I děti mají "své dny"

Ale omyl! V poslední době mě děťátka vehementně přesvědčují, že zase až tak černobílé to být nemusí! V každé rodině se čas od času stane, že děti zůstanou na krku tátovi, protože máma má celý den "něco na vyřizování". Ráda bych touto cestou právě tyto otce dopředu varovala, co všechno jsou naše děti schopné vymyslet, aby nám zpestřily chvíle strávené v jejich společnosti. A, milí tatínkové, připraveni musíte být opravdu na všechno!

Zjistila jsem totiž, že i naše ratolesti mají "své dny". V překladu to znamená asi tolik, že daný den neplyne úplně podle našich představ a v naší režii. Jednoduše se to vymyká normálu v tom slova smyslu, jak si to představujete vy. (A proč by se měly děti podřizovat nám? Vždyť kdo je vlastně skutečným pánem v domě?!)

Některé tyto neuvěřitelné čtyřiadvacetihodinovky jsem pojmenovala na základě toho, v jakém duchu se nesou. A věřte, že danou činností začínají, pokračují, vrcholí i končí. Tak například:

Den otevřených dveří - v praxi to vypadá asi tak, že dvířka na každé skříni, skříňce nebo skříněčce jsou soustavně otevírána a zavírána a jejich obsah náležitě důsledně kontrolován (Mění se tvar, konzistence a čistota obsahu!).

Házecí den - všechno, co je ve výšce minimálně 10 cm a výše, se během okamžiku ocitne na zemi (děti zkoušejí, jestli věci skutečně padají směrem dolů a zda se to od poslední zkoušky před týdnem nezměnilo…).

Ochutnávací den - děti si občas (opět) připomenou, jak používaly ústa jako hmatový orgán, a olizují, ohryzávají a přežvykují všechno, od věcí jedlých (což není taková tragédie), až po věci hodně nejedlé (například bačkory), ba přímo životu nebezpečné (měli byste vidět výraz mého syna, když se zakousl do antiperspirantu).

Den vzdoru - není třeba ani blíže komentovat, podotýkám jen, že pokud čekáte, že za hodinu snad bude mít vaše dítě lepší náladu, veeeeelmi se mýlíte!

Den objevů - vaše dítě se náhle začalo tvářit, že je u vás doma poprvé, a věci, které opravdu důvěrně zná, vidělo je nejméně 1 000krát a dokonale ovládá jejich funkce - najednou vůbec nepoznává. Míra jeho zapomnětlivosti se rovná množství otázek, kterými vás bombarduje, aby ukojilo svoji zvědavost.

Den návratu do jeskyně - dítě jakoby stisknutím zázračného tlačítka zapomnělo na všechny hygienické, etické, tělesné a "ty dobré" návyky a během okamžiku se (pochopitelně s radostí) vrací do "doby kamenné". (Jen tak mimochodem, vaše dvou- tříletá snaha o polidštění dítěte je v nenávratnu a vy můžete začít nanovo.)

Den zalepených úst - pokud to neznamená, že vaše dítě odmítá z neznámých příčin s vámi o čemkoliv komunikovat, pak to přinejmenším znamená, že způsob jeho řeči degraduje na úroveň půlročního dítěte a používá styl "šišlavě-mazlavý", tedy absolutně nesrozumitelný.

Den vašich ohnutých zad - od rána do večera se přesouváte z kuchyně do pokoje, odtud do dětského pokoje, přes koupelnu opět do kuchyně a to všechno ještě alespoň 100krát a v předklonu, protože v přestávkách mezi zvedáním jednotlivých hraček se vám nevyplatí se narovnat.

Den blbec - dítě vás permanentně a urputně přesvědčuje, že dnes opravdu není den z kategorie bonusových (kdy míváte ze všeho, a hlavně ze sebe skvělý pocit).

Den falešných nadějí - tento den je protkán světlými okamžiky, kdy se ubezpečujete, že vaše snaha není marná, že z vašeho dítěte roste uvědomělý, zodpovědný a samostatný jedinec. Následující vteřiny vás ale zase vrátí do reality…

Naposledy se moje děti zařadily do programu Den decibelů. Ráno mě ze spánku vytrhlo hlasité máááámíííí mého tříletého syna, se zpožděním jedné vteřiny, o oktávu vyšším hlasem a pár decibely navíc se k němu připojila jeho roční sestra a potom to už šlo jedna radost… Jako by se předbíhaly v tom, kdo ze sebe dostane nejméně uvěřitelný, zato nejvíce intenzívní zvuk. A to se střídaly zvuky lidské s nelidskými, zvířecí s mimozemskými a mně nepomohlo nic jiného, jen přečkat dopoledne s myšlenkou na jejich odpolední spánek, kterým to samozřejmě neskončilo. Pro jistotu jsem bleskově zavřela všechna okna, aby náhodou nedošlo k omylu. Protože co se zvenku, z několika metrů může zdát jako idylka (pokud někdo slyšel skrz otevřené okno "štěbetání" dětiček a možná ho napadlo, jaká tam vládne hravá atmosféra a podobné věci…), to se jeví úplně jinak, když stojíte přímo v epicentru.

A tak bych mohla pokračovat dále, našlo by se minimálně 365 různých neopakovatelných a jedinečných dní ze života našich dětí, každý s jiným názvem a přívlastkem. A aby toho nebylo málo, připravte se na to, že děti vám to dokážou "vyšperkovat" i různými variacemi, mutacemi a derivacemi. Během dne se střetnete s vícerem možností, i s takovými, se kterými jste už nepočítali! Připravte se na to, že teorie o tom, že děti mají do určitého věku krátkodobou paměť, v tomto případě neplatí. Chystáte se ve stavu před kolapsem odvést pozornost jinam, aby dítě zapomnělo, co dělalo? NEPODAŘÍ SE VÁM TO! A pokud, tak jen na minutku. Děti si velmi rychle a rády vzpomenou, co před chvíli vyváděly.

Článek je ze říjnového čísla časopisu Máma a já. Obsah čísla najdete zde.

Získejte předplatné i dárek z MÁMA a já! Objednejte si v období od 25. září do 24. října 2008 na jeden rok předplatné časopisu MÁMA a já a získejte automaticky dáreček - hrníček s pítkem od firmy LOVI. Časopis si můžete předplatit i prostřednictvím internetu zde.