| MUMIE | 
 |
(10.2.2013 18:53:08)
Už jsem tu párkrát psala o vztekání a nebo brečících záchvatech svého syna. Teď už mám ale opravdu pocit, že jako matka selhávám a nevím, co s ním. Budu vděčná za každou radu. Všechno, o čem jsem tu v průběhu posledního roku psala, se jenom vystupňovalo.
Stačí, aby mu někdo něco zakázal, odmítnul něco dát, za něco ho pokáral a ve vteřině má šílený záchvat.
Buď, háže věcma, rozbíjí hračky a věci kolem sebe, trhá vlasy, kouše, škrábe, kope.
Nebo brečí až se zalyká a nemůže dýchatm přičemž se ještě snaží vytlačit zvracení a natahuje, až je celý červený.
Jak není hned po jeho, okamžitě je záchvat. Trvá to tak 15-20 minut většinou, Někdy i půl hodiny.
Je i samona..rací. Pokud si hraje a něco mu nejde, opět tento záchvat. 
Poradí mi někdo, co mám zkusit?
|
| KarlítKa | 
|
(10.2.2013 18:59:58)
tak to si počkám, co ti kdo napíše.
mám to samé, jen v holčičím vydání. Za měsíc jí bude 5 
|
| Daem | 
|
(10.2.2013 19:09:48)
Normalni, je to v tom obdobi jakoby mensi puberta,dcera to mela a uklidnila se az po roce,ted uz je hodna. Ale vstavaly mi vlasy na hlave,proste pubertalni chovani,vztekani,odmloiuvani,rodice jsou blbi
|
|
| Nesulka+Niky+Vil | 
|
(10.2.2013 21:52:11)
Dcera měla šílené afektivní záchvaty, ona je tedy velice dominantní, lehce se rozčílí, naštve, když vše není přesně podle jejích představ.
Kolem dvou let to bylo nejhorší, opakovaně ztrácela i vědomí, z čehož jsem já byla velice nerovozní. Takže to že se rozčílí mě už nechává poměrně chladnou, hlavně že ji nemusím křísit.
V té době jsem se pokoušela předvídat její potřeby přání, abych předešla situacím, které by ji dostaly do takového stavu.
Brzy jí budou čtyři, poslední rok už afektivní záchvat neměla, vzteká se, ale ve většině případech se s ní dá dohdount po dobrém. Občas jí dopřeji, aby o něčem rozhodla a měla pocit, že ona je tím nejdůležitějším členem rodiny. Každopádně asi nás čekají ještě perné chvilky, protože už teď máme občas problém s autoritami. Věřím, že to vše zvládneme. Ona je povahově hodně po mě 
|
|
|
| Cirilinka | 
|
(10.2.2013 19:04:44)
nedýchajícímu dítěti fouknout prudce do obličeje:)
|
| MUMIE |
|
(10.2.2013 19:08:25)
To jsem zkoušela, začal řvát ještě víc.
|
| Ursus+3 | 
|
(10.2.2013 19:43:49)
dokud řve, tak dýchá. mám dítě, co se takto vzteká a dýchat přestane - přes rudou jde do modré /což je furt ok/, po minutě bezdeší ale už šedne, což přestává být ok. Fouknutí vždy nepomůže, druhý krok je ledová voda na zadeček, třetí krok je bolestivé štípnutí nebo píchnutí do chodidla...
Dr. tvrdí, že se dítě VŽDYCKY nadechne... ale nehodlám to zkoušet. Po jednom takovém záchvatu a nedýchací pauze dostalo dítko jakoby febrilní křeče, bylo mimo cca 35 minut, nereagovaly zornice, nereagovalo na slova, nic. To už jsme volali rychlou. Následovala hospitalizace a různá vyšetření - závěr: nezralost CNS, stopka očkování, než tohle přejde.
