| podváděná | •
 |
(7.4.2010 8:09:57)
Ahoj, čtu tady Tvé trápení a všechny rady od ostatních a snažím se vzít si z nich nějaké ponaučení.Je mi moc líto co prožíváš a chápu Tě, protože já to prožívám také.Stejné pocity a na antidepresivech jsem také.Jen s tím rozdílem,že můj manžel nemá 1 milenku, ale zatímco já se starala o dlouhodobě nemocného syna,on si našel zábavu.S kamarády podnikateli se nacpou Viagrou,pak obrážejí pražské priváty s děvkami a potom si o tom vypisují podrobné nechutnosti na vebu, který si na tyto recenze speciálně vytvořili.Zjistila jsem,že manžel jde kdykoliv, třeba i ráno v 9.Rozvádět se nechce, prý o nic nešlo,jen o potřebu.Je mi z toho špatně,jeho příspěvky v té diskusi jsem si přečetla a nemohu na to zapomenout.Stále to mám před očima.Několikrát jsem ho vyhodila(vím to 14 dní, ale tuším už déle)ale on nepůjde.Tak se tady plácám v depresi, nevím jestli je zrovna v práci, nebo co kde provádí a skutečně nevím,jak dál.Jsem doma kvůli synovi, bez práce a peněz.A omlouvám se, že jsem Vám vlezla do diskuse.Často myslím i na to, že si něco udělám,protože ta psychická bolest se nedá vydržet.
|
| _margitka | 
|
(7.4.2010 9:16:48)
Podváděná: tak to tedy je síla!!
to fakt chlapi ujíždějí na tom, že si na webu sdělují zkušenosti z privátu pod vlivem viagry? Jééé, to je fakt úlet!
Promiň, ale jsem v šoku, jako jsi asi byla i ty! 
Antidepresiva ti pomohou na pár týdnů přežít, ale dlouhodobě budeš muset začít u sebe. Pracovat na sobě. Už jsem tady několikrát psala náš příběh, nebudu se opakovat. Ačkoliv, na ten tvůj to nemá. My jsme slabý odvar...
Ale u nás jednoznačně zabralo, když jsem se začala zaobírat sama sebou. Začala jsem po porodu zase o sebe trochu pečovat, našla si "svůj" volný čas. Dítě svěřila muži a trochu si zase užívala života.
Kdyby se mi stalo to co tobě, asi bych už o záchranu vztahu nestála. Pro mě by muž skončil. Takže bych se soustředila na to, jak budu žít já a jak to všechno (domácnost, péči o dítě, práce...) zvládnu. Konkrétně, v krocích. Nemá smysl filozofovat "jak já to všechno zvládnu???" Prostě si musíš sepsat - zítra zajít na pracák, pozítří začít shánět podnájem, azylový dům apod....
A určitě se budeš sama divit, kolik toho zvládneš!
Mně třeba taky pomohl příběh mé sestry, kterou na začátku prvního těhotenství zradil přítel (sliboval, že se rozvede, že to nefunguje, ale vrátil se k manželce, ačkoliv věděl, že sestra je těhotná), žila sama v zahraničí, bez finanční podpory. Nakonec vše zvládla, dnes má dvě krásné děti a dokonce i hodného chlapa, dům, a je vedoucí katedry na prestižní akademii.  Tak to mě vždycky nakopne!
Držím pěsti 
|
| Tragika | 
|
(7.4.2010 9:40:22)
Na adresu podváděné a nejen na ni, bych též přihodila jedno polínko do ohně.
Podnikatelé, kteří drží své manželky u huby a bokem si užívají, jsou docela častým jevem.
Naše sousedka se dvěmi malými dětmi, by mohla vyprávět. Tedy, vlastně nemohla. Ona totiž, narozdíl od nás všech, žije v blaženém nevědomí. Manželovi se podnikání nedaří, ona prodala byt a z těch peněz financuje rodinu. Za čtyři roky, co je na rodičovské, nemůže jít do kina, na kafe, zkrátka bez dětí nevytáhne paty z baráku. Nemůže, neb její podnikatel podniká, nebo odpočívá po krušných ,,pracovních,, schůzkách, které se čím dál tím častěji protahují do ranních hodin. Nikdo z nás nechápe, jak může být tak blbá. Všichni víme, jaké podniky navštěvuje, že si vesele souložil i když byla v porodnici.
Teď naposledy seděla o velikonocích sama s dětmi doma, protože její drahý šel odpočívat po těžké noci do sauny. Kamarádům řekl, že si tam jde zašukat.
Tento čtyřicetiletý hoch má totiž potřebu, se svému okolí pochlubit, jaký je kanec a pašák. Zvedá se mi z toho kufr, ale co můžu dělat? Nic.
Když přišel ze sauny, oblézal svoji ženu jako na líbánkách, zkrátka dával všem najevo, že večer přijde na řadu i ona. Seděli jsme tam všichni jako ve snách a soucitně na jeho ženu pohlíželi.
No, není to veselé čtení a není to veselá realita.
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(7.4.2010 10:10:07)
Jak praví klasik:
Však lépe v mylné naději sníti,
před sebou čirou temnotu,
nežli budoucnost odhaliti,
strašlivou poznati jistotu! 
|
|
| stará Marie | 
|
(7.4.2010 11:13:18)
Tragiko, kamarádka tedy seděla doma sama s dětmi, nebo jste tam seděli vy všichni? Byla tedy s kamarády - návštěva, nebo sama? Proč on chodí do sauny, když ona nemá (časově i finančně?) ani na to kafe... co je to za blba? kdo se s ním kamarádí, že to má komu sdělovat?
|
| Cimbur | 
|
(10.4.2010 11:07:35)
Napadly mě ty samé otázky.
|
| Piškot s Piškůtky 6/04+11/09 | 
|
(10.4.2010 11:12:35)
Macimm, kde my se všude nepotkáme :o))
|
| Cimbur |
|
(10.4.2010 14:44:54)
Piškote, každý máme svoje "oblíbená" témata, ke kterým nás něco pojí. A já teď bohužel i "své dny" spojené s nadměrným lelkováním a čuměním do počítače. Co se ale týká té LM - je mi to líto, ale myslím si, že se do takové situace může člověk dostat nejen svou zákeřností, ale i dejme tomu "blbostí". Předčasný porod, všechny ty starosti kolem toho, nespolehlivý partner, finanční tíseň..., mě by z toho asi hráblo.
|
|
|
|
|
|
| mili + 2 | 
|
(7.4.2010 10:59:04)
Já vím, že ten bídák je tady on, úplně všichni mi doporučují vyhodit ho, jenže zatím jsem v takovém šoku, že si netroufám o něj přijít, přiznávám, že jsem se i ponížila a prosila ho, at neodcházíˇ, vím, že je to špatně, ale nešlo to jinak. Moc vám všem děkuju za názory i za podporu, protože jsem opravdu na dně, naštěstí mě drží rodiče, barák je můj, mám čerstvě po rodičovské dobrou práci, kamarády, kteří jsou jednoznačně na mé straně... Jenže, pokud mám naději, že to časem skončí, nebo než můj vztek převáží nad láskou a strachem, chci ho mít u sebe. Jsem blbá, jsem si toho vědoma, jenže v tuhle chvíli nemůžu jinak. Třeba za týden se mi podaří se vzchopit, koneckonců, on by přišel o všechno, má tu zavedenou živnost, rodiče, nemá střechu nad hlavou, jeho milenka sem nepůjde, je taky vdaná, ale hlavně se bojí, že tady by byl moc blízko mě a dětí, trumfy jsou relativně na mé straně, jen to zkrátka tolik tolik bolí. M.
