Čekání na čápa

Většina lidí považuje svoji vlastní rozmnožovací schopnost za úplně samozřejmou, a tak v době, kdy si pár nepřeje počít dítě, sahá většinou po antikoncepci. Proto bývají takovéto dvojice o to víc překvapené, když po vysazení antikoncepce nepřichází očekávané těhotenství. V jejich životě se objevuje problém nazývaný neplodnost.

Když jste tomuto trápení vystaveni právě vy nebo někdo ve vašem blízkém okolí, potřebujete v první řadě přesné a srozumitelné informace o neplodnosti a její léčbě. Poznejte tedy svoje možnosti a šance, jak neplodnost porazit! Dobrá informovanost a spolupodílení se na vlastní léčbě znamená nepochybně už určitou část úspěchu či vítězství.

Kdy se jedná o neplodnost? Lékař tuto diagnózu stanoví tehdy, když se partnerům nepodaří zplodit potomka do jednoho roku. Podmínkou je samozřejmě nechráněný pohlavní styk, kterému se musí dvojice věnovat pravidelně. Světová zdravotnická organizace (WHO) uznala neplodnost za nemoc.

Na cestě za vajíčkem

Při nechráněném pohlavním styku muže a ženy se dějí úžasné věci, doslova zázrak početí. Spermie muže se dostanou do vaginy ženy, kde se zdrží asi dvacet minut a potom se vydají na dlouhou cestu do vejcovodů. Jejich putování může trvat půl hodiny až několik hodin, přičemž zdaleka ne všem se podaří dostat se přes děložní hlen a dělohu až do vejcovodů.

Co se děje s těmi nejzdatnějšími, kterým se podařilo proplavat až do vejcovodů? Tam se spermie uloží do malých slizničních prohlubní a čas od času z nich vyplouvají. Při pohybu spermií ve vejcovodech se zároveň na hlavičce spermie dějí enzymatické změny, které umožní její proniknutí do vajíčka. Podaří se to jen jediné spermii, která za sebou zároveň zablokuje přístup do vajíčka ostatním spermiím. A jedinečný proces pokračuje: 23 chromozomů ženy, budoucí matky, a stejný počet chromozomů muže, budoucího otce, se uvnitř vajíčka spojí. Začíná buněčné dělení. Oplodněné vajíčko nazvali biologové zygota. Když dosáhne stadia osmi buněk, začne se posouvat vejcovodem směrem k děloze. V té už dostává název embryo. V děloze se embryo uhnízdí v bohaté endometriální výstelce a začíná produkovat lidský choriogonatropin, který každá těhotná žena zná pod zkratkou HCG. Jeho přítomnost v moči, zjištěnou například domácím těhotenským testem, signalizuje jasnou graviditu.

Systém hlásí chybu

Jak je vidět, na této složité cestě k početí je mnoho úskalí a stačí jediná nefungující část řetězu a nový život nevznikne. Početí vyžaduje přinejmenším tyto splněné podmínky: muž musí disponovat velkým množstvím zdravých a pohyblivých spermií a žena zase zdravým a zralým vajíčkem. Obě se musí potkat ve správné době, neboť z vaječníku uvolněné vajíčko přežívá maximálně 24 hodin, spermie o den více. Žena musí mít průchozí vejcovody, aby se jimi mohly jak spermie, tak vajíčko pohybovat, a také děloha musí být zdravá a pružná. Nakonec je pro udržení těhotenství až do porodu potřebná dobře uzavřená děložní branka neboli děložní hrdlo. Tento detailnější pohled na početí ukazuje, o jak citlivé biologické pochody jde. Naznačuje, kolik problémů se může na cestě k těhotenství skrývat, když se v nějaké části řetězu vyskytne chyba.

Muž první na řadě

Nedá se říci, že by se neplodnost týkala častěji mužů než žen či naopak – neplodnost postihuje obě pohlaví stejným podílem. Neplodnost se vždy týká celého páru, takže lékařské vyšetření podstupují oba dva. Avšak lékař si jako první vyžádá vyšetření muže, protože je rychlejší a jednodušší. Muž odevzdá sperma na vyšetření po pětidenní sexuální přestávce, a jeho spermie se hodnotí podle počtu, pohyblivosti a tvaru. Co se týká počtu, mužskou neplodnost způsobují hodnoty pod pět milionů spermií v jednom mililitru ejakulátu. Muž tedy nepodstupuje žádný náročný zákrok, ale o to větší bývá psychologická bariéra. Pro mnoho mužů je vyšetření ejakulátu nepříjemnou zkouškou jejich sebevědomí, jejich mužnosti. Ale pravda je jednoznačná: kvalita spermií klesla za poslední desítky let tak, že v roce 1960 se za zdravý považoval ejakulát, který obsahoval čtyřicet milionů spermií na mililitr, v roce 2000 se tato norma WHO musela snížit na polovinu, tedy na pouhých dvacet milionů spermií v mililitru.

