Valkýra |
|
|
22.1.2008 13:06:40
Romano,
určitě. Navíc tím, jak se to všeobecně pořád řeší, se u mnohých ten problém pod vlivem psychiky fixuje. Určitě tu působí i dědičnost, i když se dnes tvrdí, že se dědí jen nesprávné návyky. Já kvůli nadváze válčíms mámou, která jí vše a nemá sklony k přibírání. U táty v rodině se ale už obezita vyskytuje, ale výhradně u žen. Já jsem hodně podobná babičce, vždycky mi říkala, že doufá, že to nabírání kil po ní mít nebudu, ale mám. Ona byla taky do třiceti jako proutek, pak to začalo a po čtyřicítce prý kynula před očima, přitom jedla málo. Já mám mnohem víc pohybu než ona, jím víc zeleniny a taky jsem začala po třicítce kynout. Teď jsem momentálně ve fázi, kdy se s tím snažím něco udělat a výsledky jsou rozporuplné, svaly nabývají, špeky se drží ![]() |
Romana |
| • |
22.1.2008 12:14:55
Já mám tedy osobní zkušenost takovou, že člověk se svojí váhou stejně nic moc neudělá. Naštěstí s tím nemám až takový problém, víceméně vážím od svých 17ti skoro pořád stejně, teď je mi 34, mám 2 děti, jsem vdaná a váhové výkyvy v průběhu života jsem měla v podstatě minimální. Když jsem žila kdysi jako mlaďoška sama a měla jsem období, že mi připadalo mých 58kg na 173cm hrozně moc (protože jsem byla naprosto blbá), tak jsem se snažila seč mohla zhubnout, výsledek byl, že jsem se dočasně po různých dietách dopracovala až téměř k hladovění s výsledkem takovým, že jsem měla o 2 kila míň, a přitom jsem nemyslela na nic jiného, než na jídlo, které si nemůžu dát :-(. Pak jsem usoudila, že se na to můžu vykašlat, protože to nemá význam a přibrala jsem zpět na svých 58kg. Pak jsem se vdala a dočasně přibral můj muž, který tedy začal asi jíst trochu pravidelněji. Po čase jsme si pořídili děti - po prvním jsem šla z porodnice hned se svou původní váhou a po druhém mi zůstali 4kg navíc, takže to byl můj takový větší výkyv, ale musím říct, že po roce, bez všech diet a jakéhokoliv snažení jsem měla opět svých 58kg, když děti trošičku povyrostly, vrátila jsem se do práce a první rok přibrala na 59 a druhý jsem zase měla 58kg a od té doby jediné další výkyvy mám vždycky v létě, kdy mám prostě vždycky o kilo míň, než v zimě
. Já osobně mám dojem, že pokud se tou váhou člověk až tak moc nezabývá a jí normálně to, na co má chuť a k tomu se přirozeně pohybuje (nejsem žádný sportovec roku - ale chodíme často na dlouhé procházky se psem a jinak se sportům věnujeme jako rodina spíš podle sezóny, na jaře a v létě - kolo, v létě plavem,v zimě bruslíme apod.), tak to úplně stačí. Prostě bych řekla, že ten článek o tom, jak ženy v manželství přibírají je docela o ničem. Já i manžel máme teď po 10ti letech manželství stejně jako za svobodna a myslím, že i kdyby jsme se nevzali, že to bude stejné .O tom, proč ženy přibírají se toho píše spousta - že třeba kvůli dětem, teď kvůli manžeství apod., já si ale myslím, že to už je danné dispozičně a jestli je žena vdaná, svobodná, bezdětná, nebo má děti a bůhví co ještě, tak buď to má geneticky dáno a v určitém věku přibere, nebo ne, ať dělá, co dělá. Kolik je svobodných, bezdětných a plnoštíhlých, kolik je takových vdaných a naopak? Jaká by byla teorie pro ty, které třeba přibírají a vdané nejsou, nebo nemají děti? Vykašlete se na to a normálně se všichni najezte, protože si myslím, že už stejně všechny dobře víme, že držet diety je zbytečné a ani těm hubeným a ani těm silnějším to nepomůže. Hubenej zůstane hubenej, baculatej baculatým. |
|
|
22.1.2008 9:05:57
... a myslím že je to docela obvyklé. Prostě vza svobodného stavu člověk to jídlo odbývá, pořád někde lítá, jen sem tam něco zhltne a zase běží mezi kamarády a kamarádky.
