Maryl |
|
(6.7.2009 14:34:49) Přeji všem krásný den a mám prosbičku.Mám 15.měsíčního kloučka a brzy mi bude 31.Určitě bych chtěla ještě 1 dítko,ale chtěla bych se nejdřív vrátit do práce a pořídit si ho třeba tak,až bude malému 6 nebo 7 let,aby byl samostatnější,ale zas si říkám,přeci jen mi pak už bude 37-38 let.Sestra zas do mě hučí,ať to lidově sfouknu najednou,ale já mám i se synkem hodně co dělat a nedovedu si představit tohle vše 2x a tak se ptám,jak to máte vy?A taky finančně je to velký rozdíl mezi 1 a 2 dětmi.Moc děkuji za případné názory.
|
krupice. |
|
(6.7.2009 14:46:53) Ahoj, dítě si pořiď, až to tobě bude vyhovovat. Já jsem měla první ve 32 letech, druhé jsme plánovala tak za 2-3 roky. Bohužel manžel pracoval v cizině a navíc jsem čekala, až se přestěhujeme do většího bytu, takže z těchto důvodů jsem to musela posunout. Teď jsem konečně podruhé těhotná, ji mi 36. Mezit tím jsem nastoupila do práce, než nastoupím znovu na mateřskou, budu mít odpracovaný rok a celkem slušnou PPM. Stěhovat se budeme v nejbližších dnech, tak to všechno celkem vychází. Mezi dětmi budou 4 a půl roku. Já bych je naopak měla raději dříve po sobě. Sama mám sestry o 10 let starší a 8 let mladší, mezi nimi je 18 let.
|
|
Ocicko |
|
(6.7.2009 14:50:18) ja bych od sebe deti nechtela daleko - mam je po 22 mesicich
ale musis sama poznat ze chces miminko - ze to zvladnete
|
Rotem |
|
(6.7.2009 14:54:00) Ja jsem ted podruhe tehotna a rozdil mezi detmi bude 3roky.Nam to vyhovuje.Bude zalezet na Tobe co ty chces.
To je dulezite
|
|
|
Sylva2 | •
|
(6.7.2009 14:53:49) Finančně to je celkem velký rozdíl, ale spíš, když už jsou děti větší. Platíš kroužky, školy v přírodě, výlety... A to je rozdíl, jestli jednou nebo 2x. Oblečení, jídlo, to u nás moc nepociťujem- kde se nají 3, nají se čtvrtý taky. No a oblečení skrátka pořizujem takové, na jaké máme. To se vždycky nějak udělá. Ale vzdělání já považuju za moc důležité, holky nechci o nic ošidit a do peněz to tedy leze.
|
Kotatko+Nathalie06+Thomas09 |
|
(6.7.2009 15:02:10) Mám děti o tři roky a pohoda Finančně zatím žádný velký rozdíl. Ale opravdu záleží na tobě jak se cítíš.
|
Maryl |
|
(6.7.2009 15:05:27) Holky, moc vám všem děkuju za rady.Člověk by asi neměl moc plánovat,neb osud to často vyřeší za nás a jinak.Děti jsou radost,a tak bych určitě nechtěla zůstat u jednoho,protože je to málo.Přeji vám všem jen samé radosti s vašimi malými miláčky
|
Sněženka | •
|
(6.7.2009 15:17:18) Pokud nemáš žádnou velkou pomoc třeba ze strany prarodičů atd...tak bych se do toho taky nehnala, když tě první dítě zmáhá. Nemusíš čekat 6 let, ale min 2-3 roky klidně můžeš.
Ono někdo prostě "zatne zuby" a vezme to z "jedné vody načisto", at třeba padá na hubu, ale jiný na to nemá fyzičku nebo nervy a to je lepší nelámat to přes koleno. Sestru nech hučet, jestli ti s dětmi nebude pomáhat, tak do toho nemá co kecat. Takových radilů je...já do té doby, než jsme měli malého vlastně ani nevěděla, jak se zachovají prarodiče - no a pak jsem byla docela šokovaná tím, že na vnouče od nás "jaksi nejsou příliš zvědaví". Žádné kočárkující babičky, jako to vidím jinde. Je problém, když potřebuju třeba i jen k zubaři...prostě si žijí svým životem, do kterého vnouče moc nezapadá.
Prostě radím - udělej si to tak, na co se cítíš a co víš, že sama bez problémů zvládneš bez pomoci. Ona je ta pomoc vždycky hypotetická...a může se i pak v reálu ukázat, že žádná není.
