenosném vajíčku, pak dvouletou dcerku a nejstarší byla prvňačka v té době ve škole v místě bydliště. Všechno jsme zařídili, opustili kancelář a rychle skočili do potravin vedle kanceláře, jen tak pro pár věcí do ruky. Pak jsme došli na parkoviště a klíče nikde. Muž si vzpomněl, že je pokládal na stůl v té kanceláři. Jenže oni měli do 14 hod. a už bylo zamčeno a nikde nikdo. Telefon nevzali. Takže jsme stáli ve městě 40 km od domova, v ruce vajíčko s miminem, dvouleté dítě, plné ruce nákupu z potravin, co jsme vzali jen tak do ruky a nejstaršímu dítěti končila 40 km od domova končila za chvíli družina a bylo třeba ho vyzvednout. Tak jsme tam stáli jako trubky úplně konsternovaní, v danou chvíli to byla docela absurdní situace.

Půlka psa

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 22:57:30)
S klíčema jsem úplně nemožná. Jednou jsem nemohla najít klíče od plachetnice na Orlíku. Byli jsme sami na ostrůvku, nikde nikdo a mobily a zásoby benzínu byly zamčené v kajutě. Na plachty se dá plout i bez kajuty, ale jak na potvoru ani nezafoukalo. Fakt ani maličko. Dveře nebo okno by se daly vyrazit, ale loď nebyla naše a nebylo by to za pět tisíc jak v případě auta. Po hodince hledání se klíče našly v supertajné kapse batohu, o které jsme netušili, že ji máme.

Lexi.

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 23:23:13)
To mi připomnělo moji vlastní historku

Jela jsem cosi přivézt od tchánova kamaráda. Házela jsem věci do kufru auta. Klíčky (s dálkovým ovládáním zámku) jsem měla v kapse těsných kalhot a rozčilovalo mě, že se při každém mém předklonu ozve cvaknutí zámku (zamknout-odemknout-zamknout-odemknout), jak se zmáčknul čudlík v té mé kapse. Protože jsem toho nakládala hodně, po chvíli jsem klíčky vyndala z kapsy a hodila je do kufru. Naházela jsem všechny věci do kufru a kufr jsem zabouchla. V tu chvíli jsem si uvědomila, že klíčky zůstali v kufru. Jak jsem posléze zjistila, auto bylo zamčené.

Přítomný tchánův kamarád zavzpomínal, že stará embéčka šla odemknout ohlou lžící, a že na mého Roomstra jistě bude také existovat nějaká obdobná finta. Nevěděl ovšem jaká a tak přivolal na pomoc svého zetě, automechanika.
Ten pravil, že Roomster ohlou lžící ani drátem odemknout nejde a jediná možnost, jak se dostat dovnitř, je rozbít okénko. Sdělil i předpokládanou výši škody. A už měl v ruce kladivo.
Pravila jsem, že než rozbíjet okénko, bude lepší zavolat mému manželovi, který má náhradní klíče a je 10km daleko. Není problém, aby přijel dalším autem i s náhradními klíči, bude tady za chvilku.
Automechanik si to ovšem nechtěl nechat vymluvit a i přes opakované ujištění, že je manžel již na cestě, i s klíčky, vybíral které okénko bude nejlepší rozbít. No, nakonec jsem auto musela chránit za značného řevu vlastním tělem a pán upustil kladivo až v okamžiku, kdy na místo dorazil manžel s klíči.

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 23:41:23) Lexi, "vyháčkovat" škodovku uměl každý chlap, jednou takhle volám manžovi (tehdy milenci), že mám zabouchnuté klíče, on dojel a zjistilo se, že je auto odemčené (vytažený takový ten čuflík u okénka vzadu) No, vzal si mě Odpovědět

Lexi.
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 23:51:28) To já věděla i před tím, že "socialistická" auta šla odemknout kde čím. Jen mně naprosto šokovalo, jak mi ten chlapík chtěl rozmlátit okénko a způsobit škodu několik tisíc Kč, naprosto proti mé vůli. Odpovědět

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 23:54:07) Jo, to je hodně šokující Odpovědět

NovákováM

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 23:51:43)
Takhle synek zabouchl klíče.

Víme, že drahá švanda.. obešli jsme dům, máme tu samé dveře. Nic.

Zavolali jsme zámečníka (to nám následně vysvětlil kamarád, že z pojištění domácnosti zadara).. stálo to přes litr. Otočil nás zády, za 20 vteřin otevřel SUPERBEZPEČNOSTNÍ DVEŘE..

abychom přišli domů a zhádali se jako psi, že někdo nezkoušel dveře od ložnice, kde byla klika dole :D

byvala radka
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (5.5.2020 13:52:23) jé, to samé se mi stalo v Lednici, ale kufr jsem zabouchla já (klíče tam předtím odložila). Druhé jsme neměli. Tak jsme šli s kámoškou na víno a manželé páčili okno. Stihly jsme vypít nejednu flašku, než měli hoši hotovo... Odpovědět

Muumi

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 22:32:37)
Mou tehdy asi 4letou dceru oslovila na hřišti paní a ptala se, jak se jmenuje. Dítě oděné v růžovém tričku, červených teplákách a růžových botách, pravilo, že Karolínka. Paní ji začala mocně přesvědčovat, ze chlapeček se tak jmenovat nemůže. Dítě trvalo na tom, že není chlapeček. Paní trvala na chlapečkovi, protože dítě má krátké vlasy a nemá náušnice. Následně se obrátila na mě, ať dítěti domluvím. Normálně jsem raději zdrhla:)

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 22:37:19) Muuumi, to je hrozný, promiň, že se směju. Odpovědět

Muumi
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 22:41:04) My se tomu doma smějeme doteď. Kdyby mi po těch letech někdo mohl osvětlit, o co té paní tak mohlo jít, byla bych moc vděčná:) A snad by ji potěšilo, že dítě už náušnice má. Odpovědět

Stará husa
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 22:43:51) Muumi, já měla náušnice jako pěst a stejně mě v dětství oslovovali neustále " chlapecku". Odpovědět

Půlka psa
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 22:45:54) Já náušnice neměla, ale občas jsem na svou adresu slyšela cizí lidi říkat "Blážo, podívej, tam ten chlapeček má sukýnku". Odpovědět

Muumi
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 22:53:04) No kdyby měl chlapeček na sobě ještě sukýnku, tak to už by paní asi úplně položilo. Byla jsem tehdy úplně konsternovaná tou její urputností. Mě si taky furt pletli s klukem. Ale jaksi nikdo se pak ještě nedohadoval, že má pravdu on:) Odpovědět

white

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(2.5.2020 6:14:07)
Kamarádky manžel byl na počáku manželství velmi drobné posavy, než si ho patřičně vykrmila. Jednou šli s celou rodinou na procházku, a slyší za sebou dialog:
-Maminko , podívej, ten tatínek vypadá jako malý chlapeček!-
.Ale Maruško, to přece není žáný tatínek!-
-Ale je to tatínek, vždyt kouří!-

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 22:57:18)
v dětství mě stále vyháněli odněkud, kde to bylo pro holčičky, jako třeba z holčičích šaten ve škole a tak. Náušnice jsem neměla . Naposled se mi to stalo v prváku na vš, když mě ve cvičeních z matiky vyučující vyvolala k tabuli a když jsem smutně koukala na tabuli, tak povídá "vidíte, kdybyste tam vzadu nespal, tak byste to spočítal " Spolužáci se smáli, a učitelka se mě zastávala "nesmějte se mu, však on to zvládne "..

