| jjaholka |
 |
(8.6.2011 22:37:12)
Zjistila jsem, že jsem těhotná, neplánovaně a nemám z toho vůbec radost. Ale měla bych ji mít, mám manžela co si druhé dítě přál, syn nemluví o ničem jiném. Máme, kde bydlet, za co jíst.I když byt je malý a peněz by mohlo být víc. Ale já jsem ve fázi hubnutí, těšila jsem se jak budu zase vypadat normálně, sotva jsem něco shodila tak zase začnu tloustnout. Mám strach jak zvládnu dvě děti, co když je nebudu mít ráda obě? Jak si pak najdu práci? S dvěmi dětmi. Chceme stavět, ale to teď asi padne, mám strach, že by jsme nevyšli. Vlasně ani nevím, proč to píšu. Dítě si samozřejmě necháme, věřím, že za pár týdnů se s tím srovnám a budu se těšit, ale je to taková čára přes rozpočet. Stydím se, že to tak cítím, u syna jsem se strašně těšila, ale teď už vím co mě čeká. Porod, nevyspání, brekot, koliky... chjo
|
| fisperanda | 
|
(8.6.2011 22:41:16)
To je počáteční šok. Bude to dobrý. Dej tomu pár dní a těhotenský hormony tě hodí do klidu a do těšení se. V tomhle je příroda docela milosrdná. Pak se všechny zbytečný strachy rozplynou :)
|
|
| natyinka |
|
(8.6.2011 22:41:18)
Znám to
|
| kajkule+2 kousky | 
|
(8.6.2011 22:44:40)
A přešla ta depka?
Musí to být šok :-( ake taky věřím, že to přejde. Já byla teda taky vtěrka dítě, mamk ami řekla, ž epo porodu mě smaozřejmě měli moc rádi  ale jako v břichu, ne? tsss 
|
|
|
| ..maya.. | 
|
(8.6.2011 22:41:21)
ach ty hormony
užívej si těhotenství a takové malé problémy se vyřeší razdva 
|
| jjaholka |
|
(8.6.2011 22:44:20)
Připadám si fakt strašně, do toho je těhotná i švagrová, rodit bude v rozmezí dvou týdnů. Oni po dítěti tak toužili a my si říkali, že kdyby se nám zadařilo tak za dva roky, že by to bylo ideální.
|
| ..maya.. |
|
(9.6.2011 7:58:02)
my taky třetí dítko neplánovali a jsme rádi že ho máme
|
|
|
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(8.6.2011 22:43:33)
No a jak to funguje doma? Jaký bude věkový rozdíl mezi dětmi? Manžel spolupracuje v péči o synka a v údržbě domácnosti, domácích pracech nebo budeš na všechno sama? Jak vycházíte s širší rodinou? V jaké budeš doma situaci?
|
| jjaholka |
|
(8.6.2011 22:48:14)
My máme tak malý byt, že vlastně všechno zvládám sama, manžel se zapojuje, ale jen když mu řeknu, sám to nevidí. O syna se stará vzorně. Rozdíl mezi dětmi bude 4 roky, syn je rozumný, soběstačný, strašně hodný. Babičky fungují, i když pracují.Takže tam žádný problém nebude, doufám. Já si vlastně nemám na co stěžovat.
|
| Pole levandulové | 
|
(8.6.2011 22:52:27)
4 lety rozdil je skvely, mame ho planovane a nemuzu si stezovat. Syn se o dceru krasne postara, umi ji i ohlidat /treba rano, kdyz driv vstanou/. Ani na ni nezarli. A ona - ta ho miluje a kdyz je ted na skolce v prirode, porad se po nem pta.
|
| jjaholka |
|
(8.6.2011 22:54:22)
Fakt tak doufám, že stejné to bude i u nás.
|
|
| Pole levandulové |
|
(8.6.2011 23:02:15)
Jasne, mam i kamaradku, ktera ma dve holky taky presne po ctyrech letech a taky si holky pekne rpzumi, tak predpokladam, ze to nebude uplne nahoda. Preci jen ctyrletemu diteti muzes i ledacos vysvetlit, my brali syna na utz, aby sestricku videl a ten byl pokazdy nadsenej, ze mu "mavala"
|
| Tante Ema | 
|
(8.6.2011 23:07:27)
Není to náhoda. Já mám mezi synem a dcerou čtyři a půl roku. Je to naprosto supr.
