Dadyna s mláďaty |
|
(4.12.2016 17:06:31) Zítra poprvé /kluci mají 3 a 2 roky/ - jsem teda zvědavá, jsme teď na vesnici a tady chodí skoro dům od domu. No a starší měl Mikuláše doma jen jednou - bylo to teda už v roce, ale to byli takoví malí kluci andílci a čertíci a sousedka byla Mikuláš, takový panelákový :-D ... Kluk se nebál vůbec, smál se, žádné trauma neměl. Myslím, že hodně dělá i ten podtext - pokud někdo děti čertem straší, tak se pak bojí. Nebo vůbec, pokud se děti hodně něčeho bojí, jsou nejisté, tak určitě ne. My byli na rozsvěcení stromku a tam poletovali taky čertíci, nezdálo se mi, že by se někdo z mých dětí nebo dětí kamarádky, co jsme byli spolu, bál. Je to dost individuální.
|
TaJ |
|
(4.12.2016 17:12:56) My jsme třeba nikdy čertem a podobnými bytostmi nestrašili, syn právě nesnášel ty masky, že to pro něj asi bylo nečitelné, jestli jsou to lidi, nebo ne...takže když jsme mu vysvětlili, že to jsou jen převlečení lidé, tak sice se těch masek pořád trochu bál, ale už tomu aspoň rozuměl...ale karnevaly a podobné akce stejně neměl dlouho rád, až ve škole se to trochu zlomilo a naopak si pak začal užívat vymýšlení kostýmů...takže už byl za čaroděje (hodného), za kosatku a letos se chystá na Krakonoše
|
Dadyna s mláďaty |
|
(4.12.2016 17:44:55) Tak samozřejmě, pokud mám dítě, které se masek obecně bojí nebo to nemá rád, tak to v něm nebudu živit a zvát si je domů. To chápu. To bych taky vysvětlila... Když jsme ještě bydleli ve městě, tak jsme chodili se synem (teď ten nejstarší) na Mikulášskou koukat do kostela - to bylo moc krásné a takové až tajemné, ale ne primárně strašidelné. Mikulášské v kroužcích a školce a tak syn moc neřešli. Jen mu vězelo v hlavě, že je těch Mikulášů tolik. Bydleli jsme na sídlišti a tam se ty party hemžily, koukával z okna... Takže jsem jako ty řekla, že jsou to prostě převlečení lidi - jen s tím rozdílem, že já jsem teda v rámci zachování tajmého kouzla řekla, že jen jeden z nich je možná ten pravý a nikdo vlastně neví, který... vyrostl bez následků
|
|
|
Sněhulka a sněhuláčci |
|
(4.12.2016 17:41:23) Myslím si o tom podtextu to samé, resp. celkove o okolnostech: kdybych mela dite, ktere vim, ze mu to neni prijemne, boji se toho, mikulase nezvu. Mam-li dite, ktere se na to tesi, treba tam i trosku strachu/nejistoty je, ale takove te pri teseni se, navic dite vi, ze se bat nemusi, ze ho zadny cert nikam neodnese a kdyby stokrat chtel, tak maminka ho nikdy neda apod., mikulase zvu... nekdo z toho ma hruzu, nekdo je zklamany, ze "jdou zase jenom kolem a k nam nikdy nezazvoni". Proste dite od ditete a dle toho bych se k tomu postavila.
|
|
|