Nové písmo pro všechny občany - Comedia Script II.

Zpráva která unikla z ministerstva pro vnitřní záležitosti přináší šokující, nové a zásadní změny v oblasti písemné komunikace mezi institucemi a občanem, potažmo mezi institucemi. Počítá se s tím, že povinná bude taková komunikace nejprve mezi úřady, úřady a občany, a následně bude taková písemná komunikace povinná i v korespondenčním kontaktu mezi jednotlivými občany.

Po testování různých druhů písma spřáteleným ministerstvem pro výuku se totiž ukázalo, že dosavadní nově zaváděné druhy písma nesplňují požadavky na novou a efektivní písemnou komunikaci. Dosud zkoušené druhy písma se sice jevily čitelnější, ale neexistuje u nich přílišná úspora v čase, není zřejmá ekonomická výhoda takového písma a naznačují se problémy s autorskými právy, které nevlastní stát. Navíc je problém se zpětnou kompatibilitou, takže ti co se učili psát novým písmem, nerozumí tomu starému a někdy i naopak. Naproti tomu nové písmo Comedia Script II., které bude brzy povinné pro všechny občany splňuje nároky ekonomičnosti, efektivity a přínos bude i z hlediska ohleduplnosti k životnímu prostředí. Toto modifikované písmo již vědci znají již několik desetiletí, nicméně v současnosti se jej vláda rozhodla odtajnit a aplikovat.

Máme pro Vás malou špionážní ukázku. Pokud toto písmo dovedete bez větších potíží přečíst včetně posledního řádku, tak je to důkaz že funguje a nebude problém zavést písmo rovnou do praxe.

Pokud jste tedy z daného textu pochopili, že se jedná o pohádku o drakovi a princeznách, tak blahopřejeme. Nebudete mít se zavedením nového písma potíže.

Jak si můžete povšimnout, tak nová koncepce písma zabírá pouze horní polovinu oproti tomu starému, což znamená úsporu v náplních do tiskáren. Nebude se muset tisknout ona nepotřebná spodní polovina textu! Pokud se ještě podaří posunout řádky blíže k sobě, vejde se jich na list mnohem více a ušetří se významné množství papíru. Estetická stránka není také bez efektu, protože nedojde k neestetickému přetahování přes linku řádku. Rychlost, jakou lze psát toto nové písmo rukou, zatím není stanovena, ale pokud vezmeme v úvahu, že nebudou muset být vykreslovány dolní partie, tak k zrychlení musí dojít.

Jak jsme si ověřili, zpětná kompatibilita nebude problém, protože nové písmo mohou číst okamžitě i ti, co se učili postaru, a pokud by vzniknul problém s těmi, co umí číst jen horní část písmen podle nového způsobu, tak si prostě spodní části všímat nebudou, nebo si ji zakryjí.

To, co jste až sem přečetli, byla pouhá mentální provokace. Ale ne zcela samoúčelná. Teď přijde trochu solidní vědy. Opravdu už desítky let víme, že pokud čteme písmo, tak je informačně mnohem důležitější horní část písma, po níž "klouže" zrak.

Stačí si překrýt řádek buď v dolní nebo horní části a můžeme si to ověřit. Případně toto využít při nácviku rychlého čtení, protože není třeba vnímat celá písmena (Zielke, 1972).

Co ovšem znamená tento psychologický poznatek o takovém písmu pro běžný život? Snad jen to, že i když některé jevy jsou prokazatelně ekonomičtější, efektivnější a jednodušší, tak přesto se je psychologové nesnaží vnucovat společnosti za každou cenu, protože jsme schopni reflektovat i jiná hlediska. Podobně bychom měli být opatrní i při pokusu o demontáž spojitého rukou psaného písma a jeho nahrazení nespojitým. Mělo by být zřejmé, proč je lepší, a pokud klady výrazně převažují, tak vzít v úvahu i další souvislosti.

