| NovákováM |
 |
(13.12.2019 22:31:13)
Poslední dny mi dochází, že asi fakt budou ty Vánoce, takže krom toho, co jsem zakoupila v srpnu a dalších měsících, jsem zjistila, že na seznamu mám ještě hromadu lidí, které bych chtěla obdarovat.
No už jsem z toho nakupování jak netového tak osobního poměrně zničená, ale zaujal mne vlastní myšlenkový pochod.
Jak je pro někoho snadné koupit dárky a nápadů mám haldy, haldy a haldy ještě větší a je to třeba člověk, který je třeba zajištěný, má vlastně kde co.., ale okruh zájmů takový, že není možné se netrefit a navíc má radost... i z naprosté blbiny... protože to jiného nenapadlo.
Nebo zase někdo, kdo moc nemá, takže vlastně cokoliv daruji, způsobí tu velkou radost.
A pak jsou ti jedinci - co nic nemají, nebo mají všechno, ale dárkem radost neumím vyrobit, kdybych se na hlavu stavěla. Tak tyhle jedince trochu šidím a nakupování dárků vnímám jako trochu otravnou povinnost.
Takže jsem se při kontrolách seznamů přistihla, že pro mne je obtížné vymyslet jeden jediný dárek někomu a pro někoho - řekněme v podobné pozici vůči mně - prostě někdo blízký (a ve stejné sociální či materiální situaci, nebo jak to popsat
- jich mám už 5 a další mne napadají, co by se hodily...
Prostě takové fajnovky.
Někdy si říkám, zda vůbec něco dávat, na straně druhé je to minimálně slušnost v rámci rodiny, ale jednodušší by asi bylo tohle vynechat.. takové divné to je.
Osobně mívám z dárků radost, mne vážně potěší i maličkosti, ale mám takový okruh věcí, které se mi líbí, že jsem z těch snadno obdarovatelných, ať to vezmete prakticky, kosmeticky, svíčkověvoňavě, čajově, vínově... knihy, vstupné na kde co a kamkoliv, od rodiny prádlo od spoďár přes vtipné ponožky i punčocháče, nikdo není větší trhan než já, po diáře, kalendáře, propisky... hrnky, mýdla.. teď si všude u Ježíška domlouvám poukazy na Palm knihy, po Vánocích začnu stahovat a budu číst, číst a číst.
Jediný, kdo mne naprosto obdarovat neumí, je paradoxně manžel. Kdysi jsem to vnímala velmi úkorně, ale samozřejmě jsem byla náležitě nadšená ze sexy prádla velikosti 36, když mi bylo 45 let a měla jsem velikost 40. Jen jsem ho ani po výměně neoblékla.. protože moc divoké.
Manžel není ignorant a zná mne dost dobře, jen mne vnímá pořád nějakou jinou optikou či co a ještě je schopen utratit majlant, aby to bylo dost to "vono". Poslední dobou mu radí děti, tak je to trochu lepší :-D
|
| NovákováM |
|
(13.12.2019 22:33:30)
nebudu opravovat, otázka zní, máte to někdo podobně?
že pro někoho byste vykoupili vše za 39,-- a víte, že bude nadšení, nebo naopak koupíte hezkou věc, ale víte, že to klapne
a pak pro někoho .. to máte tak, že kdybyste snesli modré z nebe a tím nemyslím ty bonbony, tak se ten pocit radosti z darování nekoná?
|
| TaJ | 
|
(14.12.2019 9:21:38)
Terezo, nás naštěstí není moc, obdarováváme se jen v užší rodině, kde se dobře známe, tak dárky většinou nejsou problém...a jsme i zvyklí si dávat navzájem tipy...vlastně jsme to jen my tři, dvě babičky, jeden děda, můj brácha se švagrovou a dvě neteře...