O financích úmyslně nemluvím - to taky musíš vědět, "na co máte".
|
Maryl |
|
(6.7.2009 15:22:56) Sněženko, moc děkuji.Líp bych to ani nenapsala.Všechno,co jsi napsala tak nějak sedí.Moc tě zdravím a děkuji a měj se krásně
|
Soninda |
|
(6.7.2009 15:52:30) Já bych to tedy chtěla sfouknout na jednou. Tak to snad vyjde co nejdřív, jen jak pořád kojím a kojím, tak to asi nebude hned
|
|
|
|
|
|
|
*Niki* |
|
(6.7.2009 15:55:34) Záleží i na tom, PROČ vlastně další dítě chceš? Protože se to má? Protože ho opravdu chceš? Tikají ti biologické hodiny? Proto, aby starší měl sourozence? Pokud jde o poslední důvod, je lepšíco nejdříve, děti vzdálené od sebe třeba 7 let ze sebe prospěch moc nemají... jiné zájmy, budeš muset hodně vymýšlet, co o dovolené, aby to bavilo oba, a tak... společné hry nehrozí. Na druhou stranu je to výhodné pro tebe, starší u bude ve škole a ty budeš mít čas na mimino... tohle si musí každý rozhodnout sám. Jinak já mám děti 3 a kousek od sebe a žádnou babičku či dědu ve vzdálenosti menší než 300 km, takže občasné hlídání si platíme. Manžel má flexibilní pracovní dobu, jinak bych to asi těžko zvládala. Tak dobré rozhodování
|
|
Bumbi&05,08,10 |
|
(6.7.2009 16:08:23) samostatnější bylo moje dítě už ve 3 letech - sám se najedl, obléknul, pohrál si, vyčural, uložil se do postele... co bych chtěla víc?
Na to, aby si děti mohly spolu ještě hrát, mi přijdou ty 3 roky maximální rozdíl...
A ze zkušenosti - čim blíž děti, tim líp pro mě, protože poté, co se ti dítě osamostatní, ty se naučíš zase spát celou noc a ráno si poležet, protože malý se sám nasnídá připravené snídaně a pak si v klidu hodinu hraje (syn od 2 let...), začneš zase znovu s nočním vstáváním, zoubečkama, kašičkama, plínečkama, uáááá...
|
TerezieK |
|
(6.7.2009 16:43:17) Osobne bych děti od sebe 4 a více let nechtěla a důvod asi vlastní sobectví. Představa, že si zvyknu na to, jak je moje dítě už samostatné a vrátit se do toho kolotoče neprospaných nocí znovu, asi ne. Znám dětičky co jsou od sebe 15 měsíců a jako pro matku docela záhul, ale ty děti si spolu prostě vyhrajou. A taky nemají žádné hlídání.
|
|
|
Gerberka1 |
|
(6.7.2009 16:47:12) Orietto,
nejlépe to vyjádřila Sněženka, moc s ní souhlasím a také moc zdravím!!
My to máme stejné jako ona - žádné kočárkující babičky, žádné hlídání, příbuzní jaksi na to "nejsou".....ale nevadí, zařídili jsme se jinak.
Kdy jít do 2. dítěte je strašně individuální a fakt záleží na tom, kdy to opravdu všechno kolem mimina začneš chtít znovu zažít.
Já jsem do druhého šla, až bylo staršímu 6 let a byl v 1. třídě. Dokud jsem byl na mateřské s prvním, tak jsem si další mimino vůbec nedovedla představit, ale je pravda, že dost zásadní zlom v té samostatnosti je školka. Když už je první ve školce třeba druhým, třetím rokem.....tak bych do druhého klidně už šla znovu. Dokud jsem byla na "plný úvazek" doma s tím prvním - tak vůbec ne. Prostě jsem to takhle cítila.
Vrátila jsem se do práce, chtěla jsem si dodělat ještě nějaké zkoušky - když už jsem se vrátila a drželi mi místo - takže u náa to tak potom nějak "vyšlo" na dobu, když byl starší v té 1. třídě.
Mám mezi nimi 7 let, někdo tu psal, že s takovým rozdílem už si sourozenci nepohrají.....tohle je taky hrozně individuální a záleží hlavně na povaze těch dětí. Když někdy vidím, jak tady spolu ti dva řádí, až mi vstávají vlasy na hlavě, tak jsem ráda, že ten starší už je větší a má trochu rozum - i když někdy to tak teda nevypadá. Hrozně rád mu ukazuje obrázky, knížky, vláčky.....taky je výhoda, že to jsou 2 kluci. Samozřejmě že ten starší chce být taky sám a v klidu si číst, malovat nebo hrát na počítači - prosím, klidně může.... a pak zase jsou dohromady.
