| paní Bilbová | 
 |
(7.9.2012 9:57:19)
Ahoj,
potřebovala bych radu (rady), abych se zorientovala, co je to- být silná, být slaboch a nebo jen normální člověk.
Nástřel mé situace: mám náročnou práci, které ráda dávám víc, než je nutné; mám děti, kterým se snažím maximálně věnovat a (jako každá máma) být tu pro ně; a mám manžela, který měl od zimy vážné problémy a vyvrcholilo to koncem prázdnin, kdy jsem ho v naprosto zoufalém stavu odvezla do nemocnice. Od té doby za ním denně jezdím 60km tam a zase zpět. Dávám mu všechnu možnou sílu a podporu. Přiznávám, že to pro mě není snadné (mimo jiné jsem se dozvěděla např. o jeho nevěře, ale to pro mě teď v jeho stavu ani není důležité - to také nevím, jestli je normální). Manželův stav, jde (snad- ťuk ťuk)nahoru, ale na mě to padá.
Vím, že teď musím být silná. Je třeba vyřídit spoustu věcí v okolí, ale hlavně být v pohodě pro děti i pro manžela. Ale ne vždy to dokážu. Při komunikaci s někým z manželovy práce se mi již několikrát zlomil hlas (musí mě mít za sentimentální hysterku, protože obrázky, které mám stále v hlavě znát nemůžou). Obě mé kamarádky, které situaci znají, již musí být znechucené mým neustálým fňukáním, kdykoli mě vidí (mají i své životy). Snažím se držet, lidi neotravovat mým kyselým ztrápeným ksichtem, ale mnohdy je to silnější, než já.
Toužím po nějakých silných rukou, které by mě stiskly a objaly. Ale ani to bych s ohledem na manžela neměla mít v hlavě.
Nevím, jak se postavit. Co ještě patří k normálu, co je slabost a zbabělství, co se pojí se sílou a co s povrchností a zlechčováním situace partnera.
Omlouvám se, je to trochu delší, ale jde to ze mě nezadržitelně ven. Děkuju, pokud jste to dočetli a ještě víc díky za nějakou radu.
Prostě v tom plavu.
|
| Monty | 
|
(7.9.2012 10:05:14)
Jak říká dalajláma... Má-li problém řešení, nemá smysl dělat si starosti. Když řešení nemá, starosti nepomohou.
|
|
| Raduza | 
|
(7.9.2012 10:24:38)
Být silná ve skutečnosti znamená, že Ti nikdo nepomůže. Ve Tvé situaci musíš být silná pro sebe, nepadnout na hubu, pak se těžko zvedá. Pokud to jde požádej o pomoc ve všem. Ty ruce, které Tě obejmou nemusí být nutně mužské, ale mohou. I kamarádi existují. A taky nevím, jestli musíš jezdit 60 km každý den tam a zpět... A vypovídat se je potřeba. Kamarádkám to určitě na nervy neleze.
|
|
| Jája | •
|
(7.9.2012 10:25:49)
Tak to ti držím palce. Být silná? To znamená, že vydržíš víc než kůň. Nemáš to jednoduché. Blbě se to zvládá, ale nikdo ti nepomůže, možná tě jen někdo polituje. I to je ale lepší než nic.
|
|
| jamamba | •
|
(7.9.2012 10:26:35)
Mě přijde, že jsi na sebe především velmi přísná. Být silný neznamená být dokonalý. Jsme jen lidé a ty toho teď máš opravdu hodně. Takže za mě - buď "silná" a bojuj, ale zároveň si dovol nebýt dokonalá a občas něco vypusit, zaplakat si.
A pokud jde o okolí - v takových dobách se právě dělí zrno od plev. Kdo to s tebou vydrží, ten je pravý kamarád.
