Názory k článku Zázrak jménem adoptivní kojení, část druhá

Dobrý den, můj příběh je docela odlišný než ten váš, nicméně souhrou různých okolností jsem se dostala zhruba do té fáze, co vy když přišla Vaše slečna.Ta moje si ze suplemetoru vytáhla jednou 20ml když spala, ale to byl jediný náš úspěch...Viděla jsem, že to šlo, dost mě to povzbudilo, ale naše holčička je tolik moc umanutá. Anglicky bohužel neumím a tady jako by suplementor neznaly ani laktační poradkyně (díky dvěma takovým "odborným poradkyním" se mi nepodařilo překonat problémy s kojením) Z vyčerpání po dlouhém boji jsem malou dala na lahev, protože v myšlence použít suplementor mě jedna LP nejenže nepodpořila, ale dokonce jeho funkci stimulační popírala, jediné co mi dovedla doporučit byla lahev, kterou v té době malá nechtěla a nějaké bylinky. Jak šel čas, problémy narůstaly, malá byla čím dál hladovější, příkrmy jakýmkoliv způsobem odmítala, suplementor již v té době by mě, holčičce a potažmo celé rodině ušetřil spoustu obrovských nervů... Ani druhá poradkyně se mě nezeptala na dost podstatné věci a jako ta první mi nevěřila, doporučovala především klid, rozvahu, přivezla cévku na dokrmování, ovšem moje unavená dcerka odmítla.. Kdyby mě před dvěma měsíci i přesto LP povzbudila k použití suplementoru, protože podle jednoho pokusu nelze nic posoudit, nejspíš bychom už v současné době kojily bez potíží a bez použití suplementoru. Bohužel se tak nestalo a já bych i po tak dlouhé pauze, i přesto, že mám laktaci na opravdu malé úrovni (cca do 100 ml denně) bych ráda vyzkoušela návrat ke kojení. Bohužel tady ty zkušenosti moc nejsou, suplementor doporučí asi málokterá LP a už vůbec jsem nikde nenarazila na zkušenosti maminek se suplementorem, tím méně u miminek okolo půl roku (myšleno hůře spolupracujících nebo jako v případě mé dcery nespoluprcujících vůbec)
Moc by mě zajímalo, jak dlouho vzdorovala Vaše dcerka, pokud vůbec a jak se to porjevovalo, třeba by mě to mohlo povzbudit v tom, že jsme ještě boj neprohráli...

Taky čučím, krása, docela jsem se i zasmála, dojala. Já kojím, už přes rok, druhého syna, a tolik úsilí mě to nestálo a nestojí. Musela jste se moc zapotit, ale za ten výsledek to jistě stálo, i za pocity a poznání a poznávání v průběhu pokusů o kojení a během skutečného kojení. Vážně osvěta a balzám na duši.

To je v poradku. Kdyz jsem kojila svou jeste rocni dcerku (1.dite), byla jsem tercem posmechu. Nemyslim si,ze v dnesni dobe prevlada nazor kojit, kojit. Napsala jsem jen, ze nektere matky NECHTEJI kojit, jako ta znama maminka diskusi "Katka+katka". Ta pred mesicem v jedne diskusi napsala, ze v porodnici se ROZHODLA, ze dite kojit nebude. Maminky, ktere NEMOHOU kojit, za to nemuzou. Mezi nimi mam bezvadne kamaradky.

Já sama si kojení opravdu užívám, kojila jsem dva a čtyři roky a nejmladší (3/2006)kojím dosud. Pokud to ale některé mamince nejde nebo nevyhovuje, nemyslím si, že je to tak podstatné. Moc se mi ale líbilo, jak autorka v horní části článku napsala, že už jen "skorokojení" při přimáčknutí k holému prsu je úžasný zážitek. Myslím si totiž, že kontakt holé kůže na holou kůži je pro miminko i maminku nejen příjemný, ale i důležitý, a že zejména u větších dětí už nejde o mléko, ale právě o tohle.

Konzultovala jsem to, ty názory se dost liší.