A poučení matky odborníky: snaha předcházet tomu, aby dítě upadlo hluboko do záchvatu, teda to přervat hned na počátku a druhak dítěti ani tak neustupovat a neskákat podle toho, jak píská - pardon, řve. Rady k nezaplacení.
Ale je fakt, že jak se začne vztekat, hned jdu k němu, udržuju fyzický kontakt, protože jsem si ověřila, že pak nepřestane dýchat - jakobych dítě takto udržovala dotekem TADY. A holt bezpečně se ho snažím nechat vyvztekat. Oproti nedýchacím epizodám mi nějaký válení po zemi a mlácení ručičkama a nožičkama přijde jako pohoda 
|
| Andreany | 
|
(10.2.2013 21:36:24)
Mám to samé, ale nikdy jsem neměla odvahu dojít do fáze šednutí, občas omdlel, tak rychlé probrání, já teda plesknutím přes nahý zadek nebo tvář. Mám z toho děs.
|
|
|
|
|
| Daem |
|
(10.2.2013 19:07:42)
Syn ma ted 2 roky a par mesicu a mel to, silene vztekani,rvani,placani o zem a co pomohlo?? Odesla jsem z mistnosti a nechala ho vyrvat- do 5minut byl u me,klidny a chtel se mazlit. Proste odeslo obecenstvo,tak nemel komu delat to sve divadlo.
Ted uz je v pohode, vi ze to nefunguje
|
| Daem |
|
(10.2.2013 19:08:23)
Tez pokud nedycha vztekem,fouknout.
|
|
| MUMIE |
|
(10.2.2013 19:09:05)
Je mu jedno když odejdu. Řve ještě víc a ani se nehne.
|
| Daem |
|
(10.2.2013 19:10:34)
Nech ho rvat, pokud se vratis On zjisti ze zvitezil a ty se nechas presvedcit.Tak proc by nerval
|
|
|
|
| No one | 
|
(10.2.2013 19:12:24)
Doporučuji přečíst knihu od Dr. Matějčka - Co, kdy a jak ve výchově dětí. Na str. 40 je kapitola Období vzdoru. Mimo jiné se zde píše, že:
Pokud je to možné, konfliktům předcházejme!
Dá se vypočítat, že nejméně polovina dětských zlostných a vzdorných záchvatů je vyprovokována tím, že my dospělí příliš spěcháme a nemáme čas se s dítětem bavit.
Dále že psychologická poučka praví, že nemá mnoho smyslu dítě za nějaký jeho záchvat zlosti trestat. Nepomůže dítěti vyčinit, naplácat mu, natož mu domlouvat a jeho chování s ním rozebírat. Tady totiž nejde o rozum, ani o charakter. je to prostě projev slabosti adaptačních mechanismů nevyspělého organismu dítěte.
(On je sám obětí toho záchvatu)
Toť doslovné citace z knihy.
|
| No one |
|
(10.2.2013 19:16:42)
Když bude mít záchvat, nech ho být. Jen teda kontroluj, jestli se nedusí nebo tak něco. Ale nic s ním neuděláš, musíš počkat až ho to přejde. Hlavně mu nedělej divadlo, ať vidí, že to s tebou nic nedělá.
Náš kluk z toho vyrostl, hrozně pomohla i školka kam začal chodit ve 3 letech 2 dny v týdnu, tam už nebyl n.1, musel se naučit dělit o místo na slunci. 
Ve dvou letech je fakt ještě moc malý na nějakou psychoterapii z tvé strany.
|
| MUMIE |
|
(10.2.2013 19:22:05)
Alixo, když ono to je denně. Většinou i několikrát. Na jednu stranu je mi ho líto, že nevím, jak mu mám pomoct. Na druhou stranu, když tu pul hodiny řve a není k utišení, jsem z toho už s nervama v koncích.
Sama se bojím toho, abych ho jednou nezřezala.
|
| No one |
|
(10.2.2013 19:25:34)
Jak tě chápu. Včera provztekala malá pomalu celý dopoledne, pak jsme vylezli ven, 5 minut byl klid a začal ječet starší, že je hrozně unavenej.
