| Ráchel, 3 děti | 
 |
(10.12.2019 23:51:54)
ztuhne kdekdo, ženský i chlapi. kdysi jsme se učili, že v krizi reaguje racionálně jen cca 10% lidí, kteří se tak už narodili. patřím mezi ně, hroutím se až ex post.
|
| ypsilon ypsilon |
|
(11.12.2019 12:33:25)
Ráchel, tohle si o sobě myslí opravdu o dost větší část lidí, než jen ta, na kterou to sedí. V reálu se pak ukáže, že jsou to takoví "přenašeči papírů". Nevěřila bych, kdybych neviděla na vlastní oči. Ani ti lidé, co se po nějaké simulované stresové akci viděli pozitivně, dost často nevěřili vlastním očím, když shlédli svoje jednání z dané situace na videu. Neříkám, že je to tvůj případ, jen že náhled na sebe sama v náročných situacích je strašně zkreslený, člověk má skoro vždycky pocit, že jednal účelněji a praktičtěji, než je realita. Není to ode mne povýšenost, taky jsem byla v jistém ohledu překvapená, co jsem na sobě viděla.
|
| Filip Tesař |
|
(11.12.2019 13:05:28)
Vím, že opravdu jsou lidi, co strach cítěj až ex post. Až po skončení stresový situace cejtěj např. slabost v končetinách, nevolno od žaludku apod. Týká se i situací typu fyzickýho ohrožení.
Nevím, kolik jich je, ne všichni ale reagujou tímhle způsobem na všechny situace. A to ani na všechny fyzický hrozby. Z něčeho strach cejtěj hned, z něčeho až poté.
Taky se to myslím dá do určitý míry (která je individuální) nacvičit. Strach se dá dočasně potlačit, aby se projevil později. Dá se potlačovat i dlouhodobě, ovšem jen do určitý kritický hranice.
|
| ypsilon ypsilon |
|
(11.12.2019 13:19:54)
Jo, jestli je to myšleno tak, že fyzické obtíže typu bušení srdce, nevolnost, třes si začnu uvědomovat (více) po "akci", tak to pak asi má většina, tak je mozek asi biologicky nastaven. Jestli je tím myšleno skutečně účelné a praktické jednání (nejen, že člověk jedná nějak, ale že jedná nejlepším možným způsobem), tam si myslím, a stojím si za tím, že spousta lidí, co je o sobě přesvědčená, že si udrží chladnou hlavu a hroutí se až ex post, by byla nepříjemně překvapená, jak je jejch jednání ve skutečnosti chaotické, neefektivní a zahlcené panikou, kdyby měli možnost se vidět současně zvenku.
|
| Koníček mořský | 
|
(11.12.2019 13:50:28)
A blbý je, že v normálním životě a u běžné populace ani není moc možností si to nacvičit. Takže jeden pak kouká.
Já si o sobě myslím, že bych se chovala racionálně u ohrožení lidí, do kterých nejsem citově zainteresovaná. V případě ohrožení mého nebo mých blízkých bych asi taky zcepeněla. Doufám, že má potencionální reakce mi zůstane do konce života utajena.
Přemýšlím, z čeho to ztuhávání pramení. Každý tvor má nějakou strategii pro případ ohrožení, takže se snažíme být neviditelnými ? Nebo se náš moudrý mozek přehltí ? Nebo jsme vyšli ze cviku a racionálně už reagovat neumíme ?
