Názory k článku Na kole všemi státy bývalé Jugoslávie II

Já mám dojem, že vy prostě pořád nechápete, nebo spíš nechcete, oč tu jde. Nikdo tu nemluví proti tomu, že chcete ukázat dovolenou jinak strávenou, než jen u moře v písku. To je v pořádku, taky nikdo neřekl, že tyto země nejsou vhodné pro individuální turistiku. Jistěže jsou, za určitých podmínek, ale z toho co vy tu popisujete, je člověku, který to tam zná, patrné, že ty podmínky prostě nesplňujete. Pořád to házíte někam jinam, než o čem je tu řeč.

Tedy pokud to mám říci upřímně, tak přese všechnu moji vandráckou minulost si myslím, že děti mají více z dovolené u moře a písku než z této vaší, jejíž pojetí mi přijde hodně bezohledné a sobecké. ALE, o tom teď také není řeč a to samo o sobě by mi nestálo za tolik času zde stráveného.

Problém, a to, co vám tu nejvíce lidí zazlívá, je někde jinde. Někdo to tu již napsal dost jednoduše a přesně, těch dramatických situací je prostě příliš. A já k tomu dodám, většina vašich řešení těcho situací je katastrofální.

Dovolená i s dětmi na kole, proč ne, dovolená s průjezdem více státy proč ne. ALE, s jiným přístupem a postojem, než jaký vy tady ve svém popisu i svými reakcemi ukazujete. Píšete, že když člověk dodržuje základní bezpečnostní pravidla, která se najdou v každém průvodci, tak je tu bezpečno, ale vy je právě nedodržujete a o tom to celé je. Vždyť nedodržujete ani tak elementární bezpečnostní pravidlo, jako je přilba. (Neříkejte, že s tím nemůžete vy nic dělat, jistě můžete, já bych prostě na takovou cestu se vydala jen pod podmínkou, že partner toto respektuje, vždyť případné následky zranění či smrti, nakonec ponesete nejvíce vy sama a děti.) A mnohá jiná, jak se dá vyčíst z vašeho popisování.

Pro takovou dovolenou si člověk se zodpovědným přístupem ke svým dětem a životu vůbec, jednak vybere uplně jiné země a druhak se na ní pořádně připraví, včetně jazykové přípravy.

Když píšu jiné země, tak takové, kde se dá vybrat trasa bezpečnější, aby se nestávalo to, co se stávalo na vaší cestě, a co vy sama jste popisovala, že jste z toho měli zadek stažený. Země, kde obecně jsou lidé ukázněnější, zdravotnictví apod. je na lepší úrovni a i ta síť různých služeb je lepší. Neříkám, že tam se nemůže něco nečekaného přihodit, ale já jako zodpovědný rodič, přeci musím udělat všechno, co je v mých možnostech a nemůžu své děti něčemu takovému vystavit.

Tento způsob cestování je bezpečnostně náročný sám o sobě i tak v zemích, kde jsou k tomu lepší podmínky. Rozhodně k tomu není vhodná země s mizernou infrastrukturou, o které toho jednak moc nevím a kde žádné zákony pořádně neplatí a dovolání žádné není ani pro místní, natož cizinci. A takových je těch zemí, které jste projeli, většina. Jenže to si vy prostě vůbec nechcete uvědomovat. Je mnoho věcí, které vám nikdo nepoví, pokud tam nežijete, které se nedají ani vypisovat, které si ani neumíte představit a ze kterých tu občas člověk zvyklý z jiných životních podmínek má bezesné noci. Jistě, zase budete reagovat, že jsou to nicneříkající kecy a že se chci dělat zajímavou. (To kdybych chtěla, tak bych věděla jak, to se nebojte.) Na druhou stranu, když vám tu něco konkrétního někdo popíše, jako popsala jedna, tak na to reagujete tak, že je to jedna paní povídala a vůbec si nepřipouštíte, že by se vás něco podobného, vás a vašich dětí mohlo taky týkat. Tyhle vaše reakce jsou prostě otřesné.

Vy jste třeba v té Bosně byli už předtím sami, tak musíte vědět, co všechno jezdí na silnici a kdo a jak všechno řídí auta. A přesto se tam potom vydáte kličkovat s tříletým dítětem nechráněným ve vozíku. Většina aut je v takovém technickém stavu, že jsou to nebezpečné zbraně, na které není absolutní spolehnutí. Mnoho řidičů nemá vůbec řidičák a v životě se ho ani nepokoušeli získat. Pravidla provozu na silnici chápou čistě orientačně a na ně se spolehat nemůžete. O alkoholu a drogách za volantem nemluvě.


Vy se naivně radujete z místní mentality a milých lidí, ale netušíte, co všechno se za těmi úsměvy schovává a co je k té vyhlášené pohostinnosti také někdy i vede, protože to posuzujete podle měřítek, která máte. Jenže tady často středoevropská pravidla ani logika neplatí. Vůbec nemáte představu, co všechno tu nefunguje, nebo když nějak funguje, tak na jakých principech. Atd. atd. Tím, že si vy mnohé představit nedokážete, tak žijete ve falešném pocitu bezpečí.