Občas si uvařím třezalku nebo když je hodně zle, udělám si koktejl (to není moc často) a žeru čokoládu (to je hodně často).
|
|
|
|
| MUMIE |
|
(10.2.2013 19:16:56)
Alixo, knížku si seženu a přečtu. Ale on má ty záchvaty i sám od sebe, když mu něco nejde. A pak z ruzných duvodů. Odmítnu mu dát oplatek před obědem, chci ho přebalit a on nechce. Když něco chce, chce to hned. Chce chleba s máslem. Jdu ho namazat. Ale on chytne hysterák, protože ho chce hned, ne až ho namažu.
|
| No one |
|
(10.2.2013 19:22:58)
Mumie, to je naprosto normální. Musíš to pochopit z jiné strany, jeho mozek je ještě nevyvinutý a on má hlad HNED nedokáže počkat. Respektive jeho mozek to nedokáže, proto se vzteká, protože to neumí říct normálně.
Až jeho mozek trochu vyspěje a jeho slovní zásoba se zlepší a on se dokáže pořádně slovně vyjádřit, budeš mít vyhráno.
Do té doby ti nezbývá nic jiného než: číst moudré knihy, počítat do deseti a odcházet do jiné místnosti.
Naše malá nosí doma bundu, pokud jí chci po příchodu svléknout má záchvat. Řeším to tak, že sundám svetry, nechám tričko a oblíkám zpět bundu...
|
| Katka | •
|
(10.2.2013 19:32:07)
jen dotaz - a to je normální nosit doma bundu?
|
| Hanka-1978 | 
|
(10.2.2013 19:42:28)
Já bych tedy asi nepodporovala nošení bundy doma Doma se v bundě nechodí a hotovo.
|
| Ursus+3 |
|
(10.2.2013 19:46:41)
to je o tom, jestli je pro tebe tak důležité, aby dítě doma nenosilo bundu. Pro Alixu to důležité není. Pro její dítě ano. Tak proč nepředejít scéně tím, že pustím něco, co považuju za nepodstatné?
tato taktika je náhodou u těchto extrémně vztekacích dětí velmi dobrá (a to nejsou žádný dvouletý vzdory, to jsou fakt děti, co při tom přestávají dýchat, zvrací, upadají do mdlob, jsou schopný si rozbít hlavu apod.).
|
| MUMIE |
|
(10.2.2013 19:49:46)
Kdyby nosil doma bundu, at si nosí. Ale on chce třeba rozbíjet věci. Trhat knížku, ke které se dostane, rozbíjet dětský nábytek, hází hračkama, až než se rozbijou, pak mlátí hlavou o stul a následně řve, protože ho to bolí.
|
| Ursus+3 |
|
(10.2.2013 19:52:24)
místo knížky mu dej na trhání noviny - striktně trvej na tom, že knížka se netrhá, noviny / letáky může. Z natrhaných kousků pak po opadnutí vzteku můžete lepit koláž na čtvrtku.
Místo házení věcma může dostat ponožky zakuklený jako míčky a házet si s nima v předsíni.
Hračky rozbíjet nesmí - místo toho může dostat zatloukačku nebo zatloukat připínáčky do korkové podložky apod.
trvat na pravidlech a hledat alternativní ventily, kudy to upustit. A venku utahat, utahat, utahat 
|
| MUMIE |
|
(10.2.2013 19:54:52)
Ursus, to je právě to, To všechno co píšeš já taky vyžaduju, že to dělat nesmí. Vezme si knížku, začne trhat. Vezmu mu ji, nabídnu cokoliv jiného-noviny, letáky. Ale to už nechce, on chce tu knížku a nic jiného. A záchvat je tu.
|
| Ursus+3 |
|
(10.2.2013 19:57:17)
v tom případě na nějaký čas dát všechny knížky z jeho dosahu. A nechat tam jen letáky.
