| Ikara | 
 |
(11.11.2011 11:45:04)
Potřebuju se asi jen vykecat. Celý život trpím pocity méněcennosti (díky "láskyplné" výchově mých rodičů) a nízkým sebevědomím. Bohužel jsem navíc taková cíťa, že psychická nepohoda se okamžitě odráží na mém fyzickém stavu, což mi dost komplikuje život. Každý konflikt odmarodím, druhý den mám přinejmenším rýmu, teď naposledy to teda skončilo angínou. Týká se to hlavně konfliktů v práci, v rodině na mne naštěstí nikdo nekřičí. Chtěla bych být odolnější, dá se to vůbec nějak ovlivnit nebo natrénovat? MM mi říká dokola, ať si to tak neberu, ale já to prostě nedokážu hodit za hlavu. 
|
| Zuuuza | 
|
(11.11.2011 12:09:32)
Co navštívit psychologa, psychoterapeuta? Přečíst nějaké vhodné knížky.. Začít na tom cíleně pracovat - na zvýšení sebevědomí. Aby se to nepromítalo do zdraví. Drtžím palce 
|
| Ecim | 
|
(11.11.2011 12:21:20)
|
|
| Ikara |
|
(11.11.2011 12:33:53)
Toho se bojím, špatně se mi mluví s někým cizím o svých pocitech a po přečtení pár příspěvků tady se obávám i toho, že mi pak bude ještě hůř.
|
| Zuuuza |
|
(11.11.2011 12:39:34)
To chápu.. Ale asi je potřeba to změnit, pracovat na tom. Aby ti bylo líp. Psychicky i fyzicky. Držím moc palce! Myslím, že terapeut by dokázal pomoct. Snad se ozve i Dryjáda, Elííí, Líza..
|
| Ikara |
|
(11.11.2011 12:42:13)
Dík.  Ty mindráky jsou otrava, ale ty nemoci větší. Nakazím děti, chlapa a už to jede...
|
| Zuuuza |
|
(11.11.2011 12:43:58)
No, ale je to začarovaný kruh. Když se dáš do pohody, zapracuješ na sobě, tak se to odrazí ve tvém zdraví a tím i ve zdraví tvé rodiny
|
|
|
| Elíláma | 
|
(11.11.2011 17:41:49)
ALe jo, terapeut pomoct dokáže, třeba by to trvalo rok, dva. Ne na 100 %, ale v většiny osob s podobným problémem jo. Ale povzdechnutí, že zakladatelka nerada mluví před cizimi lidmi se musí prostě hodit za hlavu. Ono, konec konců, kdo rád. Když jsem se hlásila na psychoanalytickej výcvik, tak na přijímacím pohovoru na mě terapeut vyhrkl: co sex? A co vaše matka? A co vaše matka a sex?  Taky jsem si říkala, že já nešla radši do Ikea Teď jezdím 5. a poslední rok a nelituju vůbec.
|
|
|
| Ecim |
|
(11.11.2011 12:41:34)
Ikaro, musíš se k tomu postavit konstruktivně. Máš prostě dost nepříjemný problém a řešit ho můžeš jen a jen ty sama a pokud to neuděláš, budeš to odnášet ty i Tví nejbližší. Ten rozhodující krok je na Tobě. Vezmi to tak, že je na světě spousta lidí, kteří jsou okolnostmi nuceni se prát s mnohem většími překážkami než ty. Každá léčba bolí, ale dříve nebo později přinese výsledky.
|
| Ikara |
|
(11.11.2011 12:58:05)
To si uvědomuju, že spousta lidí má mnohem větší trable a zvládají je. Ale štve mě, že jsem taková padavka a nedovedu se proti tomu obrnit. Jak se shání psycholog?
|
| Zuuuza |
|
(11.11.2011 13:04:43)
Zkus se poptat svého MUDr. nebo tady na rodině.. Záleží, odkud jsi. Já mám tip na psychoanalytičku v Brně např. od Elííí.
|
| Ikara |
|
(11.11.2011 13:18:53)
Tak já jsem bohužel z opačného konce republiky. Zkusím někoho vygůglit nebo se zeptám dr. A to obvoďák normálně napíše doporučení, když mu to řeknu tak, jak jsem to sem napsala? Bude mi to vůbec věřit? Zatím každý, komu jsem to řekla, se akorát chechtal.
|
| Zuuuza |
|
(11.11.2011 13:24:04)
A kdo se ti prosím tě chechtal? To byl nějakej blb, ne? Tělo a psychika jsou snad spojené nádoby, ne? Zkus se obvoďáka poptat.. Pokud je normální.
|
| Ikara |
|
(11.11.2011 13:40:57)
Zkusím to, díky. 
|
| Zuuuza |
|
(11.11.2011 13:50:55)
Hodně štěstí
|
|
|
|
| Elíláma |
|
(11.11.2011 17:44:29)
Ikaro, záleží na tom, jak závažné to je, bojím se, že na pojišťovnu moc šancí mít nebudeš, no uvidíš, i kdyby, tak krátkodoběji, ale i kdyby sis to měla platit, je to nejlepší investice... za 400/sezení, 500 se už sehnat dá...
