Úmrtí v rodině

V situaci, kdy zemře člen rodiny, to může proto být poprvé, kdy se dítě se smrtí setká. A může to také být poprvé, kdy jsou dospělí v jeho okolí postaveni před úkol mu tuto informaci sdělit. Přirozeně chceme děti před takto smutnými událostmi chránit, či si můžeme myslet, že nemají kapacitu takovou informaci vůbec pochopit.

Děti však smrti na nějaké úrovni rozumí v každém věku. Do čtyř let nemají představu o plynutí času, proto mohou považovat smrt za dočasný stav. Rozumí však ztrátě ve formě strachu z opuštění a po smrti blízké osoby truchlí. Během věku 4 až 7 let už chápou, že smrt je definitivní stav, a mohou se zajímat o biologické zákonitosti smrti. Zažívají občasný smutek (pláčou, kladou otázky), a pak se vracejí ke hře a běžnému životu. Potřebují ujištění, že se mohou takto cítit, že je to v pořádku. Děti starší 7 let už plně chápou nevyhnutelnost a nevratnost smrti. Během dospívání jsou emoce zesílené, a proto mohou reakce na úmrtí být bouřlivé.

Situace úmrtí v rodině je zvlášť náročná pro rodiče, neboť sami truchlí, přitom je potřeba, aby byli spolehlivou oporou pro své truchlící děti. Rodiče často nevědí, jak o smrti s dítětem mluvit.

Doporučujeme

Nejdříve ošetřete sám sebe, prožijte svoji prvotní reakci na zprávu a ventilujte své emoce např. v přítomnosti jiné blízké osoby, za pomoci krizové linky.

Naplánujte si pečlivě, kdy a jak zprávu dítěti sdělíte – důležité je mít dostatek času a bezpečný prostor, můžete si k tomu přizvat pro podporu i jiné členy rodiny či blízké.

Připravte sami sebe na to, že vaše dítě může reagovat různorodě např. vztekem, šokem, nebo může také zdánlivě nereagovat – všechny reakce jsou v pořádku.

Nebojte se před dítětem plakat či se jinak emočně projevovat, je to pro ně signál, že emoce jsou v pořádku.

Zásady komunikace s dětmi po úmrtí blízké osoby

Naslouchat

Naslouchejte vyprávění svých dětí bez hodnocení a doptávejte se jich aktivně, jak celé situaci rozumí a jak ji prožívají.

Říkat pravdu

Děti se vždy pravdu nějakým způsobem nakonec dozvědí ať přímo, nebo nepřímo (např. z chování dospělých, od kamarádů), takže proto je důležitá upřímnost. Zatajováním pravdy můžete narušit důvěru mezi vámi v období, kdy dítě potřebuje se na pozůstalé dospělé spolehnout.

Umožnit vyjadřovat všechny emoce

Podporujte vyjádření všech emocí, pozitivních i negativních. Děti své emoce často vyjadřují prostřednictvím hry nebo obrázků.

Odpovídat na otázky

Děti se učí kladením otázek – ujistěte je, že je v pořádku, že se ptají, a odpovídejte jasně a pravdivě, pokud něco nevíte, řekněte, že nevíte. Používejte konkrétní slova („zemřel”) a vyvarujte se metafor („odešel”)

Řád a zvyklosti

Po úmrtí blízké osoby prožíváme život jako chaotický, nejistý a nepředvídatelný – stejně tak ho prožívají i děti. Zachování denního řádu a obvyklých zvyků obnoví pocit stability.

Vzpomínat společně s dětmi na zemřelého

Děti se tím naučí, že zemřelý člověk zůstává v životě tech, kteří žijí dál. Mohou tím také vyjadřovat své pocity. Dětem dělá dobře, pokud mohou mít po zemřelém předmět nebo fotografii.

Hledat společně s dětmi bezpečné prostředí, ve kterém mohou truchlit.

Ujišťovat, že je ostatní blízcí lidé neopustí

Zapojit do podpůrného systému širší rodiny

Truchlící rodiče nemusí být v době truchlení schopni poskytnout dětem takovou oporu, kterou by potřebovaly. Proto je nutné zapojit v době truchlení širší rodinu či blízké, nebo také odborníky.