|
| podváděná | •
|
(7.4.2010 11:16:04)
Bolet už to bude pořát. I když se vrátí, už nikdy mu nebudeš věřit a tahle zkušenost už navždy zůstane mezi Vámi. Pokud bydlíš ve svém a máš podporu rodičů třeba i pomohou s dětmi,máš svou práci i přátele, je lépe to skončit.To co nám udělali jednou, udělají klidně znovu.Já jsem na tom hůř v tom,že i po rozvodu jsem nucena bydlet společně.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(7.4.2010 11:21:26)
Bolí jen to, čemu sama dovolíš, aby tě bolelo.
Daleko víc než reálný skutek bolí naše vlastní obrazotvornost a patlání se v tom, co bylo, proč to bylo, jak ten bídák mohl...
Bolí pocit vlastní nahraditelnosti. Čím dřív ho přijmeme jako fakt, tím líp.
|
| Avital | 
|
(7.4.2010 12:10:00)
Monty  ... Tvá slova tesat do kamene!!!
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(7.4.2010 11:32:19)
Zcela na rovinu, mne docela fascinuje, jak lidé spoléhají na to, že někdo jiný, v podstatě cizí člověk, je nikdy nemůže zradit, podvést, ublížit jim - přes to, že ani my sami nemůžeme za sebe dát ruku do ohně, protože NIKDY nevíme, do jaké se dostaneme situace. Tady na Rodině denodenně čteme o tom, jak se chovají manželé, manželky, milenci, milenky, otcové, matky, synové, dcery... a stejně naivně doufáme, že NÁM se to stát nemůže?
To, že mám já něco nějak - navíc jen dočasně - nastavené přece vůbec neznamená, že to někdo druhý cítí stejně, že sdílí všechny moje hodnoty a představuje si svět a svou roli v něm tak, jak to chci já. A pak, když dojde na lámání chleba mi přijde naprosto přirozené říct si - ano, Karel se zachoval tak, jak jsem nepředpokládala a nelíbí se mi to, event. mne to zraňuje a trápí, nicméně stalo se a já buďto pojedu dál a přijmu Karla takového, jaký je (resp. jakým se ukázal být), nebo ho opustím, protože ho tak přijmout nedokážu. Zůstane mi fůra krásných vzpomínek na idylické časy s Karlem a čas od času si můžu poplakat do polštáře, protože to skončilo. Proč se trápit nesmyslným hnípáním se v hledání důvodů PROČ? Je to snadné, prostě proto, že Karel JE takový.
|
| Samarlu |
|
(7.4.2010 13:05:14)
Monty, může nemůže stát... Já akorát doufám, že Karel je přibližně takovej, jakej se mi jeví (a to je dost dobrý!), a že takovej vydrží a že se na mě nevys... A tajně doufám, že podobně smýšlí on o mě.
Prostě stát se může, přesto doufám, že se to nestane, no.
|
|
| 7kraska + jedna |
|
(7.4.2010 13:42:48)
Monty klobouk dolu, zlata slova. Musim si je okopirovat a obcas precist.
|
|
| podváděná | •
|
(7.4.2010 16:28:22)
Monty:při čtení Tvých příspěvků mě napadá, jestli bys byl(byla?)tak chladnokrevný a pragmatický i v případě, že by se jednalo o Tebe. Je velmi jednoduché kázat druhým, jak je vůbec mohlo napadnout od svého partnera a otce svých dětí očekávat nějakou etiku, morálku, zodpovědnost apod., ale věř, že pokud to člověk neprožije, vůbec si neumí představit, jaké to je.Nevím, jestli jsi žena nebo muž, ale připadáš mi jako citový balvan.Přesto Ti přeji, ať Tě nikdy nic takového nepotká, a kdyby náhodou, ať jsi stejně studený i ve vlastním případě.Mnoho štěstí.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(7.4.2010 16:55:38)
podváděná,
zažila jsem a fakt mi to žíly netrhalo. Nespatřuji svou jedinou devizu ve vlastnictví vagíny a nijak mne nepohoršuje ani nedegraduje, když chlap, kterého mám ráda použije nějakou jinou ženu.
Možná je to tím, že se nebojím eventuality, kdy by zjistil, že kromě onoho genitálu má dotyčná ještě něco navíc, čím by ho mohla okouzlit. A pokud by se tak stalo, holt to asi nebyl ten "pravý"... nevidím na tom nic složitého.
|
| boží žena | 
|
(7.4.2010 16:57:51)
a vadilo by ti, že chlap, kterého máš ráda, by takhle jenom používal tebe?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(7.4.2010 18:30:13)
boží ženo,
využíval jak? Na sex? No, kdyby v té posteli stál za to... 
|
|
|
| Jana Zudová |
|
(7.4.2010 17:11:03)
Mounty:ty jsi fakt nějaká hlava vypatlaná.Tato diskuse je pro ženy, které svou vlastní zkušeností a radou mohou přispět těm, které jsou momentálně v psychickém průšvihu.Místo toho se tady vetře nějaký blbec s názory neandrtálce, celou diskusi ztrhne někam jinam a dělá si ze všech blázny. Takže Ty hovádko boží : jestli si s partnerem (ovšem pochybuji že vůbec nějakého máš - napsat můžeš cokoli)šu...., kde a ským se vám zachce, tak je to vaše věc, ale neotravuj s tím ostatní.S těmahle kecama jsem tě našla i na jiné diskusi, kde už tě poslaly do pr....
Ostatním doporučuji příspěvky Mounty ignorovat a vrátit se k Mili a Podváděné.Vypatlanou Mounty to pak přestane bavit.
|
| mili + 2 |
|
(7.4.2010 17:26:50)
Dneska jsem byla u doktorky a nafasovala silnější antidepresiva, pro jistotu jsem si vzala dvojnásobnou dávku. Večer prý půjdeme s "manželem" do kina, mám docela obavu, že se neudržíme, a celé se to zvrtne ve výčitky, ubližování a podobně. Já vím, že se musím smířit s tím, že tak, jak kdysi šíleně a neskutečně miloval mě - jsme spolu 15 let, 10 let manželé, teď zkrátka miluje jinou, vím, že mám mít hrdost, ale nedokážu to, tolik se bojím, že to skončí úplně, i když vím, že odpustit mu už asi nebudu umět - nebyl to nějaký úlet, ale vědomé roční podvádění, kterému říká láska. Kdybych věřila, že za rok či dva jeho vášeń vyprchá, což mi pár lidí, co si tím prošli, řeklo, a budeme moct pokračovat v relativně spokojeném manželství, vydržela bych to, přesně jak radí psycholog Klimeš v článku na úvodní straně, ale mám strach, že to zkrátka nepřestane a já mu budu nějaký čas dělat zázemí, služku, účetní, kuchařku atd. a nakonec mi stejně řekne, promiń, vím, že ti moc ubližuju, ale musím jít za ní...