Eilatt

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 22:41:48)
Mně se taky stala povedená historka s klíčema od auta. Jela jsem na technickou, vjela do té garáže, hodila klíče od auta na sedačku a zároveň přibouchla dveře. nechtěně jsme v té chvíli přesně zmáčkla zamykání dveří na těch klíčích, takže jsem rázem měla zamčené auto na stk s klíčema uvnitř

Pán koukal nějdřív dost vyjeveně, naštěstí tam zůstalo několik milimetrů otevřené okýnko. Tak vzal drát, tím drátem musel nejdřív ty klíče na sedačce otočit a pak se trefit na odemykání. Byl docela šikovný, trvalo mu to asi třičtvrtě hodiny a byl hodný, ani nenadával

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 22:46:05)
Krásné historky :)

Taky s autem. Měla jsem ten tank nový dva dny a zastavila na rušné Lenince před drogerkou na blikačky, jak to nesnáším, tak jsem zafrajeřila, že to jenom proběhnu. A ják jsem mávla ovladačem na zamknutí, vyletěl mi z ruky, přesně doprostřed pod auto. Jo to mám za to! Přeběhla jsem levý pruh na trávu, sebrala tam klacek a tím to vyšprtala,bohužel na druhous tranu k pravému kraji. A tam chlap, kterého jsem blokovala, otevřel dvěře, abych nemohla projít. Naštěstí mi nevynadal, jen se zeptal, jestli to mám na dlouho a nakonec mi ty klíče podal :)

Cizí lidi u dveří si ce nemám. Ale včera se stavila kamarádka. Nesla jsem jí kafe a loktem odsunula otevřené dveře ode zdi a koukla tam - a ona úplně s klidem "to je dobrý, já mám taky doma bubáky" :) Vůbec nevím, proč jsem to udělala, ale tak jsem si uvědomila, že to dělám často , jen mě poprvé u toho někdo viděl.

sally

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 22:58:28)
Rišulko,
bubáci jsou skvělí

Přijela jsem z nákupu, s oběma dětma, honem domů, přebali batole, začít chystat oběd, kmitám jak fretka než batoleti dojde trpělivost... a asi po dvaceti minutách mi došlo, že jsem nechala mimino v autě... mimino normálně furt řvalo, ale tentokrát výjmečně v autě usnulo a jak se "nehlásilo", tak jsem na něj fakt zapomněla... A mimino bylo dlouhé, hubené a několikrát hodilo salto z nákupního vozíku na zem - ale jak zřejmě je hlavička nejtěžší, tak fakt salto, že dopadlo na zadek... Salto hodilo i z kočárku v zoo (bylo připoutané, ale vypadlo i z toho postroje, jak bylo hubené). Bože, ty pohledy lidí....

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 23:03:23) Rišulko Odpovědět

K_at
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 23:15:22) Rišulko, to je hrozný, ty uděláš jednou nějakou rebelii a hned jsi za to potrestána! 🤣❤️ Odpovědět

Ráchel, 3 děti

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 22:46:30)
Tak jo, taky něco přidám. To jsme takhle před lety, kdy dceři bylo asi osm, byli na dovolené s dalšími rodinami od nás z církve, obsadili jsme celý penzion. A jednou v noci nám někdo klepe na dveře a přivádí nám dceru.
Dcera se šla totiž v noci vyčůrat a dámské záchody byly jen o patro níž. Pak už se ale nevrátila do našeho patra, místo toho šla do pokoje pod námi a tam vlezla do postele k jednomu chlapečkovi z té druhé rodiny a začala ho z ní vyhazovat, že tam spí ona

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 23:00:14) Ráchel, jak to snášela druhý den? Odpovědět

Ráchel, 3 děti

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 23:20:43)
ráno si nic nepamatovala, když jsme jí to řekli, tak se chudák samozřejmě styděla, ale teď už se tomu smějeme.

ona byla celý dětství dost náměsíčná, třeba jednou takhle pozdě večer sedíme v obejváku s mužem, koukáme na televizi a nejednou slyšíme divný zvuky z koupelny. jdeme tam, tam stojí dcera, stažený spodek od pyžama, otevřená skříňka pod umyvadlem a dělá zmatený zvuky. nakonec jsme pochopili, že chce čurat, akorát si nějak spletla místnost - záchod byl úplně v jiné části bytu

Senedra

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(2.5.2020 10:11:16)
kdoto, děti náměsíčné nejsou, ale dceři byly asi tři roky a v nocis e vzbudila, že potřebuje bačkůrky - úplně plakala, pořád je chtěla, my netušili, co se děje, až jsem se jí zeptala: " A proč je potřebuješ?"ona na to, že je potřebuje na nožičky.

To manžel prchl z pokojíku, aby se tam nesmál nahlas. Tak jsme jí řekla, že má přece na sobě pyžámko a leží v posteli a k tomu bačkůrky nepotřebuje. Usmála se, řekla "Tak jo", hodila sebou do postele a spala dál.

Stáňa *
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (2.5.2020 12:09:59) Syn (14) je namesicny pořád. Běžně chodí v noci po bytě a ráno si nic nepamatuje. Asi před měsícem jsem ho našla v noci obleceneho do bundy, že musím někam jít. Odexpedovala ho zpátky do postele. Ráno si nic nepamatoval 😃 Naštěstí zatím v noci neodešel z domu. 😃 Odpovědět

Epepe

Náměsíčnost

(2.5.2020 12:44:57)
Moje dítě už z domu odešlo .. na dovolené u moře. Přešla z penzionu do hospody (minimálně 600m), v noční košili, přístavem po břehu mořském. Zpětně mi bylo hodně úzko, co se mohlo stát. Kdyby ji někdo čapnul a odplul, nenajdeme ani vlásek.

Už jsme z toho dost vyčerpání a nevíme, co s tím.

Mmch. musela obejít dost hospod, než našla tu správnou, večeřeli jsme jinde, než jsme popíjeli.

Bouřka
	Re: Náměsíčnost (2.5.2020 13:05:29) Epepe, vybavit pro takové situace gps lokátorem? Já to asi budu muset udělat, je čím dál těžší jí uhlídat a fascinuje ji voda Odpovědět

Cimbur

Zběsilý řidič prchal v Praze po cyklostezce, pak plaval přes Berounku i se psem

(1.5.2020 22:52:23)
Dneska

Mluvčí policie Eva Kropáčová Novinkám sdělila, že řidič (ročník 1993) jel podle svědků po cyklostezce, kde neměl co dělat, navíc před ním lidé museli uskakovat.

Přivolaní policisté se ho snažili zastavit. „Na výzvy nereagoval,” sdělila mluvčí.

Podle informací agentury Aktu.cz jel řidič ve fordu po cyklostezkách a po poli do Radotína, kde zjistil, že se vozidlo divokou jízdou poškodilo. Pak se dal útěk po svých a skočil do nedaleké Berounky.

Řeku se snažil podle Aktu.cz přeplavat i se psem, kterého měl s sebou. To se mu podařilo, ale policisté instruovali rybáře na druhém břehu, ať muže nepustí z vody.

libik
	Re: Zběsilý řidič prchal v Praze po cyklostezce, pak plaval přes Berounku i se psem (1.5.2020 22:58:26) Cimbur, to není možný Odpovědět

NovákováM
	Re: Zběsilý řidič prchal v Praze po cyklostezce, pak plaval přes Berounku i se psem (1.5.2020 23:05:45) bože Odpovědět

Muumi

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 22:58:15)
Jo a jednou mi volal nějaký pán a uvedl to něčím jako "tak jsem tady". Ukázalo se, že bez jakékoliv předchozí domluvy stojí u nás před domem a chce překlad s razítkem. Zřejmě ihned. Já na to, že ho asi zklamu, že jsem zrovna v porodnici a dítěti jsou 2 dny. Vůbec mu to nevadilo, prý mi to tam doveze:)

Ráchel, 3 děti

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(1.5.2020 23:23:08)
A ještě jedna historka, tentokrát starší syn. Bylo mu asi šest, sedm.
Koukáme večer na telku s mužem a najednou slyšíme z vedlejšího pokoje děsnou ránu.
jdeme tam a tam syn leží na zemi pod palandou. vyšetřováním jsme zjistili, že podle nějakého dílu Rychlých šípů, kde Rychlonožka ve snu lítá, se domníval, že když vyhodí do vzduchu nastříhané papírky a skočí, tak bude umět lítat. byl o tom naprosto přesvědčen, prý zvažoval rovnou skok z okna, naštěstí si řekl, že zkusí nejprve skok z palandy.