Knížku může číst společně s tebou jen na vyžádání. Plus zopáknout, že to je tak proto, že se ke knihám nechová dobře - proto jsou knihy v krabici schované, aby je nezničil. Krabici s letákama naopak nechat dostupnou. Naučit ho vytrhávat a lepit - třeba.
|
| MUMIE |
|
(10.2.2013 19:59:58)
Ursus, to nejsou jenom knížky. To bychom museli žít v holobytě. On chce ničit co mu přijde pod ruku. To není jenom o knížkách. Jeho když to chytne, tak má strašnou sílu. Je schopný vzít třeba svoji židličku a mlátit s ní o zem. V poslední době jsme před ním poschovávali tolik věcí, že už to tu vypadá spíš jak ve skladě, kdy je plno věcí ruzně po skříních nahoře atd.
|
| Ursus+3 |
|
(10.2.2013 20:01:27)
Mummie, to, co píšeš, je ale už na návštěvu neurologie a psychologa. Bez legrace. To přesahuje hranici běžného období vzdoru. Doporučuju neváhat a objednat se hned zítra.
|
| MUMIE |
|
(10.2.2013 20:04:15)
Už jsem o tom uvažovala. Nejhorší je, kdekoliv jinde než doma se chová jak andílek. Nikdo nám nevěřím že je někdy extrémně divoký, že má záchvaty atd.
|
| Ursus+3 |
|
(10.2.2013 20:07:35)
ono to může být tím, že doma si i on sám "povolí" - ale opravdu bych začala tou nerologií, aby se vyloučilo, že je něco špatně a pak psycholog (asi vás pošlou z neurologie - nás posílali), kde to může pokračovat rozdělením vyšetření dítě x rodiče... Neváhej.
|
|
| Ursus+3 |
|
(10.2.2013 20:37:05)
jinak ještě - na té neurologii nám doporučovali, pokud je to možné, ty záchvaty natočit, že pak mají s čím pracovat. Poněvadž v té ordinaci je dítko samozřejmě veselé, spolupracující, dobře naladěné a tak,  takže to vypadá, že si totálně vymýšlíš (ale oni ví, že ne, neboj).
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Hanka-1978 |
|
(10.2.2013 19:51:47)
Asi to je na každém, jak je to pro něj důležité. Já jsem vždycky byla ve výchově hodně důsledná a měla jsem doma dost velkého vzteklouna. Ale prostě jsem neustupovala. Ani s bundou bych neustopila. Ale jak píšeš - každý si to udělá po svém, to je jasné.
|
| Ursus+3 |
|
(10.2.2013 19:53:55)
kdyby to bylo v našem případě a já s bundou neustopila, volám záchranku, protože mi dítě skončí v bezvědomí s pěnou u pusy... i důslednost má své meze.
pokud máš normálního vzteklouna, můžeš si to dovolit - pokud se vtekem tvoje dítě ohrožuje na životě, tvoje důslednost ho může zabít.
|
| Ursus+3 |
|
(10.2.2013 19:54:42)
a myslím tím důslednost ve špatnou chvíli - při záchvatu.
Jinak je důslednost, pravidla, pevné hranice a režim základem toho, jak takové dítě jakžtakž srovnat do relativní žitelné pohody.
|
| Ursus+3 |
|
(10.2.2013 19:55:41)
a ještě jedno zlaté pravidlo mojí kamarádky: když je dítě unavené a hladové, tak nevychovávám, ale uspokojuju základní životní potřeby. Na výchovu je čas potom.
|
|
| MUMIE |
|
(10.2.2013 19:57:11)
Ursus, pokud nejedme na výlet nebo nejdeme na návštěvu, o čemž mluvíme hodně dopředu, tak je pro nás denní režim pořád Stejný. Téměř na minuty. A i tak se o všem bavíme. Jak se tu psalo-už Ti jdu nachystat oběd, až skončí pohádka, oblečeme se a pujdeme ven do parku atd....
|
| Ursus+3 |
|
(10.2.2013 20:00:03)
telku zrušit úplně - to bylo první, na co se na neurologii ptali. Tomuhle typu dětí dělá sledování televize nedobře - právě kvůli dráždivosti a nezralosti CNS. Defcto mu sledování tv přetížíš obvody a on pak nezvládá standard.