|
|
| Filip Tesař |
|
(11.12.2019 14:33:42)
To souhlasím, myslím, že ty, já a asi i Ráchel nemluvíme úplně o tom samém. Myslím, že mluvíš hlavně o situacích nečekaných, překvapivých, a v tom jsem s tebou zajedno, že spousta lidí jedná chaoticky, i když jim samotným připadá, že jednaj účelně. To, co načala Ráchel, platí asi víc pro situace, kde je nějaká míra osobního rozhodování, tj. situace typu - to mě teď napadá čistě namátkou - jako když ten černoch tuhle lez pro dítě visící na balkóně. Trochu se to obojí někdy překrejvá, ale tipl bych si, že hlavně u lidí, co maj nějakou vhodnou zkušenost - a nemusí to bejt jen mise v Afghánistánu.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(11.12.2019 23:20:58)
to, co jsem zmiňovala, že jsme se kdysi učili, tak to bylo vztaženo k různým katastrofám apod., byl to předmět Hromadná neštěstí. Musela bych někde dohledat, jestli jsou k tomu nějaké aktuální výzkumy. já třeba když o nic vlastně nejde, tak jednám dost "nervně", ale prostě když jde o život, tak jednám rychle a racionálně. jsem první, kdo volá záchranku, policajty a tak dále.
|
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(11.12.2019 23:18:48)
ypsilon, nevíš, co jsem si zažila. mám za sebou např. přepadení nebo poskytování pomoci při autonehodě (dítě s dírou v hlavě). vím o sobě, že prostě jednám v krizi racionálně (tím netvrdím, že vždy správně), především ve chvílích, kdy okolí panikaří. dojezd je pak teda o dost horší.
|
|
| Pam-pela | 
|
(11.12.2019 23:34:21)
Ypsilon, jo...bude to tak, u méně empatických lidí je možná možnost, že budou jednat "chladnokrevněji", asi trochu vyšší.
Ocitla jsem se několikrát v naprosto nečekané traumatické situaci a dá se říct, že jsem ji nějak zvládla.
Ať to byl úraz dětí, dopravní nehoda, záchrana motorkáře, vlastní traumatické zážitky...byla jsem ta, která jednala, organizovala...ale pak zpětně jsem si říkala, že kdybych měla čas na rozmyšlenou a odstup, bylo by to mnohem lepší a efektivnější a správnější. ne že bych zmatkovala, to ne, ale čím mně bližší člověk to je a problém vážnější, tím člověk jedná s větším stresem, bych řekla.
Pak jsem si zpětně nějaké věci vyčítala, že to mohlo být lepší, ale co! Důležité je prý v takové chvíli jednat. při té strašlivé nehodně jsem prostě "zapomněla" zaškrtit krvácející nohu (velká chyba), ale asi bylo důležité, že ten kluk svoje zranění zázračně přežil, byla fakt celý polámaný. Ale prostě jsem udělala chybu.
Nic na tom nemění fakt, že v autech kolem seděly stovky lidí, kteří prostě ani nevylezli z auta.
Přitom zásady první pomoci znám, udělala jsem všechno tak, jak mělo být, jen na tu nohu jsem zapomněla...a jak to vypadá, štve mě to doteď. Byla bych nerada, kdybych viděla záznam ze záchranné akce a viděla se tam.
|
|
| Pam-pela |
|
(13.12.2019 2:49:18)
Buchli, tak já taky poskytuju pomoc dost účinně, tak to možná nesouvisí s empatií  .
Reagovala jsem spíš na to, že přestože ta pomoc vede k záchraně života a je v tu chvíli jediná, přesto s ní "po akci" nejsem úplně spokojena, jak psala ypsilon.
(Zato když je vidět pak práce záchranářů, je to docela koncert, aspoň tam, kde jsem byla přítomná, klobouk dolů.)
Jo a při tom se mi určitě vyplaví spoustu adrenalinu a kortizolu a tak...jenže prostě lidi jednají různě. Někdo je neschopný jakéhokoliv pohybu a činnosti, někdo prchá, někdo popadne okamžité hysterii. 
Jenže já jsem byla "cvičená" (i když už je to hodně let) na záchranu první pomoci a tvá kolegyně jistě taky. Pak to často vypadá, že člověk jedná racionálně a on má některé věci prostě v sobě naučené a "zareflexované", včetně postupu, jak by se co mělo.
Takže dusící se děti, dítě v bezvědomí, úrazy všeho druhu, vždycky musí být ve skupince aspoň jeden člověk, který se chopí akce a někdy nebývá.