To, že se vám zatím nic nestalo, není zásluhou vašich zkušeností a dobré přípravy, dobře to tu bylo napsáno. Vy ty krizové situace, do kterých jste se dostali, řešíte skutečně naivně, lehkovážně a nezodpovědně. A když se vám to napíše, tak píšete skutečné nesmysly, jako že do opuštěného domu přeci nejdete nocovat, ale jen se schovat, jako argument na to, že tam může být mina, nebo, že s deminéry neřešíte kde jsou miny… to je přeci fuk, v kontextu šlo o to, že jste psala, že se nemusíme bát, že se na všechno, i na ta minová pole ptáte místních, a potom se ukáže, že s jazykem jste na štíru …. atd. atd.

Francouzi – ne nečetla jsem, přiznávám, že by mě i zajímalo, ale protože jsem nečetla a jejich pojetí té cesty neznám, tak se k tomu nebudu vyjadřovat ani to nijak hodnotit. U vás komentuju to, co sama píšete, vaše postoje a řešení situací. Jejich neznám, tedy jak říkají balkánci - „to není téma dnešní emise“.

Ano, považuji projeté státy za bezpečné pro individuální turistiku. Nevidím tam žádná výrazně zvýšená rizika, jiná, než v ostatních zemích. Kromě těch min, ale jak jsem tu psala už mnohokrát, když se dodržují základní bezpečnostní pravidla - najdete je v každém průvodci - riziko je minimální. Ano, je samozřejmě nutné brát v potaz, že jde o "divočejší" Balkán a s tím související specifika.
A ano, se zkušenostmi samozřejmě roste i sebedůvěra, to je pochopitelné, ale neklesá ostražitost, to je rozdíl. Možná naopak. Čím víc má člověk zkušeností, tím je opatrnější.

Uf, přiznávám, že mám chuť přestat psát, ale ne po Vašem upozornění, ale proto, že prostě každý moje slovo překroutíte a vyložíte si po svým.
Jako před takovou cestou člověk nemůže být "poprděný" ze všeho a opravdu nevěřím, že většina lidí, co jede autem do Chorvatska si půl roku po nocích studuje slovíčka, aby se připravila. To mě zase chytáte za slovo a hledáte jen další důkazy, abyste mi omlátila o hlavu, jak jsem neschopná.
Historku o "pravo" jsem tady dala jako úsměvnou a vy to na základě toho hned otočíte, že lidem vlastně VŮBEC nerozumíme a jak si dovolíme jet bez jazykové přípravy. Píšete, že většina lidí jede autem a nebo s cestovkou a tím pádem jazyk nepotřebují znát, jenže to že zabloudí a někdo jim řekne "samo pravo" se jim může stát taky. A říct že jsme lehkomyslní proto, že jsme konkrétně tohle neznali? To snad nemyslíte vážně. Člověk cestuje, aby poznal nový věci a spoustu věcí na cestě musí brát s humorem a spoustu věcí ho naučí až ta cesta. Já ten jazyk neznám, to nezastírám, umím rusky a anglicky, ale ne DOKONALE, takže i v Rusku nebo v Anglii bych se 100% nedomluvila. A přesto dokážeme s lidmi mluvit dlouhé hodiny, ano nerozumíme všemu na 100%, to souhlas, ale jak jsem psala, co jsme potřebovali vždy vědět, to jsme se dozvěděli. Ale těžko tohle psát někomu, kdo opravdu o podobném cestování nemá ani šajn a děsí se naprosto všeho.
A naše rozhovory s deminéry nejsou o tom, kde přesně jsou či nejsou miny, takže to, že nás omylem pošle na minové pole se nestane. Kdybychom šli pěšky po liduprázdných horách, pochopila bych ty obavy, ale my jezdíme po silnicích, tam miny nejsou. Takže max nás někdo pošle rovně a my zahneme do prava - což se kdysi dávno stalo, než jsme se to slovíčko naučili. A já to tu dala jako vtip, ale vy z toho šílíte. Taky se nám stalo třeba v Bulharsku, kde lidi kývají hlavou jako NE a vrtí jako ANO spoustu vtipných příhod, ale raději je nepíšu, protože byste to zase překroutili.

Slovník si beru všude a vy jste prostě nezodpovědní.

To je neuvěřitelné... raději už Markéto nic nepište, protože ty vaše argumenty jsou čím dál hloupější.

Argumentovat tím, že se před podobnou cestou s dětmi jazykově nevybavíte, neb jsou důležitější věci a přece těch 90 % lidí, co jedou do Chorvatska taky nic neumí a slovník si neberou, je prostě neuvěřitelné.

Těch 90 % ale jede buď s cestovkou, nebo autem a rozhodně ne s dětmi na takovouhle cestu.

Napíšete, že si všechno zjišťujete u místních lidí, třeba kde jsou miny a kde nejsou. Vzápětí zjistíme, že jim stejně vlastně nerozumíte. Povídáte si s deminéry ...Takže kdyby vám na té první cestě řekli, že "desno su mine" a musíte jít "pravo" ...tak co myslíte, jak by to asi dopadlo...

Ale my tu šíleně dramatizujeme... :-(.

Ne, tady opravdu nemá smysl ztrácet čas.