Názory k článku Tříletá mateřská dovolená - qui bono?

Ano dnes máme možnost volby.Kéž by ji ale měly i děti.Kolik těch dětí je raději ve školce nebo s chůvou než s maminkou.Myslím, že malý zlomek.
Nicméně možnost volby nikomu neupírám.Každý je nastaven jinak, má jinak sestavené priority.Pokud jde o mě, rozhodla jsem se s dětmi zůstat doma co nejdéle to pujde.Říci že tři roky jsou dlouhá doba - tři roky z 63 let života, když budu skromná- to mi přijde neuvěřitelné.Alespoň pro mě.Znám mnoho žen, které litují, že se vzdaly výchovy dětí.Že jí přenechaly jeslím a školkám.Jsem na děti sama, ale raděj pojedu pod stan než k moři, raději si s nimi upeču na ohýnku buřta, než je vodit do Mekáče.Pracovat budu tolik tolik let, ale je mám půjčené jen na chvilku.Na svůj život budu mít ještě mnoho mnoho času.. (možná že jsem je měla na dnešní dobu poměrně brzy, ve 24 letech...)Každopádně je pro mě mateřství etapa naplňující a nechci jí dělat napůl ještě s něčím.Ale jistě jsou ženy akčnější, já jsem opravdu případ kliďase non plus ultras:)

chtěla bych jí vidět, jak po kojení v noci, vstávat v noci 3 - 4, ráno v pět vstávat a jít makat do továrny na linku

Napadá mě ještě, že bychom si měli uvědomit, že většině připadá správný právě ten model, který podporuje stát, ve kterém člověk žije. Vždycky se totiž rozhodujeme v kontextu společnosti, ve které žijeme. Není to tak dlouho, co v ČR byla mateřská dvouletá. Kdybychom měli francouzský model, budeme vycházet z něj a nebude nám to připadat divné. Obhajujeme to, na co jsme zvyklé a lidé, kteří vybočí, jsou většinou neakceptováni, dokud si většina na novinku nezvykne. Veškeré názory a postoje tady jsou proto jen a jen otázkou osobní míry tolerance. Nikdo z nás neví, který model je správný a dost možná, že žádný z nich.....

taky souhlasím

Souhlasím... A především s tím, že je to "o mamince". O tom, že když poslouchá sebe a své přirozené instinkty, ne ty společensky vnucené - ať již z toho či opačného úhlu pohledu - vždycky bude vědět, co doopravdy chce a co je dobré pro ni - a tudíž i pro to malé...
Mám pocit, že někdy v dnešní přetechnizované moderní době příliš uvažujeme jen mozkem, anylyticky, ve smyslu - co to přinese a co vezme, a na pocity, emoce a instinkty nějak nezbývá prostor. Já jsem doma se svým prvním mimi, mám nádhernou roční holčičku, a přitom - převážně z domu - pracuji. Byla jsem zvyklá být hodně "akční", takže mi teď oproti bývalému stavu na mateřské občas "zakrňuje mozek", ale na druhou stranu mám občas (spíš často )výčitky svědomí, že se malé nevěnuji dost... A to přesto, že to okolí vidí obráceně.
Takže nakonec je to opravdu o tom: udělejme si to každá tak, jak to cítíme, jak z toho jsme a budeme v pohodě - nejen teď, ale i za 5, 10, 30 let.... protože ten čas, který se svým děťátkem strávíme, či nestrávíme, už se NIKDY nevrátí... A já výčitky svědomí mít nechci Jsem s malou šťastná, chtěla bych s ní být doma klidně až do 1.třídy, a přitom pracovat a dál dělat to, co děláme - je opravdu hodně nošená, mazlená, spí s námi v posteli, hraju si s ní, hodně ji učím, ale přitom jezdíme 3 x týdně na cvičení či plavání, sem tam hlídání v domácím prostředí na pár chvil či hodinek s člověkem, který ji má opravdu rád, kterého zná a kterému můžu i já věřit (s babičkou, sestřenicí, taťkou...), později třeba více a jinde, ať si zvyká, že "bezpečné" je to i jinde, je v kontaktu jak s ostatními dětmi a lidmi. Prostě má všehochuť, který se nebojí ani nových lidí, ani situací, i právě proto, že je to "maminčin mazlíček"
PS: Vy, která pochybujete, jak je to správně, kouknětena knížky "Princip kontinua" a Dítě jako šance pro tebe" (tahle je od p. Jordánové. zajímavé pohledy, z různých stran, a dá se z toho poskládat dobrá mozaika
Tak přeju: Krásný život s Vašimi prďolkami! May