Dodnes to pozoruju u bývalého vzeklouna (8 let), že po koukání na tv většinou následuje do 30 minut vztekání kvůli něčemu...
|
| MUMIE |
|
(10.2.2013 20:02:07)
No, tak to zkusíme-bez telky. On se moc nedívá. Má tak tři desetiminutové pohádky, co chce děnně vidět. Ale to bude asi další řev.
|
|
|
|
|
| Hanka-1978 |
|
(10.2.2013 19:56:56)
Mankote, tak to si fakt neumím představit! Ještě, že jsem měla vzteklouna v jakýchs takýchs mezích. Doteď jsem si myslela, že je to teda super-vztekloun, ale jak to tak tady čtu...
|
|
|
|
|
|
|
| Ursus+3 |
|
(10.2.2013 19:50:05)
řešením je taky snažit se režimem výbušným situacím předcházet - tj. hlídat stravu (u nás po 90 minutách jídlo, stačí ovoce nebo suchar), pití, program (včas jít ven, včas jít spát). Dítě předem na program připravovat - furt s ním mluvit, že až toto, tak toto. Dohrajeme toto, dáme si svačinku a půjdeme ven. Teď svačíme a až dojíme, tak jdeme ven... apod. Dítě si to tak zpracuje v hlavě a nemá důvod oporovat něčemu, co z jeho pohledu přišlo NÁHLE.
|
| Hanka-1978 |
|
(10.2.2013 19:54:25)
Jo, souhlasím, taky jsem to tak měla. Když jsem dovařovala oběd, tak jsem na něj průběžně asi po pěti minutách volala, že ještě si může chvíli hrát, a bude obídek, že už si má pomalu dohrát, doskládat skládačku a bude se obědvat atd.
|
|
|
|
|
|
| Janinka a dvě princezny |
|
(10.2.2013 19:14:19)
když už to bylo moc velké divadlo tak jsem omyla obličej studenou vodou - pomáhalo to, ta moje nemá ráda když jí myju obličej, má jakoby pocit, že se musí hodně soustředit na dýchání, aby nevdechla vodu, takže musela v tu chvíli přestat řvát a ta studená voda jí zchladila
|
|
| takyjedna | •
|
(10.2.2013 19:22:57)
musí to být hrozné, ale určitě bych nepodlehla tlaku, který tím vytváří.. .zkrátka se musí naučit počkat.. musí si zvyknout, že něco nejde hned... nebude houska, bude chleba...
takovou vzteklou holčičku mají sousedi, někdy mám pocit, že bych ji snad strčila do studené sprchy, když ji chytne ječák (sorry není to moc výchovné)
|
|
| Gab.+ J/1991+F/2010+E/2012 | 
|
(10.2.2013 19:25:56)
Synovi byly dva roky v listopadu a předvádí to samé.
Já to řeším tak, že projevím účast a pochopení (vím, že tě mrzí, že nemůžeš/musíš/nechceš/chceš), ale opravdu to z toho a toho důvodu nejde jinak.
Musí se naučit vyrovnat se s odmítnutím, příkazem, zákazem a podobně a přitom chci, aby věděl, že má právo být nespokojený s tím, co se po něm chce nebo co se mu zakazuje... ale udělat něco nebo poslechnout prostě musí.
Snažíme se být důslední, ale zase neprudíme se zbytečnostmi.