Druhé mateřství bylo o hodně snažší a pohodovější než první, dcera byla za odměnu. Teď další dceruška je zase náročnější, ale to je benjamínek.
Po čtyřech letech se rodí mláďata lidoopů ve volné přírodě, nové mládě přichází, až když se starší sourozenec samostatně pohybuje (rozuměj nepotřebuje při pohybu dohled matky).
|
| Baba Jaga | 
|
(8.6.2011 23:10:03)
4 roky musí být super, moji jsou 15 měsíců a kdybych si bývala mohla vybrat, chtěla bych aby byli o 4 - 5 let. To už je pohoda i pro mámu.
|
|
| Pole levandulové |
|
(8.6.2011 23:11:29)
Ja to brala pragmaticky, rikala jsem si ,ze kdyby mi bylo blbe, tak at syn chodi aspon do skolky a nemusim se o nej starat pres den a muzu si v klidu tehotnet. Nevim, jestli jsem si to neprivolala, ale bylo mi blbe snad do 25.tt a ta skolka se velmi hodila, prakticky cely jeho prvnak jsem prozvracela, byla jsem rada, kdyz jsem zvladla trochu prace. Dcera se narodila presne tri tydny po jeho 4. narozeninach.
|
| Baba Jaga |
|
(8.6.2011 23:13:13)
Tak to si ještě dost živě pamatuju, já zvracela prvních 23 týdnů a poslední měsíc tak 4x denně, malý sotva začal lézt, pak chodit, já s hlavou v záchodu, motal se kolem... to byla fakt tragédie. Teď jsou mu 4, chodí do školky, teď by to bylo super.
|
|
|
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(8.6.2011 23:07:53)
Čtyřletý rozdíl je vynikající, nám se osvědčil tak výborně, že jsem plánovaně napotřetí těhotná opět tak, aby mimčo přišlo po čtyřech letech od prostředního dítěte. A to jsme naprosto bezbabičková domácnost. Nepropadej panice, dvě děti jsou fajn o).
|
| jjaholka |
|
(8.6.2011 23:10:19)
Fakt, holky ani nevíte jakou jste mi udělaly radost  já se snad už začínám těšit.
|
|
| Černá kronika | 
|
(8.6.2011 23:20:19)
Taky nemáme babičky a mám tři děti v rozmezí 3,5 a 4 roky a zdá se mi to ideální. Stále mají k sobě blízko a vyhrajou si a zároveň při narození sourozence už se to dalo zvládnout, protože ve 4 letech už je už to starší dítě hodně samostatný. Uvidíš, že budeš šťastná, že se to takhle, ikdyž neplánovaně, povedlo. Naše třetí dítko taky nebylo plánovaný a zpočátku to byl velký šok a vlastně celý těhotenství jsem se stresovala, jak to zvládneme a nakonec jsem si to třetí dítě nejvíc užila a mateřství si vychutnávala, snad proto, že jsem věděla, že je to už naposledy.
|
|
|
|
|
|
|
| TiNiWiNi | 
|
(8.6.2011 22:44:14)
To si vůbec nevyčítej! To je v pořádku. Teď máš za prvé zodpovědnost za tvé již narozené dítě a asi víš, že mu nebudeš moci dopřát to všechno, co sis vysnila. Vlastně to nebudeš mít ani ty. Ale jak znám život, všechno má nějaký důvod. I ty ho tam máš. Něco za tím bude, že jsi těhotná právě teď. Tak ti přeju, ať to vydýcháš a ať se ti daří držet váhu.
