Žebříček hodnot má každý z nás nastavený trochu jinak. Pro všechny rodiče však jednu z nejvyšších příček představuje zdraví vlastních dětí. Snažíme se neponechat nic náhodě a ochránit naše andílky před všemi nemocemi. Pomáhají nám v tom i různá očkování.
Přehled pravidelného povinného očkování je ve zdravotním průkazu a o jeho významu snad nemá smysl pochybovat, ale existují i očkování nepovinná, hrazená z našich kapes. Rozhodnout se zodpovědně, které další očkování nad rámec povinného je pro naše dítě vhodné, vyžaduje dostatek informací. Tady jsou:
Nepovinná očkování jsou očkování proti dalším nemocem většinou se závažným průběhem, která lze z hlediska epidemiologické situace doporučit různě velkému okruhu dětí v závislosti na jejich věku a dalších okolnostech. Některá doporučená očkování se mohou stát v odstupu času součástí pravidelného očkování. Závisí to mimo jiné i na ekonomické situaci dané země.
Klíšťová encefalitida (klíšťový zánět mozku) je nakažlivé virové onemocnění. Virus se přenáší klíšťaty na lesní hlodavce, na divoce žijící a domácí volně se pasoucí zvířata, která se stávají přirozeným zdrojem nákazy. Přenos viru se děje prostřednictvím slin nakaženého klíštěte. Na člověka se klíště přisaje na různé části těla, nejčastěji na ruce, nohy, hlavu, ale i oblast uší. Sliny klíštěte, které se uvolní do rány, když propíchne kusadly pokožku, mají znecitlivující účinek, a tak člověk necítí žádnou bolest a často si rány ani nevšimne. Mimo jiné i proto si někteří nemocní klíšťovou encefalitidou vůbec nevybavují, že by měli na těle přisáté klíště. Nákaza člověka je ale možná nejen po přisátí klíštěte. Určité riziko představuje i surové, tepelně nezpracované mléko nakažených koz, krav a ovcí. Může obsahovat virus klíšťové encefalitidy. A tak dochází k nákaze výjimečně i požitím tepelně nezpracovaného mléka nebo mléčných výrobků (např. sýr z tepelně neupraveného ovčího mléka) nakaženého zvířete.
Mezi oblasti s nejvyšším množstvím nakažených klíšťat v naší republice patří oblasti jižních a západních Čech, okolí Vranovské přehrady, okolí Brna a severních částí okresů Bruntál a Opava, ale také Povltaví, Posázaví a rekreační oblast kolem Berounky.
Výskyt onemocnění souvisí s aktivitou klíšťat. Nejvíce nemocných je zpravidla od začátku léta do pozdního podzimu.
Onemocnění má obvykle dvoufázový průběh. Doba od nákazy do začátku prvních příznaků nemoci bývá 1-4 týdny. Nemocné dítě je unavené, bolí ho v krku, hlava, svaly, má zvýšenou teplotu nebo horečku. U některých pacientů může nemoc touto fází skončit a dojít k úplnému uzdravení. U jiných se po několikadenním zlepšení znovu objeví teploty, silná bolest hlavy, zvracení, spavost a poruchy spánku, světloplachost. To jsou již známky zánětlivého postižení mozku a mozkomíšních plen. Kromě výše uvedených příznaků se mohou objevit chabé obrny některých nervů. Velice důležitou součástí léčby je klid na lůžku alespoň 3 týdny. Ještě mnoho měsíců po prodělané klíšťové encefalitidě se mohou u více než 50 % pacientů objevovat bolesti hlavy, únavnost, zvláště na slunci. Zatímco u dospělých probíhá toto onemocnění relativně často komplikovaně s výraznějším postižením mozku a s častějšími pozdními následky, jako jsou trvalé obrny, poruchy koncentrace a paměti, atrofie svalů, je průběh nemoci u dětí většinou lehčí a komplikací je podstatně méně.
Vakcínou proti klíšťové encefalitidě se mohou očkovat děti starší jednoho roku. V případě zvýšeného rizika přenosu infekce je možné očkovat i děti mladší.
V kterém ročním období očkovat a podle jakého schématu?
V případě potřeby dosažení rychlé ochrany před klíšťovou encefalitidou existují modifikované způsoby očkování podle tzv. zrychleného schématu.