Možná by pomohlo si na chvilku sednout a srovnat si priority. Co z dlouhodobého hlediska je opravdu důležité? Děti, práce, manžel? Co se ti vrátí? Co si (ne)budeš vyčítat, pokud v tom dočasně zvolníš?
|
|
| Chrysantéma | 
|
(7.9.2012 10:29:24)
Rozumím,že se začíná dostavovat pocit určitého vyhoření a vím,že toho času asi nemáš nazbyt...ale nepomohla by nějaká mediace??Svěřila by ses člověku,který to snese a pomůže to unést!? Pomůže rozkrýt pocity,myšlenky...utřídit,utřepat...abys pro své děti mohla zůstat skutečně silná...
|
| cinnamon | 
|
(7.9.2012 10:32:22)
Mediace? Mediace je spíš řešení konfliktů mezi jejich účastníky. To už bych spíš viděla na nějakého poradce, kouče, psychoterapeuta, kdyby se rozhodla hledat profesionální pomoc.
|
| Chrysantéma |
|
(7.9.2012 10:36:41)
Napsala jsem schválně mediace,i když bude chybět oponent = zakladatelka totiž píše mj.i něco o manželově nevěře...
|
| cinnamon |
|
(7.9.2012 10:47:57)
Aha, jo, taky úhel pohledu. Já bych základ mediace viděla spíš v komunikačním zprostředkování, nejsem si jistá, jestli tohle zakladatelka potřebuje...ale to je samozřejmě na ní. Spíš se mi zdá, že si to potřebuje v hlavě srovnat sama...takže z toho důvodu bych asi spíš sahala do jiné kategorie odborníků. Ale to je nakonec asi vedlejší.
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(7.9.2012 10:33:22)
Tak to vezmeme ryze prakticky: Co je problém? Co nestíháš? Práci? Věnovat se dětem? Domácnosti? Na tu se vybodni první. Na neutřený prach a absenci teplých večeří ještě nikdy nikdo neumřel. Nebo se stresuješ manželovým zdravotním stavem? Sama píšeš, že je to lepší. Řekni si, co přesně tě trápí a podle toho to řeš.
|
| paní Bilbová |
|
(7.9.2012 10:59:39)
Čeho se bojím? Že nebudu mít do budoucna dost síly. Manželův stav se dá označit teď za lepší, ale za týden (nebo až se vrátí do kolotoče života) taky být nemusí. Vidím to při návštěvách. Čeká nás ještě spousta práce. Na děti jsem dnes při vypravování do školky a školy už byla netrpělivá. V práci se mi hromadí resty. Budu mít na to síly? Vím, že je jen tady a teď, ale v hlavě mi toho tolik lítá, že je těžké si pevně a vzpříma stoupnout. A to právě řeším, jestli jsem slaboch či ne. Jestli mám právo plakat či ne. Pomoc potřebuje teď hl.manžel, ale smím - byť trochu - být ta, co otočí pozornost na to, že i já pomoc potřebuju? Smím si ji dovolit?
|
| Monty |
|
(7.9.2012 11:00:20)
No a má ti kdo tu pomoc nabídnout? Rodina, přátelé?
|
| paní Bilbová |
|
(7.9.2012 11:15:13)
...nemůžu chtít po jiných, aby do toho naskočili se mnou. Doba je taková. Každý má toho moc a času málo. Sousedi občas vyvenčí psy, kamarádka mi pomáhá s vyzvedáváním dětí a vzala si část mé práce. Vidím, jak je také unavená. S ostatní rodinou počítat nemohu. Problém bude v mé hlavě. Neumím být logicky myslící a pedantsky přísná, abych si plnila bod po bodu. Jako třeba teď mi stojí práce a resty rostou.
Díky ale za vše...Všem za rady a podporu. Trochu těch myšlenek se utříbilo.
|
| Tylity | 
|
(7.9.2012 11:16:32)
zkus někdy neřešit problém.. většina se jich nakonec vyřeší sama.. :)
ne vždy je vše takové, jak to vnímáš, vidíš...
|
| Katka +3 | 
|
(7.9.2012 11:42:30)
Taky se mi potvrdilo, že spousta problémů vzniká až snahou o jejich řešení.
|
|
|
| janna001 | 
|
(7.9.2012 22:00:24)
Až budeš chladně logická a pedantsky přísná, budeš myslím buď ve futrále nebo na oddělení psychiatrie. Tohle nikdo dlouho nevydrží, nenamlouvej si, že jo. Představ si, že tohle tempo jednou nezvládneš, zhroutíš se - kdo tu pak bude pro děti?