Problém na straně ženy

Pokud je výsledkem vyšetření muže normální nález a je k dispozici zdravé sperma, přistoupí se k vyšetření ženy. Spočívá v určení hladiny hormonů, ve zjištění, zda je v pořádku dozrávání jejích vajíček, zdali probíhá správně ovulace, a zkontroluje se také průchodnost vejcovodů. Hledají se odchylky v tvaru děložní dutiny, vývojové vady či srůsty, infekce dělohy. Další komplikací je takzvaná endometrióza, přítomnost děložní sliznice jinde než v děložní svalovině, často ve vejcovodech nebo v malé pánvi. Problém mohou způsobovat i záněty nebo anatomické poruchy děložního hrdla. Objevuje se i takzvaný imunologický konfl ikt, kdy se v hlenu děložního hrdla nacházejí protilátky proti spermiím, kdy je žena zjednodušeně řečeno na spermie alergická.

Žena se musí podrobit odběrům krve na hormonální, případně genetické a imunologické vyšetření, lékař dále vykoná vyšetření ultrazvukem, a je-li potřeba, také endoskopické či laparoskopické vyšetření ženských pohlavních a rozmnožovacích orgánů.

Pár, který má za sebou všechna vyšetření, se většinou dozví diagnózu. Ale existuje určité procento neplodných párů, jimž ani špičkoví lékaři nedokážou s určitostí vysvětlit příčinu jejich neplodnosti. Dvojice však v každém případě prochází velkou psychickou zátěží, smutkem, depresemi, a často i krizí svého vztahu.

Co dál, doktore?

Po stanovení diagnózy navrhne lékař na osobní konzultaci další postup léčby. Poměrně velkému počtu párů pomůže k početí potomka jednoduchá změna životního stylu a životosprávy, v jiných případech se početí dosáhne úpravou ženina menstruačního cyklu. S touto částí léčby si poradí praktický gynekolog. Jindy se plodnost obnoví nebo zvýší díky malému chirurgickému zákroku, vykonanému ambulantně nebo při krátké hospitalizaci na gynekologickém oddělení. Avšak je-li zdravotní situace páru taková, že vyžaduje asistované nebo umělé oplodnění, čeká pár cesta do některého z center asistované reprodukce.

Nejčastější gynekologickou příčinou neplodnosti je porucha zrání a uvolňování vajíček, takzvaná anovulace. Většině žen pomůže správně vedená hormonální léčba, po které se pár dočká rychlého těhotenství. Hormonální podpůrná léčba je často spojena s takzvanou intrauterinní, tedy nitroděložní inseminací (má zkratku IUI), při které se spermie partnera vloží do děložní dutiny ženy. Podstatou této metody je usnadnění cesty spermií k vajíčku. Tento zákrok, vykonávaný v době ovulace, je pro ženu zcela nebolestivý a jeho hlavní výhodou je použití kvalitních spermií, protože partnerův ejakulát projde kontrolou pod mikroskopem a pro oplodnění se použijí jen vybrané silné spermie. Další výhodou této metody je to, že se vajíčko a vložené spermie dostanou do těsného kontaktu ve správné době.

Nejúspěšnější metoda

Nejúspěšnější léčebnou metodou při sterilitě je mimotělní oplodnění – in vitro fertilizace a embryotransfer (IVF + ET). Je to způsob léčby, jejž musí dopředu schválit zdravotní pojišťovna, která jisté úkony spojené s touto diagnózou hradí, ale některé, například zmrazení embryí – v případě, že o něj projeví pár zájem, si musí dvojice uhradit sama. Pojišťovna má i další limity, tuto léčbu neplatí v případě, že žena je starší než 39 let nebo už absolvovala bez úspěchu tři až čtyři cykly umělého oplodnění. Hlavními důvody pro léčbu metodou mimotělního oplodnění jsou: poškození vejcovodů nebo jejich ztráta, snížená plodnost muže, endometrióza, imunologicky podmíněná neplodnost, neplodnost vyžadující darování vajíčka od jiné ženy a takzvaná nevysvětlitelná neplodnost.

Mimotělní oplodnění ve zkratce znamená to, že z vaječníku se odsaje vajíčko, v laboratoři se oplodní spermií a zárodek se pak přenese do dělohy. Avšak jedno vajíčko by bylo málo. Na počátku mimotělního oplodnění tedy stojí hormonální příprava vaječníků, jejich stimulace. Lékaři vyvolají pomocí hormonů efekt rychlejšího zrání vajíček, kdy se v jednom cyklu vytvoří ne jedno, ale například deset anebo až extrémních šedesát zralých vajíček. Průběh hormonální stimulace lékař pravidelně, přibližně obden, kontroluje ultrazvukem. Zralá vajíčka se z ženina těla odeberou v krátké narkóze jehlou, která se do vaječníků pod kontrolou ultrazvuku zavádí přes poševní stěnu. Vajíčka čeká oplodnění partnerovými spermiemi, které muž odevzdá ve stejný den.

