Názory k porodnici Fakultní nemocnice

No jo, Pavlo. Je vzdycky lepsi to na nekoho hodit, za tu Tvoji laktacni psychozu ale nikdo nemuze, to podekuj svemu prostredi a genum. Mila.

Míšo tvůj příběh je opravdu hrozný,smutný....
I já jsem před rokem rodila ve fakultní nemocnici,všichni si ji tolik vychvalovali!
Po porodu mě špatně sešili,hodně jsem přes den krvácela a ikdyž jsem sestry upozorňovala,že mi to příjde nějak moc,stále mi říkali,že je to normální.
Ještě ten večer mě vezli znova na sál,protože mi všechno popraskalo a bylo nutné šití.To trvalo přes hodinu a můžu říct že bylo stokrát horší než porod.

Navíc mi nejspíš už v porodnici začínala laktační psychoza,nemohla jsem spát už od porodu, stále jsem se nemohla soustředit co mi sestry říkají,bála jsem se že se budu špatně starat o malého atd.atd.
Nikdo si toho ale nevšímal, navíc mě pokaždé odsekly když jsem chtěla s něčím poradit, a co hůř,když jsem po pobytu na jipce/po opakovaném šití/ měla od sester z gyndy zákaz vzít si na noc malého,že mám ještě odpočívat po velké ztrátě krve DĚTSKÁ SESTRA /bohužel už nevím jméno/ na mě hned zaútočila,že nejevím zájem o dítě a jestli ho jako nechci!!!
ANi nevíte jak mi bylo!
Tímto ji děkuji,protože tahle věta mi zněla v uších ještě doma,stále jsem přemýšlela,že jsem špatná matka,nic neumím a všechno dělám špatně.
Došlo to tak daleko,že jsem nebyla schopna ani obout boty při převozu na psychiatrii,kde jsem skončila na 6 týdnů.
Trvalo mi přes 1/2roku než jsem byla "celkem" schopná a fungující.

Dnes je Tomáškovi rok,je to můj miláček a sluníčko života.Užívám si každý den s ním.

Jen když míjím fakultní nemocnici je mi úzko při pomyšlení,co mám za sebou

Vrátím-li se k panu doktoru Hodíkovi,tak je opravdu docela fajn. Osobně mi u něj k dokonalosti snad jen chybí, kdyby ten svů černý humor uměl semtam proložit i "normální" mluvou a uměl dát najevo trochu více své bezesporu jinak bezmezné laskavosti. Jinak jen v nejlepším. Vám přeji, aby vám zbytek těhotenství proběhl v pohodě a porod byl tou nejkrásnější vzpomínkou bez komplikací - ať máte štěstí na profesionální a laskavý personál.

Celkově si myslím (po dvou dětech), že zdejší porodnice zase tak špatná není, jak se o ní říká. Záleží na koho narazíte. Jsou zde doktoři a sestřičky skvělí, ale na druhou stranu někteří jsou dost děsní. Někdejší paní primářks Podholová je necitlivé, arogantní a tvrdé monstrum, ke kterému bych se nerada již někdy příště dostala. I kdyby měla sebelepší kvalifikaci. Jedno vyšetření stačilo, děkují....brrrr! Naopak si nemohu vynachválit doktory Kalouska a Hodíka. Na pana doktora Hodíka jsem sice po dobu své několikadenní hospitalizace během druhého těhotenství nedělala asi nejmilejší obličeje a uznávám, že mě v tu dobu svým "černým humorem" nepříliš padnul do noty (ono když je vám zle a cloumou s váma těhotenské hormony, tak ta nálada je ne zrovna nej), ale zpětně uznávám, že je dobrý a zaslouží si respekt. Jen bacha na jeho humor - berte ho s rezervou, ne každému v každé chvíli fakt nemusí sednout, ale jinak je prima. Nejraději ovšem vzpomínám a doporučuji pana doktora Kalouska. Tomu za hodně vděčím a má můj veůký dík. "Rodila" jsem u něj dvěma plánovanými císařskými řezy a musím mu vyseknout velkou poklonu. Zvláště při druhém porodu to bylo hodně šeredné - vůbec celé těhotenství....detaily si odpustím. Každopádně moc nechybělo a nemusela jsem tu být ani já ani můj syn. Jen díky panu doktoru Kalouskovi jsme oba v pořádku. Nejen, že odvedl skvělý výkon u samotného porodu, tak i pát dní po té, co jsem měla pooperační problémy a už jsem to málem znova "zabalila", tak mě s takovou dávkou lidskoti dokázal podržet nad vodou, že opravdu nebýt v tu chvíli u mě, tak tu dnes nejsem. Jemu a jedné skvélě sestřičce (z oddělení šestinedělí - bohužel neví, jak se jmenovala), která si se mnou dala tu práci a pomohla mi rozchodit celý ten malér, abych druhý den nemusela znovu "pod kudlu", což už bych ve svém stavu pravděpodobně nepřežila.....

Miso, moc diky za info a gratuluju k ocekavani, jak uz jsem psala, to, jak se zdravotnici ve tve pripade zachovali, je podle mne neomluvitelne, neeticke, bezohledne, krute, celkove priserne, ale nic z toho uz nejde odestat a pokud se nerozhodnes otevrit spor, ktery by te stal spoustu sil, musela bys odolavat obrovske presile, ktera by se te pokusila co nejvice zdiskreditovat, ocernit a udelat z tebe celkove temer slabomyslnou a polopricetnou osobu, navic nadeje na uspech by byla minimalni, pak je nejlepsi se se vsim smirit a jit dal. Duse tvoji holcicky je v bezpeci, at uz se s telem stalo cokoliv a jeji pamatka je ve tvem srdci (ale musim teda rict, ze ja osobne bych jim to, ze jsem s ni nemohla byt, nemohla ji dat veskerou moznou lasku, podporu a pocit bezpeci, ktery mohla mit a i ze by mi zabranili dite pochovat a vytvorit mu tak i hmatatelnou pamatku, nejspis nikdy neodpustila, ja to fakt vnimam jako zlocin).