Když jsme se vzali, jídlo začalo být příjemným společným "rituálem", je na něj víc času, patří to k našemu vztahu. A tak postupně přibíráme oba. Jenže manžel měl skoro podvýživu, zatímco já byla tak akorát. Po svatbě jsem přibrala skoro 10 kilo (během pár let), po dětech ani nemluvím. Teda, přibrala jsem po každém asi 3-4 kila (mám dvě), ale ta vytahaná kapsa na břiše!!! No, utěšuju se, že je to DOČASNÉ. Až malá trochu povyroste, budu jí moct nechat hlídat a sama budu chodit cvičit. Jsem spíš kolektivní tip, přiznám se dobrovolně, že cvičit sama mě nebaví, a když už se k tomu odhodlám, chybí mi vytrvalost. Zatím kojím a točím se kolem dětí, takže jídlo budu omezovat až po kojení. Jarko, držím palce, ať časem najdeš ten svůj způsob (v rámci Tvých možností a Tvojí povahy), jak si udržet váhu, neřku-li zhubnout. Zkrátka tak, aby ses cítila dobře. |
Kata76 |
|
|
21.1.2008 11:40:12
no záleží kolik a jaký.. třeba vepřový s knedlíkem určo jde, že.. ale ryba se zeleninou ne..
|
Kristina |
| • |
21.1.2008 9:29:09
Něco na tom skutečně bude. Je fakt, že muži mají obvykle, až na pár výjimek, rádi hodně velké porce masa, ostřejší a ještě i tučnější. A ženy, které nemají v genech štíhlost, skutečně pak díky tomu mohou více přibírat. Můj současný muž přibral za 7 let 25 kg, začal totiž pít pivo a po něm má hlad, tudíž jí velké porce a hodně masa, nejlépe vepřového... já jím samozřejmě mnohem méně a naštěstí moje rodové geny mě chrání před tloušťkou, takže vážím cca o 3 kg víc než za svobodna (je mi přes 50). Ale stejně vzhledem k tomu, že jsem v přechodu, musím dávat pozor, abych se tak necpala jako dřív - protože mám i méně pohybu než dřív, celé dny sedím v kanceláři a pohybová aktivita z dřívějších let se snížila. A je také pravdou, že muži, kteří často mají nadváhu a pěkná bříška, mají rádi štíhlé ženy... a bohužel zvlášť ve vyšších ročnících je mnohem víc žen než mužů.
|
|
|
19.1.2008 16:29:43
Sice už není ráno, ale zasmála jsem se též. Podle mě je to pár vět o ničem, který sepsala nějaká frustrovaná žena v domácnosti, která si stoupla na váhu, poté sesmolila těch pár řádků a odběhla zas něco sezobnout...
Lidi často v manželství nejsou spokojení, vše si představvali jinak, tak svou frustraci řeší třeba právě jídlem. Nejedná se jen o ženy, muži zas prásknou dveřmi a v sousední hospůdce zdvihaj jeden půllitr za druhým...odtud pak ta bříška, s kterýma ještě může klovnout nějakou šťabajzhnu - viz. Paroubek, ale pokud má žena kolem pasu nějakou tu pneu...tak může pokračovat v lovu... leda tak lednici. ![]() |
Tvoje horší já |
|
19.1.2008 1:01:11
Jo, vidím, že oříšky nemůžeš, všechny, nebo jen některé druhy? A zelenina se snad taky nějaká najde, kterou můžeš, ne? Rotoped máme v obýváku v rohu, opravdu zabere místa jen minimum. A myslím, že se vyplatil bohatě.
