Jak nepodlehnout emočním výkyvům

V jednom terapeutickém směru se těmto dovednostem říká „emoční mysl“, „racionální mysl“ a „moudrá mysl“.

Když máte potíže s regulováním svých emocí, obvykle se nacházíte ve svém emočním já. Existují však jiné způsoby myšlení a vy se můžete naučit, jak se s trochou cviku do těchto stavů dostat.

Emoční já

Max věděl, že je impulzivní člověk. Když pocítil nějakou emoci, často se jí prostě poddal a reagoval podle ní, aniž by nějak přemýšlel o následcích. Jednoho dne se pohádal s přítelkyní Viktorií. Bydleli v malém bytě a sousedé už je dřív žádali, aby se trochu ztišili, protože občas byli při hádce hodně hluční. Když se jejich diskuse začala vyhrocovat, pokoušela se Viktorie Maxovi připomenout, že je sousedé upozorňovali na hlučnost, ale tím ho jen rozzuřila ještě víc, Max začal řvát a házet věcmi a nakonec dokonce bouchl pěstí do stěny. Jeho agresivní chování nejenže vyděsilo Viktorii natolik, že se s ním rozešla, ale mělo také za následek výpověď z bytu a povinnost uhradit škodu.

Max je člověk, který často reaguje z pozice svého emočního já. Když myslíte z tohoto hlediska, vaše emoce ovládají vaše chování. Místo abyste přemýšleli o tom, jak byste se v nějaké situaci rádi zachovali, převezmou velení emoce a vy jenom reagujete. To se může přihodit s každou emocí. Když se rozzlobíte, můžete podobně jako Max zareagovat fyzicky nebo někoho slovně napadnout. Když jste úzkostní, vaše emoční já vás přiměje vyhnout se situaci, která ve vás ten pocit vyvolává. Například máte strach zúčastnit se nějaké společenské události, na kterou jste pozvaní, takže tam nakonec nepůjdete. Když jste smutní nebo deprimovaní, vaše emoční já obvykle způsobí, že se od ostatních odtáhnete, izolujete se a omezíte svoje běžné aktivity nebo se jim zcela přestanete věnovat. Možná zjistíte, že máte sklon reagovat na základě jakékoli emoce, nebo zjistíte, že většinu svých emocí ovládáte, ale s jednou nebo dvěma se vám to nedaří. Každopádně jednat z pozice emočního já obvykle není z dlouhodobého hlediska ve vašem nejlepším zájmu, ale kvůli emocím je pro vás těžké důkladněji zvážit následky svého jednání.

Jednání z pozice emočního já může znamenat i jednání na základě pozitivních pocitů. Možná si vzpomenete na chvíli, kdy jste měli z něčeho takovou radost, že jste obvolali všechny kamarády, abyste se s nimi o dobrou novinu podělili, nebo si vybavujete chvíli, kdy jste k někomu pocítili takový příval lásky, až vám z toho vhrkly slzy do očí. Takže emoční já vás sice dokáže dostat do problémů, ale nechtějte se ho zbavit. Raději se naučte najít v životě větší rovnováhu a mít větší kontrolu nad tím, jak uvažujete.

Racionální já

Aline je člověk, který často jedná z pozice svého racionálního já. Místo aby se napojila na své pocity, všechno si musí důkladně promyslet, než něco udělá. Vlastně svoje emoce spíš ignoruje.

Aline byla učitelkou v malém městečku. Svou práci měla ráda, učila na malé základní škole a žáci se chovali docela slušně. Měla moc ráda svůj malý domek, líbilo se jí ve čtvrti, kde bydlela, a měla v okolí spoustu přátel. Na jedné jarní konferenci se setkala s ředitelem střední školy ve větším městě vzdáleném asi hodinu od jejího bydliště. Celý den si vyprávěli o svých školách a o tom, co se jim na práci líbí a nelíbí. Za několik týdnů ředitel Aline zavolal a nabídl jí od září práci na své střední škole. Kdyby tu práci Aline přijala, musela by se přestěhovat nebo dojíždět do práce skoro hodinu místo deseti minut.