Vždycky si vzpomenu na pokyny letušky před letem - kyslíkovou masku si v případě nouze musí nasadit nejdřív rodič, aby byl při vědomí a mohl ji pak nasadit dítěti. Naopak by to bylo k ničemu.
|
|
|
|
| Katka +3 |
|
(7.9.2012 11:09:51)
To je ale chybná úvaha.
Manžel teď potřebuje pomoc, ale ty taky, abys to všechno zvládla a unesla. Breč, jestli ti to pomůže, nebo jenom zírej do zdi, jdi na procházku...cokoliv. Být silná neznamená hrát si na tvrďáka, znamená, že i když ti občas podklesnou kolena pod tou tíhou, kterou neseš, zase se zvedneš a nenecháš se zlomit, ale abys to dokázala, musíš se starat i sama o sebe.
|
|
| holka anonymka | 
|
(7.9.2012 15:33:27)
abys vše vydržela a byla ta "silná", tak potřebuješ být fyzicky i psychicky fit. A když budeš přede všemi za superženu, tak ti nikdo z nich nepomůže, neobejme, a nakonec bys mohla být zejména svým manželem, pro kterého tolik děláš, "odložena". To, že bys za ním nepřijela každý den, ti nikdo nemůže vyčítat. Je třeba, aby se i tvůj manžel zajímal o to, jak ty to dokážeš vše zvládnout a podpořil tě. A není třeba, aby si manžel myslel, že jsi to bez něj vše zvládla..
|
|
|
|
| Merylin5 | 
|
(7.9.2012 10:35:50)
Já bych se varovala toho být silná, protože v tom může být i velký egoismus. Proč dáváš práci víc než je nutné? Proč jezdíš za manželem denně? I děti pochopí, že se jim teď nemůžeš tak věnovat, když je tatínek v nemocnici, že jedete na nějaký úsporný provoz.
Já si vždycky uvědomím, že až se zhroutím já, tak nebude nic-ani nikdo, kdo by dětem namazal chleba, a práci nebudu odvádět ani na minimum, když teď jsem dělala víc než maximum. Takže omezit všechno jen na to nejnutnější, šetřit síly, hlavně si i těchto těžkých chvílích hýčkat sebe a rozlišovat, do čeho vložíš síly a co už za to nestojí, protože i sil máš omezeně, a až ti dojdou, tak budeš víš kde.
|
| Katka +3 |
|
(7.9.2012 10:53:41)
Přesně. Když budeš dál silná způsobem, který sis zavedla, dříve nebo později se zhroutíš.Nikdo nemá bezedné rezervy a ty už nějaký čas zřejmě jedeš z nich.
Že toužíš po objetí je úplně normální, však to nemusí být milenec, i kamarád nebo kamarádka dokážou podržet.
Že teď neřešíš manželovu nevěru je taky OK, teď to není priorita.
Takže omezit omezitelné výdaje energie na minimum a najít si aspoň chvilku pro sebe, jinak se sesypeš.
|
| paní Bilbová |
|
(7.9.2012 11:05:02)
Uvědomuji si to, ale jak zastavit ten vlak. A dá se vystoupit z rozjetého vlaku? Vím, že to si musím vyřešit sama...Je to o vůli.
|
| Merylin5 |
|
(7.9.2012 11:35:54)
Z rozjetého vlaku se samozřejmě dá vystoupit, a je to o vůli K manželovi jezdi tak aby to nebylo tak náročné, případnou nepříznivou reakci si ustůj. V práci - asi přesně víš, kde je ta hranice, aby práce byla udělaná dobře, a co už děláš jen pro svůj dobrý pocit. Děti - zase jen to nejnutnější - musí se oblíct, něco najíst, dopravit do školy, ostatní jde stranou. A netrápit se, že to teď neni, jak ty si představuješ, prostě to v těhle podmínkách neni možný.