Říkají, že lepší je udělat něco, než jen stát a koukat, to hodně lidí taky asi neví.
(prý se bojí, aby neublížili a mezitím se člověk třeba udusí)
Akorát teď je novinka - nedýchá se z úst do úst, ale jen se provádí masáž srdce, by mě zajímalo, jestli je to stejně účinné, jako s tím dýcháním. Skoro bych laicky řekla, že nemůže.
Kdyby někdo věděl, jak to je a proč se to změnilo?
|
| libik | 
|
(13.12.2019 15:51:03)
Buchli, kurz 1. pomoci jsme absolvovala v roce 2012 a už se nedýchalo, jen masírovalo. Tramvají jsem jela včera a tam je obrázková první pomoc a taky se tam nedýchá. No a do třetice osmák ve výchově ke zdraví též nebyl nabádán k dýchání, ale k masáži srdce, tak nevím
|
|
|
| Vaitea | 
|
(13.12.2019 6:16:44)
Pampelo,
píšu v letu , tak jen
https://www.wikiskripta.eu/w/Z%C3%A1kladn%C3%AD_neodkladn%C3%A1_resuscitace
najdeš tam vše
konkrétně odstavec:compressions only
|
| Pam-pela |
|
(13.12.2019 14:43:42)
Vaiteo, díky.
|
|
| Pam-pela |
|
(13.12.2019 14:54:42)
"Compressions only" resuscitace
Podle nových doporučení již není nutné do dospělého v každém případě dýchat. Teorie je taková, že většina příčin bezvědomí u dospělého má kardiální původ. Pokud dojde k zástavě, člověk padne do bezvědomí, ale v cévním řečišti má stále okysličenou krev. Není tedy nutné umělé dýchání, ale pouze by probíhala nepřímá srdeční masáž bez přestávek, frekvencí 100/min. Tato metoda však není samospásná. Dle studií klesá saturace dostatečná k předání kyslíku buňkám po 4–5 minutách. Poté samotná "compressions only" resuscitace pomalu ztrácí na efektu. Filosofie je však taková, že je lepší dělat alespoň něco než vůbec nic. Pouze komprese hrudníku bez umělých vdechů také vykonáváme, pokud nejsme vyškoleni, nebo z důvodů osobní bezpečnosti nejsme ochotni provádět umělé vdechy.
Nj, o masáži srdce jsem slyšela několikrát od lidí...a naposledy od kamarádky, co oživovala svého bratra. Dělala to přesně podle pokynů záchranky na telefonu, než dojela, ale byly to řádově desítky minut. Střídala se s manželem. vyloženě dostala pokyn - nedýchat.
Říkala jsem si, že okysličení po takové době nemohlo být dostatečné. A taky asi nebylo - pána nakonec zachránili, ale je jako batole, na podobném stupni mentálního vývoje.
Takže ideál - masáž srdce a sem tam dýchnout, když člověk zvládne?
Zvláštní je, že kamarádka vyloženě dostala odbornou instrukci - jen masáž  , nedýchat.
A frekvence 100 mačků za minutu se nedá vydržet moc dlouho.
P.S. - furt v TV dávají pitomý negativistický zprávy, co zařadit aspoň pá minut o 1. pomoci při nehodách v hlavním vysílacícm čase?
|
|
|
|
|
| byvala radka |
|
(13.12.2019 10:55:16)
".bude to tak, u méně empatických lidí je možná možnost, že budou jednat "chladnokrevněji",
racionální jednání v krizi nemá nic společného s empatií dotyčného
|
| Pam-pela |
|
(13.12.2019 14:47:24)
Radko, já nevím, empatičtí lidi mohou mít ta velkou schopnost vcítění se, že je nehoda, úraz, prostě ohrožení života, co se děje v jejich blízkosti (zvláš´t hodně blízkému člověku) může naprosto odstavit, pokud se do situace, bolesti, zranění, bolesti druhého opravdu vžijí.
Ale nevím, to mě jen tak napadlo, když jsem se probírala zpětně .
Třeba to tak vůbec není.
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)