Přeočkování obranyschopnost posilující dávkou se provádí po 3-5 letech.
Paměť imunitních buněk je třeba v pravidelných intervalech posilovat. Přirozenou cestou posílení imunity by byl náhodný kontakt s nákazou, ale ten není naštěstí tak častý a nezbývá než osvěžit imunitní systém přeočkováním, a to v intervalu 3-5 let.
Nežádoucí účinky se objevují zřídka a jsou podobné jako po jiných očkováních:
Meningokokové nákazy se šíří vzdušnou cestou v drobných kapénkách, v hlenech nebo slinách bacilonosičů nebo nakažených pacientů. Zdrojem nákazy je člověk.
Nejčastěji onemocní děti do 4 let, dospívající a mladiství. Jedním z rizikových předpokladů pro meningokokovou infekci je pobyt ve velkém kolektivu v uzavřeném prostoru, kde jsou příznivé podmínky pro možné šíření nákazy (vojenská služba, internáty, diskotéky, letní tábory).
Onemocnění se ve svém začátku projeví vysokou teplotou, zchváceností, bolestmi hlavy, kloubů, svalů. Na kůži se tvoří drobné červené skvrnky a malé modřinky, které neustále přibývají. Během krátké doby se může rozvinout hnisavý zánět mozkových blan s poruchou vědomí. Nejtěžší formou onemocnění je rychle se rozvíjející kritický šokový stav se selháním životně důležitých orgánů.
V současné době je díky nové vakcíně možné očkovat proti meningokokové nákaze skupiny C již děti mladší dvou let. Nová, tzv. konjugovaná vakcína je velmi účinná a přitom bezpečná a nežádoucí účinky jsou obvyklé jako u jiných běžných očkování. Usilovně se pracuje na vakcíně proti meningokokům skupiny B, které jsou velmi zákeřné.
Vyjma zmíněné vakcíny proti meningokoku C existují tzv. nekonjugované vakcíny působící i proti meningokokům skupiny A. Onemocnění tímto kmenem baktérií se ale v našich podmínkách prakticky nevyskytují. Tyto starší typy vakcín nelze užít pro dítě mladší 2 let a jejich účinnost se musí obnovit posilujícím očkováním po 3 letech.
Vyvíjí se vakcína konjugovaná, působící na více typů meningokoků (včetně A a C). Ta bude zejména vhodná k preventivnímu očkování před cestou do zahraničí.
Konjugovanou vakcínou proti menigokoku C se mohou očkovat již kojenci a děti mladší jednoho roku. Očkují se dvěma až třemi dávkami(počet dávek se u jednotlivých výrobců liší) v intervalu jednoho měsíce. U dětí starších jednoho roku a u dospělých se očkování provádí jen jednou dávkou. Zatím není stanoveno, kdy bude nutné dítě přeočkovat, ale předpokládá se, že tato vakcína bude chránit před meningokokem skupiny C dlouhodobě.
Určitým problémem u malých dětí je přeplněný očkovací kalendář, do něhož je mnohdy obtížné přidat další vakcinaci při dodržení intervalů mezi jednotlivými očkováními. Navíc malé děti často stůňou a v době nemoci se nemohou očkovat. Očkování u malých dětí také chrání před meningokokem kratší dobu než u dospělých.
Tato očkovací látka je, jak již bylo zmíněno, velmi účinná, ale i bezpečná. Nežádoucí účinky jsou obvykle jen místní: bolest, otok a zarudnutí v místě vpichu, nebo celkové: jako je bolest hlavy, svalů, zvýšená teplota, únava, podrážděnost, nechutenství, průjem. U malých dětí se může objevit dlouhotrvající (i několik hodin) neutišitelný pláč a nespavost. To jsou ale nežádoucí reakce, se kterými se můžeme setkat prakticky po každém očkování.
O tom, zda by mělo očkování vašeho dítěte proti meningokoku význam, se poraďte s lékařem nebo přímo s epidemiologem na příslušném hygienickém oddělení. Podle nejposlednějších hodnocení vývoje nemocnosti se ukazuje, že je vhodné naočkovat dítě již před vstupem do školky nebo školy.Velmi prospěšné je, když do období dospívání dítě vstupuje naočkované konjugovanou vakcínou.