|
|
|
|
|
| cinnamon |
|
(7.9.2012 10:41:29)
To, co prožíváš, je naproto přirozené - máš dlouhodobou těžkou stresovou zátěž, je jasné, že tě to stojí spoustu psychických i fyzických sil. Myslím si, že hledat v někom oporu - vypovídat se, nechat se obejmout, nemuset chvíli nic řešit, je naprosto legitimní právo - asi bych hledala někoho, ke komu mám důvěru a brala to způsobem - jednou podržím já tebe, podruhé ty mne. Jo, taky jsem své kamarádky asi otravovala, když jsem se ocitla v podobně obtížné situaci, jako je ta tvoje, ale stejně tak jsem jim byla ochotna poskytnout totéž, když odcházeli jejich nejbližší nebo měly jinou těžkou situaci. Máš jen jedny síly a musíš fungovat i pro své děti - snaž se s nimi hospodařit rozumně - prober to, co musíš a na věci, které nejsou nezbytné se vykašli, místo nich si dopřej odpočinek nebo něco, co ti umožní se trochu uvolnit, fyzicky se dát do pořádku. Mně pomáhal jakýsi pravidelný řád sestavený z nejnutnějších věcí, abych se donutila fungovat - namíchaný právě s tím, co mi dávalo aspoň trochu dobrý pocit. V době, kdy bylo nejhůř, jsem vydržela - jasné je, že si to pak vybralo svou daň, ale ustálo se to. Pokud by ses chtěla vypovídat - napiš třeba svůj mail, určitě se ti ozvu. Drž se.
|
|
| Alternativní kvočna | 
|
(7.9.2012 11:11:59)
Nevyčerpávej zbytečně sílu hledáním někoho, kdo by tě podržel... nehledej oporu u jiných - teď ji budeš mít jen v sobě...
o pomoc druhých nepros, ale žádej - zkrátka rozdej úkoly, na které nestačíš, či které by mohl někdo udělat za tebe... zaúkolovanému důvěřuj v to, že to udělá stejně dobře jako ty... výsledek už nekontroluj, ale přijmi... a nezapomeň poděkovat...
|
|
| Alternativní kvočna |
|
(7.9.2012 11:11:59)
Nevyčerpávej zbytečně sílu hledáním někoho, kdo by tě podržel... nehledej oporu u jiných - teď ji budeš mít jen v sobě...
o pomoc druhých nepros, ale žádej - zkrátka rozdej úkoly, na které nestačíš, či které by mohl někdo udělat za tebe... zaúkolovanému důvěřuj v to, že to udělá stejně dobře jako ty... výsledek už nekontroluj, ale přijmi... a nezapomeň poděkovat...
|
|
| Tylity |
|
(7.9.2012 11:12:53)
Také jsem to zažila..
Také jsem byla silná..
A po letech?
Odpověď: holky mají pravdu - je to blbost, být silná.. Nakonec na to doplatíš sama, tvou péči ti nikdo neuzná a dokonce ani to, co nyní prožíváš - když to budeš chtít po letech někde jen zmínit, budou se na tebe jen nechápavě dívat, vždy´t to bylo jinak..
Zamysli se.. musíš něco změnit.. rozjetý vlak se dá zastavit nebo vykolejit.. Jet dál.. tak na konci je propast.
|
| Monty |
|
(7.9.2012 11:13:35)
Tylity,
není to blbost, když je to nutnost, ale je to krajní řešení.
|
| Tylity |
|
(7.9.2012 11:14:38)
Monty, jistě - někdy to je nutnost.. ale je blbost se snažit být STÁLE silná (tím myslím všechno zvládat, vše vydržet..)
|
| Monty |
|
(7.9.2012 11:16:44)
Tylity,
je blbost pokoušet se zvládnout něco, co nedávám a hrát si na něco, co nejsem.
Nevím, kde se bere v lidech potřeba tvářit se jako silní, když nejsou.
Možná je to větší frustrace než prostě nebýt a být sám sebou... a ta hra zatěžuje víc než situace, kvůli které je hrána.
|
| Tylity |
|
(7.9.2012 11:19:26)
Monty, já to dělala roky.. a připadala si jako hrdina.. vše pro rodinu.. hm.. překonat sama sebe pro ostatní..
Stejně jsem dnes pro ně zrůda.. nakonec se dozvím, že jsem to vlastně dělala pro sebe :)
Ne, nestěžuji si - jen jsem si to srovnala v hlavě, že jsem všechno dělala špatně a roky si myslela, že to musí být právě takhle a inak to nejde - a...