NovákováM
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 23:26:55) tý jo.. Odpovědět

K_at
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 23:35:27) Ráchel, potom že není to čtení nebezpečné! 🤣 Ještě že "jen" palanda... Odpovědět

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 23:38:27) Platíš mi pivo Odpovědět

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 23:37:54) Ráchel, a to si člověk řekne, že je fajn, když dítě čte Moje dcera kolem 5. roku života věřila, že se stane mořskou pannou, byl o tom nějaký seriál s návodem. Normálně si na to připravovala propriety, koukala jsem na to líbezné díťátko s neklidem Odpovědět

Monika
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (1.5.2020 23:54:16) Libik, dcera mé kamarádky možnosti přeměny v mořskou pannu věřila snad ještě na prahu pubertu, mělo k tomu dojít nějakým zvláštním postupem (to už nepamatuju), podmínkou bylo zároveň být o půlnoci ve vaně Odpovědět

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (2.5.2020 0:03:03) Moniko, je možný, že jí nebylo 5, ale 9, my jsme jí vlastně k 10 narozeninám věnovali malbu mořských panen na zeď a za své vzaly až po 3 letech (to už jí ale hodně vadily) Jinak byla jsem si jí zeptat jak se to dělá a už neví, prej vana a sůl o úplňku a díl neví Odpovědět

NovákováM
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (2.5.2020 0:33:50) :-D to je obojí boží.. my jsme mívali zase ty Super - Spider man.. zážitky, jak se stírala realita x fikce. Někdy bylo dost náročný vysvětlit, že ten bordel na zahradě musí někdo uklidit, a že vážně - lidé jsou různě zlí, ale že nejsou Peter Parker :-D Odpovědět

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(2.5.2020 1:37:43)
Už jsem to tu jednou psala nejspíš. Po několika dnech hospitalizace jsem konečně mohla vstát z postele. Šla jsem se projít po nemocniční chodbě a pak zase zpátky do postele. Překvapilo mě, že mi během krátké procházky vyměnili polštář, ale byl fajn, tak jsem se uvelebila. V tu chvíli přišel pán a divil se, že se mu v posteli válí cizí ženská. Byla jsem samozřejmě v jiném pokoji. Ráno jsem to vyprávěla vizitě a mohli se potrhat.

NovákováM

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(2.5.2020 2:05:39)
:D

taky disponuju orientačním nesmyslem.

Jsem se někde vřítila do kanceláře.. a "ehm" jiné patro. Manžel, co mne měl chránit, jen tak zkoprněle stál a ustoupil mému odhodlání.

Ale jinak poslední dobou bývám víc orientovaná v mapách líp než muž. Roky tréninku navigátora.
No poslední dobou v čase i prostoru..

Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(2.5.2020 10:30:07)
jo, taky jsem si kdysi vypisovala pokyny z mapy.cz

jela jsem jednou do cizího města a hledala policii, jenže v mých automapách tohle město nebylo a tak jsem vyrazila s popisem z mapy.cz... podle návodu jsem dojela na místo, ale policie nikde... ulovila jsem pána, který se velmi podivil, že by tam měla být nějaká služebna, protože odjakživa byla v jiné části města - ukázalo se, že jak si pletu levou a pravou, udělala jsem chybu hned na počátku a pak už jsem se řítila městem úplně jinam a kupodivu mi to i celkem sedělo podle mých instrukcí

Salamajka

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(2.5.2020 9:33:23)
Příhoda sousedská. Bavím se s malou dcerou o něčem. No znáte děti jak se občas na veřejnosti blbě vyptávají. Tak ji odseknu teď to probírat nebudeme kdejaká drbna poslouchá. No urazila se poslouchající sousedka do teď na mě háže pohledy 🤪. Příběhy humorné se škodovkou předělanou na plyn. Zdechla mi uprostřed nejrušnější křižovatky ve městě. Blokováno dost směru prouděníijdou policajti a di tak co paninko. No co by svihnu dítě do příkopu a auto odtlacim ne.. Nakonec teda odtlacili příslušníci. Vyhackovane okénko x krát. Vytvářena voda pcha. Jdu s dítětem na ruce a za ruku k prvnímu obydlí cca 5 km z toho kopce kde to zdechlo. Zvoním vyleze bábinka a já jakožto uštvaná matka s dvěma dětmi prosím o vodu. Přísahám že babka myslela že pro mě a ta ubohá dítka bo donesla hrneček. Na to na pincku dojel no mladík dejme tomu a říká dej jí teplou oni stojí na kopci. Pocky já to tam hodím. No vylez staříček vytáhl trabose ze stodoly naložil mě děti mladíka a konvici horké vody a jelo se .
Joo se škodovkou na plyn docela sranda. Většina lidi, ale ochotně pomáhala. Jo a ještě zážitek ve městě u Lidlu zastavila oktávka na plyn vyskákali vietnamský obyvatelé. Česky umely jen děti chlapec cca 8 let. No nejela jim na to parkoviště doskákali tak tak. Manžel teda volal kamarádovi, ale už nevím jak to dopadlo.

Mr. Miçkey

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(2.5.2020 11:12:18)
Tak vede muj ex, kterej mladsimu synovi posral prvni skolni den. Po uvidni ceremonii v kostele se deti rozdelily do trid, meli prvni hodinu, pak rozdelovani ucebnic, foceni... ke konci te hodiny vysla ucitelka, ze prej pri rozdelovani ucebnic zjistila, ze syn je tam navic. Syn zacal brecet a ze stresu poblil stul, chudak si myslel, ze do skoly nemuze, ze musi zas do skolky. Po cca pulhodind se zjistilo, ze je ve spatny tride, ex divoce gestikuloval a maval papirem, na kterym opravdu stalo 1. D a ne 1.E, jak se ho ucitelka snazila presvedcit, vyrazili jsme s brecicim a poblitym synem do reditelny, kde se ukazalo, ze v dopise opravdu stoji 1. D, ale taky rok 2012 a ne 14 a jmeno nejstarsiho syna... blbec ztratil dopis, a kdyz ho hledal, nasel omylem dva roky starej

Nez se to vyjasnilo, synovo trida davno skoncila, propasl i to foceni, takze jsme s omluvou vyzvedli jeho ucebnice a vezli ho poblityho a breciciho domu, nejstarsi syn prozmenu brecel smichy. Pamatuje si to detailne dodnes, vzal to teda dobre, po letech to sam vypravi jako vtipnou historku, jak organizovane zacala jeho skolni dochazka- sam ma ADHS a vecne neco zapomina, ztraci, takze pri napomenuti rad argumentuje tim, ze uz jeho prvni skolni den se nesl ve znameni chaosu

K_at
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (2.5.2020 11:37:11) 1234, tak to je pro mě situace na infarkt. Nikdy. Nikdy. 🤣 Odpovědět

Beat

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(2.5.2020 11:53:19)
Představte si nove dva domy vedle sebe, na samotě u lesa, mezi nimi je nový, dřevěný plot, nové udělaný vjezd na pozemek, jedna hrana kamenný plot sousedů, další hranu pozemku tvoří pole ve vyšší úrovni. Před domem je u garáže nové polozena dřevěná podlaha; u vjezdu z polní cesty je znatelne nové vysypan kacirek, který tvoří novy dvůr. Pravda, vrata chybí ale už jsou sloupky.

Já jsem na zahradě za domem, sazim. Najednou slyším přijet na kamínky auto. Jdu tam; Přímo před vraty garážie, 1m od nich, na dřevěné podlaze stojí cizi auto. Vystoupí pan, neřekne ani slovo, vynda psa, nasadí mu vodítko a chce jít směr les.. Já s lopatkou v ruce na nej koukám a čekám, on nic, tak ho pozdravim a vykoktam dotaz, zda tam to auto chce nechat? On řekne, ze ano, ze jde na procházku a řekne to tónem, ze mi do toho nic není . Já stojim, téměř neschopna slova... vykoktam , ze to je naše garáž, a zda ví, ze je u nás na zahradě.. A on, zamrmla něco ve smyslu, to je děsný., bez slova psa nanda do auta a naštvaný, hlavu si muže ukroutit, odjíždí.. Stala jsem tam s otevřenou pusou myslím dlouho..

Beat
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (2.5.2020 12:06:44) Moc by mě zajímalo , co si myslel Odpovědět

Senedra

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(2.5.2020 12:02:43)
Beat, my takhle bydleli první rok, zatím bez plotu, ale viditelné hranice pozemku, čerstvě založený trávník a jakýsi náklaďák naprosto v klidu zacouval na náš pozemek ( naštěstí nenajel na zatravňovací dlažbu, kterou by zničil) a v klidu se pánové otočili... po nich zůstaly několik centimetrů hluboké stopy... Takže jsem vyletěla, nafotila náklaďák, včetně SPZ a jména firmy, seřvala je a hned volala na firmu... Pánové trochu zabloudili, tak se u nás otočili a ještě zaparkovali, aby zkontrolovali mapu.