|
|
| Peripetie | 
|
(8.6.2011 22:44:29)
Zrovna to samé ted řešila moje nejvíc nejlepší kamarádka(jen těch dětí už má víc),ve hře byla i interupce,nakonec to skousla a začala se i těšit...a miminko to vzdalo,zítra jí vezu do nemocnice na čištění. Někdy holt není všechno tak jak si přejeme.Tobě držím palce at je vše v pořádku,nějaké strachy a pochybnosti máme všichni u kde čeho.
|
|
| hokkaid |
|
(8.6.2011 22:44:31)
No jo, já jsem měla druhé těhotenství rozumové, hodiny začaly tlouct až teď, když už to skoro nejde - a že to je hukot:-(
Ale synkovi jsou tři roky a má mě naprosto na háku, ono to přijde, určitě jsi správná máma a až miminko uvidíš na ultrazvuku, začne kopat, poprvé se přisaje, bude to úžasný, uvidíš.
Jsi jen asi hodně překvapená, do ničeho se nenuť, nezkoumej se, nech to plynout, ono to přijde...
a gratuluju!
|
|
| Spadla z oblakov | 
|
(8.6.2011 22:45:21)
Ja som sa na tehotenské priberanie neskutočne tešila, a keď už nastalo, tak som si ho zas neskutočne užívala
|
| a je to? |
|
(8.6.2011 22:48:37)
Taky jsi stála na váze každý den a zapisovalam sis každé kilo navíc? Napiš že jo, ať to můžu dát přečíst mojemu bo si myslel, že mi tenkrát hráblo
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(8.6.2011 23:13:26)
Já si taky denně zapisuju váhu. Manžel snad nikdy nebyl těhotnej že takhle jasný věci nechápe 
|
| a je to? |
|
(8.6.2011 23:25:06)
No on si můj ze začátku myslel, že jsem posedlá svou anorektickou štíhlostí. Až pak, když jsem mu řekla, že se vážím z úplně opačného důvodu, tak přemýšlel, jestli jsem vůbec v pořádku. Zvlášť, když jsem mu vypisovala textovky typu: je to v cajku, další kilo nahoře
|
|
|
| Spadla z oblakov |
|
(8.6.2011 23:58:24)
Áno, Amorka, tiež som si zapisovala kilečká
A nielen to, ešte som sa aj pravidelne merala (prsia a hlavne bruško), a keď moj obvod cez pupok konečne dosiahol 100cm-ovú hranicu, bola som pyšná na toto číslo
Horšie to bolo po návrate z porodnice - rozmery ostali takmer nepohnuté.. O čo krajšie sú tehotenské kilečká, o to hnusnejšie sú tie poporodné..
|
| Tante Ema |
|
(9.6.2011 0:12:38)
Mordyje ženský, vykašlete se na kilečka a buďte rády, že jste zdravé, dětné, milované, obklopené blahobytem a bezpečím. Nebo koukněte na dnešní článek na hlavní straně..
Doktorka Kateřina to myslí dobře, ale trochu se jí z pracovního nasazení zúžily obzory.
|
|
|
|
|
| Pole levandulové |
|
(8.6.2011 22:49:13)
jjaholko, chce to trosku casu, chapu, ze ti to udelalo caru pres rozpocet. Zazila jsem to pred cca rokem, kdy jsem myslela, ze neplanovane cekame treti /taky bychom si ho samozrejme nechali, ale ty pocity si presne pamatuju/. Nakonec jsem se zacala i tesit, ale mimco se nekonalo, myslim, ze po case, kdy si to v sobe srovnas, to bude v pohode. A hlavne - kazde dite je jine, tohle zrovna muze byt naprosty klidas a krasne spici miminko uz od narozeni
|
|
| a je to? |
|
(8.6.2011 22:54:55)
Já si pár týdnů procházela něčím podobným. Byla jsem v podnájmu, od přátel a rodiny cca 50 km, ve fabrice na tři směny, bez přítele...mojeho jsem tenkrát znala cca dva měsíce (jezdila jsem za ním jednou za 14 dní na víkend). Vůbec jsem nevěděla co bude. Mojemu jsem zavolala, že bude tatínek, ale že po něm nic nechci, že si to sama musím nejdřív v sobě probrat. Tyhle stavy trvaly docela dlouho. Než můj přijel a všechno jsme probrali, než jsem vyřídili hypo, než jsem skončila v práci...pořádný kolotoč a k tomu hormony...V momentě, kdy jsem ucítila první pohyb jsem všechno hodila za hlavu a snažila se myslet na toho prcka...