Taky vím, že se tady pořád opakuju, komu lezu na nervy - Monty apod, nečtěte to, je to zkrátka pro mě příliš živé, nečekané a bolestné a tohle je jeden ze způsobů, jak se pokouším s tím vyrovnat.
|
| podváděná | •
|
(7.4.2010 17:44:08)
Pro Mili: je to příliš čerstvé a je normální, že nemůžeš uvažovat reálně a s chladnou hlavou.Do kina jdi, to je dobré, ale prosím Tě žádné hádky, výčitky apod.Vůbec o tom nemluv, snaž se být příjemná a plakat choď někam, kde Tě nevidí.To je jediná šance, když ho chceš zpátky.Věřím, že čas obrousí hrany našeho trápení a i když nikdy nezapomeneme a bolet to bude, už to nebude tak hrozné.Já se spíš bojím toho, že když vyhrajeme a odpustíme, i když zapomenout se nedá, udělají nám to znovu a nakonec odejde třeba za někým úplně jiným, než kvůli které teď pláčeš.Vydrž, nedělej scény, nevyčítej a nebreč před ním a dej tomu čas.Prim.na psychiatrii mi řekla, že za čas budu schopná uvažovat jinak a najednou prý i sama uvidím nějaké řešení.Hlavně mi radí nehroutit se a nerozvádět. Co bereš za antidepresiva? Já mám na noc Atarax, Trittico a přes den v případě velké nouze Grandaxin. ještě piji bylinky na nervy.Ale zatím mám hrozné výkyvy.Třeba jsem půl dne dobrá, a najednou se sesypu aq brečím.Snaž se vydržet a večer na Tebe myslím a držím pěsti, ať to kino zvládneš.
|
| Lilija | 
|
(7.4.2010 22:15:22)
Podváděná to je síla. Nejvíc by mě dostalo, kdybych zjistila, že můj partner o nevěře píše veřejně na webu, neanonymně. Vůbec nevím, co bych na tvém místě dělala. Nestálo by za to rozestěhovat se na nějakou dobu? Aby jsi měla prostor na přemýšlení. Ale nechat mu děti, aby svůj volný čas začal využívat pro výchovu a jinou smysluplnou činnost než na pokleslou zábavu.
Přeji hodně sil, bude líp
|
|
|
| Teraza Horáková |
|
(7.4.2010 18:41:37)
mili, já ti k tomu moc nepovím, zažila jsem obojí (i tu podváděnou, i tu potvoru), ale to podvádění - prostě jsme spolu nebyli tak dlouho, bezdětní, abych tak trpěla. Možná o to víc mi to namlátilo v té mé dětinské naivitě.
ALE JEDNU DŮLEŽITOU VĚC. Dvojnásobná dávka antidepresiv? Takhle ne, opravdu, tím si nepomůžeš.
Držím palce 
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(7.4.2010 18:29:28)
Monty to možná bavit přestane, možná nepřestane.
Jsou lidé, kteří se cítí být dotčeni, kdykoli někdo vysloví nějaký názor.
Christian Morgenstern
|
|
|
|
|
| Jutka | 
|
(7.4.2010 16:42:25)
Monty, tato část tvého příspěvku myslím vystihuje to, co nemůžeš pochopit: "zcela na rovinu, mne docela fascinuje, jak lidé spoléhají na to, že někdo jiný, v podstatě cizí člověk..."
Pro mě například člověk, kterého považuji za svého partnera, už asi nikdy cizí nebude. Proto, pokud mi ublíží, bude to pochopitelně daleko horší, než od cizího člověka. Tento způsob prožívání je podle mě úplně přirozený a "zdravý", není na něm nic, zač by se měl člověk stydět.
Ty to nemáš a neumíš, ok, nakonce za to sama nemůžeš, ale není to tak, že správné a přirozené je od je partnera nic nechtít a nečekat, protože to pak není partner, ale spolubydlicí.
|
| boží žena |
|
(7.4.2010 17:00:29)
no kdyby cizí člověk takhle použil nějakou jinou vaginu, tak by mi to taky nevadilo
ale můj muž už dávno neni cizí, ale můj, tak by mi to vadilo hodně
před tím, než jsme se poznali, byl cizí a že spal se ženskejma mi teda nevadí např.
|
|
|
|
|
|
| podváděná | •
|
(7.4.2010 11:10:05)
Děkuji za odpověď i rady. Vím, že máš pravdu, jen se sebrat a zase se postavit na nohy.
|
|
|
| Teraza Horáková |
|
(7.4.2010 18:48:37)
podváděná... pffffff. To je síla. Ano, mnoho mužů deklaruje svou nevěru veřejně, milenku bere leckam, ale nacpat se viagrou a tohle? No nic, zřejmě uspokoje nějakou potřebu a považuje to za normální, mnoho lidí to tak má dané.
Spíš mne mrzí, že oni si užijí a my končíme na antidepresivech. Kde se v nás vzal ten pocit závislosti?
P.S. nesoudím to, naopak, chápu, současný manžel by mne zranil velmi, neumím sex považovat za fyzický akt jako to má Monty (a myslím, že se do ní opíráte trochu neprávem, sice mi dlouho trvalo, než jsem to pochopila, ale pochopila, ona prostě z toho tělesna nestřílí - vysvětlí si to tu sama) oddělený od psychického soužití, ale BÝVÁVALA JSEM SAMOSTATNÁ, svéprávná, pohodová, - kde se to mění v citovou závislost? Narozením dětí?
Najednou mám pocit, jakobych svůj život vzala a prdla ho někomu do dlaně. A jestli chceš, tak ho zmačkej, vyhoď a já se budu trápit... My žádné problémy nemáme, ale ten pocit by byl podobný Vašemu. Takže se ptám, kdy se tohle stalo s Vámi?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(7.4.2010 19:09:29)
Terezo,
co mám prosím tě vysvětlovat? Že je daleko praktičtější být realista? Nebo že život je trochu jinde, než jak se to popisuje v dívčích románech a telenovelách? To nevysvětlíš, k tomu se buďto dopracuješ, nebo máš to štěstí, že se tak narodíš.
Smutná pravda bohužel je ta, že v případě rozchodu trpí vždycky víc ten, kdo je víc závislý. Proto je lepší závislý nebýt, slzy neukazovat a hroutit se pouze tehdy, když mne nikdo nevidí - pokud už se tedy nutně hroutit musím. Představa, že se mnou někdo zůstává ze soucitu je podstatně horší než ta, že se někde bokem láduje Viagrou a plácá po zadku prostitutku. Alespoň pro mne rozhodně.
|
| Teraza Horáková |
|
(7.4.2010 19:21:29)
Mně nic. A těm, co tě neznají, tvé názory a postoje a chovají se tak, jak chovají, jen, pokud máš potřebu.