Mohou to být hlediska estetická, historická, filozofická nebo i jiná. Ne prostou efektivitou je člověk člověkem. Mimochodem ono rozmístění písmen na klávesnici užívané na počítači pochází z původní klávesnice typu QWERTY, která byla vyvinuta u psacích strojů proto, že lidé na ní psali pomaleji a nedocházelo k zasekávání klapek, pokud by šly rychle po sobě. Je to tedy paradox, který dnes nemá opodstatnění, protože klávesám na počítači toto již nehrozí. A nikdo se nesnaží vyměnit všechny klávesnice. Zatím.

V současnosti mám ale čím dál více pocit (tedy uznávám že nikoli důkaz), že písmo a řeč jsou po libosti devalvovány svévolnými zásahy. Jedná se i o úpadek vytříbenosti myšlenek, dnes jsou spíše vnucována hesla. A potřeby takových změn jsou vyvolávány uměle zvenčí za pomoci mediálních masáží.

Písmo se dnes v některých školách pokusně zjednodušuje, ale nikdo opravdu netuší jaké to bude mít důsledky. Existuje jediná průkopnická studie: Závěrečná zpráva o výsledcích pokusného ověřování písma Comenia Script (Wildová, 2012). Médii prezentovaná např. v duchu: "Tak budou psát vaše děti. Písmo Comenia Script uspělo."

V originální výzkumné zprávě, kterou se zřejmě nikdo stojící na barikádách pro a proti písmu Comenia Script nečetl, je autorkou vymezena síla studie: "Pokusného ověřování nebylo koncipováno primárně jako vědecký výzkum, jehož cílem by bylo zjistit objektivní, vědeckým výzkumem podložené závěry." (Wildová, 2012, str. 4). "Cílem pokusného ověřování bylo především didaktické hledisko výuky psaní písmem Comenia Script v 1., resp. 2. ročníku ZŠ." (tamtéž).

Tedy hlavním cílem studie bylo zjistit, zda jsou učitelé schopni toto písmo děti učit. To však neřeší primárně kvalitu toho, co je učeno. Navíc ze zkušenosti už víme, že nadšený učitel je schopen naučit cokoli a takřka za jakýchkoli podmínek.

Dílčí částí výzkumu bylo i zkoumání některých didaktických veličin jako je tvar písma, jeho velikost, sklon, úměrnost, stejnoměrnost, hustota a rozestupy. Výsledky byly různé, v některých zkoumaných skupinách bylo nové písmo skutečně v těchto kategoriích statisticky významně lepší. Nicméně v některých testovaných skupinách autorka otevřeně konstatuje i takový stav věci: "Na základě provedených diagnostických prověrek nelze tedy konstatovat, že pro sledovanou experimentální skupinu žáků je písmo Comenia Script výrazně snazší." (Wildová, 2012, str. 14). /prosím přečtěte si předchozí větu pro jistotu znova, protože existuje úkaz, že čteme pozorně první část textu a konec a prostředek si domyslíme podle shody s vlastním názorem/.

A naprosto klíčovou věc autorka studie v závěrečném zhodnocení dokonce umístila do výrazného modrého rámce, aby neunikl pozornosti:

"I přes zjištěné uspokojivé výsledky při rozvoji psaní prostřednictvím písma Comenia Script se odborná garantka pokusného ověřování nedomnívá, že by písmo Comenia Script mělo být písmem, které plošně nahradí běžně užívanou psací abecedu. Nejsou k tomu důvody historické, kulturní a ani didaktické - jak vyplývá z výsledků pokusného ověřování. Odborná garantka doporučuje, aby písmo Comenia Script bylo písmem alternativním k běžně užívané psací abecedě, které by volili rodiče společně se školou s podmínkou, že toto písmo bude u žáka celou vzdělávací dráhu respektováno (žák se nebude přeučovat pro psaní běžně užívanou psací abecedou) a zároveň mu bude umožněno naučit se běžně užívanou psací abecedu číst." (Wildová, 2012, str. 21).