Dále se doporučuje očkovat osoby, které jsou v kontaktu s meningokokovým onemocněním (po uplynutí jednoho týdne od posledního kontaktu), některé pracovníky ve zdravotnictví, cestovatele, osoby s poruchou obranyschopnosti.
Občas se mohou rodiče setkat se skutečností, že při běžně provedeném výtěru z krku vykultivují v laboratoři zdravému dítěti N. meningitidis. Nosičství této baktérie není neobvyklé. Zkušenosti ze zemí, ve kterých se plošně očkuje proti meningokoku skupiny C, ukazují, že konjugovaná vakcína snižuje procento nosičů N. meningitidis skupiny C ve zdravé populaci. Nosičství ostatních skupin meningokoků ale neovlivní.
Doporučuje se očkovat při výjezdu do zemí, kde se meningokokové onemocnění vyskytuje epidemicky (některé africké země, Indie, Nepál, Saúdská Arábie). O tom, jakou vakcínou očkovat, se poraďte na příslušném epidemiologickém oddělení.
Toto očkování bývá součástí doporučených vakcinací do některých exotických krajin. I když hepatitida A, nazývaná také nemocí špinavých rukou nebo ,,žloutenka A", nepatří u nás k častým infekcím, není její výskyt vázán jen na exotické krajiny. Občas dochází i u nás k menším epidemiím (rychlému rozšíření nákazy). K tomu může dojít na letních táborech, v kempech, na dovolené nebo za mimořádných okolností (záplavy, které postihly v minulých letech naši zemi), kdy se poruší základní hygienická pravidla a návyky. Následkem bývá rychlé šíření nákazy například zamořenou vodou.
Virový zánět jater typu A je akutní zánětlivé onemocnění, způsobené virem. Postihuje nejen děti, ale i dospělé. Původce nemoci, virus žloutenky, se vylučuje stolicí nemocných 1-2 týdny před objevením se prvních příznaků choroby. Při nedokonalé hygieně dochází k přenosu prostřednictvím nemytých rukou nebo kontaminovaných předmětů, potravin a tekutin. Šíření viru lze zastavit dodržováním pravidel osobní i obecné hygieny, zajištěním zásobování nezávadnou pitnou vodou a ochranou potravin před jejich zamořením virem. Nedostatečné hygienické podmínky napomáhají šíření žloutenky. Doba od nákazy k prvním příznakům nemoci je dlouhá a trvá 15 dnů až 2 měsíce. Nemocný má pocit nechutenství, nucení na zvracení, zvýšenou teplotu, někdy i horečku. Kůže zežloutne, ale zejména u dětí to není pravidlem. Moč ztmavne a stolice je světlá. Léčba je zdlouhavá a pro pacienta znamená dodržování diety a izolaci od kolektivu. Očkování nepatří do plánu pravidelných vakcinací a počet onemocnění u nás má klesající tendenci. Pokud ale dítě často navštěvuje různé kempy a tábory, pobývá v podmínkách s improvizovaným hygienickým zázemím a pravidly, nebo odjíždí-li na cestu do exotických zemí, vyplatí se nechat ho po poradě s lékařem proti žloutence typu A naočkovat.
Očkování se doporučuje 14 dnů až 1 měsíc před cestou do zahraničí nebo pobytem v přírodě. Očkovat je možné děti starší jednoho roku. Očkuje se pouze jednou dávkou. Po roce až roce a půl od první vakcinace se podává ještě další, posilující dávka, která zajistí dlouhodobou, nikoli však celoživotní ochranu před tímto onemocněním. Další přeočkování se doporučuje po 10 letech.
Jakou očkovací látkou?
Všechny u nás dostupné očkovací látky proti žloutence typu A jsou kvalitní, velmi účinné a bezpečné. Existuje také kombinovaná očkovací látka proti žloutence typu A i B.
Je vhodné u některých dětí s vrozenou nebo získanou poruchou obranyschopnosti a u dětí trpících některými závažnými chorobami nebo u dětí umístěných v ústavech a léčebnách.
U těchto pacientů lze předpokládat těžký, komplikovaný průběh onemocnění. Proto se u nás rizikové skupiny dětí a dospělých proti pneumokoku očkují. O vhodnosti očkování rozhoduje většinou odborný lékař (např. alergolog). Některé evropské země (např. Itálie) začínají očkovat proti pneumokokovým nákazám v rámci pravidelného očkování všechny děti.
