Názory k článku Spát, spáát…

Pamatuji si to krásné, nedělní ráno. Bylo asi 9 hodin a právě jsme se s manželem vzbudili. Přišly z dětského pokojíčku naše dcery a hlásily, že už jsou dávno vzhůru a už jsou vyčůrané, umyté, oblečené a nasnídané. Bylo jim 5 a 3 roky. Starší vyprávěla, že mladší sestře pomohla nandat zubní pastu, najít ponožky a rozdělat jogurt. Tehdy jsme si s manželem řekli, že by byla vhodná doba na změnu. A tak nás už skoro rok kope celou noc do žeber syn. A já jsem šťastná, i když ty kruhy pod očima nejdou zamaskovat!

smutný omyl, až budeš moci spát do alelujá, tak to najednou nepůjde

Moc pěkně napsané. O dlouhých nožičkách a vrtulce v posteli bych mohla taky vyprávět... a vzheldem k tomu, že moje princezna má teprve dva roky a nějaké to mrně ještě přece jen plánujeme, tak s pořádným spánkem se můžu ještě na hodně dlouho rozloučit. Ale co... ještě se v životě naspíme. Díky za článek, který mi zvednul náladu v tohle pošmourném dni.

Sdílím spací touhu, jako děti jsme se chechtávali mamince, že usínala u televize. Bylo to v dobách počátku reklam přímo v přestávkách v průběhu filmu. Maminka podvědomě zaregistrovala znělku reklamy, probrala se, tv vypla a vítězoslavně pravila: Do postele! A my jenom: Mamííííí ještě to neskončilo