Někdy ti ten nadhled závidím (ne, že bych akutně potřebovala, ale... kdo ví, co se může stát ), dopracovat se k podobnému jsem z podstaty neschopná, tudíž, kdyby se cokoliv semlelo, navenek budu silná jak silnice a v duchu sežraná až do duše. To má každý jinak.
|
| mili + 2 |
|
(8.4.2010 17:37:23)
Ono s tou závislostí je to ošidné. Já jsem byla vždycky samostatná, s koníčky, kamarády, větším příjmem než manžel, jenže pak jaksi dvě rodičovské dovolené po sobě, věčně sama doma, málo peněz, někdy tam se asi vyvinula ta závislost.Ale ten vztah byl i jistota,zázemí, že mám někoho, kdo mi každé ráno uvaří kafe, kdo mě drží za ruku a utírá slzy, když umře někdo blízký, kdo se se mnou střídá a strachuje u nemocného dítěte, i se raduje z mých úspěchů, kdo se mnou rekonstruuje dům, kde chceme bydlet, s kým si můžu promluvit o všem, a samozřejmě někdo, kdo nás finančně zabezpečoval, pokud jsem nepracovala - to je jen zlomek toho, čeho se nechci vzdát.
Antidepr. teď beru přes den Venlafaxin-ratiopharm, k tomu Lexaurin 3x denně, zatím nic moc, je to krátká doba.
Taky já jsem byla z těch tvrďaček, co nevěru "nikdy neodpustí", byla jsem známá silnými slovy na adresu chlapů, v představách bych hned nevěrníka okamžitě vykopla apod. Jenže, když jsem v té situaci sama, je to jaksi jiné, dělám a říkám věci, které jsem vždycky odsuzovala a nevěřila bych, že jsem schopná se takto ponižovat. Ale jsem, tolik mi to manželství za to stojí a upřímně, a tak veliký je můj strach ze samoty. Třeba budu po pár měsících klidnější a budu se na situaci dívat jinak a sama ho nakonec pošlu do háje,pokud do té doby sám neodejde, ale teď to prostě mám takhle a může mě přesvědčovat celej svět, můžete se mé slabosti posmívat, divit, odsuzovat ji, prostě to jsem teď já.
|
| Teraza Horáková |
|
(8.4.2010 17:58:39)
mili, nic neodsuzuju a posmívat se ti? No tak, to je nesmysl.
Naopak, snažím se na to dívat střízlivě a hlavně nehodnotím. Nikdy neříkej nikdy, toho se snažím držet. Samotnou mne zajímalo jak to vzniká (ta závislost) a sama - a to jsem psala, netuším, co bych dělala. Jsem dost impulzivní, takže bych snad byla schopná i manžela praštit, ale kdo ví???
Držím palce
|
|
|
|
| Teraza Horáková |
|
(7.4.2010 19:28:40)
A jinak - i pro mne je to podobné. Na to jsem - paradoxně (a ty o našem vztahu víš a většina lidí, co tu čte, docela dost, mám velkou citovou fixaci na manžela a i životní, prostě jsme do sebe zaklapli, oba máme pocit, že to docela dobře funguje, že jsme našli)
- fakt venkovně tak hrdá, že když manžel tuhle teorii nadhodil, sám si odpověděl
"ty bys mne nakopala do pr...., vyházela kufry z balkonu a pak bys tu 3 roky tajně po nocích brečela )) a mě by nejvíc štvalo, jak by všichni věděli, že je ti to jedno". Na to jsem odvědila "lásko, kufry? Dva, ten můj bych ti půjčila, ale nevím, co by to udělalo s elektronikou - ten let vzduchem"... FRAJERKA, CO? TO JSOU TAKOVÝ KECY.
Nevím, fakt nevím, sama za sebe tohle nemůžu posoudit, třeba bych sebevražedně vydírala, nebo jančila jinak, už mi taky není 25, ale i v tomhle máme jasno a manžel to moc dobře ví, že si nemá zahrávat jinde.
Já si taky nezahrávám, protože on má pocity podobné. A pak buď to stojí za to riskovat, nebo nestojí. A logicky - budou neseny důsledky. Ale nebojovala bych, myslím, že bych přišla o něco cennějšího než manžela, o důvěru v něj a nevím, jestli bych s ním po tomhle dovedla normálně žít. Na to se znám dost, že by mi to strašilo v hlavě a zapomínat nedovedu.
|
|
| Lilija |
|
(7.4.2010 21:53:15)
Podle mě není praktičtější být realista. Jsem pro to žít naplno i za cenu rozbití huby  . Byla jsem jako ty, až můj nynější přítel mi ukázal jak se dá milovat bez zábran, podmínek a odstupu a tím mě dostal. Nevím proč se tak bojíš zranění, možná sis už dost namlela, nebo jsi se ještě skuečně nezamilovala, nebo nešťastně?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(7.4.2010 22:00:44)
Lilijo,
nebojím, mne už po této stránce zranit nelze. A především mi to nikdo neukázal a ani nikdy ukázat nechtěl. Nejspíš je to i pěkný, jenže někomu zkrátka není dáno být číkoli romantický ideál.
|
| Lilija |
|
(7.4.2010 22:18:41)
Neni všem dnům konec, třeba se rozhlížíš ve špatné skupině . Kolik ti je?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(7.4.2010 22:27:08)
Pětatřicet, ale to je vcelku vedlejší. Nejsem prostě ten správný typ, na to jsem příliš racionální a příliš málo éterická. Na druhé straně, má to i své výhody. Například mi nehrozí, abych se z nějakého chlapa zhroutila a skončila na práškách, protože si jen těžko dovedu představit, že by se mi stalo z jejich strany ještě něco horšího než dosud.
|
| Teraza Horáková |
|
(7.4.2010 22:47:02)
Monty, na práškách ne. A nechci ti dloubat do svědomí, ale máš taky bolístky a jsi zranitelná, jen ty příčiny jsou jiné, tak nemachruj
to nebylo zlé, jen to okolní vnímání příspěvků těm, co tě nečtou dlouho, vyzní jinak.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(7.4.2010 22:49:59)
Terezo,
už dávno ne.
Samozřejmě, že mne pořád pár věcí sem tam zabolí, nebo přesněji, nepřijdou mi fér, jenže život není fér, tak to zkrátka beru věcně. Pořád je to lepší, než si pižlat žíly.
|
| Teraza Horáková |
|
(7.4.2010 23:07:50)
Lepší to je, takové klidnější, méně adrenalinové a v základu pocitově 0, jen ta sebeobrana, žádné otevření se (natlučeno bylo, o tom žádné) - opravdu věřím na vztahy jako na zrcadlo, nebo projekci.
Nechci to pitvat veřejně, ač naznačím, připadá mi, že jsi se snažila o "otevřít se" vlastně jen jednou a ta snaha vyjela naplocho. Můžeme drbnout mailmo, kdyby nevyhovovalo zde. A pak naplocho a určitou opatrnost začne vnímat protějšek jako negativum. Nevím, nesoudím, nehodnotím a ani nejsem tak zkušená,
... ale v tomhle kus mých pocitů prezentovala Lilija i když v jiném duchu. Záleží na okolnostech.
