Očkování může zabránit zbytečným úmrtím dětí

Podle zdrojů Světové zdravotnické organizace a Dětského fondu OSN se od roku 1990 podařilo za 25 let snížit počet zemřelých dětí mladších pěti let díky očkování z 12,6 mil. na polovinu. Přesto stále přibližně 1,5 mil. dětí ročně umírá ještě před dosažením věku jednoho roku na nemoci, kterým je možno zabránit očkováním.

Motto letošního Světového týdne očkování, který se každoročně koná na konci dubna, je Překlenutí propasti. Světová zdravotnická organizace (WHO) se tak ve spolupráci s Dětským fondem OSN (UNICEF) snaží zpřístupnit očkovací programy pro každé dítě kdekoliv na světě. Zdůrazňuje však význam očkování během celého života, tedy i u dospívajících a mezi dospělou populací.

Celosvětový očkovací akční plán v roce 2012 odsouhlasilo svým podpisem celkem 194 členských států OSN. Tím se přihlásily k dosažení cílů tohoto plánu do roku 2020.

Šestina dětí v Africe není očkována

Podle UNICEF se každoročně každému šestému narozenému dítěti nedostane v prvním roce života základní sady očkování. To má za následek úmrtí zhruba osminy z nich. V roce 2015 bylo podle údajů UNICEF a WHO 86 % dětské populace očkováno proti záškrtu, tetanu, černému kašli. Od roku 2010 se tak již proočkovanost proti těmto třem nemocem na celosvětové úrovni pohybuje nad hranicí 80 %. Nicméně rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou obrovské. Mezi africkými státy nejsou výjimkou ty, v nichž se očkování dostane k méně než šesti dětem z deseti. Avšak jsou zde i země, například Maroko či Tunisko, kde se proočkovanost proti záškrtu, tetanu a černému kašli pohybuje mezi 95 až 100 %. To je více než u některých zemí v Evropě, kde například v Itálii či Bulharsku je tento podíl v rozmezí 90 až 95 %, ale na Ukrajině v roce 2015 nedosahoval ani 60 %.

Situace v míře proočkovanosti se od roku 2000 v mnoha zemích světa změnila. Ve většině případů to znamenalo, že se očkování dostává většímu počtu i podílu dětí. Největší změny byly zaznamenány v Indii, Etiopii či Demokratické republice Kongo, kde na přelomu tisíciletí se výše zmíněná trojice vakcín dostávala k méně než čtyřem dětem z deseti, zatímco v roce 2015 už bylo sedm až osm dětí z daného populačního ročníku očkováno. Opačnou situaci lze pozorovat na Ukrajině, Sýrii či v Iráku, tedy v oblastech válečných konfliktů, kde je nedostatek vakcín a také problém s jejich distribucí.

Šest cílů globálního očkovacího akčního plánu who

• 90% proočkovanost dětské populace třemi dávkami vakcíny proti záškrtu, tetanu a černému kašli.
• Redukce úmrtnosti na spalničky. Eliminovat spalničky minimálně ve čtyřech regionech WHO.
• Eliminace zarděnek minimálně ve dvou WHO regionech.
• Eliminace tetanu u novorozenců a jejich matek (neonatální a gynekologický tetanus) v 59 zemích.
• Vymýcení přenosné dětské obrny na celém světě.
• Zavedení minimálně jedné nebo více nových nebo nevyužitých vakcín nejméně v 90 nízko nebo středně příjmových zemích.

V Evropě už 15 let bez obrny

Díky různým imunizačním programům pod patronací WHO a UNICEF bylo v posledních 30 letech dosaženo mnoho úspěchů. Evropský region WHO je od roku 2002 označen jako „polio-free“ (úplně zproštěn obrny) a v posledním desetiletí se počet případů spalniček v regionu snížil o více než 90 %. Například pouze jeden WHO region deklaroval eliminaci spalniček, sedmina dětí není očkována ani jednou dávkou proti spalničkám. Polovina všech dětí neabsolvovala očkování proti zarděnkám, ve dvou zemích světa zůstává endemický výskyt virové dětské obrny.