Dnes to je jinak. Asi o tom napíšu tu knihu :)
|
| Monty |
|
(7.9.2012 11:24:40)
Tylity,
ale tys to částečně asi dělala PRO SEBE, protože důvod, proč jsi to dělala vycházel Z TEBE. Chtěla jsi být dokonalá manželka a matka a myslela sis, že je to TAKHLE správně. A teď vidíš, že nebylo a výsledky, které jsi očekávala se nedostavily.
To je jako když sportovec trénuje na olympiádu, dá do toho všechno, protože chce hrozně moc vyhrát... a ono ve finále prd a skončí druhý od konce.
Pokud mu pořád jde o výhru, má buď možnost dál dělat to, co předtím a věřit, že to vyjde nebo změnit tréninkový plán a věřit, že s ním to vyjde... anebo si řekne, že na to očividně nemá a vykašle se na to.
V podstatě tyhle tři možnosti platí pro všechny situace v životě, ale při rozhodování o té cestě je dobrý zamyslet se nad tím, co je/má/mělo by být na jejím konci.
Na konci hraní si na silnou je bohužel vždycky jen průser.
|
| Tylity |
|
(7.9.2012 11:30:50)
Jak myslíš, Monty.. možná..
Nechtěla jsem jít na potrat, chtěla jsem, aby starší děti studovaly.. nechtěla jsem, aby kvůli mě a mé tvrdohlavosti manžel přišel o své zájmy a záliby.. tvrdohlavost.. tím myslím, že jsem nešla na ten potrat.. to dítě pro mě je vším.. to jediné jsem si prosadila.. pak už nic.. dokud jsem neodešla..
|
|
|
| Merylin5 |
|
(7.9.2012 11:30:33)
Tylity, tys to ale opravdu dělala pro sebe. Kdybys to dělala skutečně pro ně, tak by to bylo tak přirozený, že bys dnes neměla vůbec potřebu o tom mluvit, ani by sis to nepamatovala.
|
| Tylity |
|
(7.9.2012 11:31:52)
Markytka
Jistě, máš pravdu.. nikomu bych to neříkala, nebylo by komu - malá by se vůbec nenearodila..
|
|
|
| Monty |
|
(7.9.2012 11:31:09)
Jo, to je ono - připadala sis jako hrdina a ten pocit ti dělal dobře.
Což je špatně.
Když jsem byla v situaci zakladatelky, měla manžela čtvrt roku v blázinci, čemuž předcházelo poměrně ošklivý extempore, který radši nebudu popisovat, navíc se v té době provalilo, že má milenku, doma dvouletý dítě a finanční pomoc odkudkoli nula, peníze jsem musela vždycky vydělávat já, necítila jsem se jako hrdina ani neřešila, jestli jsem silná a mám na něco nárok. Byla to prostě situace, kterou je třeba přežít. Na nějaký řešení svých pocitů jsem neměla ani pomyšlení.
|
| Tylity |
|
(7.9.2012 11:34:21)
monty.. připadala jsem si jako hrdina, protože manžel se hystericky zmítal na zemi a já byla těhotná a řešila, že budu muset zvládnout všechno sama, ale to dítě prostě nedám.. to je ten pocit hrdiny.. nakonec jsem nebyla únavou schopná se přinutit zvednout ruku.. zažil to někdo?
A on utekl na psychiatrii a polykal pilule.. předváděl další scény.. Měla jsem od něj odejít - místo toho jsem kvůli sobě zatla zuby a táhla.. protože on je přeci chudinka..
|
| Monty |
|
(7.9.2012 11:35:52)
Já tedy ne, mne kladní hrdinové lezli krkem už od dětství.
|
| Tylity |
|
(7.9.2012 11:40:30)
Nepřipadala jsem si jako kladný hrdina, ale jako vůl, který nemá jinou možnost.. přišlo mi to správné, pro ně všechno udělat, aby se malá narodila a ti starší vystudovali.. aby měl manžel své zájmy, co chtěl a nemusel se kvůli mně a dítěti omezovat.. nakonec on byl psychicky mimo - já byla jediná schopná..
problém byl, že on byl psychicky mimo jen přede mnou - ostatní to nevěděli.. nebyla to totiž nemoc, ale projevy hysterie.. před ostatními se choval normálně - to mě pletlo, před mnou předváděl psychickou nemoc včetně návštěv psychiatra a léků.. dodnes se v tom snažím vyznat, ale už mi to začíná být jasné
a pomohlo mi to pochopit, že není třeba být silná.. :) není třeba.. se honit..