Jdu teprv dočíst diskusi, tak doufám, že nepíšu něco, co se tu už probralo..
|
|
|
|
| Ecim |
|
(11.11.2011 13:16:02)
Prostě si musíš tak dlouho opakovat, že na to máš, až tomu sama uvěříš. 
|
|
| Elíláma |
|
(11.11.2011 17:45:02)
Psycholog se gůglí
|
|
|
|
|
|
| FialoFka | 
|
(11.11.2011 12:11:40)
Ikaro a co děláš za práci, že tam na tebe někdo řve? Nešlo by třeba zkusit změnit zaměstnání, když to začíná hlavně tam?
|
| Ikara |
|
(11.11.2011 12:37:54)
V obchodě. Pracovala jsem tam už před MD, v září jsem se vrátila. Dělám jinou práci než před MD, udělala jsem chybu, dostala jsem sodu.
|
|
| Ikara |
|
(11.11.2011 12:39:52)
Práci bych změnila, ale nevím, jestli si pomůžu, blbci jsou všude. 
|
| Balbína | 
|
(11.11.2011 12:57:25)
zkusila bych to.
Měla jsem jeden semestr problém se spolubydlícími na koleji. Byli spory ohledně otvírání okna, kdo kdy chodí spát, kdo kdy chodí domu a ostatní ruší svým sprchováním.... Nedokázala jsem to hodit za hlavu a nebyla jsem v pohodě. A další rok jsem byla dost vycukaná, naštěstí noví spolubydlící v pohodě a tak jsem se z toho "vyléčila" a dostala do klidu.
Prostředí dělá hodně, to pracovní obzvlášť.
|
|
|
|
| VHM | 
|
(11.11.2011 18:11:19)
Moc dobře tě chápu, jsem na tom stejně. Letos v únoru jsem se normálně psychicky složila, předtím dva roky stály za prd. Celej život s tím bojuji, vždy je to nějaký čas ok, pak přijde něco, a je to v háji. Hodně mi to ovlivňuje život, beru léky. Držím palce ať je lépe.  Když budeš chtít, napiš sem email, ozvu se ti.
|
|
| Martina Malá,2 děti |
|
(5.2.2012 19:22:09)
Hm, je nepříjemné slyšet - už zase brečíš, ty jenom brečíš.No jo jsou osoby přecitlivělé.Stejné chování jsme viděla v dětství a nepřipadalo mi nijak divné,že pokud je radost, člověk se směje,pokud je smutek, člověk pláče,pokud je zlost, člověk křičí,pokud zažíváme pocit štěstí, vzájemně se lidé obejmou.Já neočekávám žádné chlácholení a utěšování, že brečím.To mě ještě víc rozlítostní.
|
| Mercedeska | 
|
(22.2.2012 20:18:53)
Ikaro,
to, že na Tebe byli (jsou) rodiče hodní, to je jen pozitivum. Nesváděla bych to na ně. Jsi prostě citlivá a kdyby byli zlí, asi bys geneticky také nebyla taková vnímavá a přecitlivělá nebo bys skončila v blázinci už z nich. Myslím, že toto by se Ti mělo dostat to srdce. Že jsi jaká jsi a nikdo za to nemůže. A že každý je fajn takový, jaký je. Chápu, že Ti "máslovství" přináší těžkosti. Na tom ale můžeš pracovat jen Ty sama. Co asi pomůže s nějakými kýženými trvalými následky je i "behaviorismus", tedy projít si peklem. Po útoku x krát na sebe si doufám s pocitem sebezáchrany řekneš: "Vlez mi na záda, ano jsem taková a taká, udělala jsem toto, ale ty jsi... např. hulvát, nevnímavá, neempatická.." Ve všem je know-how. Někdo umí křičet a dál se dostane, ale není milý. Někdo se rozsype při zadupání, ale zase je nezáškodný...doplnit si můžeš sama, jaká jsi. Já jsem byla také citlivka (a uvnitř jistě i jsem, vždyť jsem to já), ale hodně jsem se i změnila tím, že jsem byla na vše sama a lecos jsem musela vydržet. když jsem odpadla, zase jsem se zvedla. Vystudovala jsem i VŠ, ač jít ke zkouškám byly nervy, ač něco neudělat správně (a nikdo neumí všechno), snesl se problém - nepochopení nebo křik..dle nátury těch lidí. Nesmí si to člověk brát osobně, protože každý se chová tak, jak umí, jaký je a důležité je, abys Ty na tomto světě vše přestála a šla za svým cílem, žila svůj život. O tom ten život je. Ne si ho dělat snadný. Ale přemýšlet a nenechat si svůj život, svůj klid nikým vzít. Tak vydrž. Nikdo nám nesliboval, že je život snadný. Kluky také kdysi zocelila vojna. A museli vydržet. Jednou se těmto drobnostem budeš smát.
|
|
|
|
V její náručí
Ondrášova valaškaVsetín 
Il canto del SudHodonín 
Řezbářské sympoziumSemily 
Závody dračích lodíTábor 
VědaFest 2024Praha 6 
Ondrášova valaška
Il canto del Sud
Řezbářské sympozium
Závody dračích lodí
VědaFest 2024
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)