|
|
| Marťa11 |
|
(8.6.2011 22:58:16)
stydět se nemusíš vůbec...
myslím, že to tak má většina, když dítě není tak úplně dle přesného plánu...
za pár týdnů to bude jiné
|
|
| Baba Jaga |
|
(8.6.2011 23:06:46)
Měla jsem to s druhým taky tak, otěhotněla jsem neplánovaně když bylo mladšímu sotva 6 měsíců. Až do poloviny těhotenství jsem se vůbec netěšila, pak při velkém ultrazvuku přišli na velký problém s plícemi, cysty na mozku a ještě pár věcí, které mohli značit Edwardsův syndrom. Najednou jsem toho malého milovala k zbláznění, ten strach o něj byl tak silný, že si to ani představit neumíš. Nešla jsem ani na amnio, protože jsem měla strach, že o něj přijdu. Celé těhotenství jsem se připravovala na to, že mi po porodu možná umře, nakonec se narodil naprosto zdravý, respektive některé problémy se vyřešily samy a jiné, co byly na ultrazvuku vidět, tak pak prostě nebyly. Díky tomu strachu o něj jsem ho první rok nedala z ruky, ve dne, v noci. Teď jsou mu tři, je neskutečně krásný, navzdory tomu probrečenému těhoteství nezdolně optimisté a slunné dítě. Věř mi, že ho budeš mít ráda, příroda to zařídila tak, aby to přišlo
|
|
| Rekka | 
|
(8.6.2011 23:14:55)
Ani si neumis predstavit, kolik zen by dalo ja nevim co za to aby vubec otehotneli. Delaji vsechno mozne, stoji je to spousty casu, penez, zdravi, jen aby se dockaly vytouzeneho ditete. Nebo je zase spousty tech, ktere jsou tehotne, ale nemaji partnera, bydleni, penize... Bud STASTNA !!!! ze ti osud nadeli to co mas
|
| jjaholka |
|
(8.6.2011 23:21:48)
Já vím jaké je to štěstí, ale já jsem strašný perfekcionalista, musím mít všechno dokonalé, naplánované a jakákoliv změna plánů mě vykolejí a tohle je pořádná změna. Měla jsme naplánováno, že od ledna začnu dělat na plný úvazek, v pořádné práci, za pořádné peníze a za rok to začneme zkoušet, aby to vyšlo než půjde syn do školy. Budeme mít dům, zase nějaké úspory. Pak by šla do důchodu moje mamka a následovala by dovolená v Bulharsku a další pozitiva a sociální jistoty...
|
| Černá kronika |
|
(8.6.2011 23:25:07)
Asi moc koukáš na filmy Opravdický život se málokdy povede naplánovat. A uznej sama - lepší teď než třeba už nikdy a i to by se mohlo stát....
|
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(8.6.2011 23:32:48)
Ber to jak to je - nikdo na světě nemá všechno. Každýmu se občas něco nevydaří nebo schruje. Pokud se Ti schrulo jenom tohle, je to zlatý. Třeba Vendula Svobodová tuším v přibližně stejným věku prvního dítěte musela namísto neplánovaného těhotenství řešit leukemii, i tohle se lidem stává. Tvoje situace je fakt moc dobrá, ačkoli to tak třeba taky úplně nevypadá. Ber to z tý lepší stránky a netrap se, Tebe postihly jen drobný komplikace a máš kliku, jiný lidi postihne třeba skutečný neštěstí, hledej si na svý situaci pozitivní věci, netrap se tím co nevyšlo.
|
| jjaholka |
|
(8.6.2011 23:35:33)
Jo, jo, vím, budu na to myslet. Vždycky, když mi bude smutno tak si řeknu, že může být i hůř, mnohem hůř.
|
| Tante Ema |
|
(8.6.2011 23:48:06)
Ono to chce srovnat si priority s maximální upřímností k sobě samému. Nechtěné dítě není výhra pro nikoho, nejmíň pro to dítě samotné.