|
| Monty |
|
(7.9.2012 11:42:48)
Tylity,
buď ráda, že je to za tebou a nešťourej se v tom pořád. Ubližuješ si tím. Ty se nemáš cítit ani jako vůl, ani jako hrdina, ty se máš cítit DOBŘE. Vyvolávání duchů minulosti k tomu pocitu vůbec nepřispívá.
|
| Tylity |
|
(7.9.2012 11:47:43)
Monty, já se pznávám v problému zakladatelky, přesně tak jsem to roky dělala.. kolik dalších žen to takhle dělá? A myslí si, že to je dobře?
Vím, zkušenost se nedá sdělit, musí si to každý odžít a prožít.. ale je to tak stejné... jako přes kopírák..
jen ty konce mohou být jiné - i já váhala, jestli řešením bude můj konec a nebo jestli zvládnu z toho vlaku vystoupit, než mě to definitivně roztříští v nárazu..
|
|
| Tylity |
|
(7.9.2012 11:56:13)
třetina století se nedá jen tak vymazat tím, že řekneš nerejpej se v tom..
Ale pomohla mi jedna věc (třeba by pomhla i zakladatelce) - co mi tu někdo z holek poradil. Podívat se na vše "z venku" - jako bych se dívala na cizího člověka, jak žije.
Příklad - vedle se rozvádí soused, je to jednoduché, vše je člověku jasné, ještě by jim poradil.. jak se rozvádím já - je to neřešitelné, problém na problém, nikdo to nezažil.. :) :) :)
To jsou ty dva pohledy.. dívat se na sebe očima cizího člověka..
Není možné prodat "náš" dům a rozdělit se o peníze? Náš dům přeci nejde prodat.. a.. sousedův dům jde prodat? - no samozřejmě, proč ne, ať ho prodají a rozdělí si peníze, vždyt to je jednoduché, ne???
Asi tak..
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| H+4 | •
|
(7.9.2012 11:21:03)
Byla jsem v podobné situaci před 8 roky, nevím, jak jsem to přežila - 3 děti od kojence do 5 let, zajistit hlídání a do práce, protože stát se nepostará, manžel v nemocnici 10 měsíců, zima, doma kotel na tuhá paliva. Doteď se mi chce z toho zvracet. Prostě jsem jenom fungovala a spala, na nic jiného jsem neměla čas ani sílu. Nějaké sociální vazby jsem neřešila - jako že bych si někomu stěžovala. Fungovala jsem čistě jako stroj na logistiku, ryze prakticky - kdy který prarodič, které dítě, v kolik kojence hlídačce, který kamarád zajistí opravu čerpadla, která kamarádka zajde s mým dítětem na logo. Přežila jsem to, posílilo mě to. Doporučuji prostě vypnout a soustředit se jen na praktično a nedívat se do budoucna ani do minulosti, žít jenom okamžikem.
|
|
|
|
|
| Xantipa. | 
|
(7.9.2012 11:34:03)
No, byla jsem na tom asi podobně a když se to všechno stabilizovalo, tak místo aby se mi ulevilo, to se mnou švihlo.
Takže paradoxně za to, že jsem byla silná platím tím, že si tenhle luxus nemůžu dovolit a musím se šetřit.
|
| Markéta | •
|
(7.9.2012 11:59:22)
Tak především se nevyčerpávej úvahami dopředu, jak se to za týden zvládne. Zvládne se to tak, jak se to zvládne a budeš to řešit za pochodu, deptat se dopředu nemá smysl.
Očesat zbytné věci, pláč je dovolen, dobře by byl i psycholog, abys nevyčerpala kamarádky svými stížnostmi, když jak píšeš, trvá to dlouho. je to pořád stejné a mají toho sami dost. psycholog je školený, aby to vydržel. Možná i nějaká lehčí antidepresíva?
A rozhodně si nemyslet, že musíš zvládnou maximum.
S tím manželem bych pouvažovala, nepsala jsi, co mu je - psychika, ale pokud to nejsou fyzické problémy ve smyslu omezení, měla bys ho zapojit do chodu v rozumné míře, ty si nějak bereš všechno sama na sebe, abys to zase se šetřením manžela nepřehnala a nesesypala se nakonec sama.
