Názory k článku Právo na život

Taky jsem prošla zkušeností s ukončením těhotenství ve 25. týdnu kvůli rozštěpové vadě.
Rozhodnutí udělal víceméně lékař a pokračovat v těhotenství mi kategoricky nedoporučil. Dostala jsem dva dny na rozmyšlenou, během kterých jsem hledala na internetu kliniku, ať už je kdekoliv, která by dokázala zahránit mé nenarozené postižené dítě. Nakonec jsem indukci podstoupila. Byl to nejhorší zážitek mého života, potrat trval 12 hodin neskutečných bolestí, na jehož konci jsem sama držela v ruce své mrtvé dítě. Rozštěp zasahoval celý obličej, druhý rozštěp byl na zádíčkách v páteři a zasahoval až na zadní část lebky, mozek byl zcela mimo hlavičku, obě ruce byly v zápěstí zalomené a znetvořené.
Moje dítě by takto postižené nemohlo přežít ani klasický porod v termínu.
Dnes jsem ráda, že doktor, který mě přesvědčil, se dokázal oprostit od emocí, které mě jako budoucí matku svazovaly.
Za 10 měsíců se mi narodila zdravá dvojčata.
Není dobré odsuzovat někoho v takové situaci. Jeho život nežijete a neznáte všechny okolnosti.

Ten, kdo tuhle větu napsal, má asi opravdu ubohý život, že ho nedopřeje druhému...

Potraty vůbec neodsuzuji, ač děti miluji - nebo právě proto. Není lehké být nechtěným dítětem. A nemyslete si, že adopce je vždy ideální řešení. Znám řadu případů, kdy to "nevyšlo" a zůstalo zklamání. Jen matka ví, jestli má v sobě dost lásky a ohodlání pečovat o postižené dítě a přitom nemít pocit, že se "obětovala".

Milá autorko, děkuji Vám, že jste se rozdělila o Váš příběh s námi ostatními. Kéž se stane vodítkem i dalším maminkám, které se ocitnou v podobné situaci - může to být opravdu kdokoliv z nás. Věřím a doufám, že díky Vám dostane nějaké další miminko dar života... Přeji vám a Vaší rodině zdraví a rodinnou pohodu. M+

Presne, u me take prvni otazka. Chtene tehotenstvi ve 31 letech. Celkem me to sokovalo.