Jinak synovi je taky asi rok co rok obtížnější vymýšlet dárky, hračky už jsou prakticky mimo, čtenář fakt zrovna moc není, muziku neposlouchá...naštěstí má toho svého obr koníčka, takže kolem vlaků a dopravy se vždycky dá vymyslet dost věcí...paradoxně ale letos v dopise pro Ježíška stály tři věci - jeden specifikovaný plyšák, karetní hra a 64GB paměťovka do kamery...pod stromečkem toho bude mít tedy víc, dokonce i ty knížky...a myslím, že radost bude mít určitě
|
|
| Lefff | 
|
(14.12.2019 9:25:19)
Terezo33,
mám to naprosto stejně. Pro někoho vymýšlím kreativní věci, které skoro nic nestojí, ale vyvolají bouřlivou odezvu, pro někoho kupuju drobnosti, které vím, že potěší, pro někoho je vymýšlení dárků dřina, která mě netěší ani trochu, protože jsou to dárky z povinnosti a pro lidi, kteří neocení nikdy nic bez ohledu na kreativitu nebo cenu.
Když se nasčítají položky za drobnosti pro kamarády a přátele, dost to naskáče. Takže si často vypomůžu třeba tím, že vyrobím soupravu náhrdelníku a náramku (háčkuju z TOHO a Miyuki korálků), zabalím cukroví, do ozdobné patentní zavařovačky udělám pikantní salám s cibulí coby novoroční vyprošťovák, a jako každý rok si budu nadávat, proč jsem se doteď nenaučila šít, protože bych jako na běžícím pásu vyráběla kdeco od obalů na knihy až po kabelky.
Sama bych si přála spoustu věcí, ale nejsou kvůli financím na pořadu ani letošních, ani příštích Vánoc. Přála bych si novou kuchyňskou linku, ale na tu peníze nejsou a ani za menší položky typu kuchyňský robot nebo nový mobil vyšší střední třídy se mi nechce vydávat peníze. Dostanu obligátní EDP (jako zázrakem se mi podařilo sehnat Manii od Armaniho) a budu se těšit z dárků pro druhé.
Letos mě strašně těší jeden naplánovaný a už koupený dárek pro dávného známého. Je to pán na prahu osmdesátky, který byl kdysi naším sousedem. Bydlel tu deset let se svou druhou ženou (životní láskou, která už zemřela) a býval tu šťastný. O zdejším místě a jeho historii nedávno vyšla velká a pěkně zpracovaná kniha s mnoha fotografiemi. Pošlu mu ji a vím naprosto bezpečně, že bude překvapený a dojatý. Ví, že kniha existuje, mluvili jsme o ní po telefonu a jemu se při vzpomínce na léta strávená tady lámal hlas, ale neví, že ji dostane. 
|
| Kudla2 | 
|
(14.12.2019 9:33:19)
Leff,
to je krásnej nápad ta knížka 
|
| Lefff |
|
(14.12.2019 9:42:28)
Kudlo, děkuju
|
|
|
| Monika |
|
(14.12.2019 20:10:53)
Objednej si u Ježíška kurs šití, když věříš, že bys to užila
|
|
|
|
| libik | 
|
(13.12.2019 23:04:23)
tak já jsem se letos 2x setkala s tím, že situovaní lidé držej bezdárkové Vánoce s odůvodněním, že všechno mají, myslím, že by to mohl být časem trend.
Jinak já letos jedu v těch malých dárcích, tu čepička, tu čajítko, něco dobrého, jenže je nás jak blech, už jsem v tom dobře za 5 tisíc a ještě mě čeká knihkupectví.
|
| NovákováM |
|
(13.12.2019 23:25:45)
libik,
já skoro taky.
Nás je tedy jak blech - takže skoro taky je bez manžela, dětí a mojí maminky, ale ten zbytek, tj. asi 21 lidí, tam se vejdu :D.