Je hezké, že je ti ho líto, bohužel si zkus představit situaci, kdyby to bylo opačně - jsi si jistá, že by ti poskytoval maximální hájení po maximálně dlouhou dobu, nebo by spíš tlačil, abys toho zvládala co nejvíc.
Už to, že má jít domů a ty za ním pořád jezdíš každý den 60 km po práci mi přijde divné, pokud není v akutním stavu a nepotřebuje maximální podporu.
|
| Markéta | •
|
(7.9.2012 12:04:35)
A vzhledem k té jeho nevěře, bylo správné jí neřešit, dokud byl v kritickém stavu, ale měla bys poskytnout vzhledem k tomu jen nutnou oporu, žádné nadstandarty, při nichž se zhroutíš.
Taky pozor na to, jestli je příčinou hospitalizace psychika, tam je dost tenká hranice mezi tím, co je skutečně medicínský stav a kdy ten člověk na to začne hřešit. Velice snadno se totiž sklouzává třeba do sebelítosti a pasivity, vybíjení si frustrace na okolí, vynucování si něčeho, co není až tak nutné.
U vás bude pak i problém vůbec téma jeho nevěry otevřít, pokud se jedná o psychiku, ty budeš mít strach, budeš cítit vinu, že to teď vytahuješ, přitom to ale v tobě bude bublat.
Pozor taky na citové vydírání časem ze strany manžela, asi na to budeš vhodný typ, cítíš se vinná hodně snadno.
|
|
| Kudla2 | 
|
(7.9.2012 12:20:47)
Předem posílám
a jinak myslím, že Ti rozumím, takové krizové momenty jsem už taky zažila, člověk má pocit, že musí makat na maximum a všechno musí být perfektní, organismus má nějaké rezervy, ale ty nevydrží věčně a pak se sesypeš.
Když jsem prožívala podobné věci, taky jsem byla v až chorobném stresu a snažila se stíhat všechno, což byla blbost, mimo jiné i proto, že pak ani na chvilku neodpočíváš a když si nedopřeješ odpočinek, tak to blbě dopadne i normálně, natož při velké zátěži.
Na Tvém místě bych odbourala všechno, co je zbytné nebo s čím Ti může někdo pomoct - v první řadě ty každodenní návštěvy. Myslím, že když manžel akutně neumírá, tak by mu to mohlo dejme tomu 2x týdně stačit, normální člověk pochopí, že je pro partnera vyčerpávající starat se o všechno sám a ještě za ním každý den jezdit.
S řešením síly versus zbabělosti si teď vůbec nelam hlavu. Jestli Tě to může trošku uklidnit, tak jen šílenec by nazval ženu, která dělá to, co ty, zbabělou. Naopak si myslím, že v té snaze "být silný za každou cenu, nejlépe tak, aby na mně ani nikdo nepoznal, že je mi blbě" je větší nebezpečí, než ve slabosti.
A to, že máš občas na někoho, o koho se musíš dlouhodobě starat, i vztek, je úplně normální a stává se to i v momentě, kdy Ti nic "neprovedl" (nevěra). Dovol si ho, máš-li někoho, s kým by to bylo možné ventilovat a u koho by sis byla jistá, že to "nevykecá", tak si dovol i to.
Ani ten psycholog by nebyl marný, myslím, že aktuálně by se Ti mohlo ulevit třeba zavoláním na linku důvěry.
Drž se, určitě nejsi žádný zbabělec ani slaboch, toho se vůbec neboj, ale uvědom si, že na druhou stranu nejsi ani žádný nadčlověk, co všechno vydrží, jsi normální fajn ženská a NIKDO od Tebe ve skutečnosti žádné nadlidské výkony nežádá ani by na to neměl právo.
Jo a vůbec se nestyď říct si o pomoc, lze-li to, rozlož na víc lidí a buď pokud možno konkrétní (potřebovala bych, abys vyzvedl/a Aničku ve čtyři ze školy, můžeš)? - to tomu pomáhajícímu dost usnadní situaci a bude ochotný pomáhat více.
|
|
|
|
| ronniev | 
|
(7.9.2012 12:12:54)
Holka, netlač na pilu, ty si koleduješ o zhroucení.