Asi měli pak problém, majitel se mi omlouval hned do telefonu a ještě pak mailem. To už jsem vychladla, ale nadzvedlo mě to teda pěkně.

Senedra
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (2.5.2020 12:05:53) Tak auto otočí každý, když zjistí, že jede blbě... ale co je napadlo se otáčet na evidentně obydleném pozemku, to teda netuším... Odpovědět

A. Andrs
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (2.5.2020 15:22:29) na nasi skolce visel napis, rodice prosim dohlidnete na to, ze si skutecne odvadite pouze sve vlastni dite Odpovědět

breburda71

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(2.5.2020 15:40:25)
Jinak neuvěřitelné chování spoluobčanů jsme měli včera večer,když z neznámého důvodu sousedi asi ob tři baráky celý večer dokola u nějaké akce na zahradě pouštěli hymnu, moc pěkně nazpívanou verzi (asi ze Silvestra)..Poprvé jsem to uslyšela,když jsem věšela prádlo a trochu jsem se i dojala

, pak už jsme moc nechápali

Vítr z hor
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (2.5.2020 19:30:25) Hymna se hraje na zaver na mejdanech, aby lidi vedeli, ze je konec a sli domu. Teda v nekterych zemich. Je z toho i polovtip “uspavame deti statni hymnou”. (Deticky zaparily, pustime jim hymnu a jdou spat). Odpovědět

Bernardetta

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(2.5.2020 11:23:35)
Před mnoha lety jsem dostala lístky na operu. Byl to nějaký festival novodobé české opery, říkám si, asi to nic moc nebude, ale byla jsem vděčná, že můžu někam jít. Tak jsme si v daný den daly s kamarádkou sraz a někdo z nás přišel pozdě (tipuju já). Přiřítíme se do divadla, paní, co kontrolovala dole lístky, jsem jimi zamávala před nosem a už jsme se úprkem hnaly nahoru na galerii. Na našich místech někdo seděl, ale představení právě začínalo, tak nebudeme přeci nikoho zvedat, ještě bylo volné místo jinde.
Po minutce jazykově zdatná kamarádka šeptne: "Hele, oni zpívaj italsky?" Já pokrčím rameny a pohledem jí sděluji, že holt novodobá česká opera, asi nějaké moderní pojetí.
Nakonec se z toho vyklubala krásná Verdiho Traviata a moc pěkný večer.
Spletla jsem si divadlo, no

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(2.5.2020 11:28:52)
Klíčky od auta jsou zdrojem mnohých historek

. Ta naše - budoucí manžel koupil přes kamaráda, co dělá do aut,náš budoucí rodinný vůz. Auto jsme měli velmi krátce, když jsme od nás z jihu vyrazili na úplný sever k jeho rodičům na chalupu. Cesta dlouhá, dali jsme přestávku v Praze v jejich bytě a pak chtěli pokračovat, ale auto nenastartovalo. Je to ještě typ, kde není všechno na elektroniku, předchůdce byla stará dobrá škodovka, takže milý byl schopný ledacos pořešit sám. Prolezl motor horem dolem, vše vypadalo OK, pak nastoupil přítel na telefonu, prověřilo se vše možné, nic. Volalo se dalšímu známému, co dělá danou značku a je v Praze, ale ten zrovna nemohl. Kamarádovi, který to auto před prodejem dával dohromady, to bylo blbý, nebydlí zas tak dakeko od Prahy, takže nakonec dorazil sám. To už jsme to řešili nějakou tu hodinu. Chlapi opět prolezli motor a nic, vše vypadalo v pořádku, takže že se počká na toho známého, co může dorazit s diagnostikou. Pak je ještě napadlo zavolat původnímu majiteli, jestli se mu něco podobného nestalo. No nestalo, ale kde je problém zjistil. Ona se v rámci prodeje nějak ztratila informace, že nastartovat to auto jde akorát jedním klíčem

Bouřka
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (2.5.2020 11:31:29) ten druhý akorát auto odemyká, protože je bez čipu. A my poprvé vzali do ruky ten druhý no... Odpovědět

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(2.5.2020 12:03:31)
No a jeden vykojený mozek. První služební cesta po 7letém pobytu doma. Naše auta rozebraná, bylo domluvené zapůjčení z jiné sekce od kolegy, s kterým se blíže neznám. Za dobu mého pobytu byla auta vybavená sledovacím systémem a aby nastartovala, musí se odpípávat kartou. Jinak běžná Fábie, ale doma máme auta zcela jiného typu, v práci jsem předtím tím jezdila taky zcela jiným, takže jsem se ještě vyptala na pár věcí a domluvila případnou pomoc s parkováním auta při návratu, protože to v té garáži neumím vytočit. Kolega nabízel, že se mnou ještě do té garáže zajde a ukáže mi to, ale nechtěla jsem působit zcela neschopně, tak jsem jen piděkovala, že to zvládne. Dorazila jsem do auta, obhlídla všechna tlačítka a čudlíky, protože rozmístění je odlišný než jsem zvyklá a pak chtěla nastartovat. Jenže jsem nedokázala ani zasunout klíč. Myslela jsem, že je to nějak zablokovaný, takže jsem různě štelovala volant, řadicí páku, jezdila tou kartou neb si nebyla jistá, kde je to správné místo, každé auto to má jinde. Po nějaké době jsem naznala, že nezbyde než se ztrapnit a zavolat kolegu. Jenže v tom podzemí nebyl signál, takže jsem musela ven, ale dveře byly zablokované, vlna paniky, že jsem nenafásla nějaký klíč než mně napadlo zkusit tu kartu...vylezla jsem z tmavé garáže, zavolala kolegovi o pomoc. Pak se vracela k autu a nervně si pohrávala s tím klíčem a zmáčkla na něm čudlík a on vystřelil dalšį klíč, který jsem v té tmě neviděla a snažila se to auto nastartovat klíčem od nádrže....
Pro změnu když jsem pak poprvé tankovala naše auto, tak jsem nemohla otevřít nádrž, protože my máme jen klíč na startování a nádrž je bez zámku, páčku na otevření, kterou znám z jiného auta, jsem nenašla, rezignovaně volala kolegyni, ta nevěděla, tak šéf...nádrž se odemyká a zamyká s autem a já rutině auto zamkla, když jsem vylezla...

K_at
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (2.5.2020 11:35:31) Bouřko, 🤣 to jsou situace.... Odpovědět

Epepe

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(2.5.2020 12:31:37)
Nás teď naštvala ženská se psem - svačili jsme na louce na výletě, podotýkám mimo obec, u lesa, a pes vběhl mezi nás, začal nám žrát sušenky a olizovat batole.
Když jsem se ohradila, začala křičet, že
1. jsme na soukromém pozemku (ne jejím a nebyl označen, plotem ani cedulí)
2. “Víte o tom, že se musí nosit roušky?” (nejsem Babiš nebo Zeman, abych dokázala svačit pod rouškou, byli jsme sami na kilometrové louce a ona při venčení psa roušku taky neměla).

Já mám ráda psy, ale vadí mi tihle militantní pejskaři, co nechápou, že ne každý má rád, když mu pes s tlamou od kdovíčeho olizuje mimino nebo s ním žere ze stejného talíře ...

K_at
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 12:37:24) Epepe, taky tyhle typy nesnáším. Tuhle manžel odkopával dva velké pušky z našeho vořecha a madam se vzteklá, co to jako....pejsci si hráli. Bože. Odpovědět

Epepe
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 12:41:52) To mi moje máma vyprávěla, jak byla na návštěvě u kamarádky, večeřelo se, a když dojedli, přivolali polštářového psíka a vysadili na stůl, aby vylízal talíře ... máma je dost citlivka, ale ani se jí nedivím, že se jí zvednul žaludek. Odpovědět

K_at
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 12:44:42) PUDLY ..... Odpovědět

Lída+4
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 15:59:38) Kolega takhle cizího psa málem překopl v půli, když zaútočil na jeho vlastního psa. Majitel jen blbě čuměl a vůbec ho nenapadlo si toho svýho zavolat. Odpovědět

sally

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(2.5.2020 16:36:16)
máme ve stájích kozy, na soukromém pozemku - ale místní tam chodí na procházky, často s čoklama... kozy pouštím ven na pastvu... JEDEN pán při prvním spatření hospodářských zvířat dal svoje psy na vodítko. Samozřejmě to byli naprostí gaučáci, takový válečci na nožičkách, co oddaně hledí na pána a zvířat si nevšímají.
Zbytek lidí čokly klidně pustí. A větu "on si chce jen hrát" fakt miluju. Takové nechám zkusit si hrát s kozama (kozy trkají a vědí moc dobře, že když chtějí ublížit, tak musí jít po břiše a měkkých částech).