Všechno má svoje pro a proti, hlavně to musíš cítit srdcem a fakt tu touhu po druhém mít velikou a opět tě "chytne" mít miminko - pak budeš spokojená. Ono se to na těch dětech promítne. Jestli to bude teď nebo za x-let.....hlavně aby ti to vyšlo a mělas všechno v pořádku. Zvládnout se to dá tak i jinak - čili i s malým rozdílem i s velkým....
|
|
Beky+Dany |
|
(6.7.2009 16:51:05) Tak já si to taky plánovala, kdy by bylo nejlepší to druhé. Naplánovala jsem si to krásně, ale ouha.... Druhé nejde a nejde. Jsme zdraví a pořád nejde. Už čekáme 2,5 roku. První syn byl za 6 týdnů hotový. Takže dle mého názoru... Plánuj jak chceš, ale vyjít to nemusí. Já kdybych dnes věděla, co vím, neplánovala bych nic a začala bych se snažit daleko dříve, než jsme skutečně začali.
|
raadka |
|
(6.7.2009 17:15:51) Myslím si, že záleží jen na vás, moje príma kamarádka říká, že o dětech se nemá moc přemýšlet , ale mají se s láskou dělat. Věkový rozdíl má každý něco do sebe, každý si bude bránit to své stanovisko a svou zkušenost. I s velkým rozdílem si sourozenci mají co dát. Mám děti- 2,9 a 20,každý je svým způsobem jedináček, ale mají mezi sebou si myslím dobrý vztah.
Opravdu záleží jen na tobě a manželovi.
|
TerezieK |
|
(6.7.2009 17:56:54) Beky drzim palce at se Vam zadari. My se o mimco zacali snazit, kdyz malemu bylo 15 mesicu ted je mu 2,5 a snad mam za sebou prvni tri nejkrizovejsi mesice. Planovat se neda vubec nic. Ja si myslim, ze dite prijde ne kdy chceme my, ale kdy chce ono samo. Treba proste vi, ze by to jeste nebylo ono.
Danielo zavidim hodne dite, ja s tim mym si muzu o nejakym podnikani vyletu nechat zdat.... Naivita, ze by se to mohlo zmenit me uz presla takze si myslim, ze tim druhym co ted cekame snad nic nezkazime.
|
|
Sněženka | •
|
(6.7.2009 18:10:01) No, já nechci nikoho zpochybňovat, ale chodím na diskusi podle věku - mmch ne tady na rodině a tam je pár holek, co otěhotněly, když prvnímu dítěti bylo 1-2 roky...a jako - jsou rády, že druhé mají, samozřejmě, ale většina z nich uznává, že je to neskutečný záhul.
A to "pohrání si navzájem" o kterém se tady často tak píše - no tak to popisují taky - nerozumné batole skočí plazícímu se miminku na záda, nebo ho zkouší všelijak mořit...některé děti jsou uřvanější a taky tam máme holky, co jim to přes den doma vřeští na směny - hihi. Samozřejmě, později je situace lepší...ale nikde to není záruka, že si děti navzájem povahově sednou a budou si rozumět. To je asi stejný důvod, jako chtít sourozence pro dítě jen proto, aby "nebylo samo", nebo "že se to má". Znám minimum rodin, kde jsou opravdu dobré sourozenecké vztahy i v dospělosti.
Tím nemyslím, že mít děti brzo po sobě se to zvládnout nedá, ale jak tu někdo psal - pokud člověk chce mít trochu "pohodovější" výchovu dětí, je lepší minimálně počkat, až bude mít starší dítě chvíli ve školce - tj. bude i zvládat určité dovednosti. Ono i to, že si dítě samo dojde na WC, zatímco matka přebaluje mimino, nebo se samo solidně nají, je pomoc velká. Dělat všechno duble, do toho je krotit, honit venku batole a zatímco odstavím kočár stranou - ne každý na to má nervy...jsou lidi, co to zmáknou, ale taky ve spoustě rodin přijde těžká krize, protože není moc na nic jiného čas.
|
sally |
|
(6.7.2009 21:46:48) Sněženko, já mám děti 19 měsíců od sebe a ano, první rok je neskutečnej záhul (babičky 10 000 km daleko, takže hlídání nehrozilo ani náhodou). Nicméně cca od toho roku mladší si fakt vyhrajou. A je to čím dál tím lepší, jsou si partneři, na dlouhých cestách, dovolených atd... kámoška má jedináčka, kterej se vždy a všude nudí - to s mými dětmi neznám... někdy si hrají spolu, někdy vedle sebe, ale nudu skutečně neznáme. Ani to, že bych jim musela vymýšlet program - co mají dělat, s čím si mají hrát a jak...
|
|
Zajdulka |
|
(6.7.2009 22:00:14) Já mám děti od sebe 2roky a 10 měsíců, chtěli jsme to tak, mladší je "na první pokus". A musím říct, že jsem tomu ráda, nikdy jsem si nestěžovala, nikdy mi to nepřišlo jako že by se to nedalo zvládnout nebo to byl hrozný záhul. Jediné na co jsem si musela zvyknout je to, že máme po prvním hodném, klidném dítěti neřízenou střelu. Ale na to nemá odstup vliv. Jsem ráda, že si děti spolu hrají, mají k sobě blízko. Nikdy bych neměnila. Já mám jednoho bratra o 5,5 roku mladšího a jednoho o 5,5 roku staršího a nikdy jsme si spolu nehráli, cestu jsme k sobě našli až jako dospělí. Takže za mě říkám, že cca 2,5 - 3,5 roku ideální.
|
|
|
|
|
|