Manžel se nevejde, koupila jsem vstupenky na koncert (nám oběma - sám by nešel.. a dostane ještě ponožky, tedy). Děti - no to je jiná kapitola - ty prevíty rozmazlujeme, o tom žádná, ale oni to cení a na straně druhé, když zatím můžeme, - tak proč ne.. ale jsou mantinely. Předražené mobily atd. si už kupují za svoje. Vyhlásila jsem jeden měkký dárek a jeden do finančního limitu. Přáli si, splněno bude.... + nějaké ptákoviny.
a maminka moje zlatá, té každý rok kupuji drahý parfém, protože je miluje, sama si je nekoupí, moc si je zasloužila.. a děda prohlásil před pár roky, že jí koupí druhý a když jsem mu řekla cenu.. tak skoro omdlel.
Takže tady jo, tady jsem utrácela.. ale to jsou ty dárky co mi dělají velkou radost a protože můžu, tak proč ne, ale třeba sobě bych si tak drahou voňavku nekoupila...
bo jsem mladá, to nepotřebuju :D
ALE to je docela dobrá finanční doba, tak se může, když nebude, tak nebude.
Mne velmi těší, že děti, jak dospěly, také radši obdarovávají (a čekají na to, jak se líbit bude...), než na to, co dostanou.
A poslední dobou mi i vyrazí dech.
To jsou úžasné dárky, jak o tom přemýšlejí.
Mám mapu hvězdné oblohy. Puzzle s oblíbeným místem (a dodali i rám ve spolupráci) atd..
A podobně to mají vůči okolí, které obdarovávají. A myslím, že to budou mít podobně jako já, že přes snahu, se netrefí.
|
|
|
| Termix | 
|
(13.12.2019 23:12:31)
Já nechci nic a ve skutečnosti je fakt těžké mi pořídit něco, abych fakt měla radost. Teda radost mám z čehokoliv. Nejsem náročná, ale mám všechno a opravdu nic nepotřebuju. A to jediné, po čem fakt toužím, to je nemateriální a nikdy to nepůjde splnit.
Sama dárky pro ostatní vymýšlím docela lehce, ale těch obdarovaných není moc. Děti, manžel a jedni rodinní přátelé a jedna blízká přítelkyně.
Nejtěžší letošní dárek na vymýšlení je pro 12letou dceru. V podstatě touží po jediné věci a ta bohužel splnit nejde. Takže dojde na obligátní letenku někam za poznáním ovšem pro nás všechny. A protože vím, že dcera vyloženě miluje být se mnou jen ona sama, pojedeme spolu někam na wellness pobyt. Jen my dvě.
|
| NovákováM |
|
(13.12.2019 23:36:38)
Já taky chci jen zdraví všech okolo, pohodu a světový mír. Zní to jako klišé, ale klišé to není, což asi vnímáme ve věku od 35. nebo 40. vejš?
A materiálně mám opravdu vše, co bych si přát mohla. Jsem za to moc vděčná a ráda.
Tak mi udělá radost darovací certifikát na podporu psího útulku, který podporuji průběžně.
Co se obdarovaných týče, ty si trochu vybírám sama, krom těch, na které tu žehrám, protože nevím, nemám nápad, tuchu, invenci, pocit, nic..
Vloni jsem dala dárek malinkatý pošťačce, jiný službám, co mi vozí balíky, popelářům (ne těm, co si o ně chodí říkat), něco malého kolegům do různých prací (ten okamžik trapasu, "jééé, my pro vás nic nemáme" - překlenu hláškou "však to není povinné".. a hotovo dvacet)
Letenky přeci nejsou ponožka na jednu nohu a nápad s wellness pro dceru je úžasný. Já dceru nemám. Mám maminku, která by někam moc ráda, a asi ano, asi by to by pro ni skvělý dárek (letošní mám), ale nevím, nevím. (nevím, zda s ní mám jet nebo ne)
My se máme moc rády, ale jsme tak rozdílné povahy, - já hodně pracuju, bývám hodně unavená z lidí, ale přesto je vyhledávám a mívám lidi ráda.