|
Tvoje horší já |
|
19.1.2008 0:57:15
Jarko, pořiď si rotoped. Cvič nejméně třikrát týdně, ale raději denně, asi padesát minut až hodinu v kuse. Můžeš se při tom dívat na telku, určitě se večer díváš. Tempo asi takové, abys mohla ještě s manželem konverzovat, ale trochu se potila a zadýchávala. Pak můžeš chvíli posilovat - zpevňovat břicho, zadek atd., cviky jsou notoricky známé.
Jídlo nemusí být tak drahé, jak to prezentovala doktorka z toho pořadu na Primě. Ovoce, zelenina, nic moc exotického, co je zrovna v sezóně. Spíš teda ta zelenina. Bílé jogurty, tvarohy, nízkotučné sýry, ryby, libové maso, kvalitní těstoviny, žádné rozvářecí, celozrnné pečivo, různé oříšky atd. Žádný alkohol, nesladit nápoje, samozřejmě ne limonády, džusy taky ne. Taky ne různé brambůrky, žádné sladkosti, nejvýš sušené ovoce. Nejíst večer, aspoň tak tři čtyři hodiny před spaním. |
|
|
17.1.2008 22:34:50
Jarko, já jsem z Tvého prvního příspěvku měla pocit, že jsi tlustá, chtěla bys zhubnout, ale ono to nejde proto a proto. Jestli jsem to pochopila špatně, tak pardon.
Jestli pokládám štíhlost za důležitou - určitě to není nejdůležitější věc na světě. Mírná nadváha není problém skoro žádný a i když je někdo opravdu tlustý, souhlasím s Tebou, že pokud je vyrovnaný a v psychické pohodě, nemá jeho okolí vůbec co řešit, na rozdíl od podvyživeného a vystresovaného neurotika. Pokud jde o toho člověka samotného, tak tloušťka představuje určitá zdravotní rizika, ale to některé další věci z našeho životního stylu taky. Honbu za "módní štíhlostí" absolutně neuznávám, a taky si myslím, že být štíhlý není všechno, i relativně štíhlý člověk může mít atrofované svaly a být obalený tukem. Podívej, Ty jsi plnoštíhlá, já jsem opravdu tlustá. Mám přes devadesát kilo a před rokem jsem měla víc než metrák. Esteticky to nijak zvlášť neřeším (i když neříkám, že se netěším i na hezčí postavu, ale nehroutím se z toho), ale začalo mi vadit, že mě bolí klouby a přestávám stačit svým dvěma prckům. Mám několik možností. Buďto to nechám tak, jak to je a smířím se s tím - pak se samozřejmě můžu vykašlat na nějaké cvičení a změnu stravování. Nebo se rozhodnu s tím něco udělat, a pak budu muset hledat způsob, JAK to PŮJDE. Taky by se dalo najít milion dost dobrých důvodů, proč to nejde, ale zákon zachování energie prostě neobejdu a když mu nevyhovím, tak prostě zůstanu tlustá a basta. Další možnost je, že zůstanu tlustá, ale nesmířím se s tím a budu z toho nešťastná. Měla jsem z Tebe pocit, že ať už máš nadváhu jakoukoli, vadí Ti to a chtěla bys to změnit, jen si hledáš ty objektivní důvody, proč to nejde. A takový přístup nemám ráda, tak jsem se ozvala. Pokud jsi se svým tělem OK, tak promiň a opravdu není co řešit. |
|
|
17.1.2008 13:19:06
Já taky závidím,ale těch 60kg
![]() |
Živý betlémVsetín
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc
Advent na KarlštejněBeroun
Předsilvestrovský výstup na BrdoKroměříž
Pražský Nový Svět pod rouškou nociPraha 1 Další akce nalezte zde
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.