Pokud odborná veřejnost žila v domnění o naprosté účinnosti nového typu písma díky derivátům a pseudovýkladům této jediné a klíčové studie, tak je pravděpodobně v šoku. A opět tu tušíme rozpor mezi objektivní vědou a partikulárními zájmy, leč v opačném gardu než v případě dávno ověřeného fungování horních obrysů písmen.

Ano. Probíhají převeliké diskuse a výpady zastánců písma spojitého a nespojitého, jenže ani jedna strana nemá dosud dost pádné argumenty. Je spíše více otázek než odpovědí. Nikdy nebylo zkoumáno, jaký dopad na psychiku bude mít ono zamýšlené grafické zjednodušení písma u dětí v dlouhodobém horizontu. U nového nespojitého písma můžeme kdykoli při psaní slova přestat a pokračovat dále, aniž by to bylo poznat tak, jako u písma spojitého. Nemůže ale ono pohodlné rozkouskování mít vliv na to, že už bezděčně nebude cvičeno udržování pozornosti? Přitom už dnes můžeme pozorovat, že vlivem reklamy nejsme schopni udržet pozornost tak vytrvale, jako tomu bylo dříve. U televizního programu bez reklamy můžeme mít po určité době (cca20 minut) pocit, že je něco špatně, a že bychom potřebovali odpočinek. Také informace kolem nás se zkracují, zjednodušují. Budou naše děti schopny vyjadřovat se v celých větách, nebo už jen ve zkratkách? Nemáme představu jak změní likvidace spojitého (plynulého) písma grafomotoriku dětí i v jiných oblastech. I kdyby písmo Comenia Script bylo pro psaní skutečně jednodušší, co to bude znamenat pro další rozvoj dětí? Nepředpokládám, že člověka zušlechtí jednoduchost.

Paradoxně k lepšímu uložení informací dochází u úkolů, které vyžadují při jejich učení zvýšenou náročnost pozornosti. Naopak ty, které jsou vykonávány automaticky nemají vliv na trvalé změny v kognitivních mapách mozku. (Merzenich in Doidge, 2011) Bylo to sice zkoumáno na opicích, ale nebylo by to poprvé, co bychom si s nimi byli podobnější než je nám milé.

Písmo v osobním kontaktu nyní tenduje také k emoční jednoduchosti. Dnes musíme vkládat do zpráv smajlíky, abychom vyjádřili emoční stav, případně to, jak má být zpráva čtena. Dříve byla osobní investice do zprávy druhému člověku mnohem větší. Myslím si, že kdybychom si mohli vybrat mezi přáním 1. a 2., které by nám bylo zasláno, tak mnozí by dali přednost spíše tomu prvnímu. Třeba právě pro jeho osobitost a investici do něj vloženou, přestože je "méně čitelné". Ale takto propracovaný text v pohlednici už asi nikdy nedostaneme ani nepošleme.

Přání 1.

Přání 2.

A protože by bylo smutné, kdybychom končili pesimisticky, tak nabízím útěchu při pavědeckých reformách čehokoli. Pokud už jste zasaženi novým systémem, který vlastně nemá definované výhody oproti stávajícímu stavu, pouze je zaklínadlem jeho novost či estetika, tak si zkuste přečíst text v následujícím obrázku. Ten je distribuován zhusta e-mailovou poštou jako zajímavůstka, přičemž se nedá dohledat, zda ona průvodní informace o výzkumu je pravdivá. Pravdivá je však empirie, takže ve většině případů zjistíme, že mozek člověka snese opravdu hodně (dokonce i u dyslektika).

Převzato z: http://rajsmichu.cz/detail.php?t=5&cPath=5_249&sort=nejposilanejsi&id=37266

Takže příště: K čertu s gramatikou jen proto, že to jde i bez ní (?)

Článek vyšel v upravené verzi v časopisu Psychologie dnes 9/2013 (BADOŠEK, R. Comenia Script II.: Je nové písmo opravdu pro všechny nejlepší?. Psychologie dnes. 2013, s. 32-33)

Autor je odborný asistent, Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, tajemník Katedry pedagogické a školní psychologie.