Mamča je povahou děsný remcal.. ale zároveň má lidi ráda, jen prostě remcá, nahlas komentuje... s ní mívala super dovolené ségra, co to neřeší, nebo mamču "utne".
Já mívám nejhezčí dovolené s manželem (maminka má muže - tátu - ale to je jiná kapitola), takže se mi bez něho nechce. No a dámskou jízdu, abych si odpočinula, bych raději s kamarádkou. Mám dojem, že maminky nastavení by mne asi dorazilo.
Ale pro maminku by to asi byl dárek lepší než parfém.....
|
| Termix |
|
(14.12.2019 0:05:08)
Dceři je 12 a tak remcal z ní ještě není. Ona touží mít babičku. Bohužel to fakt nejde splnit.
|
| NovákováM |
|
(14.12.2019 0:49:23)
no to nejde..
a tety, sestřenice - zvenčí tety atd.? Nikdo není?
|
|
| Lefff |
|
(14.12.2019 9:00:00)
Termixi,
nedávno jsem nad tím, že dětem chybí milující babička, taky přemýšlela. A napadla mě šílená myšlenka, že třeba někde poblíž je osamělá starší paní, která by uvítala, kdyby měla s kým jít na procházku, do ZOO nebo si prostě jen tak u čaje popovídat. Tak směrem nahoru vysílám přání, aby, pokud taková poblíž existuje, se objevila.
|
| TaJ |
|
(14.12.2019 9:10:14)
Leff, to zase tak šílená myšlenka není, už jsem o takových případech taky slyšela, že někdo "adoptoval" babičku a jsou všichni moc spokojení...takže držím palce, ať se nějaká taková úžasná babička v okolí najde
|
|
| zerat | 
|
(14.12.2019 9:21:17)
Lefff, něco podobného se nám podařilo, žel není to dlouhodobě udržitelný model. A něco podobného měla i kamarádka pro synka a taky to ztroskotává s věkem dotyčných. Občas dumáme nad tím, kdy se to začalo měnit - shodujeme se, že v tom asi roli bude hrát to, že obě tyto babičky zestárly a jelikož mají i své děti, tak začíná být potřeba, aby se na péči o ně začaly podílet i jejich děti a ono je strašně pohodlné toto chtít po těch nevlastních. Z ničehož nic máš najednou pocit, že někdo Tvoji lásku k dotyčnému zneužívá; šetří ty svoje, protože oni toho přece mají moc, ale po Tobě toto či ono vyžaduje. Péče nevlastních se začne brát jako samozřejmá, my se začali trochu stahovat, protože starostí máme dost i s vlastním a najednou je strašně vidět, že prostě toto není úplně vhodný model a vlastní milující babičku nikdo a nic nenahradí... A teď jsem si vzpomněla na další kamarádku, kde si taky adoptovali babičku v sousedství a zase je začali pomlouvat sousedé, že to určitě dělají proto, že náhradní babička jim dává dárky apod. a oni se teď reálně bojí, aby jim třeba neodkázala byt... Není to tak jednoduché, jak se zdá. 
|
| Kudla2 |
|
(14.12.2019 9:31:59)
Zerat,
ano, tohle vnímám jako velmi reálnou věc.
Chtěla jsem napsat "riziko", ale nějak se mi to zadrhlo v klávesnici.
Protože když takto někoho "adoptuješ", tak by nebylo fér ho jen využít pro svoje účely, ale je třeba myslet na to, že i on bude časem něco potřebovat. Kdyby to byla "skutečná" babička, tak by jí člověk poskytl péči v dost velkém rozsahu, včetně třeba vození k doktorům nebo osobní péče o ni.