Je to období, kterým si projít musí a naše zpětná vazba by jim měla pomoct se s "krizovými" situacemi umět vyrovnat.
|
|
| Pole levandulové | 
|
(10.2.2013 19:31:15)
Mne se osvedcilo vzteklinu prekrocit, ponechat at si dela, co potrebuje a jit si uvarit kafe. Kdyz zjistila, ze nema obecenstvo, casem ji to prestalo bavit. Kdyz to vystrihla venku, capla jsem ji za fligr a bezeslova odnesla pryc.
|
|
| Eva + Klárka2/07 | 
|
(10.2.2013 19:39:12)
Dcera byla docela uřvaná, ale to co předváděla ve 2 letech, to byla hrůza. Trvalo to asi 14 dnů, dokonce jsme s ní jeli do nemocnice, protože opravdu řvala od rána do večera, ani nemohla jíst, ptž furt řvala. Jen jsme přijeli do nemocnice, vylezla z auta usměvavá holčička, dr. lítala po oddělení, tak jsme se vrátili domů. Na parkovišti zakopla o kámen a řev začal znovu. Ale do nem. už jsme nejeli :o)
Po 14ti dnech, kdy jsem se musela držet, abych ji opravdu nevyhodila z okna, to přešlo a stal se z ní andílek!
|
|
| Monikaa | •
|
(10.2.2013 19:51:32)
Musíš to hlavně přežít. Je to vzdor + temperament. U nás to bylo taky tak. Na období mezi 2. a 3. rokem opravdu nevzpomínám ráda. Afektivní záchvaty byly několikrát denně, často jsme vůbec nepochopoli, kvůli čemu šílí. Vznikaly neřešitelné situace např. jenom kvůli tomu, že bylo dítě unavené nebo mělo hlad (a nedalo se tomu zabránit). Teď je to vcelku pohodové dítě, samozřejmě temperament neokecáme (řekla bych, že je to spíš úzkostlivá povaha, navíc vzteklá - no prostě po nás).
Doporučuju to, co ostatní - nedělat mu pokud možno obecenstvo a snažit se to prostě přežít, jak už píšu výše.
|
|
| Dee Dee+2 kluci |
|
(10.2.2013 19:59:04)
Na záchvat nepomohlo NIC.
Ale docela pomáhá předcházení:
-nemsí být unavený
-musí mít dostatek cukrů (ovoce, pečivo atd) každé zhruba dvě tři hodiny
-dobré je říkat vše dopředu
-o nepopulárních věcech říkat třeba dva dny dopředu
|
|
| Evik+Šmudla+Šmudlinka |
|
(10.2.2013 20:03:33)
Mě nejvíc pomohlo, že jsem se já sama zklidnila. Vím, že jsem měla hodně náročné období (rodinné/zdravotní problémy) a zpětně jsem si uvědomila, že v době, kdy jsem byla nejvíc ve stresu, byl syn hrozně vztekavý. Naučila jsem se vyčíhávat spouštěcí situace, při náběhu na vztek klidně mluvit, ztišit hlas, vysvětlovat. A když se vztek fakt rozjel do záchvatu, tak u nás pomáhalo omýt ruce a obličej vlažnou vodou
(nebo namočit čistou plínu a ruce a čelo otřít). Poradil mi to jednou někdo tady na rodině a fakt to u nás pomohlo. Pak když se zklidnil, tak jsme si vždycky vysvětlili, co ho tak rozzlobilo a jak to příště vyřešit jinak a lépe. Teď už z toho vyrostl, vztekací období je pryč.
|
|
| Pišťucha | 
|
(10.2.2013 22:29:03)
Rad tu padlo hodně.
Mě pomáhá ignorovat. řeknu vždy něco ve smyslu: "Až se uklidníš tak přijď." nebo "Hlavně si prosím tě neubliž." a jdu do vedlejší místnosti, nebo si prostě sednu a čtu si a tak. Případně syna umístím na místo bezpečné (tedy ne na vykachlíkovanou chodbu, ale do pokoje na koberec apod).