Ale nechce se mi věřit, že bys to měla fakt takhle.
My máme z blahobytu sklon být zpovykaní a nevděční a nerozlišovat důležité od méně důležitého. To není perfekcionismus, jestli mi rozumíš.
|
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(8.6.2011 23:49:16)
Máme v příbuzenstvu rodinu, kde děti jsou už veliké, tehdy ještě nebyly ultrazvuky a běžně dostupná a rozšířená antikoncepce. Maminka otěhotněla s ani ne ročním klukem, tak si dala hadr na hlavu, že to teda nějak zvládne. Narodily se dvojčata. Po krátké době opět otěhotněla, tak si dala HODNĚ studenej hadr na hlavu a rozhodla se, že to teda taky nějak zvládne, když už se to tak stalo. Narodily se opět dvojčata a maminka tak měla asi během čtyř let doma pět chlapečků.
Opravdu máš pocit, že je Tvoje situace komplikovaná?
Podotýkám, že všech pět chlapečků je dnes asi o čtvrt metru vyšších než jejich statečná maminka, kterou z toho kupodivu nepiclo a nějak chlapečky zvládla o).
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(8.6.2011 23:55:00)
Jo jo, i toho štěstí někdy může být poněkud moc najednou .
|
| Violetina | •
|
(9.6.2011 10:14:11)
Jé, téměř identická situace nastala u mojí prababičky, taky dvoje dvojčata, 11 měsíců od sebe. před nimi jedno starší. Akorát tím to neskončilo, prababi měla celkem dětí 11.:)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Meta | 
|
(8.6.2011 23:16:26)
Víš co tě čeká , ale už jsi zapomněla na to krásné, na to, jaké je miminko zázračné stvoření. To bude panečku překvápko   .
|
| maska |
|
(8.6.2011 23:39:56)
Chapu te, prosla jsem si podobnym "sokem", ac treti chtene, ale prislo drive :) ted uz se moc tesim, zejmena jak mi prestalo byt spatne, tak se to vse zmenilo :) 4 roky od sebe jsou super, my mame/budeme vzdy po dvou letech a je to zahul... ikdyz ti starsi si ted vyhraji, tak doufam, ze pak budou jeste vetsi partaci...ale ten prvni rok...no comment, ted jiz delam pripravna opatreni, aby se neopakoval :) stavba pocka, prace take bude.... (take se tim uklidnuji, plany take byly jine :)) Drzim pesticky a preji pohodove tehotenstvi a zdrave mimco.
|
|
|
| Binturongg | 
|
(8.6.2011 23:42:47)
"Porod, nevyspání, brekot, koliky..."
Taky mě to letos čeká, ale přestože to ještě není ani dva roky, co jsem tohle prožívala, ta slova mi nic neříkají... Zřejmě hormony
O to horší bude úder realitou 
O mimi se nebojím, ale o staršího chlapečka. Je strašně mamánkovej, visí na mně jako opičátko, ještě ani nechodí, nemluví...
Něco na tom rozmezí 4 let u primátů bude.
Bohužel jsme si nemohli dovolit čekat tak dlouho 
|
|
| 25.12Ali.......14 | 
|
(8.6.2011 23:45:50)
Chápu tě - měla jsem podobné pocity při druhém těhotenství - chtěla jsem hubnout a ne tloustnout atd..... to přejde, až mimčo pochováš budeš štěstím bez sebe...
|
|
| Elíláma | 
|
(9.6.2011 7:20:19)
jjaholko "co když je nebudu mít ráda obě?" Kvůli tomu mamka nechtěla mít po mě dítě, prý nemůže mít nikoho tak ráda a radši šla dávat krev... no to víš, že má ségru stejně ráda a dneska mi to vypráví jako úsměvnou historku.