Bude to ale někdo ochoten poskytnout "cizí paní"? Myslím, že i tohle padá poměrně hodně na váhu.
|
| zerat |
|
(14.12.2019 9:39:37)
Kudlo, nemáme problém pomoct, pomáháme víc než vlastním žel, protože tuto máme blíž, ale je strašně těžké slyšet od jejích vlastních, že trávu jí sekat nebudou, protože k ní nejezdí pracovat a my jí tu trávu sečeme celou dobu, co se známe a oni toto měli udělat jen jednou a nepomohou... naše děti tam chodí pomáhat běžně - odnést, přinést, vyhrabat, sesbírat... její vnoučata držkují, že tam přijely na návštěvu a ne makat atd. atd. Paní je teď už nějakou dobu vážně nemocná a kmitají kolem ní její staří sourozenci a kamarádi a její děti přece nemohou, protože toho mají hodně. Já sama mám zdravotní problémy, které mě dost limitují a začínám vždycky zvažovat, jestli raději udělám u nás a nebo půjdu a pomůžu jí... vidím, jak ji bolí když jí řeknu a snažím se jí to říkat opravdu citlivě, že musí říct vlastním. Že pokud natahují ruce po penězích k Vánocům, k narozeninám... tak by taky měli pomoct. Je to strašně těžké, protože ji opravdu rádi máme, ale víme, že už je toto zneužíváno ze všech stran.
|
| Kudla2 |
|
(14.12.2019 9:53:09)
Zerat,
já jsem taky zažila situaci hodně podobnou té, o které píšeš, v podstatě to bylo o tom, že vlastní dítě pomáhalo, ale vnuci se odmítli zapojit vůbec, já jsem se zapojovala dle svých sil (jednalo se o osobu, která toho pro mě hodně udělala a měla jsem ji ráda a svou pomoc jsem považovala za samozřejmost, ale pak už to vypadalo tak, že dva lidi na to nestačej, a to dítě pak vyčítalo MNĚ, že v nějakej konkrétní termín nemám čas, zatímco jeho vlastní děti - ti vnuci - nedělali nic a to dítě je věčně omlouvalo, že "mají moc práce" a nemůžou tudíž skoro ani hnout prstem). A zajímavý bylo, že argumentovalo tím, že ta osoba pro ně "nefungovala jako prarodič".
Takže vnímám, že to problém je a dost velkej - ne to, že by se člověk měl zapojit, ale že má svý limity a nemůže to udělat, aby sebe zničil a neměl čas na svoje vlastní děti. Což by platilo i v případě, že by to byla Tvoje vlastní babička nebo máma, ale pak bys měla větší "rozhodovací právo", jak věci zařídit. Takhle ho nemáš a když je tam ještě někdo další, kdo by mohl pomoct a nechce (ač je bližší příbuznej než Ty), tak chápu, že to mrzí.
|
| zerat |
|
(14.12.2019 13:07:49)
|
|
|
|
|
| Lefff |
|
(14.12.2019 9:42:15)
Zerat,
tomu věřím. Jednoduché to nebývá s vlastními, a ještě daleko citlivější a ošemetnější s cizími.
|
|
|
|
| Lefff |
|
(14.12.2019 9:00:15)
|
|
|
|
|
|
. Čest všem, co klidně donesou flašku coly a klobásu a nepovažují to za nepřekročitelné tabu, něco jako flitry na pohřeb. A taky čest všem, co se svými přáními nedělají okolky a rovnou řeknou, co by rádi, bez nějakého princeznovského vytáčení, že vlastně nic... a pak se naštvou, že jsem jim nevyčetla přání z očí.
je problém cokoliv zajímavého vymyslet. Až mě to mrzí 
Prarodičům každoročně vyrábím velký kalendář s našimi fotkami a domluvili jsme se, že nic víc jim dávat nebudeme. 
), ale kapr mi nechutná a ani děti o něj nestojí, tak máme k bramborovému salátu pečeného lososa. Spokojeni všichni. 
V její náručí
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)