Jsem v něčem podobný typ, opatrná až na půdu, nejsem žádná vizuální kráska a docela mne šokovalo, když jsem po někom pokukovala, že mi všichni ti muži řekli, že se mne báli oslovit, dokud jsem s nimi nezačala hrát poker, nebo na kytaru... , že je pošlu do háje. Prostě tak působím. A takový srdce na dlani ve skutečnosti jsem ))
|
|
|
|
| Lilija |
|
(7.4.2010 22:48:55)
A kdo ti nejvíc ublížil? A čím? Promiň jestli vadí že se ptám. Odpovídat stejně nemusíš. Myslím, že je jedno jestli jsi nebo nejsi éterická apod. jen musíš najít tu správnou poklici..
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(7.4.2010 22:54:43)
Lilijo,
nevím jestli ublížil. To není přesný slovo. Mně neublížil ani exmanžel, který mi v opilosti rozsekl hubu. Nebo to tak aspoň neberu - jako ublížení. Řekněme, že mne zklamali chlapi jako celek, protože kromě mého pedofilního dědečka, co umřel, když mi bylo sedm mne nikdy žádný nebral jako ženskou.
|
| Lilija |
|
(7.4.2010 23:03:07)
Tak to chápu, že takový zážitek s dědečkem je nadoživotí  . Je pak jasný, že spíš ty po tom zážitku nechceš už být ženou, než že by jí v tobě ostatní neviděli.
Přitahují tě ženy? (doufám že tě neurazím, jen mě to napadlo)
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(7.4.2010 23:06:09)
Lilijo,
ono k ničemu nedošlo, nebo o tom aspoň nevím - dozvěděla jsem se o jeho nezvyklém sexuálním apetitu vč. toho, že obtěžoval i svou dceru (moji matku) až po jeho smrti. S tím fakt žádný problém nemám, to bylo míněno spíš jako vtip.
Já bych docela ráda, kdyby ve mně někdo viděl ženu se vším, co k tomu patří, ale holt mi nebylo shůry dáno.
A ženský se mi fakt po sexuální stránce nelíběj a ani mne nepřitahujou.
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(7.4.2010 23:10:56)
Lilijo,
na vysvětlenou, aby ti bylo jasnější, v čem je ten zakopaný pes. V podstatě jedeme stále podle stejného scénáře už cca 2O let.
Muž - jakýkoli muž, je jedno, jestli se mi líbí nebo nelíbí - si ze mne naprosto automaticky udělá kamarádku. Pláče mi na rameni, stěžuje si, řeší se mnou problémy s ženskými. Poslouchám stále dokolečka dvě věty:
1. Ty jsi tak skvělá holka, škoda, že Kamila/Martina/Alice nebyla jako ty! (Kamila/Martina/Alice jsou ty hnusný potvory, co jim zlomily srdce. Ani JEDNOHO nenapadlo mne za Kamilu/Martinu/Alici vyměnit, když jsem tak "skvělá".)
2. Víš, já s tebou nechci spát, protože by to pokazilo ten báječný vztah mezi námi.
Po dvaceti letech těchto písniček už snad mám nárok na to být realista a skeptik.
|
| Lilija |
|
(7.4.2010 23:26:37)
Jsi pro ně kamarád. Možná máš jen v sobě víc chlapa, nebo nechceš být ženou. Ale mám mužštější kamarádku, co o sobě říká že je spíš chlap. A blíznivě se zamilovala do chlapa s citlivější duší. Musím končit, když budeš mít čas sejdem se tu zítra.
Dobrou
|
|
| Teraza Horáková |
|
(7.4.2010 23:31:25)
Monty, psala jsi Lil.... ale ... už ti to tu psaly holky, do háje.
Tak co je špatně? že jsi tak nezranitelná, neprůstřelná, tak moc kamarádská, co to všechno pojme? Nebo tak působíš? Myslím, že působíš, že je to o strachu, sebeobrana.
Ne, nejsi. Ty vlastně lžeš. Sama sobě i jim, protože jsi prostě v tomhle slova smyslu "posera" a bytostně sama o sobě soběstačná, svéprávná a silná..... v základu tady ukazuješ tu niternost už docela dlouho.
Je krom téhle diskuze někdo blízký, kdo to o tobě ví? Hele, nepodnikám psychorozbor - reakci neočekávám.
a opravdu naférovku si myslím, že někdy je dobrý vyjasnit si minulé vztahy a vlastní zranitelnost. Totiž, i kdyby chtěli, tak tě nezraní a vzápětí sestřelí úplnou kravinou. Tobě může být muž fyzicky nevěrný a ty budeš v klidu a pak udělá ... něco, kravinu pro jiné... a jsi na lopatkách (ne veřejně, ne sebevražda, ale ublíží víc než je zdrávo). Zkusilas mé tmářské záměry? Kartářka, kinezka, jóga, - případně poskytnu kamaráda, co tě vůbec nezná, narovná záda a je tak klidnej a pohotovej a aniž cokoliv čte, či vykládá, balzám. Lepší než všechny psycho, u kterých jsem byla.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(8.4.2010 9:13:28)
Terezo,
kdepak - nelžu. Jen jsou zkrátka některé stránky mé osobnosti záměrně přehlíženy nebo chápány jako "dobrý vtip".
Ale to už je úplně off topic, konec s plevelením.
|
| stará Marie |
|
(8.4.2010 11:17:20)
Monty, i dle mého si lžeš. Občas, když mám chvíli, se ti to tu snažím ukázat na tvých příspěvcích - jejich srovnánáváním a poukazováním na to, že ačkoli na jednom místě tvrdíš "toto je mi u p....", na druhém zas popisem své reakce ukazuješ opak. A to ať jde o chlapy či syna. Je to stále stejné.
A také mám dojem, že je to o strachu jít do vtahu naplno, abys nebyla zraněna. Nemyslím fyzicky.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(8.4.2010 11:27:00)
Marie,
nejsem až takový blázen, abych tu o sobě psala první poslední. Takže rozpor může být, občas záměrně mlžím.
Nicméně zásadní věci říkám tak, jak jsou - a že mi fyzická nevěra u chlapa nevadí je prostě fakt. Ano, možná je lepší, když to nedělá, ale pokud už to dělá, fakt to neřeším a nikdy jsem neřešila. Vadí mi pouze, když mi v tomto směru lže.
A že bych se bála někomu něco otvírat - proč bych měla, žádný ošklivý tajemství nemám a neschovávám. Jenom to zkrátka nikomu nestálo za povšimnutí nebo za reakci. Fakt nemyslím, že by kdokoli z chlapů v mém okolí, ať už jsou to exmanželé nebo kamarádi řekl, že Monty je "tvrďačka" bez emocí.
|
| 7kraska + jedna |
|
(8.4.2010 12:44:48)
Jéžiš, nechte Monty bejt. Ja kdyz nemam moc casu cist cele diskuse, tak kliknu jen na Monty a mam zase namety k premysleni. I kdyby to, co tam pise, vubec neodrazelo jeji realitu. A i kdyz na mne osobne casto reaguje naprosto opacnym tvrzenim.