Aline o nabídce dlouho a důkladně přemýšlela. Zvažovala, jakou novou zkušenost jí tato příležitost přinese. Přemýšlela o vyšším platu na novém pracovišti, a jak jí peníze navíc přijdou vhod. Zvažovala fakt, že nová škola je blíž k její rodině a že díky přestěhování by mohla častěji navštěvovat rodiče, kteří už nebyli nejmladší. Na základě toho všeho se Aline rozhodla, že tu práci přijme. Jenže při rozhodování nepomyslela na to, jaké bude mít ze všech těch změn pocity. Nevzala v úvahu svoje citové pouto ke svému domku, čtvrti, přátelům, kolegům a žákům, které tak dobře znala. Nevzala v úvahu, jak se bude cítit po nástupu do větší školy a přestěhování do většího města, kde je větší anonymita a lidé nemají tolik vzájemných kontaktů.

Jednat z pozice racionálního já znamená, že používáte rozum a fakta. Když převládne vaše racionální já, obvykle neprožíváte emoce, a pokud ano, jsou slabé, nejsou intenzivní a snadno se dají opomenout. Alinina situace je jenom jeden z příkladů racionálního já, ale mezi běžné ukázky můžeme zahrnout i chvíli, kdy si píšete nákupní seznam, když si dáváte do pořádku účty nebo když plánujete víkend pod stanem s rodinou nebo přáteli.

Na Maxově situaci vidíme, že člověku nijak nepomáhá, když nechává myslet jen své emoční já, a Alinina situace ukazuje, že není příliš prospěšné, ani když o věcech necháváte uvažovat jen své racionální já. Ideální je najít rovnováhu mezi oběma stavy a častěji jednat z pozice moudrého já.

Moudré já

Jednat z pozice moudrého já znamená najít rovnováhu mezi emočním a racionálním já a řídit se intuicí, když zkoumáte, co je z dlouhodobého hlediska ve vašem nejlepším zájmu. Moudré já vás přiměje vzít v úvahu, co si o situaci myslíte, jaké ve vás vyvolává pocity a jaké následky bude vaše jednání mít, a pak na těchto třech věcech založíte svoje rozhodnutí. Jinými slovy, když jednáte z pozice moudrého já, rozhodujete se, jak budete jednat, takže pouze nereagujete.

Když máte problémy se zvládáním emocí, často vám připadá, že žádné moudré já nemáte, a dokonce ani žádné racionální já – všechno řídí emoční já. Jenže tak to není. Všichni máme moudré já. Jen se k němu někteří lidé prostě dostávají obtížněji.

Především si musíte pamatovat, že jednat z pozice moudrého já nemusí nutně znamenat, že vykonáte něco velkolepého a důležitého. Může to být třeba maličkost, jako je vstát ráno z postele, přestože jste natolik skleslí nebo úzkostní, že si myslíte, že opravdu nedokážete pořádně fungovat. Může to být příprava večeře pro rodinu, i když je vám tak mizerně, že byste se nejradši někam zašili a schoulili se do klubíčka. Může to být i ranní odchod do práce, i když byste si nejradši přetáhli deku přes hlavu a zase usnuli. Může to být také udržení jazyku za zuby, když máte chuť říct něco opravdu jízlivého člověku, kterého máte rádi.

Třeba vám pomůže, když si vzpomenete na chvíli, kdy vás jakýsi hlásek v hlavě nabádal: „Nedělej to, budeš toho později litovat!“ nebo „Přestaň, tohle přece nechceš!“ nebo „Ale no tak, dobře víš, že ti bude líp, až vstaneš a osprchuješ se.“ Tehdy jste ten hlásek možná poslechli nebo neposlechli, ale byl to hlas moudrého já, které vám připomínalo, že nejste vydáni napospas svým emocím. Můžete se rozhodnout, co uděláte.

Když teď víte, že ten hlásek je moudré já, možná zjistíte, že ho dokážete poslechnout častěji. Ale pokud se vám to hned nepovede, nenechte se odradit. Postupně začnete procvičovat, jak se napojit na moudré já, a budete ho umět víc používat.

Je důležité si uvědomit, že moudré já vám může připadat trochu jako emoční já, protože na obě jsou napojeny emoce. Ale mějte na paměti, že z pozice emočního já reagujete na základě svých emocí, a nikoli na základě vlastního rozhodnutí, jak budete jednat. Poznáte to také podle vypjatých emocí a pocitu, že jste do nich zabředli. Naproti tomu z pozice moudrého já sice emoce stále prožíváte, ale nemáte pocit, že vás ovládají. Místo toho cítíte klid nebo mír, nebo aspoň máte pocit, že se ovládáte, i když se ve vás objevily emoce.

Ukázka z knihy Jak zklidnit bouři emocí, kterou zakoupíte na obchod.portal.cz