Názory k článku Učení - mučení

Tak to prostě vemte jako fakt - i s těmi důtkami. Kdysui se tak sešly mé dospělé děti i s partnery při nějaké rodinné sešlosti a vyslechla jsem,jak se navzájem chlubili, kdo z nich měl více poznámek, důtek a podobně. Nejmladší dcera chytla důtku ve 2. třídě - byla tím pádem king.

Milé maminky co tady poučujete ostatní jak mají vychovávat dítě s poruchou pozornosti, obávám se, že vůbec nechápete o čem je řeč.
Opravdu není dítě jako dítě. Pro naprostou většinu dětí jsou úkoly a další povinnosti samozřejmě opruz, na tom nic zvláštního není. Jsou ale děti s poruchou pozornosti, kterým mozek funguje trošku jinak než většině z nás. Tj. vnímají stejně intenzivně jakékoli podněty a ty je neustále vyrušují od práce a odvádějí jejich pozornost jinam. Ony nechtějí zlobit. Ony si asi i dokážou spočítat, že když se teď budou deset minut soustředit, tak si budou moci daleko déle hrát, jenže problém je v tom, že jim to soustředění nejde. Prostě je to postižení jako každé jiné, třeba když někomu chybí noha, tak taky po něm nechcete, aby vyhrával v běhu.
Představte si to takhle - Normálně funguje mozek tak, že když začne dělat nějakou práci (např. domácí úkol) tak v mozku začne intenzivně pracovat ta část, který je na vypracování úkolu potřeba (paměť, logické myšlení, záměrná pozornost atd.) a vše ostatní se utlumí - nemyslíte na jídlo, nevnímáte zvuky okolo, nemyslíte na to co se stalo dopoledne ve škole apod. Samozřejmě někomu to jde líp někomu hůř, záleží i na únavě, ale v průměru to většina lidí zvládne. Dítě s poruchou pozornosti nic takového nedokáže. Tj. přesně jak popisovala Maja - mozek takového dítěte nedokáže nic vypnout, takže ač píše úkol, úplně stejně intenzivně vnímá třeba že mu kručí v břiše, že za oknem přeletěl pták, že máma má dnes jinou vůni, že na obrázku v čítance jsou mašle které vypadají jako motýli a kdoví co ještě. Prostě ne že nechce, ale NEDOKÁŽE tyhle věci ani na chvíli vyrušit. Nám se to stává taky, ale je to daleko slabší a dokážeme to, když chceme, odstranit. Oni jen ve zcela vzácných situacích, kdy je něco fakt strašně moc baví - třeba nějaká počítačová hra. Proto je tak milujou, protože to jsou jediné chvíle, kdy jejich mozek dokáže na chvíli vypnout. Zpravidla to bohužel není domácí úkol.

Takže jediné co může rodič dělat je mít nekonečnou trpělivost, zrušit rušivé podněty z pokoje (vypnout rádia, televize, uklidit stůl - ideální je čistý stůl, holé bílé stěny...) a i tak dítěti v hlavě ještě zbude spousta vjemů, které bude pořád registrovat mimo úkol.
Obvykle jde o diagnózu ADHD (hyperaktivita spojena s poruchou pozornosti) ale může jít i o čirou poruchu pozornosti bez hyperaktivity. Rodičovství takových dětí je o dost náročnější než jiných, tak prosím mějte pochopení. Tyto maminky jsou zákonitě daleko frustrovanější a vyčerpanější než rodiče víceméně standardních dětí. A nejlepší je, když jim to okolí ještě dává sežrat ve stylu "kdybyste vychovávali jako my, tak takové problémy nemáte..." To je fakt pěkná podpásovka!

Samozrejme s prestavkama. Kdyz chtela vstat, mohla, ale s tim, ze se okamzite vrati k tomu, od ceho utekla. Takze v zapeti se znovu ozvalo "kakat" a sla si znovu sama sednout. Trvalo ji 4 hodiny, nez byla ochotna vymenit nocnik za uklizeni veci, ktere roztahala (samozrejme s dopomoci, v jejim veku). Proste si sama vyzkousela, ze se ji tento typ uniku nevyplati.

Milé maminky,občas se kochám nad těmito vašimi stránkami a jsem šťastná,že ještě žije spoustu rozumných žen v této zemi.Je to skvělé,mít se s kým poradit.Když jsme s mužem vychovávali naše děti před 40 roky,tak nám radily jen naše maminky,sice upřímně,ale občas špatně.Chci vás jen povzbudit,abyste vytrvaly, z našich synů jsou teď bezvadní tátové a živitelé rodin a tyto výchovné metody jsme si se všemi 5 dětmi užili dosyta. Ale stojí to za námahu a my teď vidíme výsledky našeho manželství a výchovy a radujeme se s nimi.

MArtino,to jsem ráda, že nejsem krkavčice jediná...
Jé jak mě tenkrát 3letý Luk točil....a udělal to párkrát...dělatto denně skončím v blázinci......a v první krásně odklusal udělat co měl,aby měl klid.....

To hnusný tváření a ignorace je nejlepší......a když si vzpoměnu jak ho vždycky naprdlo , když jsem tu minutku posunula to jsem se zase bavila já do té doby se určitě bavil on.....ale já na sobě dříví štípat nenechám.....

Včera jsem ještě dumala o tom čtení......mají číst 10-15minut denně(my třeba už nečtem..neb syn si čte už měsíc sám večer v posteli a čte si nahlas sám 45minut takže netřeba..).....asi bych natáhla minutku a pokud by blbnul čas bych zdvojnásobila..myslím, že by stačilo párkrát a rozmysleli si to aspoň to zkusit....