Pneumokokové infekce se přenáší kapénkovou cestou z nemocného člověka nebo bacilonosiče. Nejrizikovější, co do průběhu nemoci a komplikací, jsou právě malé děti a starší osoby. Nejčastějším projevem nákazy je horečnatý zápal plic. Bývá provázen vykašláváním rezavého hlenu a bolestí na hrudi, někdy dušností a poruchami srdečního rytmu. Infekce ale může způsobit i zánět mozkových blan. Pneumokok bývá někdy vůči antibiotikům odolný a houževnatý, a proto je léčba složitá.
Očkování proti pneumokoku úspěšně chrání před zápalem plic a zánětem mozkových blan z více než 80 %.
Především rizikové skupiny dětí a dospělých. Vakcína je určena pro děti od 2 let. Existuje také tzv. konjugovaná vakcína (speciální vakcína vytvořená genetickým inženýrstvím), kterou lze očkovat i děti mladší. Doporučuje se očkovat osoby trpící těmito nemocemi nebo potížemi:
Běžně užívaná polysacharidová vakcína je určena pro děti od 2 let a dospělé. Základní očkování se provádí jednou dávkou. Posilující očkovací dávka se podává obvykle jen tehdy, přetrvává-li riziko infekce, a to po 5 letech po prvním očkování.
Pro děti mladší dvou let existuje výše zmíněná konjugovaná vakcína, která se může podávat i kojencům mladším 6 měsíců. Podle věku dítěte se aplikuje ve 2-4 dávkách.
Očkovací látka je bezpečná a nežádoucí reakce se vyskytují zřídka. Samozřejmě musí být dodržena podmínka, že dítě je v době očkování zdravé, a pokud prodělalo horečnaté onemocnění, musí být dodržen minimální interval 14 dnů od jeho skončení. To je pravidlo v zásadě stejné pro všechna očkování.
Přechodně můžeme pozorovat zarudnutí, otok a bolestivost v místě vpichu. Tato reakce trvá maximálně do dvou dnů. Vzácně se může v prvních 24 hodinách po očkování objevit horečka, případně i s křečovým stavem. Horečku zmírníme podáním Paracetamolu.
Velmi vzácně jsou po očkování pozorovány bolesti hlavy, únava, nevolnost, malátnost, nechutenství, zvracení. Nechutenství, zvracení a také průjem jsou častější u malých dětí po očkování konjugovanou vakcínou. U této vakcíny je častější i krátkodobá místní reakce se zarudnutím, otokem a bolestivostí v místě vpichu. Relativně častější může být i zvýšená teplota až horečka.
Proti planým neštovicím se v evropských zemích zatím běžně neočkuje. Některé země uvažují o zavedení očkování proti tomuto onemocnění do schématu pravidelných vakcinací malých dětí.
Současná vakcína je určena pro očkování dětí starších 1 roku a dospělých osob, které jsou vnímavé vůči planým neštovicím a u nichž je vysoké riziko nákazy. Očkování chrání dlouhodobě a u některých chronicky nemocných dětí může vést ke snížení výskytu pásového oparu.
Nežádoucí reakce jsou obdobné jako u jiných očkování. Může dojít k přechodnému otoku a bolestivosti v místě vpichu, k vyrážce, svědění, zatvrdnutí, občas i k zduření mízních uzlin. Reakce odeznívá do 2 dnů a je častější u dospělých než u dětí. Výjimečně po očkování dochází k vzestupu teploty a horečce, vzácněji s křečemi. Léčebně se podává Paracetamol nebo Ibuprofen na zmírnění horečky. Velmi vzácně se může objevit místně vyrážka podobná planým neštovicím.
