Názory k článku Doporučení k diabetické dietě v těhotenství

U prvního těhotenství mi přišli na gestační diabetes. Skončila jsem na inzulínu, protože samotná dieta nezabrala (a dodržovala jsem jí fakt poctivě). Už tehdy mě lékaři strašili, že mi to asi zůstane i po porodu (mám dědičnou zátěž - maminka byla diabetička od svých 35 let). K překvapení mému i lékařů po šestinedělí zátěžový test v pohodě. Nicméně mi bylo řečeno, že mě cukrovka stejně jednou čeká, takže se mám hlídat, a rozhodně snížit váhu (jsem dost obézní). Pomaličku jsem začala snižovat váhu, ale přesto přese všechno se mi po roce cukrovka vrátila (zřejmě to mělo psychosomatickou příčinu - zemřela mi maminka) - tentokrát už ta na celý život. No, a do toho jsem podruhé otěhotněla. Takže od počátku těhotenství jsem na inzulínu a dietě. V dietě jsem poctivá. I když ono je to nevyzpvytatelné. První dítě přišlo na svět za 5 minut 12 ve 37 týdnu, císařem. Vlivem diabetu se mi totiž poničily cévy na placentě, a tak mi začalo v břiše hubnout. Nakonec ale vše dobře dopadlo, a dnes mám úžasnýho zdravýho 1,5 letýho borce.
Na současnou péči lékařů si ale rozhodně stěžovat nemůžu. K Apolináři jezdim každých 14 dní, kontrol až běda! S Dr. Moravcovou (svatá to žena!) jsem 2xtýdně v kontaktu, a upravujeme inzulín vůči hodnotám glykemie. Je fakt, že mám propíchané všechny prsty (od měření), a břicho (od inzulínu), ale snad je vše kompenzované, a já se v dubnu (nebo kdo ví, třeba už v březnu) dočkám druhýho broučka.
A co se týče stravy v nemocnici... tak to musím potvrdit, že s tim si rozhodně nedělají štráchy - mě 2. den po porodu u Apolináře dali k svačině misku piškotů... a i ty dny další... sice už to byla dietnější strava... ale jíst se to moc nedalo... takže mě musely zásobovat návštěvy.

Já měla také gestační diabetes. Když mi sestra říkala, co smím a co nesmím jíst, tak jsem měla pocit, že jde o redukční dietu (a to jsem za těhotenství přibrala celkem 9 kg). Zakázali skoro všechno včetně i malého množství bramborové kaše. Měla jsem z toho docela pořádnou depresi. Nikdo mi ani nevysvětlil, co to znamená pro děťátko. A přiznám se, že jsem zhruba jednou denně zhřešila, dala jsem si ten sladký jogurt nebo občas banán. Prostě jsem bez toho alespoň trochu sladkého být úplně nemohla. Z toho, jak mi malá kopala do žaludku, jsem nemohla jíst jinak než malé porce několikrát denně. Pokaždé jsem měla při kontrolách dobré hodnoty. Těžko jsem vysvětlovala, že právě před testem jsem byla ve velkém stresu ze stěhování, které v té době u nás probíhalo a že jsem nestíhala vařit, tak jsem tehdy snědla den před testy zhruba balíček sušenek.
Uvítala bych někdy článek na téma Gestační diabetes a jeho projevy u dítěte.

doktoři si někdy opravdu nevidí do huby!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

No, já jsem ležela jeden den před porodem v porodnici a ta dieta taky byla hodně benevolentní. Když jsem nastupovala (plánovaný nástup), tak pro mě neměli oběd (nastupovala jsem v 8 ráno), dostala jsem aspoň polévku. Ještě že v areálu nemocnice byla kantýna, jinak by mi glykemie do večeře řádila jak blázen.

Kamarádka z cukrovkou rodila 3 týdny po mě v jiné nemocnici, brala léky. Rodila od pátku ráno do soboty do 17 hodin odpoledne. Za celou dobu nedostala najíst, pít mohla jen malinko, takže byla hypoglykemická. Dítě se nakonec narodilo císařem a když se probrala z narkozy, tak jí jeden milý doktor s výčitkou sdělil, že špatně držela dietu, proto má chlapeček velmi nízkou glykemii a museli ho převézt jinam....

Můj otec byl po kolapsu s cukrovkou II.st. v nemocnici, lékaři mu tvrdili, že může vše, ale musí to trošku hlídat. On to pochopil tak, že si dá o knedlík méně. Do dneška s ním bojujeme - hlavně mamka, protože co řekli doktoři, bylo svaté. Pravda však je, že tamní nemocnice je velmi špatně zařízená na jakékoliv diety a tak je to pro ně trochu alibismus.
Jeho dietolog to vidí trošku jinak, ale otec samozřejmě slyší jen to co chce. :-(
Babička cukrovku měla také a byla velmi pečlivá a dietou si držela stav cukru krásně. Otec je na inzulínu.