S místníma psama si to taky museli vyříkat.

Výjmečná situace byla se psem kovářky. Sedmiměsíční štěně německého ovčáka - zřejmě fakt ovčáckých pes - sednul si na silnici na vršku svahu, kde se pásly kozy a pozoroval je. Úplně jsem z toho měla pocit, že je fakt "hlídá" - a kozy byly taky v klidu (jinak se na psy řadí do bojové formace (alfa na špici, pak další dvě na křídla a nejmenší kozy dozadu)

Citronove koliesko
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (3.5.2020 6:52:05) U nas vo vedlajsej dedine minuly tyzden chlap ubil psa na ktoreho zautocil jeho pes. Jeho pes na volno (male plemeno, opakovane upozornovany, utocil na vacsie psy), ten druhy tiez male plemeno na flexine. Odpovědět

libik

Příběhy neuvěřitelného chování hysteriků ze psů

(2.5.2020 12:54:34)
No tak k neuvěřitelnému chování pejskařů..

to si takhle u nás zase někdo zazvonil s debilním požadavkem typu "ostříhejte králíkovi drápy, když jste podle navigace veterina" v naprosto nevhodném čase i pro velmi blízké (tuším, že to byl víkend kolem osmé ráno, zkrátka spali jsme) a když se mi podél nohy vyhrnulo štěně, dostala jsem na svém pozemku vynadáno, co si to dovoluju mít psa na volno

Nechtěla jsem to dávat do veselé diskuse, jelikož tábory "pes x protipes" jsou nesmiřitelné, ale hysterický jekot "chyťte si tu potvoru, chyťte si tu potvoru" (tříměsíční štěně), pokud někomu vlezu do baráku a otravuju s hovadinou, taky pokládám za neuvěřitelný

Tak a teď už chybí jen příběhy neuvěřitelného chování (ne)kuřáků

Berte to přátelsky, hezkou neděli.

Epepe

Re: Příběhy neuvěřitelného chování hysteriků ze psů

(2.5.2020 13:01:29)
Iibik, je jasné, že v obou případech byla hysterická jiná skupina.

Ovšem je možné, že jsme byla hysterická i já. Smradlavý zadredovaný čau-čau vykusující mi jídlo z ruky a přátelsky hledící dvouleté neteři z tří centimetrů do obličeje, maje packy položené na jejích ramenou, je daleko za mou komfortní zónou, to uznávám. (Pokud to není pes, kterého znám, samozřejmě.)

K_at
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování hysteriků ze psů (2.5.2020 13:11:59) Libiku 😃 nezvažovala jsi ceduli "tady není veterina!"??? Odpovědět

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování hysteriků ze psů (2.5.2020 13:14:53) Kat, mám dojem, že tehdy někdo hledal projektanta (vedle v paráku) Odpovědět

77kraska
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 12:56:27) Epepe, uz jsem to tady psala nekolikrat, vedle mne sedel cizi pes v kine, na podlaze....v Biu Oko v Praze, kam smi psi Odpovědět

Epepe
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 13:03:05) 77kráska, tak to by mi teda zrovna nevadilo ... když tam smí psi, tak buď nebudu sedět na zemi, nebo si sednu jinam. Ten pes tam má zjevně právo sedět stejně jako ty. Ale už by mi vadilo, kdyby se chtěl mazlit a já ne - cením si svého osobního prostoru. Odpovědět

Senedra

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(2.5.2020 13:01:57)
Epepe, jo, s pejsky máme taky pár zážitků
Dítě v nízkém sporťáku ( už dost chodilo, takže nízký kočár je výhoda, už si samo naleze a vyleze), v ruce krabičku se svačinou, přiběhne pes a začne z krabičky vyžírat. Majitel x metrů daleko a jen vesele huláká, že "nebojte, von je na děti zvyklej..." No, mojí odpověď, že moje dítě není zvyklé na psy, není schopen pobrat.
Dítě cca 13 kilo, na odrážedle, téměř přes něj se přežene 25 kilo vážící pes, bez náhubku. Majitel taktéž nedokáže pobrat, v čem je problém, pes se přece potřebuje proběhnout- to na sídlišti, lesopark asi 200 metrů daleko.

Senedra
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 13:03:30) ale to je se vším... většina pejskařů je slušných. Stejně jako cyklistů, běžců, matek s malými dětmi, seniory... A vždycky se objeví někdo, kdo nedokáže zapnout mozek a empatii. Odpovědět

Vítr z hor

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(2.5.2020 13:24:22)
Snažila jsem se být slušný pejskař, ale jeden náš drahý nalezenec vždy úplně nespolupracoval. Pes byl německá doga, strašně hodné zvíře, radostné od rána do večera, každého by umazlilo. Milovalo cyklisty. Psisko rádo jezdilo autem s otvírací střechou, koukalo ven a uši vlály. Dlouhodobě to praktikovalo bez jediného problému. Jenže jednou jsme předjížděli cyklistu, pes zaržál radostí a za jízdy vyskočil střechou ven, že se bude družit. Divím se, že cyklista nedostal infarkt, když viděl, jak se na něj z auta vyřítil takový Baskerville...

K_at
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 13:41:20) Vetře, 🤣 ty jo. Jak to dopadlo? Odpovědět

Vítr z hor
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 13:46:33) Naštěstí dobře. Okamžitě jsme zastavili, odlovili psa a omluvili se otřesenému cyklistovi. Ten nás ujistil, že je oukej. Ale zážitek má, chudák, asi do smrti. Odpovědět

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 13:44:16) Větře Jo, tihle psi blbých začátků bývají strašně milující akrobaté Odpovědět

Senedra

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(2.5.2020 13:47:00)
Větře, jednou jsem jela v Praze metrem, nastoupím, sednu si a proti mě slepec s vodícím psem. Do vagonu ještě později přistoupil namachrovaný týpek, potetované ruce, evidentně týdně x hodin v posilovně, s sebou rotvailera či co... A ten slepecký pes začal štěkat a výt. Čekala jsem co bude,docela jsem se bála, že se psi servou, týpek jen trochu trhl vodítkem a se psem se zdekoval na druhý konec vagonu, na další stanici vystoupil a vlezl do jiného vagonu. A rozštípl to ten slepec, který ke svému psovi ( kterého se snažil,celou dobu zklidnit) poznamenal." No, jseš sice cvičenej, ale úplně blbej..." Smíchy padla půlka vagonu.

Vítr z hor
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 13:49:10) Odpovědět

Senedra
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 13:50:36) V první chvíli mi teda moc dobře nebylo, čekala jsem, jestli po sobě skočí psi, chlapi... Odpovědět

libik

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(2.5.2020 13:13:26)
Já připouštím, že psi se někdy vyřítěj (dlouho jsem nezažila), z druhý strany málokdy vyskočí zpoza pampelišky , co kvete půl metru od něžného batolátka.

Takže postoj matky, co sice správně chápe, že svět je místo spíše pro lidi, ale demonstruje to tím, že své dítě nevyzvedne do bezpečné výšky, ale očekává, že půl kilometru vzdálený pejskař, co mu zdrhnul dobrácký nevychovaný blbec, může něco udělat, je také lehce neuvěřitelný.

K_at
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 13:19:28) Libiku, tak zase matky, ani jiní lidé běžně nemonitoruji jestli se odněkud neblíží pes. Ale myslím, že prostě jde o reakci majitele - "omlouvám se, nezlobte se....". Nikoliv "Von nic nedělá, nebojte se!". Odpovědět

Eudo

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(2.5.2020 13:19:59)
No tak psi se ritej a hodne casto, at si to pejskar pripusti nebo ne.

My takhle rodinne grilujem na vlastni terase, a sousedovic pes velikosti dobrmana se vyriti zivym plotem (=kterej soused "omylem" prostrihal) a obskace mladsi vnuky, ktery rvou strachy, porazi par zidli, ze kterych vstavaji nastvani rodice, posleze gril, a sousedka, na kterou zet vyvolava, at si tu potvoru chyti, nas informuje, ze jeji pejsek ma rad maso a ze nemame grilovat….