Tady ty prihradky se jmenujou DISKUSE a nikoliv ZPOVEDI nebo DOZNANI. Tak to tak berme. A zvlast u prispevku spisovatelek, ktere nutne musi pracovat aspon trochu s fabulaci.
|
| Teraza Horáková |
|
(8.4.2010 18:04:04)
nikdo Monty nežádal, aby se zpovídala, naopak, to byl nápad jak jí pomoci, když byla tak smutná, víš?
Ale už ji nechám na pokoji.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(8.4.2010 18:19:27)
Ale já přece vůbec nejsem smutná.
Snažila jsem se jenom vysvětlit svůj názor - nebo možná postoj... Nezpochybňuji, že někomu nevěra vadí, lidem může vadit tisíc věcí, které zase nevadí jiným, mně jen není jasné to pokračování.
Nemůžu něco odpustit - neodpustím - rozejdu/rozvedu se.
Můžu odpustit, odpustím - nešťourám se v tom x let a neotloukám to "hříšníkovi" o hlavu v pravidelných intervalech.
To, že mi nevadí fyzická nevěra neznamená, že mi nevadí vůbec nic. To bych asi nebyla dvakrát rozvedená. Ale ty hranice si určuje každý sám... je víceméně jedno, jestli se dotyčný změní za rok, za pět, za deset nebo třicet let. Já jsem ten, kdo rozhoduje, zda tu změnu přijmu nebo ne. A fakt si dost často vzpomenu při čtení podobných diskusí na citát Oscara Wilda - "Spoustu věcí bychom i zahodili, kdybychom neměli strach, že je někdo jiný sebere..."
|
| Teraza Horáková |
|
(8.4.2010 18:50:35)
|
|
| Petra | •
|
(8.4.2010 19:48:15)
pro Monty: fascinuje mě, jak tady neustále přesvědčuješ přispěvatelky (a evidentně především sama sebe, jak máš všechno zmáknutý, jak víš všechno nejlíp, jak jsi prostě "tak strašně úplně jiná a nad věcí" než ostatní diskutující. Neustále se tady prsíš svým výjimečným vztahem s ŽM, líčíš tady např. jako důkaz jeho silného a výjimečného vztahu a lásky k tobě (nad kterým se tetelíš blahem) že když tě nemůže sehnat, tak tě shání jako šílený na všechny strany, eventuelně tě kontroluje kde jsi atd. Řekla bych, že je to spíš z důvodu, že tě vidí jako jeho bezvýhradné vlstnictví, ale ty to cítíš jako poctu. Je to smutné, jak s tebou cvičí. A že jsi tady posledních dost měsíců zoufale popisovala, jak se k tobě dost hnusně chová ani už nebudu popisovat.
|
|
|
|
|
| Lilija |
|
(8.4.2010 13:04:19)
Možná se pletu, ale jakmile mi nějaká holka začne říkat, že nevěra jí nevadí, že jen o ní chce vědět, znát tu PRAVDU, tak mám spíš pocit, že v něčem plave, bojí se, nevěří si a chce získat alespon nějakou kontrolu, protože má snad pocit že nemá dění v rukou.
|
| Prostě Anna | 
|
(8.4.2010 13:53:22)
Lilijano, připadá mi to podobné, jako kdybych od Tebe četla "možná se pletu, ale jakmile mi nějaká holka začně říkat, že na snídaně raději řízek než koláč a jogurt, tak mám SPÍŠ pocit, že ........." Přeci je logické, že nejsme všichni stejní..
Já sama jsem určitě pro monogamní vztah. Fakt, že mě můj muž podvedl, mě bezprostředně po zjištění překvapil, nepopírám, ale nebyl to pro mě důvod uvažovat o rozchodu, ani jsem po něm nechtěla nějaký závazný slib "já už to nikdy udělám". Dejme tomu, že je asi 20 "faktorů", na kterých mi u mužského záleží. Můj muž zbývajících 19 splňuje. Uznávám, že mám požadavky na mužské možná trošku posunuté než většina žen, ale je to strašně relativní, já si třeba uvědomuju, že se mnou také není jednoduché žít O to víc oceňuju, že on se mnou žije snad i kvůli těm mým zvláštnostem Dovedu si představit, že většina žen by toho mého asi v běžném životě zabila  Když chce, dokáže vydělat peníze, které dokáže během rozhodnutí trvajícího cca 2 minuty utratit za překvápko - výlet, odjezd ihned. Když se mu práce na zakázku ekluje proti jeho přesvědčení, odmítne ji bez mrknutí oka (na nulu na bankovním výpise).. Jo, někdy mě vyvádí z míry, přiznávám, ale snažím se nevyčítat (to on také). Přeci po dospělým chlapovi přeci nemůžu chtít, aby se změnil..
Možná se pletu, ale jakmile mi nějaká holka začne říkat, že nevěra jí nevadí, že jen o ní chce vědět, znát tu PRAVDU, tak mám spíš pocit, že v něčem plave, bojí se, nevěří si a chce získat alespon nějakou kontrolu, protože má snad pocit že nemá dění v rukou.
|
| Lilija |
|
(8.4.2010 15:12:41)
Samozřejmě všichni stejní nejsme, ale bohužel nebo bohudík zas tak originální nejsme. A ačkoli máme pocit že u nás je to něco úplně jiného, s velkou pravděpodobností už se to na světě odehrálo mnohokrát. Můžem se jen z toho poučit nebo můžeme říkat že my jsme vlastně úplně jiný případ.
Jinak já jsem se s tím názorem s železnou pravidelností setkala u lidí, kteří žili ve vztahu, kde jejich protějšek rozhodoval o nich, tedy byl ten který byl ten nezavislejší apod. A pro tyto osoby byla má myšlenka myšlena . Jen jsem vycházela z toho, že sebevědomější a vyrovnanější lidé obecně nemají potřebu velké kontroly a sebekontroly, to je celé 
|
|
|
|
| Tragika |
|
(8.4.2010 13:28:38)
Pokud máte doma manžela, který je skvělý milenec, zodpovědný otec svým dětem, fajn parťák, je intelektuálně na výši, v klidu zajistí celou rodinu, nevyhledává příležitostný sex, nikdy není agresivní, alkoholu neholduje a po deseti letech manželství se mávnutím kouzelného proutku ( pod vlivem hormonů), změní v lháře, škrta, impotenta v manželském loži, zlého strýčka u svých dětí, ignoranta, nemluvu, agresora a já nevím co ještě, pak můžete hodnotit.
Proto si myslím, že Monty absolutně netuší, o co go.
Zahýbal mi agresivní ožrala? Manžel s psychiatrickou diagnozou, jinak též líný lempl, kterému potřeby rodiny byly u prdele? Ženatý milenec s potencí kozlíka Matěje, který vždy přeřízl vše, co se v okruhu 20 km nacházelo?
To by mi též žíly nervalo.
|
| Tragika |
|
(8.4.2010 13:40:16)
Jen chci ještě dodat, že i já jsem po různých zkušenostech v hodnocení jiných lidí, kteří se nacházejí v zapeklitých situacích, opatrná. Rady druhým se udílí velmi snadno.
Pamatujete na Karolku?
Ta tady měla svého času patent na chování manželky při zjištěné nevěře.