Pak s tou postavou, nemusíš nabrat nějak extrémně, jíst za dva, jde si udržet váhový přírustek v míře a většinou pak do konce šestinedělí sama váha padá na tu, kde byla před otěhotněním.
A za třetí, jestli jste jednou chtěli druhé mimi, nechtěli jednináčka, jsou fakt hrozní!!! To vím, byla jsem 10 let jedináček!!! Tak aspoň už budeš mít odrozeno, odtloustnuto
bude to dobré, věř mi
|
| lenkalienka | 
|
(9.6.2011 7:47:18)
ono s tím plánováním, to někdy nevyjde, no. Větší zděšení by, myslím, nastalo, kdyby jste to začali podle plánu zkoušet a ono to NEŠLO. Věř mi. 4 roky jsou luxusní rozdíl a pokud je starší hodný a klidný zvládneš i náročnější miminko. Hodně štěstí.
|
|
|
| zerat | 
|
(9.6.2011 7:44:37)
Jjaholko, nevím v jakém týdnu jsi, ale být Tebou rychle si srovnám priority! Kamarádka dítě strašně moc nechtěla, přemýšlela na interupcí, vnitřně opravdu dítě nechtěla a když se konečně s mužem shodli, že to 4. dítě fakticky chtějí i když už jsou "staří" a že přistaví místnost... šla na UTZ a miminko nebylo - vzdalo to Najednou to oba oplakali, protože už se fakticky těšili. Ona sama má teorii, že její vnitřek cítil, jak moc to dítě nechce
Osobně nevím, ale podle mě jedno dítě je málo - dvě jsou akorát, takže já bych se radovala
Ad váha: je určitě důležitá, ale já mám např. nadváhu a ne úplně maličkou a mám šťastnou rodinu, milujícího manžela, 2 zdravé děti. Nějak jsem si srovnala priority a momentálně jsem spokojená i s nadváhou a s tím co mám. Děti rostou, přibývají aktivity, které jsme díky dětem museli omezit, tak si myslím, že váha se zredukuje sama s dalšími roky, kdy začnu chodit do práce, ráda bych VŠ...
Věřím, že syn Ti bude za sourozence vděčný!
|
| zerat |
|
(9.6.2011 7:48:32)
A s tím mít ráda obě. Ty jsi jedináček? Pokud ano, tak Ti rozumím, protože mám stejně smýšlející kamarádku jedináčka a momentálně už je ve 12. týdnu těhotenství s druhým dítkem Ono to opravdu jde - když se mi narodila 1. dcera vůbec se nedostavil pocit, že bych za ni škočila do ohně - nechápala jsem to, proč se to říká... Přitom jsem si miminko přála snad od svých 7. let jsem nesnila o ničem jiném... Ani nevím, kdy se ten pocit dostavil, ale samozřejmě bych pro ni do ohně skočila a nejen pro ni ale i pro její sestřičku Sžívání se 2. dětmi je náročnější, protože najednou si uvědomíš, jak pravdivé rčení je "jedno dítě, žádné dítě". Na stranu druhou coby matky máme neuvěřitelnou kapacitu citů a díky nim zvládneme i nemožné a řekla bych, že tohle zvládají z 90% i tatínci, takže když oba zaberete opravdu to půjde
|
|
|
| jitka | •
|
(9.6.2011 7:58:39)
hned bych si to s tebou vyměnila a určitě nejsem sama ....