Kolem 15 měsíců míval šílené třeba 45 záchvaty vzteku, pláče, řevu.... Taky jsem se snažila uklidňovat, vynadat, všechno možné. Pak jsem zavedla tento systém a funguje to u nás dobře. Jsou mu dva roky a tyhle vzteky už nemívá. A když prostě ho nechám být - kde nejsou diváci, není představení.
Nedávno jsme podobné chování řešili u kamarádky a její dcerky. Byla to sranda, protože malá stále chodila za námi, lehla si nám pod nohy a zase začala ječet. Bylo mi to děsně k smíchu, ale samozřejmě jsem z výchovných důvodů musela zachovat vážnout vář... No nakonec mě holčička vzala za ruku, dovedla do pokojíčku, posadila mě na postel a sama si na ni lehla, ještě zkontrolovala zda se řádně dívám a začala zase brečet. Teda jakej já jsem dostala záchvat smíchu :-D :-D
Takže moje rada zní - nevšímat si - po očku kontrolovat zda dítě dýchá, nezraní se apod. ale jinak nereagovat
|
|
| Markéta, kluci 11 a 4 | •
|
(10.2.2013 22:48:53)
Nám zabralo odvést do vedlejší místnosti a vykašlat se na něj. Do minuty bylo (a dodnes je) po záchvatu. Ale asi to nebude univerzální.
|
|
| Suza007 | 
|
(11.2.2013 8:05:52)
Když mají moje děti hysterický záchvat, tak to nejhorší, co můžu udělat, je jít pryč. Naopak potřebují obejmout a uklidnit a pak probrat, co se děje a proč tak brečí. Tedy někdy odcházím pryč, ale to jenom proto, abych se uklidnila já a nezačala křičet taky
U mladší třeba zabírá, když ji donutím, aby se na mě podívala, já jí řeknu, ať se uklidní, ať mi řekne, co se děje, že to pořešíme. Což většinou celkem úspěšně zabere.
Starší má záchvaty téměř zásadně, když je unavená, přetažená nebo hladová. Takže nic neřešit, dát najíst a počkat, až si tělo všimne, že mu přišel nějaký cukr Horší je, když jsme někde venku a to jídlo s sebou nemáme a musíme se pro něj napřed někam dostat.
Naštěstí tedy moje děti neženou hysterické záchvaty do takových extrémů, jak tu někdo psal - neomdlívají, nepřestávají dýchat apod. Ale pokud je nechám a neřeším to, tak vydrží řvát opravdu dlouho.
|
| reddevil | 
|
(11.2.2013 8:20:37)
Mám 2 a půl letého hysterického chlapečka. Když si ho nevšímám, odejdu atd., dokáže ječet i dvě hodiny. Jediné, co se mi osvědčilo, je "pevné objetí". Napřed mu trvalo třeba půl hodiny, než se uklidnil, teď už jsem na cca 15 minutách. Zdá se mi, že je z těch záchvatů sám nešťastný a už sám čeká, až ho chytím. Přestal se se mnou prát a jen řve.
|
|
|
| lenka | •
|
(26.10.2015 8:50:07)
Dobry den, my mame doma totez. Dceri je 2 a pul a tyhle placici zachvaty ma taky ale ma to fakt snad od 9 mesicu kdy to bylo jen obcas, ted je to kazdy den a skoro cely den. Driv to byla reakce na neco co se ji nelibilo, nebo treba na sluvko ne. A ted je to naprosto bezduvodne sedi ji a najednou zachvat revu. Maluje a najednou zachvat revu. I v noci spi a treba ve 2 rano najednou zchvat revu. Ale uz nevime co s tim, ono to nejde po dobrem, chovam ji treba hodinu, dve a nepomuze to. Po zlem dostane placnuti po zadku, studenou sprchu a jeste vic ji to rozzuri. Je jo ale o to horsi, ze zachvaty vzteku jsou vlastne jiz temer celodeni zalezitosti a bezduvodne. S manzelem asi brzy skoncime v bohnicich. Takze preji vam mnoho stesti, zvladnete to. Lenka
|
|
|
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)