Názory k článku Budeme se rozvádět

Dobrý den.Dozvěděla jsem se o nevěře svého manžela.Zkusili jsme manželskou poradnu,tam přestal chodit,protože tam lhal a dál už tam nechce chodit.Já tam stále docházím,protože mě pomáhá,alespon se vymluvit.Nevím zda mám v manželství pokračovat,nebo zněj raději odejít?Cítím to půl na půl.Ale zatím zůstávám hlavně kvůli dětem.Vím ,že to není řešení.

Já stále nechápu, jak se můžou rozvádět rodiče od malých dětí, jak můžou tvrdit, že si najednou nerozumí. Normální rodiče mají přeci děti na prvnim místě, tak jak je možný, že se najednou objeví problémy. Ty problémy tam musely být už před otěhotněním, takže mít děti v takovém vztahu je naprostá nezodpovědnost a bezohlednost vůči těm dětem. Nechtěné těhotenství při dnešních možnostech antikoncepce, je výmluva, která nesvědčí o moc vysoké inteligenci. Snad se nikdo neurazí, ale ty malé děti tím opravdu hrozně trpí a nevim jestli takový vstup do života neni prohrou.

Myslíš manželovu prababču ) s tím dítětem.... no, pořídila si ještě s jiným pánem další nemanželské dítko, on pak stihl umřít dřív, než se vzali a nakonec si vzala řezníka a měla s ním další 3 )) Na svou dobu byla dost atypická ))

Insu, ono je to asi v podstatě jedno, do mne x let vtloukali, že v rodině může velet jen jeden a že taky ženská je ta, co problém schová za sukně. Problém nastal v momentě, kdy minisukně nestačili na to, co věděli všichni ale já ne...... žiju na vesnici a babičky mám opravdu ze staré školy...... ale i tak, prababička mého muže uhájila za svobodna dítě, holky, žádná legrace, je to skoro 100 let, tehdy byla fakt na černé listině a moje vlastní babička prohlásila, že čeho je moc, toho je příliš (legrační bylo, že ona žila se stejným mužem, jako já v době, kdy to takhle okomentovala))

A až v druhém manželství jsem pochopila, že nejde o dominanci, bitvu, sílu, a ukázku toho, kdo toho druhého "zmákne", ale o něco zcela jiného.

A tady se na mně osobně podepsali rodiče, prarodiče, i doba........(i když té jedné babí to došlo).


tudíž jsem pro vynechání zvyků, klišé i paradigmat....žijme, jak nám vyhovuje ))

Insulo, já ti nevím.... vlastní zkušenost..... lidé ze mne mají pocit, že jsem dominantní ve vztahu, takový viditelný tahoun (občas to taky tak vnímám), na straně druhé, manžel hází vlákna jako malý nevinný pavouček ))) a naprosto nevinně prosazuje své zájmy (viz. debaty, zda potřebujeme víc novou pračku, ledničku a myčku, případně překopat koupelnu a ejhle, "viděl jsem krásné auto".

Nemyslím, že by nutně musel být ve vztahu někdo dominantní, co to slovo vlastně znamená??? že má někdo první nebo poslední slovo??? Asi si to představuju špatně. Tu ženu - generála, co zařve, a manžel lehne, nebo naopak.

U nás je to o dominanci témat, já mám priority, manžel má priority, na těch, které se týkají obou se shodneme (základ - děti, společná domácnost) a ani jeden nijak neusurpuje toho druhého. Možná je to jen můj osobní pocit.