Odkládání novorozeňat

Zkrátka a dobře, v jedné nemocnici na WC objevili miminko v tašce - zabalené, obstarané, živé, zdravé - jen bez rodičů. Když pátrali v paměti kamerového systému, snadno odhalili ženu, která dítě přinesla. Její podoba byla zveřejněna - přímo v záhlaví článku. Bude obviněna a hrozí jí trest za ohrožení života dítěte.

Představovala jsem si, že bych byla v kůži té matky, která si z nějakých důvodů nemohla ponechat dítě – možná nebylo ani její; mohla takto zachraňovat cizí dítě, které by jinak šanci nedostalo. Bylo jasné, že jí jde o to, aby dítě přežilo - vždyť bylo dobře zaopatřené a odložila jej v nemocnici a na místě, kde nemohlo zůstat neobjeveno. Zároveň jí ale velmi šlo o diskrétnost.

Na naší nemocnici je sice baby-box, ale je umístěn tak, že na člověka, který by tam dítě strkal, dobře vidí kolemjdoucí. A když si promítnu nemocnici krajskou, tak baby-box je umístěn stejně.

Pak je ještě možnost zavolat Fondu odložených dětí (ne každý o tom ví), jeho pracovníci si přijedou pro dítě kamkoliv. Kdybych ale byla matkou, asi bych se bála přímo předat své dítě prostě dvěma cizím lidem, kteří si na zavolání přijedou, - a už nemít žádnou kontrolu. Nemocnice by mi připadala vhodnější, více pod veřejnou kontrolou.

Je jasné, že bylo riziko, že dítě odložené na WC třeba mohl někdo unést a nějak mu ublížit - třeba se jej pokusit prodat nebo zneužít k pedofilním účelům. Toto riziko je ovšem na dámském WC, ke všemu v nemocnici, zanedbatelné - valná většina normálních žen takový nález pospíší ohlásit zdravotním sestrám. Je také možné, že žena, která dítě přinesla, zpovzdálí sledovala průběh událostí, zdali bude dítě předáno zdravotníkům.

Nakonec se jí ale stalo to, co chtěla ze všeho nejméně - totiž, že její identita byla prozrazena, dokonce si ji každý mohl prohlédnout na internetu i s tou taškou v ruce jako „krkavčí matku“ – čili byla skandalizována a bude souzena jako někdo, kdo ublížil svému dítěti.

Příští měsíc – právě uplynulý květen - jsem si opravdu přečetla zprávy, kterých jsem se moc bála, že budou následovat: hned tři mrtvá novorozeňata, nalezená v lese. A kdoví, kolik jich nebude nalezeno nikdy… Lidé si uvědomili - kamerové systémy. Sledují nemocnici a jsou lidé, kteří mají k těmto informacím přístup.

Přitom je krize, lidé omezují porodnost. Tyto lesy jsou v oblastech republiky, kde je to teď s nezaměstnaností velmi, velmi špatné. Jako bychom se vraceli do starověku, kdy odkládání novorozených dětí v lese bylo běžné…

Srdce mě z toho bolí, -zejména, když si vzpomenu na své dvě kamarádky, kterým uteklo pár let života při čekání na dítko právně volné k adopci. Že by jim jednoho dne přidělili zdravé miminko, to pro ně zůstalo, jako pro tolik jiných, životním a nesplněným snem.

Bylo opravdu nutné tímto způsobem zveřejňovat případ diskrétního a kultivovaného odložení dítěte v nemocnici? Nebylo daleko etičtější a vhodnější o podobných případech pouze informovat v tom smyslu, že se to stalo a dobře to dopadlo, i když existují oficiálně „vhodnější“ postupy?

A lidi, kteří k odložení zaopatřených novorozeňat zvolili víceméně bezpečná a kontrolovaná místa, NEODSUZOVAT a nepátrat po nich – pokud to však ukládá zákon, vyhledat je potichu bez mediální pozornosti a řešit to diskrétně a bez trestu? Oproti těm, co děti odloží v igelitové tašce do lesa, by zasloužili pochvalu –čím víc usilují o bezpečí dítěte, tím víc riskují odhalení, přestože se bojí odsouzení společnosti. Jejich veřejné pranýřování tedy podle mne v žádném případě není na místě a nemělo by to být. Je to taky to poslední, co záchraně takových miminek může napomoci.

Při diskrétním a neodsuzujícím přístupu ze strany společnosti, pokud nebude s těmito rodinami zacházeno jako s „krkavčími“ , budou snad lidé časem více ochotni předat dítě legitimně - pokud toto nebude posuzováno jako stigma, ale jako svým způsobem statečný a odpovědný čin, pro který rodič musí přece jen podstoupit kus sebezapření.