Buchli, tak já taky poskytuju pomoc dost účinně, tak to možná nesouvisí s empatií
.
Reagovala jsem spíš na to, že přestože ta pomoc vede k záchraně života a je v tu chvíli jediná, přesto s ní "po akci" nejsem úplně spokojena, jak psala ypsilon.
(Zato když je vidět pak práce záchranářů, je to docela koncert, aspoň tam, kde jsem byla přítomná, klobouk dolů.)
Jo a při tom se mi určitě vyplaví spoustu adrenalinu a kortizolu a tak...jenže prostě lidi jednají různě. Někdo je neschopný jakéhokoliv pohybu a činnosti, někdo prchá, někdo popadne okamžité hysterii.
Jenže já jsem byla "cvičená" (i když už je to hodně let) na záchranu první pomoci a tvá kolegyně jistě taky. Pak to často vypadá, že člověk jedná racionálně a on má některé věci prostě v sobě naučené a "zareflexované", včetně postupu, jak by se co mělo.
Takže dusící se děti, dítě v bezvědomí, úrazy všeho druhu, vždycky musí být ve skupince aspoň jeden člověk, který se chopí akce a někdy nebývá.
Říkají, že lepší je udělat něco, než jen stát a koukat, to hodně lidí taky asi neví.
(prý se bojí, aby neublížili a mezitím se člověk třeba udusí)
Akorát teď je novinka - nedýchá se z úst do úst, ale jen se provádí masáž srdce, by mě zajímalo, jestli je to stejně účinné, jako s tím dýcháním. Skoro bych laicky řekla, že nemůže.
Kdyby někdo věděl, jak to je a proč se to změnilo?