K_at
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 13:20:49) Eudo, tohle nenávidím. Odpovědět

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 13:35:06) "Kdyby ho chtěl zakousnout" Já se divím, že při té invazi psů do dětských kočárků a na piknikové deky není na Seznamu počítadlo sežraných dětí, hned vedle obětí koronaviru. Odpovědět

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 13:43:02) Buchli, zatím je, také bohužel, daleko častější, že dítě(stařenku) zakousne maminka nebo nějaký jiný blízký člověk. Odpovědět

Martina, 3 synové
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 13:46:17) daleko častější, že dítě(stařenku) zakousne maminka nebo nějaký jiný blízký člověk. Úplně nejčastěji je to auto. Odpovědět

K_at

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(2.5.2020 13:45:59)
Libiku, a když se na tebe řítí 50kg pes, ty ihned přečteš jeho řeč těla? Promiň, ale přesně pro tyhle reakce jsou konflikty mezi pejskari a nepejskari. Naši pesu milujeme. Ale nemá se co komukoliv kdekoliv ometat, skákat na děti, obtěžovat. Když nám to občas někde ujede, omlouvám se a jsem ráda, že reakce jsou vstřícné. Jenže ona má 8kg. Když na nás letí rozvehnutej berňák, nebo pitbull, nebo ridgeback, tak jsem sakra nastražená. Někdy vidím, že pes je ok, někdy sama čekám, co udělá. Neprectu ho.

Lída+4
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 15:08:02) Libiku, ten pejskař má mít psa pod kontrolou. Pokud mu pes utíká, má ho mít na vodítku. Odpovědět

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 19:21:52) Má ho mít na vodítku, ale pokud ho nemá na vodítku, nečekám, až mi sežere dítě, abych o tom mohla napsat na Rodinu Odpovědět

Lída+4
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 19:30:58) Dobře, tak co toho psa nakopnout? To by bylo správně?? Nebo odstřelit... Odpovědět

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 20:34:54) Kopejte si do psů, váš boj. Ale bacha, i jezevčíkova čelist dokáže zabít. Je mi líto lidí, co mi zkurvili téma nenávistí ke psům. Odpovědět

Lída+4
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 20:37:13) Libiku, nejde o nenávist ke psům. Problém jsou majitelé, co svoje psy nezvládají a neberou ohledy na okolí. Když pes ohrožuje mě nebo moje dítě, nemám problém mu ublížit, to je sebeobrana. Odpovědět

Ropucha + 2

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(2.5.2020 20:44:45)
Libiku, to není nenávist ke psům, to máš jako s dětmi.
Vychované jsou fajn, nevychované jsou obtížné. Může ti jich být líto, můžeš s nimi soucítit, ale holt jsou nepříjemné.
U psa navíc můžeš mít i strach, nevíš, jestli je jen rozverný.
Podle mé zkušenosti je většina pejskařů slušná a ohleduplná, ale někteří jsou ve své lásce slepí a neberou, že každý na jejich zvíře opravdu není zvědavý. No jako s těmi dětmi.

. .

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(2.5.2020 20:56:01)
libiku to není nenávist ke psům. Otázka od Lídy zněla, jak se bránit, pokud pes zaútočí. Samozřejmě že nevykoukne nečekaně za pampeliškou, ale prostě přiběhne a začne skákat, kousat...

Má tedy každá matka batolete vyzvednout toto nad hlavu (do úrovně ramen nestačí, experimentálně ověřeno), kdykoli se v dohledu pohybuje pes navolno? Co její oblečení a tělo - to není hodno ochrany?

Jako vážně se ptám spolu s Lídou+4, jak se bránit, jak odhadnout příliš hravého (a tedy trhajícího) či nebezpečného psa?

Kdy čekat, že pes je vychovaný a dítě nechá na pokoji, a kdy mimino z kočáru popadnout a vyšplhat s ním na nejbližší strom či klandr?

Kdo neumí šplhat má dělat co?

sally

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(2.5.2020 21:10:14)
no hlavně většina psů jsou magoři, protože jsou zavření po dlouhé hodiny v bytech. Nemají svůj prostor (ulice ochcaná tisíci dalších psů je pro ně stresující), nemají "práci", účel. Jsou chovaní a vychovávaní jako děti ne jako psi.

Psi nepatří do města a už vůbec ne do bytu. A majitelé, kteří čekají, že se z jejich čokla posadím na prdel, mi fakt pijou krev - není nic roztomilého na tom, že mi něčí čokl nechá na čistých černých kalhotech otisky blátivých ťapek, ani nic hravého na tom, když mi štěně naslintá napůl rozžváchané psí sušenky na blůzu.

Ano, psi potřebují výběh a prostor a hrát si - ale pak si psa nepořizuju do situace, kdy mu toto nemůžu poskytnout (třeba proto, že bydlím v paneláku). To je de facto týrání zvířat.

Ropucha + 2

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(2.5.2020 21:28:30)
Sally, částečně souhlasím, ale s byty a městem to vidím jinak.
Pokud se psu věnuješ, zaměstnáváš ho v souladu s rasou, dáš mu tu zmiňovanou náplň, může bydlet klidně v bytě a je to pro něj lepší, než když se bezprizorně nudí někde na dvorku.
Pokud je celý den sám doma a pak půl hodiny pochoduje na vodítku po ulici, tak je to samozřejmě tragédie, to souhlasím. Ale podstata je ve věnovaném čase a v aktivitách, ne v místě bydliště.

Ropucha + 2

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(3.5.2020 8:57:02)
1234, ale vždyť to píši, zaměstnat v souladu s rasou.
Celý den sám doma a půl hodina na vodítku je podle mě málo pro jakékoliv plemeno, i pro malé společenské, ale logicky, že pro některá plemena mnohem horší.
Nicméně podstatou mého příspěvku bylo, že pes může být klidně chován v bytě bez újmy, pokud se mu člověk věnuje, bere ho ven a zaměstná ho adekvátně podle plemene.
Že to může být dokonce lepší, než když ho nechá celé dny bezprizorného nudit na dvoře, na zahradě.

Evelyn1968,2děti

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(2.5.2020 22:23:41)
........Kdy čekat, že pes je vychovaný a dítě nechá na pokoji, a kdy mimino z kočáru popadnout a vyšplhat s ním na nejbližší strom či klandr?..........

To by mě taky zajímalo, o psy se nezajímám, takže to nepoznám, děti mám velký, ale třeba budu chodit ven s vnoučatama, i malej pes má tlamu ve výši obličejíčku batolete, syna tam jednou pes kousnula to už dávno batole nebyl.

Evelyn1968,2děti

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(2.5.2020 23:49:17)
Taodvedle, škoda že to jako Ty, nedělají všichni, na dvouletou dceru se řítila obluda, větší než ona, a majitel byl ještě uraženej, že brečí, že to je štěně a běželo si hrát. Nechápal, že byla vyděšená a že na to hraní musí být dva, já jsem taky nepouštěla uslintaný děti od čokolády na cizí lidi

.

Eudo
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 23:36:52) Taodvedle, tohle se furt muze diskutovat dokola. Proc JA MAM VOLAT NA PANICKA? Proc si ten panicek svyho "milacka" nedrzi, aby nevotravoval jiny? Tvuj pes ma prava a ja mam sledovat, aby neomezoval moje? Odpovědět

Eudo
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 23:46:57) Taodvedle - opet - tady nikdo nepise zrovinka o TVYM psovi a jak zrovna TY to s nim mas, ale o zazitcich s volne pobihajicimi psy a jejich paniccich. Od toho jsou ruzne vyhlasky, aby se volnost necich psu nejak regulovala a neomezovala jiny. No, a nekdo si holt na naky psi ochomytani zrovninka nepotrpi. Odpovědět

Okolík
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (3.5.2020 0:20:34) Taodvedle, ve volné přírodě jsou volně žijící zvířata a jejich mláďata, kterým mohou domestikovaní volně pobíhající psi škodit ... Odpovědět

Eudo

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(3.5.2020 9:07:42)
Taodvedle, problem ale je, ze se ale kazdej pejskar domniva, ze prave ON svy pejsky ovlada presne tak, jak tady pises ty.

A o tom to je.