No a když došlo na ni, zapomněla pomalu i na to jak se jmenuje a svých rad se nedržela.
Nikdo není ničí majetek, sexuální nevěra je jen tření sliznic, já bych se z toho nehroutila....apod.
Jsou to zajímavé formulace, ale někdy je realita zcela jiná.
Nevěra? Já bych ho hnala! Zbal děti a utíkej! Zajdi do solárka a ke kadeřníkovi! Vykašli se na antidepresiva a běž s kámoškou na kafe!
Pěkné rady. Jen bych chtěla vidět jejich pisatelky v opačné roli.
Nebo snad ani ne.
|
| Prostě Anna |
|
(8.4.2010 14:02:45)
No, právě, zkušenost je nepřenosná.. navíc výchozí hodnoty jsou prostě různé, universální rady prostě neexistují. Jenže tonoucí se stébla chytá.. Když tu někdo založí téma s prosbou o radu, určitě tajně doufá, že se nějaká osvědčená rada najde. Bohužel - většinou nenajde. Ale ta úleva, že se něco podobného už něco stalo, že v tom nelítá sám..
|
| mili + 2 |
|
(8.4.2010 14:52:20)
Ono je taky rozdíl v tom, jestli byla nevěra úlet, sexuální dobrodružství bez dalších závazků, nebo jestli jsou v tom city. A u nás je to právě ten problém, že manžel má pocit, že onu dotyčnou miluje. A s tím se zkrátka snad ani bojovat nedá.
|
| jen tak | •
|
(8.4.2010 15:06:41)
Já mám stejně pocit, že si chlapi často hormonální smršť pletou s pocitem, že dotyčnou milují a chtějí s ní strávit zbytek života. Nové koště dobře mete... i v posteli. Po deseti letech by i ta sebeúžasnější milenka byla stejná jako stávající manželka, taky by s ní musel řešit nejen radosti, ale i starosti -děti, domácnost, hypotéku.... Akorát na tohle přijdou ti chlapi až za těch dalších deset let. Možná.
|
|
| Prostě Anna |
|
(8.4.2010 17:31:34)
Nili, a jaký jste měli s manželem vztah před jeho zamilováním?
Mám přátele - manželský pár - chodí spolu od 15 - 17 let. Mezitím se vzali, mají děti, teď je jim kolem 40. Mám je oba moc ráda, on by ji - dle mého - nikdy nepodvedl. Když jsem se bavila na téma nevěra s ní, s nadsázkou říkala,že vůbec netuší, jak zvládne být celý život věrná jednomu mužskýmu, je jí skoro 40 a se svým mužem chodí od 15. Za těch 25 let se 2x zamilovala do někoho jiného. Když to bylo poprvé, říkala, že si opravdu myslela, že "to" opravdu nezvládně. Svého muže nepodvedla, ale hormona prý málem "mlátila hlavou o zeď" (její výraz On o tom neví ..... přešlo "to".. Myslím, že hlavně kvůli to, že s manželem mají jinak fajn vztah a hlavně spolu nikdy nepřestali komunikovat, plánovat.. Když se zamilovala podruhé, přistupovala k tomu právě s pocitem a zkušeností, že si "ten pocit" musí užít.. protože hormony zase přijdou do normálu..
|
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(8.4.2010 17:36:08)
Můj první manžel byl inteligentní, zábavný, citlivý a pozorný chlap. Ve chvíli, kdy se změnil na alkoholika, se kterým nebyla řeč, odešla jsem.
Nevím, proč bych měla zůstávat s někým, o kom bych si myslela jen to nejhorší (resp. ani nejsem typ, co by si to nejhorší myslel).
Ano, ta změna je nepříjemná. Dodnes, když potkám prvního manžela, vzpomíná na to, jak jsme měli krásný vztah, jak jsme kolem sebe neprošli bez pohlazení...
Mně nebylo jedno, že to končí - ale on nedokázal obětovat alkohol.
Osobně si myslím, že je lépe nechat si hezké vzpomínky, než zůstávat s někým, komu tu změnu nedokážu prominout a odpustit.
Ale jsme holt lidé různí.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Teraza Horáková |
|
(7.4.2010 22:39:38)
Lilijo a v jakém věku a za jakých podmínek? A kolikrát? Někdo se nevykřeše po prvním maléru, někdo jiný ani po 5-tém.
Takhle jsem uvažovala, když jsem potkala člověka - kterého jsem milovala, až tak, že jsem se domnívala, že rok bude stát za to a dostala jsem přes hubu. Pak byly adrenalinové lásky....
Ten druhý mnou milovaný, to byl pocit, že i 5 minut, rok, 5 let.... a aktuálně prosím za dalších 5 v tomhle, co nám vzájemně sedí.
Naplno? To se dá pár let, nebo poznat, když předtím to nebylo to pasující, ale v adrenalinu dlouhodobě žít neumím. Fakt ne.
|
| Lilija |
|
(7.4.2010 22:57:04)
Naplno nemyslím s adrenalinem. Máme s přítelem dlouholetý vztah i s dětmi. Jen jsem chtěla tím říct, že jestli člověk chce žít, neměl by k životu a vztahům přistupovat s odstupem. I když je to riskantní.
|
|
|
|
|
|
| Ivi + M + P | 
|
(8.4.2010 23:16:02)
Nepíšu jen zakladatelce ... neleze na vás taky to jaro ???
A nevěrník ??? Vyprdni se na nevěrníka, vím, že to bolí a vím to moc dobře. Ale taky vím, že "nějaká" milá a šikovná náplast na smutek je 10000000 x lepší než deprese a čekání, zda se prevít vrátí či nevrátí, jen je asi nezbytné se chvíli trápit, než na to přijdeš sama a pak je život zase hezčí a vstřícnější.
Snad ani nemá smysl trápit se kvůli jednomu blbovi, když jich kolem běhá spousta .... utři oči, oblékni svoje nejmilejší věci, nauč se mít ráda hlavně sama sebe a hurá ven mezi lidi !!!  
|
| Teraza Horáková |
|
(9.4.2010 10:13:04)
Ivi, to je hezký máš pravdu, jen tu nelásku zvenčí je těžký překlenou ))
|
|
| Enži | 
|
(9.4.2010 14:56:37)
Ivi,moc hezky napsanéDoufám,že já k tomuto stavu už taky brzy dospěju.
|
|
| mili + 2 |
|
(9.4.2010 18:28:24)
Ivi, to, co píšeš zní optimisticky, jen ta bolest je teď ještě tak velká, že ji nepřebije asi nic, nedokážu si představit, že bych mohla ještě někdy v životě někomu věřit. Chápu, že všem, co teď v něčem podobném nelítají, se jevím jako sebelítostivá hysterka, možná i jsem, ale myslela jsem, že si tu "pokecám" s někým, kdo tím prošel, nebo právě prochází, vyměníme si pocity, dodáme odvahu do dalších dní, ale raději už sem nebudu psát, jsem dost na dně i bez toho, aby si na mně některé silačky honily ego jen proto, že ony samy jsou celý život nad věcí a potřebují si svůj pocit vlastní nedotknutelnosti neustále inzerovat na webu.
|
| Teraza Horáková |
|
(9.4.2010 18:43:11)
mili, to chce jen čas. Tohle násilím zlomit nejde a opravdu nepůsobíš hystericky. Na to prď.
