Snaha se cení

První pokusy o početí prvního potomka jsme započaly na začátku roku 2001. Bylo to v mých 20 letech. Říkala jsem si, vysadím antikoncepci a půjde raz dva. Omyl-pan doktor mi řekl že nevidí problém....tak to trvalo přes rok a mě docházela trpělivost. Přešla jsem tedy k doktorce, ta mě okamžitě začala léčit zánět-i manžela protože jsme to už po těch letech(více než dva roky) měli jaksi chronické. Doléčila nás v červnu 2002. Nasadila kys. listovou, vitamín E(oběma)a řekla nám že do jara počkáme pak nasadí hormonální léčbu. V listopadu 2002 už jsem se menstruace nedočkala a 13. prosince jsem poprvé viděla toho malého broučka na UTZ. Narodil se v srpnu 2003.

V únoru 2004 jsme se začli snažit o druhé....opět kys. listová, vitamín E.....Od června tohoto roku Provera, Clomhexan (hormony). Jestli počítám dobře je to 3,5 roku zatím marného snažení přirozenou cestou počít druhé dítě.

Nevím jestli je IVF dobré či ne, jestli laparoskopie pomůže nebo jestli se mám stále snažit počít "normální cestou". Jediné co vím je že můj první syn je velký zázrak, který mě stále pomáhá jít vpřed a nevzdávat se. A taky vím že mít dobrého gynekologa je k nezaplacení. Janina