Proste ten tvuj pejsek ma prava se probehnout volne. Ze nekde naky lesni zvirata treba maji svy mlady, to obvykle vubec nezaregistrujes, hlavne ze se pejsek vyradi.

Proc si myslis, ze existujou ty restrikce, ktery omezujou "prava" pejsku a pejskaru"? Pro srandu kralikum?

Martina, 3 synové

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(3.5.2020 9:18:43)
psi ,kteri mneumi.poslouchat tak na voditko

Povinné zkoušky a průkazky?

Bohužel i poslušný pes vyděsí svou přítomností kdejakou samici a její mláďata. Kdyby byl jeden, tak by to šlo, ale když jich kolem nich proběhne denně několik desítek, tak je po všem: i zvířata mají jen jedny nervy.

Filip Tesař

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(5.5.2020 14:21:39)
Taodvedle, mě se zas jako milovníku divoký zvěře, třeba ptáků, nelíbí volný pobíhání psů v přírodě. Zvlášť ne v hnízdní sezóně. Pes je zvíře zvědavý, pokud nemá za vlastníka idiota, tak i napapaný, některý pejsci puštěný navolno jsou schopný prozkoumat a vyplašit během procházky klidně ptačí rodiče z několika hnízd. A často to psi fakt dělaj opakovaně, bezmyšlenkovitě, je to pro ně v podstatě hra na lov, akorát že jsou nasycený a tudiž lov nekončí nažráním, ale opakuje se furt dopryč. To se děje i ve chvíli, kdy si mysliš, že pejsek je v podstatě furt u tebe, vidíš ho, máš ho zdánlivě pod kontrolou = nehoní se za srnkou nebo za zajícem, jen prolejzá okolní křoví. Máš psa, je na tobě, abys mu poskytla dostatek pohybu formou, která zbytečně neubližuje jinejm zvířatům.

Epepe
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 21:13:06) To jsem byla já, libiku, promiň. Ale já to tak nemyslela, popisovala jsem setkání s agresivní ženskou a vrchol pro mě byl, že na mě vytáhla na louce roušku, protože mi to přišlo naprosto směšný. Odpovědět

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 21:20:43) Epepe Odpovědět

Eudo

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(2.5.2020 19:34:05)
Mozna te to velice prekvapi, libiku, ale nepejskari fakt nejsou nijak zvedavi na to, aby je neci volne pobihajici pec ocuchaval v rozkroku skakal jim nadsene na ramena za radostneho provolavanipanicka "von je hodnej, von si rad hraje". A to teda i kdyz mimina primo nesezerou.

No a napr. u nas, ackoli teda ziju ve volny prirode, je volny pobihani psu NEPOVOLENY, kdo jde s nima na prochazku, ma je na voditku a hovna po ni´ch sbira do sebou noseneho pytliku. NEKTERI majitele zdejsich movnnosti maji na svy popelnici cedulku, ze pejskar je do ni smi zahodit.

Eudo

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(2.5.2020 20:16:56)
no jenze kazdej psa vycvicenyho nema ani nahodou. (a ja nejsem pes a platej pro mne jaksi jiny pravidla, taky radostne neobjimam okolojdouci )

Ono taky nejde jen o to, ze psi skakaj po okolojdoucich, ktery nemaj zajem. Tady kolem pobihaj srnky a jina zver, cili jde i ochranu jejich mladat.

Jinak nechat pobihat psy volne nekde v mete po olicih nebo cyklistickych stezkach je taky o hubu. Ze ti vlitne pes pred auto a podobne.

Mame tady vyhrazen a ihrazena a pobihaste pro psy, kde se muzou vyradit

Eudo

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(2.5.2020 22:28:08)
Ni a to je prave ten problem, Taodvedle.

TY NECHCES.

Ja zas nechci mit kolem sebe psy, ktery mne obtezujou. Ze nekdo chce mit psa je jeho vec.

To mas proste stejny, jak s lidma. Cizi lidi se nebudou courat v mym byte, na moji zahrade, kdyz se jim bude chtit. Nebudou mne otapkavat, kdyz si "budou chtit hrat".

A tak proste mame naky pravidla, ktery to musej nejak regulovat. Normalni lidi to chapou, psi ne.

Eudo

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(2.5.2020 23:33:32)
"A jestli.umis cist "

Co do toho tahas znalosti cteni?

Takze - jestli umis TY CIST, tak pisu, ze mne nezajima tvuj pes. Nezajima mne, co TY a tvuj pes chce.

Mne zajima jedine, kdyz mne nakej pes otravuje a JA to nechci.

Ja totiz nikoho nevotravuju nicim, co ostatni nechteji/nemaji radi a naprosto jim nevnucuju, ze by to meli radi mit, protoze tak to mam ja.

Totez ocekavam od okoli.

Eudo
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 23:47:53) "sedis si dnes na vedeni" hele, je to nutny????? Odpovědět

Eudo
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (3.5.2020 0:14:02) Dobry, kazda mame pravo na nazor. Nejak urazet se nemusime. Odpovědět

neznámá

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(2.5.2020 13:04:48)
Nebyli ti psi tři velcí knírači a ženská byla nasr.ná, co tam zase kdo cizí dělá.

Jestli ano, tak si potkala mě.

Nejdřív, na začátku korony, mi přisli piknikáři vtipní, postupem času je nesnáším, bydlíme v dost odlehlém místě, nikdy zde nepotkám ani človíčka, teď nevím, za jakým stromem bude kdo svačit.
Dřív jsem psy odvolávala, teď na to prdím, ať si jdou svačit na svoje pozemky nebo místa k tomu vyhrazené.
Chlap už se tuhle naštval úplně, vytáhl lejtu a nejvíc obsazenoulouku pomočkoval.

ALe psi jsou nadšení, ty to baví, lidi maj rádi a tady to smrdí jídlem.

Epepe

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(2.5.2020 13:10:27)
neznámá, tys to nebyla, ale asi by mi tvůj přístup vadil. Já taky nežeru tvým kníračům z misky.
A neumím si představit, že by dítě, byť ta prťavá neteř, přiběhlo k psovi a začalo ho olizovat, nebo i jen hladit.
Učíme děti naprosto bez debat, že pokud chtějí s cizím psem interagovat, musí se zeptat.
Takže očekávám podobně společenský přístup i od majitelů psů.

Zkus si to představit na příkladu toho dítěte - sedíš na louce, na mezi (ne na svém pozemku - to je pak jiná situace), svačíš, přiběhne batole, pošlape ti zeleninu v krabičce, vyleje vodu, vytrhne rohlík z ruky ... asi bys nebyla nadšená.

K_at
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 13:15:32) Neznámá, a ty pozemky jsou vaše? Označené? Protože jak mám psy ráda, tak 3 velké knírače volně považuji za hrozbu. Odpovědět

neznámá
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 13:23:30) KAt, kdo se bojí, nesmí do lesa, tady doslova. Naše naoznačené. NOrmálně tam nepotkám živáčka. Už aby se lidi vrátili do nákupních center. Odpovědět

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 13:30:32) Buchli, nezdá se ti trochu neuvěřitelná "louka, kam nesmí psi" Odpovědět

neznámá

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(2.5.2020 13:35:41)
Tady to je u kiosku taky, možná se majitelé nějak právně kryjou?
ALe nikdo na to nehraje, psy nikdo nevyhodí.

Jsem se před pár lety nasmála, chlap si položil ručník na zem, vedle na zem pivo,jedná se o pláž s kioskem, židliček je pár a bývaj obsazené. Přiběhl cizí pes, počural mu ručník a napil se piva.
Pravda, že obráceně by to bylo ještě lepší.