Když mi manžel kdysi říkal "jednou se tomu budeš smát, nebo na to vzpomínat" v některých situacích, taky jsem si říkala, že to není možné.
A leccos byly zkušenosti, které mne nakoply dál.
Utěšit tě nejde, ale držím opravdu moc palce.
|
|
| Piškot s Piškůtky 6/04+11/09 |
|
(9.4.2010 22:06:01)
Mili,bude líp, opravdu. Byla jsem na tom stejně jak ty, jen bez těch léků...jsou to 3 měsíce. V lednu jsem myslela, že se zblázním. Bylo mi mizerně a těm co říkaly, počkej, bude líp, jsem nevěřila. Fakt to chce čas. Usadí se to. Lecos se vyřeší. Třeba i změní...teď jsi ještě v šoku. Ten opadne a příjde další fáze a po ní další a další až se uklidníš a budeš koukat na budoucnost bez svého muže, jako na reálnou situaci. Věř mi. Je to tak. Záleží i na tom, jak necháš tuhle situaci, aby tě vláčela...jak se k tomu postavíš. Já po počátečním šoku, jsem šla k psychologovi-k ničemu. Po té na něco jako kinez.-to celkem pomohlo a teď k jednomu človíčkovi s kořeny v budhismu a to my pomohlo moc. Máš-li trochu víru, vě věco mezi nebem a zemí, obrať se o pomoc, nejen k lékařům. Ale tohle mě trvalo víc 6 týdnů, než jsme se probrala z letargie a šoku.
Mail jsem ti už psala, tak když budeš chtít, napiš. Můžu ti dát i kontakty na lidi co by ti pomoci uměli.
|
|
| Nelie | 
|
(10.4.2010 5:20:18)
vim, co citis...pred 16 mesici se objevila 25ti leta perfektni slecna a ja ztratila manzela, dceru (ta se rozhodla ze kdybych byla lepsi manzelka tak tata si nemusel hledat jinou a uz rok se mnou nemluvi....), domov...
verit nekomu? ani nahodou... a jen poslednich par tydnu zjistuji, ze ta bolest je mensi, ze jsou dny kdy se muzu smat, kdy si muzu uzivat zivota a nepripominam si porad, co se mi stalo...rozhodla jsem se uplne zmenit svuj zivot - novou praci, nove obleceni, vlasy,...proste zacit znova a od nuly. je to tezke, jsem unavena, jsou dny, kdy nechci dal. taky neverim, kdyz mi rikaji, ze budu jste jednou rada ze jsem se manzela zbavila, ze si stejne nezaslouzil, co jsem pro neho delala...ze se najde nekdo lepsi...neverim - ale nebranim se tomu.
|
| jaňule1 |
|
(10.4.2010 6:33:09)
tak to je mi moc líto,je neuvěřilné co se někdy může dít,tak hodně síly ,,určitě těch lepších dnů bude čím dál tím víc a dcera příjde až pochopí.
Holky všechny,které zde píšete jste hodně silné a určitě s odstupem času a jak se rány zhojí budete zase žít podle svých představ a budete spokojené,je neuvěřitelné kolik bolesti si lidi dokážou udělat. Život je prostě boj,ale opravdu mně dorazil příběh,kdy chlap obráží bordely a pak si o tom diskutuje,tak tenhle nemá nejmenší právo a důvod žít ve vztahu,pryč od něj. Určitě někde čeká někdo,kdo tě bude milovat a VÁŽIT si tě,protože tenhle je s prominutím hovado.
|
| podváděná | •
|
(10.4.2010 13:46:46)
Jaňule 1 : díky za názor a povzbuzení. Manžel mi totiž vtlouká, že je vše moje vina a já jsem nějaká vadná.Chvílemi už tomu propadám a věřím, že to dělají všichni.Díky.
|
|
|
| Piškot s Piškůtky 6/04+11/09 |
|
(10.4.2010 10:53:01)
Nelie, to snad ani není možný :o( kolik je dceři, že má takovýhle uvažování??
Holka drž se, tohle musí být strašně těžký, sama nevěra je proti ztrátě dcery a domova brnkačka. Snad je dcera ještě mladá a promiň za to slovo, blbá, až jí život ukáže svou pravou tvář, prozří a omluví se ti. Snad.
|
| Nelie |
|
(10.4.2010 16:16:07)
dceri je 16...a jo, nechapu, boli to, hazim vsechnu vinu na sebe - nebot preci 2 nejblizsi lidi, dcera a manzel, musi mit pravdu a tak ja jsem ta spatna...mam obrovske stesti na kamosky co me drzi nad vodou a nenachaji me zalezt do ulity a litovat se. situace je komplikovana jeste tim, ze ja pred 18 lety odesla za manzelem do ciziny a tak mam ted moji rodinu za oceanem a dost bych je potrebovala u sebe...
|
|
|
|
| _margitka |
|
(10.4.2010 8:44:35)
Mili, pokud někdo píše "netrap se, bude líp" je to většinou proto, že už něco zažil a ví, že opravdu líp bude. Většina, co sem pravidelně chodíme, jsme si prožily taky svoje a nacházíme se v nejrůznějších etapách vývoje vztahu při/po nevěře.
Já už sem chodím snad 3/4roku téměř denně a zatímco dřív jsem tady nasávala sílu a rady na to, jak se s problémy ve vztahu vyrovnat, tak dneska spíš čtu příběhy ostatních a snažím se jim zhojit duši, protože docela dobře vím, jak jim je!!
Podle mé zkušenosti ten, kdo tě nějak shazuje a nebo má pocit, že hysterčíš, je většinou ten, kdo podobný problém nezažil. Je zajímavé sledovat diskuze, do kterých se zapojí holky, které nevěru ještě nezažily...objevují se u nich kategorické názory a ultimáta, odsouzení apod. Ty, které to zažily, mají více pochopení, vidí složitost situace a nikdy nebudou zlehčovat tvůj problém.
Na druhou stranu, pokud se v tom topíš víš, než zvládáš unést, nějaká diskuze na webu ti asi nepomůže..to chce fakt odborníka (ačkoliv pár odborníků tady občas taky píše a jsou to ZLATÁ SLOVA,kterými se dá řídit).
Takže klidně piš dál...popisuj, co se ti honí hlavou, co se děje u vás doma...a uvidíš, kolik holek bude přitakávat, že tohle tedy PŘESNĚ ZNAJÍ...
|
| Piškot s Piškůtky 6/04+11/09 |
|
(10.4.2010 10:54:11)
Mili, Margitka to napsala velmi pěkně. Pod to se můžu podepsat.
Piš piš piš, uleví se ti a my ti alespoň virtuálně podáme pomocnou ruku!!!
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Advent na KarlštejněBeroun 
Předsilvestrovský výstup na BrdoKroměříž 
Pražský Nový Svět pod rouškou nociPraha 1 
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Advent na Karlštejně
Předsilvestrovský výstup na Brdo
Pražský Nový Svět pod rouškou noci
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)