Názory k článku "Pomoc, já ty lidi neznám !"

Mně se líbí, že píšeš, že je to povaha. Já mám pocit, že je nárok na to být takový. Pak ovšem nechápu, proč ho vlečeš léčbou.
Mám pocit, že moje nejmladší je také samotářská, rp. roste mezi dospělými a děti jí připadají zvláštní.
Hodlám ji v tom podporovat:)
Chtěla jsem zjednodušeně říct, že nedopustím, aby měla pocit, že je něco horšího, pokud se nepřetrhne, když vidí bandu vrstevníků. Věřím, že všechno má svůj čas a při jejím zařazování do kolektivů budu volit pečlivě a velmi se posnažím, aby její sebevědomí nebylo ohroženo.

Moc dekuju za poucny clanek. Syn ma presne 9 mesicu a ze dne na den ho to chytlo. Travili jsme cele vanoce u babicky a ona s nim byla porad, zatimco ja mela moc prace a byla jsem s nim minimalne. Jen co jsme se vratili domu, tak vyse popisovany stav nastal. Pricitala jsem to tomu, ze ho babicka rozmazlila, ale ted vidim, ze to tak neni.

Syn (něco málo přes dva roky) začal ve třech měsících reagovat strachem ani ne před cizími lidmi, ale před neznámými zvuky a velmi silnými zvuky(vrtačka, sekačka...). Stačilo, aby jeho malá kamarádka trošku víc zapištěla a rozbrečel se tak, že se někdy uklidnil až venku. Ani ne za rok už se z podobných zvuků těšil a sám je doteď moc rád sám vydáváStrach z cicích lidí, se taky objevil, ale stačilo, když jsem je poprosila, aby si Matějka vůbec nevšímali (ani verbální ani oční kontakt)a za chvíli už je přijal a chtěl si s nimi hrát a tak.Mamínek taky trošku je (např. foukání bolístek), ale je zvyklý být i sám s tátou a někdy mě i odháníS usínáním - s manželem se střídáme, ale když se kvůli něčemu stane, že častěji uspávám já, tak Matěj taky vyžaduje mámino uspávání, ale stačí aby tatínek začal vykládat něco moc zajímavého (třeba o benzince, myčce nebo výtahu a tak) a syn na mě okamžitě zapomene. Tak vám přeju,ať se vám podaří v uspávání s manželem střídat. Někdy je to opravdu velká úleva

Hmmmmmmmm, tak u nás začalo rozlišování "vlastní" a "cizí" už ve čtyřech měsících... do té doby si mohl malého chovat kdokoliv, mohli jsme chodit na návštěvy atd...teď mi vadí ty hlášky typu že je rozmazlený závislák...alespoň vím, že je to normální a ten strach je opravdu reálný (taky je to jekot jako když ho na nože berou a pokud ho dám někomu pochovat tak se propíná, je úplně v křeči, jakmile ho vezmu do ruky je vpohodě), teď už vím, že ho nemám nikomu proti jeho vůli dávat, že se to tím teď stejně nezlepší, spíš naopak...tak snad časem

U naší holčičky jsme se s manželem od jejího půl roku střídali - 4 dny byla hlavně se mnou a 3 dny zase hlavně s ním. Strach osmého měsíce jsme zaregistrovali, ale do skupiny "moji nejbližší" jsme patřili s manželem oba, nejenom já. Rozhodně Barunka neměla nějaké trauma, když měla s tátou strávit celý den. Myslím, že se v tomhle role maminky někdy trochu přeceňuje. Spíš myslím, že je důležité, aby s tím daným člověkem bylo dítě hodně a ten člověk ho dokázal dostatečně zabavit.