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(2.5.2020 13:43:21)
U nás je extra pláž pro psy. Úsek pro lidi s dětma je na druhé straně jezera,mají tam i houpačky

Moje máma se mnou ráda jezdí an tu psi,že ta pohoda je úplně bozska.
No loni se nám stalo že přišli lidi s dětma, ty blokovaly schody do vody a pozorovali se nad psy které je při vymazání pocakali. A ještě chtěli ať si lidi vezmou psi na vodítko..nepochpis

Martina, 3 synové
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 13:44:40) Jsem se před pár lety nasmála Přiběhl cizí pes, počural mu ručník a napil se piva. Ještěže nemám smysl pro humor. Psa bych nakopla vejpůl. Odpovědět

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 13:41:19) Já chápu, že na soukromé louce se mohu vymezit proti vstupu psa, ale nedává mi to smysl. Kde už by měl pes být, když ne na louce? Odpovědět

Eudo
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 13:47:22) Jako koho to ma zajimat? soukroma louka je neci louka. Ne pejskarova a ne pro venceni psu. Na to si holt pejskari musej ajit naky vymezeny povoleny misto pro ty svy psy a nevotravovat lidi, ktery od psu chteji mit pokoj.. Odpovědět

Epepe
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 14:41:30) Nechtěla jsem tu vyvolat spory pejskař versus batolář. Ta paní, o které jsem psala, by nejspíš byla agresivní i v každé jiné situaci, kdy by došlo ke střetu. To je o povaze, ne o psu. Odpovědět

sally

Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů

(2.5.2020 17:01:04)
jo, psí hovna mi taky vadí... když mám boty od koňskýho hnoje, to oschne, nebo se oklepe - a i když ne, tak to nesmrdí tak příšerně jako psí... a lidi si myslí, že ve stájích to sbírat nemusí nebo co (přitom tam jsou dětské párty, příměšťáky, lítají tam děcka). Ani by nemuseli brát pytlík, stačilo by to hodit "do lesa" (já zase jsem velký zastánce obsírání pozemku - jak je to v divočně, tak mít pozemek "označený" šelmou není od věci - působí to proti jiným šelmám - a že je tu máme)

Lída+4
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 15:05:11) Libiku, louku, kam nesmí psi, považuju za naprosto standardní louku. Je-li to moje louka, můžu tam povolit nebo nepovolit přístup psům, slonům, krokodýlům... Odpovědět

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování pejskařů (2.5.2020 19:24:07) Ano, "je to moje louka", můžu si tam postavit striptýzovej bar nebo motokárovou autodráhu nebo nic. Ale pokud její využítí deklaruji, jako, že je to "louka" pro veřejnost, zákaz psů je kontraproduktivní. Odpovědět

Eudo

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(2.5.2020 12:53:19)
Kdysi za davbneho detstvi nasich 4 deti si muz vzpomnel, ze nis spolu nikdy nedelame, aneb nemame nikdy zadny hlidani. V okresnim meste, kde ucil, byl jazzovy klubb (=ja jazz nemam rada, zadnej zajem), a on ukecaval, ze kolegova a za ja nikdy…). Nejstarsi bylo 10, nejmladsimu 6 mesicu, ja ze nikam nejedu.

V dobe neexistujicich mobilu.

Dcera sousedky se uvolila, ze bude u nas hlidat. Do pulnoci.

23 hod, my na ceste k autu. Auto nikde (=tvrdil muz, ze auto neni na miste, kde zaparkoval, a tudiz nam ho nekdo ukrad). Procourali jsme okolni ulice asi 2 hodiny, hledali tel. budku volat policii, domu 60 km. Ja silela, desne jsme se pohadali.

Posleze nouze nejvyssi zasla jsem do krovicka v parku, a kdyz vylezu, pres ulici stoji nas cerveny Nissan (=mela jsem od nej klice i ja, i kdyz s nim jezdil normalne muj muz a ja s WV autobusem se vsemi 4 detmi. Muz opet rozcilene tvrdil, ze to ale neni nase auto.

Ten den mel vez naky zaky nekam a jel mym autobusem, a zapomnel to a hledal po ulici autobus, zatim co ja Nissan, o kterym mi do chvile, kdy jsem ho otevrela a sedla si k volantu tvrdil, ze to neni nase auto....

Deti doma teda na stesti spaly za ranniho kuropeni, holka sla davno domu.

Eudo

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(2.5.2020 13:02:28)
A parkovani na vlastnim pozemku…

Bydlim v lese. Mam asfaltovane parkoviste na vlastnim pozemku pro 2 auta. Jednoho dne cekam remeslnika, zaparkuje auto vedle meho a z nej vyleze matka, vytahne kocar a dite a ja se ponekud podivim, ze si remeslnik (=zenskeho rodu) sebou veme mimino. Ona na mne arogantne, ze neni zadnej remeslnik, ze jde do lesa na prochazku. Ja jestli si vsimla, ze parkuje na privatnim parkovisti. Ona mi odsekne, a kde teda ma parkovat??????

Blanče

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(2.5.2020 13:24:04)
Bydleli jsme v sedmipodlažním paneláku ve čtvrtým patře asi tři měsíce, sobota půl devátý ráno, zvonek za dveřma. Otevřela jsem, tam stál chlap, kterého jsem potkávala chodit do práce v kvádru, v ruce kyblík, stěrku a okenu a jestli nechci umýt okna. Poděkovala jsem, že není potřeba a kroutila hlavou do doby, než jsem se dozvěděla, že borec se jednou za čas ožere a většinou má ten báječný nápad, že se poblije z okna ložnice. No a pak to vezme odshora dolů a likviduje následky.

Epepe
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (2.5.2020 14:37:36) Odpovědět

Cimbur
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (2.5.2020 20:52:48) To je náhodou charakterní spoluobčan! Odpovědět

margotka78 alias shit-roller

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(2.5.2020 18:49:41)
S těmi auty a klíči - vzpomněla jsem si na historku svého muže, kdy ukazoval jednomu známému trik, že každý Ford se dá zamknout jakýmkoliv klíčem forda (ale už ne odemknout samozřejmě). No a když byly v zimě někde v Krkonoších, tak si ten kamarád známého nastartoval auto, aby si zatopil a auto odmrazil. No a ten známý se chtěl vyšvihnout tím trikem se zamykáním, protože to málokdo ví. Jenže si neuvědomil, že když je auto nastartované, tak jsou klíčky uvnitř. Takže ho kamarádovi zamknul a samozřejmě už ho nemohli odemknout. Takže museli pro náhradní klíče až do Pardubic.

SendyWendy
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (2.5.2020 19:22:46) Odpovědět

Senedra

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(2.5.2020 20:00:00)
margotko, my jednou řešili zabouchlé klíčky u známých v autě. My společně na Slovensku, náhradní klíče v baráku ve středních Čechách.

Ale zadařilo se, kamarád, který chodil zalévat kytky do baráku, klíčky vyzvedl, zabalil, odvezl do Prahy na Hlavní nádraží, podal, vlak asi v 10 večer vyjel a manžel vezl kamaráda na šestou ráno do Popradu, aby klíčky vyzvedl... Už jsme s majiteli penzionu domlouvali, že případně protáhneme pobyt.

margotka78 alias shit-roller

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(2.5.2020 20:42:03)
Taky pěkný.
No já mám vlastně taky historku. Jela jsem s dcerou do hudebky, potřebovali jsme si s mužem vyměnit auto. Setkali jsme se na náměstí na parkovišti, předali jsme si v rychlosti auto, dcera odešla hrát, já zamkla svým klíčem svoje auto a jdu si do kavárny, kde jsem strávila hodinu, co dcera hraje. Přijdu z kavárny a zdálky koukám, moje auto se třese, takže je nastartovaný. Říkám si, jak je to možný, kdo mi ho nastartoval.

Ve skutečnosti to bylo tak, že muž mi předal auto, nechal ho nastartovaný s klíčky v zapalování, já jsem si toho nevšimla, zamkla jsem auto svým klíčem a šla si do kavárničky, pohoda,klídeček.

balaena

Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů

(3.5.2020 18:59:28)
Velká akce v centru města. Pohřešuju batole. Dojdu k pánovi zvukařovi, že potřebuju někoho s mikrofonem a začnu popisovat "holčička, blondýnka, 2,5 roku, duhové elasťáky, růžové botičky, klobouček s rybičkou...". On se na mě tak dívá a říká: "mladá paní a vy máte dvojčátka?".
Dítě mi spalo v nosítku na zádech.

libik
	Re: Příběhy neuvěřitelného chování spoluobčanů (3.5.2020 20:31:07) Baleano, to je luxus dvojčátka a Vietnamci získávají Oscara Odpovědět

V její náručí

V její náručí

Máme rádi miminka

Jak uveřejnit váš článek
na hlavní straně?

Zajímavé akce

Řípská pouťLitoměřice
Mezinárodní den tancePraha 1
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc
Mamuti na TočníkuBeroun
Westernová hernaPlzeň-město

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997

Další recepty nalezte zde

(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.

3x jsme získali Křišťálovou lupu. Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.