Názory k článku Vítej Vítku aneb čtvrtorození

Rozumím Ti v tom, že je potřeba porod neuspěchat a nechat pracovat vlastní tělo a ne porodní asistentky.
První porod jsem nechala v rukách odborníků, protože jsem nic jsem nevěděla a ani nic neřešila, porod byl rychlý, super, ale ty následky. Rychle rychle, nastřihnout (hooodně), zatlačit na břicho a u šití jsem poslouchala, jak výjde císař levněji a že je ta jehla tupá, kde jsou sakra jiné... Tři dny po porodu jsem zkolabovala na celkové vyčerpání. V klidu jsem si sedla na spodek asi až po měsíci a další následky přetrvávaly ještě tak půlroku.
Na druhý porod jsem se připravila, sice jsem musela ustát boj s PA v nemocnici - s hláškama kdybyste přijela dřív..., kdybychom píchli oxytocin..., kdy bychom píchly vodu... měla byste dávno odrozeno, jestli nezačnete do deseti minut rodit, půjdete na křivku... Porod byl o dost delší, ale ještě ten den jsem seděla a normálně fungovala.

Článek na zamyšlení http://www.zdn.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/prirozeny-porod-144713

Ono je těžké se jakkoli k těmhle tématův vyjadřovat, nikdy si člověk nemůže být jist, že se druhého nedotkne. Při svém prvním těhotenství jsme se takhle sešli asi 4těhotné známé a povídali si - jak jinak - o porodech, které nás měli čekat. Jedna prohlásila, že si určitě zaplatí císaře. Já jsem se udiveně zeptala proč, neb mě i jako nezkušené bylo jasné, že to není ta lehčí cesta. Já nevím, jestli jsem do té otázky nevložila příliš údivu, že to ta známá vzala jako odsouzení nebo co...protože zareagovala zvláštně a nastala trapná situace, zkrátka faux-pas. Je mi jasné, že může být x kontraindikací proti přirozenému porodu včetně těch psychických...která tam zřejmě byla. To se dá samozřejmě pochopit, ale je těžké zareagovat správně, když se někdo zapojí do diskuze, skoro arogantně vyhlásí, že si zaplatí císaře a pak o tom nechce mluvit. A já si připadala jako blbec...No jo, lidi jsou různí, ale jsem si jistá, že většina z nich to nemysli špatně, prostě dochází k nedorozuměním, nikdo do druhého nevidí. Proto je dobré o tom psát, číst - to se dá i anonymně se zachováním soukromí a taky mluvit, to můžou dělat ti, co jim na soukromí až tak nezáleží. A podotýkám, je jiné rodit před cizími lidmi a mluvit o svém porodu před cizími lidmi - všimla jsem si, že se někdo v diskuzi podivoval nad tím, že v soukromí rodící žena o tom pak píše. Já nevím, já ten rozdíl cítím. Moje babička říkala, jak vůbec, ale vůbec netušila do čeho jde, a to měla její máma 8 a ségra 3deti. O tom se prostě nemluvilo, ani mezi ženskými, ani v rodině. Pozdějc asi jo, protože se babi smála jak ta její ségra jako prvorodička rodila doma s přivolaným doktorem a rozčilovala se na doktora, že tam jen tak sedí a čeká a nic jí nepomáhá.... Od mala jsem ležela v máminých knížkách k tomuto tématu, ale o pocitech rodící ženy a všech těch nepříjemných detailech se tam člověk moc nedočte. Zkušenosti jiných žen jsou nepřenositelné, každá je jedinečná, ale člověk ví, co může čekat, tolik ho to nezaskočí a když to příjde, nepřipadá si blbě, protože je to všechno vlastně naprosto přirozené. Informovaný človek je navíc míň manipulovatelný...Já nechápu, co na tom některým vadí. Proč to teda čtou?

no tak to naprosto souhlasím!

Ano, pokud víš co chceš, takže si o to řekneš, máš zkušenost, že tvoje porody běží dobře a v časovém rámci přijatelném pro zvyklosti v uvažované porodnici (což pro tebe platí, když už dva byly takové, je dost pravděpodobné, že třetí tak nějak bude) máš v Podolí velkou šanci na přirozený porod. V Praze je to rozhodně co se týče směn akceptujících nezasahování nejlepší místo. Jenže ne všichni mají rychlost porodu takovou, aby to i v Podolí unesl personál bez zásahů. (Třeba moje porody jsou na to moc pomalé )