zeke, 2x IVF | •
|
(23.1.2006 13:41:12) Určitě otěhotníš, neboj se, nakonec se to podaří téměř každé a neprůchodnost vejcovodů není nic fatálního. Jen je to strašně náročné na psychiku, protože to znamená dlouhé plánování, přípravy a čekání. Také hodně peněz. Informuj se o nejlepším centru asistované reprodukce ve vašem kraji a můžete začít. Počítej s tím, že to bude možná nebude na první pokus, ale nesmíš to vzdát. Bohužel, úspěšnost při IVF je jen něco kolem 30% na jeden pokus (každé centrum udává jiná čísla) Ale při přirozeném početí je úspěšnost menší, takže člověk nemůže chtít všechno. Dám ti radu: pokud možno, nikomu to neříkej. Všichni to sice myslí dobře, ale neuvědomují si jak stresující je, když ti volají: kdy začínáte, kolik máš vajíček a pak udělají ze čtrnácti dnů čekání po transferu "telefonní maraton" jestli ti vyšel těhotenský test. Myslí to dobře, ale je to nesnesitelné a nechápou, že o tom nechceš mluvit - není zatím o čem. Celý ten proces trvá v průměru: cca 10 dní píchání injekcí na stimulaci, pak bezbolestná punkce folikulů pod malou narkozou, pak za 2-5 dní bezbolestný tranfer embrií zpět do těla a pak čekání cca 14 dní na menstruaci. To je přibližně průměrný průběh. Při stimulaci můžeš v klidu chodit do práce, na punkci si vzít den dovolené, pak zpět do práce aniž by si někdo všiml a po transferu třeba v Pronatalu dávají neschopenku cca 14 dní. Doporučuji domluvit se s praktickou lékařkou, aby ti neschopenku dala ona. V případě neúspěšného pokusu bys velice ocenila, že se tě nikdo na nic neptá. V případě úspěchu máš nárok na rizikové těhotenství až do mateřské. A pokud možno, nic nikde nečti a nezajímej se o více informací. Samozřejmě, že někdo má komplikace, nebo mu to nevyjde na poprvé ani na podruhé. Nebo mu to vyjde a pak se stane něco, co by se stalo i v "normálním" těhotenství. Jenže, když o tom čteš pořád do kola, tak se zbytečně vyděsíš a všechno je černé. Já jsem chtěla být co nejlépe informovaná a připravená a teď toho lituji. Dozvěděla jsem se věci o kterých bych raději nevěděla a bez kterých by se mi žilo lépe. Od začátku jsem si dělala hlavu z věcí, které nešli ovlivnit a nikdy předtím jsem o nich neslyšela. Týkaly se jakéhokoliv těhotenství a tím i po IVF, ale špatná zpráva si tě najde vždycky a nemusíš se jí vyhlížet. Nejhorší je, že všichni doktoři chtějí, a¨bys "na to nemyslela". Nevím, jak se to dělá, ale kéž by to šlo.Je to to nejlepší, co by člověk mohl udělat. Držím palce a přeji pevné nervy
|
|