Chřipka je vysoce nakažlivé onemocnění postihující pravidelně milióny lidí na naší planetě. Je to onemocnění sezónní. Nejčastěji se vyskytuje v zimních a jarních měsících. Původcem nemoci jsou viry. Typy A a B vedou k onemocnění lidí. V pravidelných intervalech po 20-30 letech dochází k zásadním změnám antigenní povahy virových částic, a to vede k velkým epidemiím až pandemiím (tedy k onemocnění mnoha miliónů lidí na celém světě), protože proti změněnému viru nemívá lidský organizmus dostatečnou ochranu. (Antigen je látka schopná vyvolat v těle tvorbu protilátek. Organizmus si tvorbu protilátek proti určitému antigenu zapamatuje a při dalším setkání s ním umí jeho systém obranyschopnosti rychle zareagovat a zlikvidovat nákazu. Pokud však virová částice změní svou antigenní povahu, systém obranyschopnosti ji rozpozná jako novou a nemůže plně využít svou paměť.)
Nákaza se šíří od nakaženého jedince. Pro chřipku je typická vysoká horečka, třesavka, silné bolesti kloubů, svalů, které se dostavují do dvou dnů od nákazy. Zchvácenost, únavnost a bolesti hlavy mohou vyvolat podezření na zánět mozkových blan. Nemoc může provázet zvracení, zvláště u dětí, a zejména pak nepříjemný dráždivý kašel. Komplikací chřipky bývá zápal plic, zánět vedlejších nosních dutin, zánět středního ucha. Nejzávažnější komplikací je zánět mozkových blan nebo zánět srdečního svalu. Chřipkou jsou nejvíce ohroženy malé děti v dětských domovech a ústavech, ale i staří lidé v domovech důchodců a léčebnách, pacienti se závažným dlouhodobým onemocněním plicním (cystická fibróza), s cukrovkou, s chronickým onemocněním ledvin a samozřejmě lidé s vrozenou nebo získanou poruchou systému obranyschopnosti. U těchto skupin obyvatel se doporučuje očkování proti chřipce. Je to jediný účinný prostředek, jak zabránit rychlému šíření nákazy v kolektivních zařízeních.
Očkování zdravých dětí, mimo ohrožené vybrané skupiny, je třeba pečlivě zvážit a prodiskutovat s ošetřujícím lékařem. Nelze ho plošně doporučit.
Očkuje se většinou subjednotkovou vakcínou nebo tzv. splitovou vakcínou. (Subjednotkové vakcíny neobsahují celý mikroorganizmus, ale jen tu jeho část, která je zodpovědná za reakci systému obranyschopnosti organizmu, neboli vyvolá imunitní odpověď a má imunizační vlastnosti. Splitové vakcíny tvoří obvykle rozštěpené viry chřipky.)
Očkuje se do ramenního svalu nebo u malých dětí do hýžďového svalu, zpravidla v podzimních měsících. Lze však naočkovat i v době výskytu nemoci, ale očkovaná osoba musí být alespoň 14 dnů chráněna před možným kontaktem s nákazou. To je nejkratší doba pro vytvoření dostatečného množství obranných protilátek. Vakcíny jsou připraveny ze dvou typů virů chřipky (A a B). Šířením viru dochází ke změnám jeho struktury, ke genetické mutaci. Mutace jsou každoročně sledovány a zaznamenávány a výrobci připravují očkovací látky z kmenů virů chřipky geneticky podobných nebo shodných s kmeny, které světová zdravotnická organizace ohlásí. Ty se odlišují geograficky, tedy nejsou stejné ve všech zemích, ve všech oblastech. Díky celosvětovému sledování výskytu chřipky lze s velkou pravděpodobností předpovědět, jaký vakcinační kmen bude v dané oblasti vhodný a účinný v prevenci.
Proti chřipce se očkuje každoročně, protože kmeny virů se rychle geneticky mění. Děti mezi 6 měsíci a 5-12 lety se očkují většinou dvěma dávkami v časovém odstupu 1 měsíce až 6 týdnů. Dospělí se očkují jednou dávkou.
Znovu je třeba zopakovat, že očkování běžné populace zdravých dětí nelze plošně doporučit a je třeba ho vždy pečlivě zvážit, protože obvykle není nutné.
Článek je z listopadového čísla časopisu Máma a já. Obsah listopadového čísla najdete zde.
Získejte předplatné i dárek z MÁMA a já!
Objednejte si v období od 1.11. do 28.11. na jeden rok předplatné časopisu MÁMA a já a získejte automaticky super dáreček pro vaše zlatíčko: sadu figurek Little People od Fischer-Price.
Časopis si můžete předplatit i prostřednictvím internetu zde.
Skok