Švihej k doktorovi a řeš především sebe - přinejmenším si nech napsat antidepresiva. Není to žádná ostuda a v téhle situaci na ně máš "právo" (jako kdyby na ně někdy člověk právo neměl.... ale asi chápeš, jak to myslím)
Já se starala rok o umírající mámu, do toho malé děti, rekonstrukce bytu - prostě bez antidepresiv bych to byla asi nezvládla. Když se to uklidnilo, bez problémů jsem je zas vysadila a od té doby je nepotřebuju.
|
| cinnamon |
|
(7.9.2012 13:58:40)
Proč hned AD? Já sice chápu, že je dneska zobe kdekdo, ale nebylo by to lepší řešit přirozenější cestou - prostě upravit si požadavky na sebe kladené, najít někoho, kdo mi bude oporou (i kdyby to měl být psycholog), pohledat něco, co přírodní cestou člověka trochu vyladí? AD jsou léky a nejsou bez vedlejších účinků, ne každé každému sednou, mohou dokonce vyvolat i paradoxně zhoršení psychického stavu - pokud stav zakladatelky není chorobný, ale jde o dlouhodobou zátěž s přirozenými důsledků, pak by možná bylo líp, aby se třeba poradila s odborníkem, ale hlavně hledala řešení pomocí přirozených prostředků. Nemůžu spát, fajn, napřed zkusím úpravu životního stylu, bylinky, když to nezabere, pak teprve hypnotika; nezvládám šílený nápor povinností, zkusím to protřídit a zvážit, co je fakt nutné a co ne; bolí mě manželova nevěra - začnu to postupně řešit jako problém, který v našem vzahu je a bolí...ale pokud jsem schopná zdravých psychických reakcí (a k nim patří i určitá míra únavy a bolesti v situacích, které tomu odpovídají), tak jsou psychofarmaka trochu silný kalibr, ne? Ony totiž nic samy o sobě nevyřeší - jasně, při troše štěstí člověk bude víc "nad věcí"...ale jen dokud je bude brát. Pokud existuje šance, že se manželovi zdravotní stav bude zlepšovat a nejde o prognózu, kdy se dá čekat jen horší a horší....asi bych hned po zaléčení AD nesahala. Ale já jsem já, spousta lidí může mít jiné zkušenosti.
|
| ronniev |
|
(7.9.2012 18:22:47)
jenže ona potřebuje pomoct hned, bezprostředně - pracovat na sobě samozřejmě může taky, ale je to nadlouho, a taky se mezitím může zhroutit. AD jsou první pomoc. Neodsuzovala bych je, zvlášť když z vlastní zkušenosti vím, jak skvěle zabraly, jak moc pomohly a že jsem se na nich rozhodně nestala závislá.
Odmítat je šmahem předem mi přijde jako falešné hrdinství.
|
|
|
|
| Tante Ema | 
|
(7.9.2012 12:53:26)
Podle mě je normální a "silné" mít v takové situaci všeho dost.
A pokud by ti někod přechodně těmi silnými pažemi vypomohl, tak bych klidně přijala, vzhledem k tomu, že manžel se taky nežinýroval a pokud to dokážeš vzít jako přechodnou výpomoc. Nikdo to nemusí vědět.
Nějakým způsobem je potřeba doplnit síly. To jinak nejde.
|
|
|
- ovšem mám dojem, že přesně ve chvíli, kdy mám pocit, že věci spějí k lepšímu, přijde nová darda. Smiřuji se s představou, že na moje potřeby prostě nedojde. Někdy to jde celkem dobře, jindy bulím v koupelně. A snažím se udržovat blízké přátelské styky s jinými lidmi (starými kamarády, bývalými spolužáky, kolegy, sousedy), prostě "zalidnit prostředí". Alespoň se člověk necítí sám a vidí, že i druzí se s životem perou všelijak.
V její náručí
Ondrášova valaškaVsetín 
Il canto del SudHodonín 
Řezbářské sympoziumSemily 
Závody dračích lodíTábor 
VědaFest 2024Praha 6 
Ondrášova valaška
Il canto del Sud
Řezbářské sympozium
Závody dračích lodí
VědaFest 2024
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)