|
|
| Jana, 3 dětičky | •
|
(9.6.2011 8:01:39)
Taky se podepisuju pod to, že 4-letý rozdíl je super. Mám mezi 1. a 2. dítkem 18 měsíců a to byl teda hukot a dobrovolně bych se pro to nerozhodla. Nejstarší syn ségru vůbec nerozchodil, i přes ten malý rozdíl (říká se, že tak malé děti žárlit neumí). A do dneška jsou spíš rivalové. Pak se plánovaně narodilo 3. dítko, rozdíl od prostřední 3 roky a 9 měsíců a 5 let a 3 měsíce od nejstaršího a oba ji naprosto milují. Navíc už jsou dost samostatní, takže mě nemusí mít furt za zadkem a taky se zabaví spolu, a často ke svým skopičinám přiberou i mimino, které je nadšené. Takže 4-5 ti letý rozdíl je naprostá ideálka.
|
|
| Fous&fousek | 
|
(9.6.2011 8:09:03)
Myslím, že ti rozumím, ale v klidu, během pár týdnů to bude v pohodě a budeš se těšit na mimi. Rozdíl mi přijde optimální, ani moc ani málo. Starší chlapeček už je dost veliký na to, abys kolem něj skákala a určitě i rád s něčím pomůže.
Teď jsme byli na víkendovém pobytu s x dalšími rodinami, bylo to tam jako ve školce. Jen jedna dvojice, co se dlouhodobě snaží, tam seděla uprostřed toho dětského běsnění. Bylo mi jich líto, hlavně té holky, už byla několikrát na IVF a nic, má obrannou reakci organismu na manželovo sperma. Říkala jsem si, jak je to nespravedlivé, někomu stačí vyklepat trenýrky a oni by mu dali první poslední a nic.
Dvě dětí jsou v pohodě, určitě se do bytu nějak směstnáte, vím, o čem je řeč, taky máme maličký byteček, ale aspoň jsme si o to blíž.
|
|
| withep | 
|
(9.6.2011 8:09:57)
To přejde, za pár dnů nebo týdnů se začneš těšit a budeš mít ráda obě děti, neboj. A třeba budeš dlouho kojit a hubnutí půjde samo .
|
|
| Albar |
|
(9.6.2011 8:14:18)
Jjaholko,
až pomine ten počáteční šok, že všechno se prostě naplánovat nedá, uvidíš, že budeš ráda.
Hned bych si to s tebou vymněnila, my máme bohužel opačný problém, to si nevybereš A sama jsi psala, že jste druhé chtěli.
Ber to tak, že se na vás prostě miminko tak těšilo, že už se mu nechtělo dýl čekat
|
|
| madlenka+2 | 
|
(9.6.2011 8:20:22)
V srpnu 2009 jsem při pohledu na druhou čárku na testu měla přesně stejné pocity jako ty... Jak píšeš, za pár týdnů jsme se začali těšit... Jenže v 9. týdnu to těhotenství zamlklo... Dalších pár měsíců jsem si nic na světě nepřála víc než mít znovu na testu tu druhou čárku...
|
|
| *Niki* | 
|
(9.6.2011 8:26:23)
Myslím, že mít v počátku zjištění těhotenství takové stavy a myšlenky bývá běžné. Nemá to každý, ale není to ani nic výjimečného. Strach, obavy, úzkosti, hormonální guláš...
Problém bych viděla, pokud by to trvalo dlouho, pokud by ty myšlenky sílily... na to bych si dávala pozor a třeba požádala o pomoc, někde se vypovídala, protože myšlenky tvoří naši realitu...
Musím přiznat, že ke druhému synovi jsem byla v těhotenství podobně nastavená - a neměla jsem ho prostě ráda, jako prvního, a trvalo to dost měsíců. Starala jsem se o něj dobře, možná i lépe než o prvorozeného, ale ten hluboký cit tam nebyl. Přišlo to, ale myslím, že vlažné těhotenství a můj vztah k němu po narození jej poznamenalo. Takže nás pak čekala práce na našem vztahu, už je to v pořádku- snad:)
Dítě na odmítnutí může reagovat různě - může odejít dřív, než se narodí, může se velmi zkomplikovat jeho životní start, vztah mezi vámi dvěma.
Ale pokud je to jen ta počáteční úzkost a obavy, co bude jak bude, většinou to přejde, vše má své řešení
|
|
|
V její náručí
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)