Dítě z laboratoře

Oplodnění se odehraje v embryologické laboratoři. Z odebraných vajíček se vyberou pod mikroskopem ta, která jsou v optimálním stadiu zralosti, ejakulát projde podobnou mikroskopickou kontrolou a šanci dostanou také jen kvalitní spermie. Oplodněná vajíčka se uloží do inkubátoru, kde se za přísně sledovaných podmínek vyvíjejí v kultivačním roztoku. V inkubátoru jsou embrya dva až pět dní, a když je jejich vývoj v pořádku, putují do ženina těla. Obvykle se do dělohy přenesou dva zárodky, ostatní životaschopná embrya je možné zmrazit a použít pro další cyklus umělého oplodnění. Embrya se přesunou do ženina těla pomocí tenké trubičky. Tady role lékařů při asistenci početí končí, čeká se, jak zareaguje ženino tělo. Pravděpodobnost, že žena zůstane těhotná, se lékařské vědě podařilo zvýšit na hodnotu kolem čtyřiceti procent. V dalších cyklech umělého oplodnění se na dobrých pracovištích podaří otěhotnět až devadesáti procentům žen.

K tomuto vysokému procentu významně přispívá i revoluční metoda reprodukční medicíny známá pod zkratkou ICSI (Intra Cytoplasmic Sperm Injection), kterou je možné laicky vysvětlit jako oplodnění vajíčka spermií aktivním způsobem. Tak, že se spermie vpíchne přímo do vajíčka mikroskopickou injekcí. Touto metodou se dá početí dosáhnout i v dříve beznadějných případech, kdy je k dispozici jen několik partnerových spermií.

Ten největší dárek

Někdy se spermie ani vajíčka nedají pro oplodnění použit. Na řadu přichází darování od anonymního dárce. Do programu na darování vajíčka se dostává asi dvacet procent žen podstupujících léčbu neplodnosti. Hlavní příčinou je, že jejich vaječníky produkují málo vajíček či žádná, anebo nejsou vajíčka schopná se dál vyvíjet. Některým se nedoporučuje oplodnění vlastního vajíčka z genetických důvodů. Dárkyněmi jsou hlavně ženy, které samy podstupují léčbu neplodnosti a získají tak velké množství vajíček, že jsou ochotny několik z nich darovat. Druhou skupinou dárkyň jsou ženy, které podstoupí hormonální léčbu a odběr vajíček pouze kvůli jejich darování.

Co se týká darování spermatu, požaduje se splnění přísných kritérií. Dárci většinou nemají přesáhnout 35 let, jejich zdravotní stav je dobrý a musejí projít některými vyšetřeními, například na přítomnost HIV. Obvykle mají vysokoškolské vzdělání.,,Obdarovaní“ se nedozvědí, kdo sperma i vajíčko daroval, vše je přísně anonymní.

Konečné řešení

Ti, kdož se i přes podstoupenou léčbu těhotenství nedočkají a jimž toto trápení vážně ohrožuje jejich partnerský vztah, se mohou obrátit na odborníky-psychology. Mají také ještě další možnost. Být rodičem, byť nikoliv biologickým – tedy vstoupit do programu adopce. Ale to už je jiné rodičovské téma.

Sperma Pražanů poškozují jedovaté látky v ovzduší. Škodlivá je hlavně přehuštěná doprava v ulicích, která vytváří nebezpečné koncentrace výfukových plynů. K těmto výsledkům dospěli vědci z akademie věd ve zcela unikátním dvouletém výzkumu, který nemá v Evropě obdoby. Podrobili se mu pražští studenti a městští strážníci. Pochůzkáře si výzkumníci vybrali jako modelovou populaci proto, že tráví hodně svého pracovního času v ulicích blízko frekventovaných silnic.

Zajímavosti

• Česko-americkému vědeckému týmu pod vedením Antonína Bukovského se v USA podařil objev, který může znamenat skutečný převrat při léčbě neplodnosti. Pěti ženám odebrali z povrchu vaječníku pouhé buňky a z nich dokázali vytvořit ženské vajíčko. To se začalo vyvíjet do stadia dospělého lidského vajíčka schopného oplodnění a dalšího vývoje do stadia embrya. Buňka žila šest dnů. Něco takového se ještě nikdy nikomu nepodařilo.
• Neplodnost můžou způsobit i toxické ftaláty, které se nedávno našly na českém trhu u dvou typů laku na nehty. Před jejich používáním varovalo ministerstvo zdravotnictví a dovozci jsou povinni okamžitě stáhnout nebezpečné laky z trhu.
• Louise Brownová, Angličanka, která se před osmadvaceti lety narodila jako vůbec první „dítě ze zkumavky“ (25. července 1978 císařským řezem), když její matka nemohla běžným způsobem otěhotnět, má už sama dítě. V lednu tohoto roku porodila syna.

Autorka je publicistka